Co je rosacea – růžovka? Jaké má příčiny, příznaky (fleky na tváři)?

Rosacea, chronický zánět kůže, postihuje v drtivé většině dospělé jedince. Velmi vzácně se může vyskytnout také u dětí. Nejvíce pacientů je ve věkovém pásmu 36–50 let, avšak příznaky růžovky se mohou objevit v každém věku.

Rosacea – jinak také růžovka.

Jedná se o poměrně časté onemocnění s prevalencí 5–10 %. Častěji jsou postiženy ženy, ale setkáváme se také s rosaceou u mužů. Větší riziko vzplanutí onemocnění mají lidé bílé a mongoloidní rasy.

Mezi běžné lokality postižení patří:

• centrální část obličeje
• kůže hlavy
• krk
• horní část hrudníku
• méně často končetiny

Rosacea jako kožní onemocnění může být asociována i s jinými systémovými onemocněními.

Mezi častá doprovodná onemocnění patří například:

• různé potravinové intolerance, například celiakie
• inhalační alergie
• predispozice k atopii
• chronická onemocnění dýchacího systému, jako je bronchiální astma
• onemocnění trávicího systému nebo metabolická onemocnění, jako je diabetes mellitus či hyperlipidemie
• Alzheimerova choroba a Parkinsonova choroba
• revmatoidní artritida
• roztroušená skleróza

Hyperlipidemie, arteriální hypertenze, diabetes mellitus I. typu či celiakie jsou závažná onemocnění, při kterých se může objevit středně těžká až těžká forma růžovky.

Rosacea je onemocnění, které můžeme zařadit mezi tzv. psychofyziologické poruchy. To znamená, že je to primárně kožní onemocnění, ale jeho průběh a závažnost je pozměněny psychosomatickými faktory, jako jsou stres a emoce.

Přímá příčina není zatím zcela objasněna. Vznik onemocnění je podmíněn zejména poruchou vrozené imunity, cévního systému (cévní hyperreaktivita), nervového systému spolu s dysregulací ochranné bariérové funkce kůže.

Spouštěči jsou vnější faktory, a to zejména:

• častá expozice UV záření – nejvíce rizikoví jsou jedinci s fototypem I–II (tedy velmi světlá pokožka)
• vystavení pokožky nadměrnému teplu
• těžká fyzická námaha
• stres
• potraviny s vysokým obsahem histaminu
• koření, štiplavé jídlo
• kofein
• alkohol
• lokální přípravky k léčbě akné a proti vráskám
• chemický peeling a mikrodermabrázie
• aplikace lokálních či systémových kortikosteroidů, které jsou dlouhodobě používány zejména při léčbě seboreické dermatitidy

Familiární výskyt, tedy dědičnost onemocnění, je až 15%. Gen, který by byl nositelem kódu pro rosaceu, však zatím nebyl identifikován.

Vlivem výše zmíněných vnějších faktorů na povrch kůže dochází k poruše bariérové ​​funkce vrchní vrstvy kůže (tzv. stratum corneum). Porušení tohoto krytu umožňuje průnik cizorodých látek do kůže.

Aktivizací imunitního systému, který chce bojovat proti těmto patogenům, se začíná rozvíjet zánět. To ještě více zvýší citlivost kůže.

Zvýšená koncentrace a aktivita zánětlivých enzymů a prozánětlivých peptidů v kůži podmiňuje hyperreaktivitu cév, což se projeví roztažením cévek v kůži.

Roztažené cévky mají zvýšenou propustnost své cévní stěny, což ještě více podporuje zánětlivou reakci a průběh.

Tento proces vede k nahromadění vody mezi buňkami a otoku. Takto poškozená kožní bariéra je bránou vstupu pro patogenního roztoče Demodex folliculorum, který kůži kolonizuje.

Demodex folliculorum má v patogenezi onemocnění důležitou roli. Kromě toho, že spouští zánět, jeho hojná přítomnost na drobných chloupcích podmiňuje ucpávání kožních žlázek.

Rovněž je přenašečem jiných bakterií, jako je např. Staphylococcus epidermidis, Bacillus olenorium, nebo lipofilních kvasinek Malassezia ovalis. Výsledkem je chronický zánět kůže s bakteriální nebo kvasinkovou kolonizací.

Podle projevů onemocnění rozlišujeme čtyři subtypy rosacey:

1. Erythematoteleangiektatický subtyp

Charakteristické pro tento typ je zarudnutí pokožky obličeje (blushing), prudké návaly horka (flushing) a otok obličeje. Červené fleky na kůži štípou, pálí, jsou citlivé na jakýkoliv dotek.

2. Papulopustulózní subtyp

Tento subtyp onemocnění je doprovázen trvalým zarudnutím. Na kůži se objevují viditelné fialovočervené "žilky", které splývají do flíčků. Jsou to tzv. teleangiektázie, které jsou způsobeny roztažením povrchových cév.

Častý je také otok obličeje. U těžších forem jsou na kůži přítomny i zanícené vyrážky. Mohou být naplněny hnisem (pustuly), tekutinou (cysty) a splývají do bolestivých uzlů (noduly).

3. Fymatózní subtyp

Charakterizovaný je hyperplazií (růstem) mazových žláz a fibrózou (ztvrdnutím) kůže. Postižení jedinci mají zvětšené části obličeje, které mohou být zbarveny do červenofialova, např. nos. Kůže je zbrázděná, hrubá, s četnými žilkami, vyrážkami a otokem.

U mužů se nejčastěji phyma projeví právě na nose, avšak obě pohlaví mohou mít takové zánětlivé a hypertrofické projevy i bradě, ušním boltci, čele či očních řasách.

Podle této lokality postižení se pak subtyp nazývá jako rhino- (nos), gnatho- (brada, čelist), oto- (ucho), meto- (čelo) a blepharophyma (očních víček).

4. Oční forma rosacey

Postižení oka se může objevit během všech předchozích subtypů. Někdy je oko postiženo spíše než kůže, čímž oční forma předchází kožní projevy onemocnění.

Typicky se jedná o zánět rohovky (keratitis punctata) nebo o vřed rohovky (ulcus cornae), což může vyvrcholit až poruchou vidění. Postižení pociťují pálení, štípání, řezání očí, pocity jako písku či cizího tělesa v oku. Výrazná je suchost očí.

Na spojivkách je patrné syté zarudnutí, rozšířené cévy a otok řas.

Tyto oční příznaky jsou poměrně časté. Vyskytují se až u 60 % pacientů s rosaceou a až ve 20 % případů předcházejí kožní projevy onemocnění.

Diagnóza onemocnění je založena na anamnéze projevů, zhodnocení vzhledu a průběhu příznaků a v některých případech i na histopatologickém vyšetření vzorku kůže.

Postižený jedinec přichází s charakteristickým obrazem onemocnění lokalizovaným na typických místech. Může popisovat přechodné návaly horka do obličeje, pocity pálení a štípání kůže, suchost a řezání očí.

Histopatologické vyšetření kůže (vzorek kůže se zabarví a prohlíží pod mikroskopem) je rutinní při podezření na granulomatózní formu rosacey nebo u zvláštních forem s netypickým průběhem onemocnění.

V diferenciální diagnóze je třeba myslet i na jiná kožní onemocnění, která mohou mít podobný klinický obraz a průběh, ale odlišnou léčbu.

Mezi podobně vypadající choroby kůže patří:

• acne vulgaris
• lupus erythematosus
• dermatitis perioralis 
• dermatitis seborrhoica
• sarcoidosis
• polycythemia vera 
• karcinoid
• mastocytosis 
• granuloma faciale 
• dermatitis contacta allergica
• lupus vulgaris
• lymfom

Rosacea je v prvních stádiích onemocnění charakteristická svým relaps remitujícím průběhem (tedy obdobími klidu, která se střídají s obdobími vzplanutí onemocnění).

V prvním stádiu přicházejí návaly zarudnutí a tepla s mírným otokem. V tomto stádiu se po uklidnění kůže uklidní a přichází remise.

V pozdějších stádiích je již zarudnutí trvalé. Objevují se teleangiektázie a otoky, zanícené a bolestivé vyrážky a cysty, kůže nesmírně štípe a pálí. Období klidu bez léčby nepřichází a změny na kůži jsou trvalé.

Chronický zánět v kůži aktivuje proces růstu a hyperplazii mazových žlázek. Kůže hrubne a tvrdne, brázdí se, přítomny jsou fialovočervené "žilky" a vyrážky. Toto stádium se nazývá phyma a postihuje nos, bradu, čelo, ušní boltce či oči.

Charakteristické je překrývání jednotlivých stádií a subtypů. Někteří pacienti nikdy nedospějí k fibrózním změnám kůže, ale někdy může phyma vzniknout náhle i bez předchozích prodělaných subtypů.

Rosacea je kožní onemocnění, které je patrné na exponovaných místech. Tím výrazně snižuje kvalitu života pacientů. Také zvyšuje riziko vzniku psychických poruch, jako je deprese, úzkost a sociální izolace.