Nespecifické střevní záněty, IBD: Jaké jsou typy a příznaky?

IBD je zkratka anglického termínu Inflammatory Bowel Disease (nespecifické střevní záněty). Toto onemocnění může postihnout kteroukoli část střevního traktu.

Etiologie IBD je poměrně neznámá, ale má rozmanité rizikové faktory pro svůj vznik.

Typy zánětu, příznaky, diagnostika, možnosti léčby, prevence a mnoho dalších zajímavých informací naleznete v článku.

IBD: Nespecifický zánět střevního traktu

IBD zahrnuje idiopatický chronický zánět střev. Základní fenotypy se označují jako Crohnova choroba (CD) a ulcerózní kolitida (UC). V klinické praxi existuje ještě třetí, přechodný, ale blíže nespecifikovaný typ střevního zánětu.

Výskyt tohoto onemocnění stoupá. Postihuje především jedince ve věku 20 až 35 let. V posledních letech se však IBD objevuje i u dětí a starších osob.

Přibližně 10 % případů vzniká před 18. rokem věku.

Výskyt onemocnění je o něco častější u ženského pohlaví. Z geografického hlediska je výskyt nejčastější v severní Evropě, Velké Británii a Severní Americe.

Základní dělení IBD:

• Ulcerózní kolitida
• Crohnova choroba

Ulcerózní kolitida je nespecifický zánět sliznice tlustého střeva. Onemocnění postihuje tlusté střevo v jeho slizniční a podslizniční vrstvě. Zánětlivé změny jsou lokalizovány v konečníku a tlustém střevě.

Crohnova choroba je zánět postihující všechny vrstvy střevní stěny. Může vzniknout v kterékoli části trávicí trubice, od dutiny ústní až po konečník. Nejčastěji je postižena ileocékální oblast (tenké a tlusté střevo).

Největší rozdíl mezi Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou je v lokalizaci zánětu. Na rozdíl od UC může CD postihnout kteroukoli část trávicího traktu. Jedná se o autoimunitní onemocnění.

Zánětlivá reakce IBD se stává chronickou, protože se v trávicím traktu "udržuje" a opakuje. V závislosti na životním stylu a léčbě má onemocnění jednotlivé asymptomatické, klidové a zhoršené akutní fáze.

Nespecifické střevní záněty tak zahrnují 2 různá celoživotní onemocnění (UC a CD) charakterizovaná remisemi (zmírněním) a relapsy (zhoršením) zdravotního stavu.

UC i CD narušují fyziologické trávení a správné vstřebávání (asimilaci) živin do organismu.

Příčina této zánětlivé reakce není v současné době známa.

Jedná se o souhru vrozených vnitřních a vnějších faktorů, která vede ke spontánně se opakujícímu zánětlivému procesu.

Jak napovídá název onemocnění, příčina není zcela objasněna. Výsledky studií a výzkumů poukazují na přítomnost rizikových nebo spouštěcích faktorů.

• Vnitřní rizikový faktor
• Vnější rizikový faktor

Vnitřní rizikový faktor

Svou roli hrají genetické faktory a rodinná anamnéza. Genetické vlivy jsou důležité vzhledem k rodinné anamnéze onemocnění (přibližně 15krát vyšší výskyt CD u příbuzných prvního stupně). Roli hraje také souběžný výskyt IBD s jinými genetickými onemocněními.

IBD se vyskytuje zejména v ekonomicky rozvinutých zemích. Vysoký hygienický standard v rozvinutých zemích ve spojení s nezralým střevním imunitním systémem nerozpoznává antigeny fyziologické střevní flóry a vnímá je naopak jako patogenní.

Patofyziologicky dochází k chybné translační reakci antigenu T-lymfocyty. Antigen přeložený enterocyty (buňkami střevní sliznice) vyvolá zánětlivou reakci. Laicky řečeno se jedná o dysregulaci imunitní odpovědi na běžné střevní bakterie.

Vnější rizikový faktor

Prožívání častých nebo závažných střevních infekcí, různá gastrointestinální onemocnění mohou u člověka s genetickou predispozicí vést k zánětlivé reakci sliznice střevního traktu.

Špatný stav bakteriálního střevního mikrobiomu je v současné době diskutován jako spouštěč IBD.

Ruku v ruce s gastrointestinálními onemocněními je rizikovým faktorem časté užívání antibiotik a silných protizánětlivých léků.

SIBO: Co je to syndrom bakteriálního přerůstání střev? Příznaky...

Nevhodný životní styl v podobě chronického stresu, nezdravé nevyvážené stravy a kouření se řadí mezi hlavní vnější rizikové faktory.

Strava s nadbytkem jednoduchých rafinovaných cukrů, nedostatkem bílkovin a vlákniny zhoršuje složení střevní mikroflóry, a tím zvyšuje riziko zánětu.

Shrnutí možných příčin a spouštěčů:

• Genetické predispozice
• Defektní reakce imunitního systému
• Překonané střevní infekce a onemocnění
• Nerovnováha střevního bakteriálního mikrobiomu
• Nezdravá strava s vysokým obsahem rafinovaného cukru
• Časté užívání antibiotik
• Chronický stres
• Kouření a alkohol

Mezi příznaky zánětlivého střevního onemocnění patří v exacerbované fázi především bolesti břicha, křeče v břiše, výrazná pohyblivost střev, zažívací potíže a průjem (řídká vodnatá stolice). V akutní fázi je možná horečka nebo horečka.

K celkovým příznakům patří nadměrná únava, celková slabost a úbytek hmotnosti. Úbytek hmotnosti se objevuje v důsledku průjmu a špatného vstřebávání střeva.

Krvácení z konečníku, krev ve stolici a průjem jsou častější u ulcerózní kolitidy. Pro Crohnovu chorobu jsou typičtější bolesti břicha. Příznaky jsou však podobné.

Možné jsou i mimostřevní projevy, které se objevují až po letech. Příkladem jsou bolesti kloubů, artritida, poškození jater, záněty očí a kožní projevy a onemocnění. Proto je nutné pravidelné sledování zdravotního stavu lékařem.

Mezi dlouhodobé komplikace zánětlivých střevních onemocnění patří zvýšené riziko vzniku kolorektálního karcinomu (rakoviny tlustého střeva).

Souhrn příznaků zánětlivého onemocnění střev:

• Bolest břicha
• Pocit nafouklého břicha
• Křeče v břiše
• Trávicí potíže
• Průjem
• Nutkání na stolici
• Ztráta hmotnosti
• Přítomnost hlenu a krve ve stolici
• Zvýšená únava
• Zvýšená tělesná teplota

Onemocnění diagnostikuje a léčí odborný gastroenterolog. Diagnostický proces začíná základním vyšetřením, posouzením klinických příznaků a odebráním anamnézy.

Lékař se zaměřuje především na stravu, životní styl, přidružená onemocnění a rodinnou anamnézu.

Rutinně se odebírají vzorky krve a stolice. U mírné formy IBD mohou být základní laboratorní krevní testy v normě. Jejich význam spočívá ve vyloučení jiných onemocnění. U rozsáhlejších forem IBD mohou být zjištěny i změny v krevním obraze.

Diagnóza se stanoví pomocí endoskopického vyšetření, včetně odběru vzorků sliznice. Určí se přesný typ IBD a jeho rozsah (lokalizace).

Při endoskopickém vyšetření (gastroskopie, kolonoskopie), kdy je přítomna IBD, je zjištěn typický endoskopický obraz střevní sliznice, která na dotek krvácí. Často jsou přítomny ulcerace (vředy).

Mohou být indikovány další zobrazovací metody, jako je CT (počítačová tomografie) a MRI (magnetická rezonance).

V rámci rozšířené diagnostiky je důležité rozlišit ulcerózní kolitidu a Crohnovu chorobu. Z laboratorních testů jsou pro odlišení užitečné zejména krevní testy na protilátky p-ANCA a ASCA.

Průběh onemocnění je popsán v části o příznacích.

Prevence IBD

V případě genetické predispozice a autoimunitního onemocnění není prevence ve většině případů možná. Vnější rizikové faktory však lze eliminovat. Jedná se právě o životní styl a faktory životního stylu.

Jedná se především o stravu, která by měla být pravidelná plnohodnotná a vyvážená. Strava s nadbytkem jednoduchého rafinovaného cukru, nedostatkem bílkovin a rozpustné vlákniny zhoršuje složení střevní mikroflóry a zvyšuje riziko zánětlivého onemocnění.

Alkohol a kouření tabákových výrobků jsou rizikovými faktory tohoto onemocnění, stejně jako dalších nemocí.

Ačkoli to zní jako klišé, každodenní chronický stres je potenciálním spouštěčem mnoha fyzických i psychických onemocnění a poruch v těle. Proto je vhodné tělo regenerovat, kvalitně spát a eliminovat stres.

Nutná je prevence gastrointestinálních (a jiných) infekcí a jejich důkladná léčba pod dohledem lékaře. Prebiotika a probiotika jsou vhodná k podpoře bakteriální rovnováhy střeva.

Rizikem je také častá léčba dráždivými léky, jako jsou antibiotika, kortikosteroidy, nesteroidní antirevmatika nebo hormonální antikoncepce.

Prevence IBD:

• vyvážená a výživná strava
• dostatek bílkovin a vlákniny ve stravě
• vyloučení rafinovaného cukru ze stravy
• dodržování potravinových intolerancí a alergií
• eliminace každodenního stresu
• eliminace fyzického a psychického stresu
• dostatečná regenerace organismu
• prevence gastrointestinálních infekcí
• léčba infekcí pod lékařským dohledem
• užívání probiotik a prebiotik po nemoci
• neodkládání návštěvy lékaře při zdravotních potížích