Inkontinence moči: Co je to a proč vzniká? + Typy a příznaky

Pod pojmem inkontinence se rozumí nedobrovolný a nechtěný únik moči jakéhokoli objemu, který lze objektivně dokázat.

Únik moči se může týkat žen i mužů. Mnohem častěji se však vyskytuje u žen.

Zároveň pro každého pacienta představuje vážný společenský a hygienický problém.

Inkontinence moči není považována za samostatné onemocnění. Mluvíme spíše o příznaku, který poukazuje na přítomnost funkčního onemocnění dolních močových cest.

Mezinárodní společnost pro kontinenci (ICS) definuje v současnosti inkontinenci jako symptom jakéhokoli mimovolného úniku moči.

Anatomie dolních močových cest

Pro správné pochopení problematiky inkontinence je důležité znát anatomii a funkci dolních močových cest.

Mezi klíčové části této soustavy patří močový měchýř, močová trubice a svěrače.

Stěna močového měchýře sestává z vrstvy svalů a z vnitřní výstelky. Mohutná vrstva svalů je tvořena hladkými svaly uloženými ve změti vláken kolagenu. Souhrnně se nazývá detruzor. Svaly měchýře nejsou ovládány vůlí člověka.

Vnitřní výstelka měchýře je tvořena epitelem zvaným urotel.

Močový měchýř je elastický. Díky tomu se v něm může hromadit moč a zároveň nevzniká výrazný tlak v jeho nitru.

Pokud je měchýř prázdný, jeho stěna je silná a vnitřní výstelka nařasená. Když se měchýř naplní, stěna je tenčí a uvnitř vyhlazená.

Objem močového měchýře se pohybuje v rozmezí 250–300 ml. V některých případech má však vnitřek měchýře schopnost roztáhnout se až do objemu 1500 ml.

S přibývajícím věkem se kapacita močového měchýře snižuje.

Za normální počet močení v průběhu dne se považuje 7–8 močení. Při jednom močení člověk vyloučí přibližně 250–300 ml moči. Při prvním ranním močení bývá tento objem obvykle vyšší.

Prvotní pocit potřeby na močení přichází tehdy, když je močový měchýř naplněn cca na 200–250 ml.

Samotný močový měchýř nemá svěrač. Za udržování moči uvnitř měchýře je zodpovědný svěrač močové trubice, která se na měchýř napájí z jeho spodní části. Svěrač je tvořen příčně pruhovaným svalstvem a ovládáme ho naší vůlí.

Důležitým faktorem pro udržení moči je i elasticita sliznice močové trubice, schopnost kontrakce svalstva močové trubice, pozice hrdla močového měchýře, míra opory okolních tkání a také fungování nervů nacházejících se v oblasti pánve.

Dolní močové cesty plní dvě základní funkce:

• Uskladňovací, při které je svalstvo měchýře relaxováno a svěrače naopak staženy. To umožňuje hromadit moč v močovém měchýři.
• Vyprazdňovací, při které jsou svěrače uvolněné a svalstvo měchýře staženo. To umožňuje vypudit moč ven z měchýře.

Tyto dvě funkce jsou řízeny nervovým systémem a aktivují se v souladu s potřebami organismu.

K nechtěnému úniku moči (inkontinenci) může docházet při narušení struktury nebo funkce jednotlivých součástí dolních močových cest.

Mezi některé faktory přispívající k rozvoji inkontinence řadíme například:

• Poškození vazivové tkáně, kterou se fixují pánevní struktury ke stěnám pánve
• Poškození svalů pánevního dna, které podpírají močovou trubici
• Sníženou funkci příčně pruhovaného svalstva svěrače močové trubice
• Změny v elasticitě a nervovém zásobení detruzoru
• Změny ve vnitřní výstelce močového měchýře (urotel)
• Změny ve složení moči
• Změny v centrální nervové soustavě

Podle základní klasifikace stanovené Mezinárodní společností pro kontinenci rozlišujeme několik typů močové inkontinence. Tato klasifikace je založena na příznacích, které se u jednotlivých typů inkontinence vyskytují.

Rozlišujeme:

• Stresovou inkontinenci
• Urgentní inkontinenci
• Smíšenou inkontinenci
• Reflexní inkontinenci
• Inkontinenci ze závodění
• Funkční inkontinencí

Mezi nejčastěji se vyskytující typy inkontinence řadíme stresovou, urgentní a smíšenou inkontinenci.

Stresová inkontinence

Stresová inkontinence je nedobrovolný únik moči vyskytující se při fyzické námaze a cvičení (běh, skákání, zvedání těžkých předmětů) nebo při stavech, jako je smích, kašlání či kýchání.

Primárním důvodem úniku moči je oslabení uzávěru močového měchýře.

Při zmíněných činnostech vzniká v oblasti břicha zvýšený tlak. Nárazově vznikající tlak překoná bránící mechanismus oslabeného uzávěru močového měchýře, a tak dojde k úniku moči.

Stresová inkontinence je velmi často mylně chápána jako únik moči v důsledku psychické změny nebo rozpoložení. Jedná se však o únik moči výlučně v důsledku tlaku.

Uzávěr močového měchýře může být oslaben ze dvou důvodů. Kvůli poškozené funkci svěrače močové trubice nebo kvůli hypermobilitě močové trubice.

Poškozená funkce svěrače se může vyskytovat po opakovaných operacích v pánevní oblasti (urologické, gynekologické, chirurgické), po úrazech pánve nebo močových cest, při nervových onemocněních, s pokročilým věkem, ale i při výskytu nádorů.

U mužů se vyskytuje velmi často po chirurgickém odstranění prostaty.

Hypermobilita močové trubice se vyskytuje pouze u žen, a to při stavech, jako je obezita, chronický kašel a zácpa, porod, stárnutí nebo menopauza.

Souvisí s oslabením pojivových tkání a svalů v pánvi, které slouží jako opora pro močovou trubici a spodní část močového měchýře.

Tyto tkáně se zčásti podílejí na kontrakci močové trubice. Při oslabení nedokážou poskytovat dostatečnou oporu. V důsledku toho je močová trubice pohyblivější a vlivem zátěže poklesne.

Pokles způsobí snížení tlaku. Močová trubice tak není schopna kontrakce a následně propouští moč.

Stresová inkontinence je nejčastějším typem inkontinence ze všech. Vyskytuje se častěji u žen, a to zejména ve středním věku (45–55 let).

Urgentní inkontinence

Urgentní inkontinence je chápána jako mimovolný únik moči, kterému předchází náhlé a silné nucení na močení. Toto nutkání nelze potlačit.

Příčinou vzniku tohoto typu inkontinence je nedostatečný mechanismus tlumení kontrakcí svalstva močového měchýře, čímž dochází k nadměrné aktivitě měchýře.

Problém se tedy týká výlučně močového měchýře. Může jít buď o nadměrnou aktivitu detruzoru, slabou komplianci detruzoru, nebo přehnanou citlivost močového měchýře.

Urgentní inkontinence jako příznak je součástí většího komplexu příznaků, které jsou charakteristické pro hyperaktivní močový měchýř.

Nadměrná a nekontrolovaná aktivita močového měchýře může vznikat v důsledku poškození centrální nervové soustavy (cévní mozková příhoda, poranění míchy), roztroušené sklerózy, infekcí, zánětů nebo nádorů dolních močových cest.

Smíšená inkontinence

Smíšená inkontinence vzniká kombinací stresové a urgentní inkontinence. Vyskytuje se častěji než samotná urgentní inkontinence.

Ostatní typy inkontinence

Reflexní inkontinence je nechtěný únik moči z důvodu poškození nervů, nervového onemocnění nebo vrozené abnormality.

Výsledkem je neschopnost močového měchýře zadržovat moč a vyprazdňovat se.

Tento typ inkontinence se spojuje s nutkáním na močení, náhlým únikem moči, častým močením, neúplným vyprázdněním měchýře, infekcemi močových cest nebo ztrátou objemové kapacity močového měchýře.

Inkontinence z přetékání je únik moči vznikající při zhoršené schopnosti močového měchýře kontrahovat se nebo při ucpání vývodu močového měchýře.

Tím dochází k narušenému vyprazdňování měchýře a jeho přeplňování. Moči uniká často nebo nepřetržitě.

Příčinou může být poškození nervů v pánevní oblasti (z důvodu onemocnění nebo po operacích), onemocnění prostaty (zvětšení, nádor), léky ovlivňující dolní močové cesty, onemocnění močové trubice (zúžení, nádor), případně zvýšený tlak v oblasti pánve.

Funkční inkontinence je únik moči vyskytující se u osob, jejichž psychický stav, neschopnost pohybu či jiný zdravotní nebo enviromentální problém znemožňuje samostatnou návštěvu toalety.

Tito pacienti nemají žádnou patologickou příčinu inkontinence související s poškozením nervů nebo močových cest.

Vzácnější forma inkontinence je noční enuréza, kdy dochází k úniku moči během spánku. Pacient únik moči nevnímá a probudí se obvykle až s odstupem času na pocit vlhka.

Mezi vzácné typy inkontinence patří i posturální inkontinence, kdy moč uniká při změně polohy (postavení se, předklon) a také únik moči během pohlavního styku.

Ve všech zmíněných případech se jedná o uretrální typ inkontinence, tzn. moč uniká přes močovou trubici.

Zmínit však můžeme i specifický typ inkontinence moči, a to extrauretrální inkontinenci (extra – mimo, uretra – močová trubice).

Nejedná se o inkontinenci v pravém slova smyslu, protože je způsobena chybným vyústěním močových cest. Moč odtéká patologickou cestou.

Jako příklad můžeme uvést odtok moči přes pochvu, z důvodu vzniklé trhliny ve tkáni mezi močovou trubicí a pochvou.

Určení konkrétního typu inkontinence a její příčiny je klíčové pro volbu vhodné a účinné terapie.

Kromě jednotlivých typů rozlišujeme i několik stupňů inkontinence, kterými se v klinické praxi hodnotí její závažnost.

• I. stupeň – Jedná se o občasný únik moči po kapkách, s frekvencí maximálně 2krát denně.
• II. stupeň – Jedná se o častý únik moči ve větším množství, s frekvencí několikrát denně.
• III. stupeň – Jde o trvalý únik moči, s frekvencí několikrát denně a i v noci vleže. Může být spojen i s inkontinencí stolice.

Výskyt a rizikové faktory pro vznik inkontinence

Inkontinence postihuje obecně více ženy než muže. Zatímco u žen se výskyt některého typu inkontinence týká 10–30 % z celkového počtu, u mužů je výskyt nižší než 10 %.

Častější výskyt inkontinence se pozoruje i s přibývajícím věkem. Podíl žen se stresovou inkontinencí s přibývajícím věkem klesá a podíl mužů a žen s urgentní a smíšenou inkontinencí stoupá.

Zároveň ženy s urgentní nebo smíšenou inkontinencí udávají horší kvalitu života ve srovnání se ženami se stresovou inkontinencí moči.

Přesné údaje o výskytu inkontinence jsou poměrně obtížně získatelné. Důvodem je zejména samotný charakter tohoto zdravotního problému, který zapříčiňuje, že se k němu dotčení pacienti nepřiznávají.

Tabulkový přehled číselných faktů týkajících se inkontinence

Na vzniku inkontinence moči se podílí poměrně mnoho faktorů.

Mezi nejvýznamnější a nejlépe prozkoumané faktory, které považujeme za rizikové pro rozvoj tohoto problému, patří:

• zvyšující se věk
• inkontinence moči postihuje častěji ženy
• rodinná predispozice
• bílá rasa
• těhotenství
• porod, jeho způsob a počet porodů
• menopauza
• infekce močových cest
• onemocnění pánevního dna (pokles pánevních orgánů)
• operace v oblasti pánve, při kterých mohlo dojít k poškození struktur pánevního dna
• onemocnění průdušek a plic (častým příznakem je kašel, který zvyšuje tlak v oblasti břicha)
• onemocnění nervové soustavy, které ovlivňují míchu (např. mrtvice, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc)
• nadváha nebo obezita (yšší hmotnost zvyšuje tlak v oblasti břicha, čímž dochází k namáhání a oslabování struktur pánevního dna)
• cukrovka
• chronická zácpa
• onemocnění a operace prostaty u mužů
• tělesné postižení, při kterém je omezena pohyblivost a obratnost
• radioterapie
• nadměrný příjem alkoholu nebo kofeinu
• nedostatečný příjem tekutin, který má za následek vysokou koncentraci moči a dráždění močového měchýře
• kouření (riziko vzniku inkontinence je 2,3krát vyšší u kuřáků než u nekuřáků)
• například hormonální substituční terapie, některé léky na srdeční onemocnění a ke snížení krevního tlaku, léky na zvýšení tvorby a vylučování moči, lithium, silné léky proti bolesti (opioidy), léky na spaní nebo uklidnění, antidepresiva 

V těhotenství se u žen může objevovat zejména stresová inkontinence moči. Týká se 8–85 % žen a po porodu se u většiny žen upraví.

Avšak u žen, které se během těhotenství setkaly s inkontinencí, existuje zvýšené riziko jejího opětovného výskytu po pěti a více letech od vaginálního porodu (v porovnání se ženami, které nemají během těhotenství s inkontinencí zkušenost).

Inkontinence jako skrytý, ale závažný problém

Kromě toho, že inkontinence moči je zdravotní a hygienický problém, její závažnost spočívá i v mnoha dalších směrech.

S inkontinencí moči úzce souvisí vznik kožních problémů. Při kontaktu moči s pokožkou, zejména při dlouhodobém nebo opakujícím se kontaktu, dochází k jejímu poškození.

Typickými příznaky poškození je zarudnutí, podráždění, štípání, bolest, vznik vyrážek nebo kožní infekce v místě kontaktu.

Inkontinence má dále negativní vliv na psychiku pacienta, jeho sebevědomí a společenské zařazení. Pacient cítí ostudu, trápí se, zatajuje a odmítá přijmout inkontinenci jako problém. To vede k pozdnímu nebo žádnému vyhledání lékařské pomoci.

U pacientů postižených inkontinencí se významně zvyšuje míra výskytu deprese a sociální izolace. Vyhýbají se společenským událostem, cestování, fyzickým aktivitám, dokonce i každodenním činnostem.

Značným způsobem je ovlivněna i sexuální stránka života pacientů.

Inkontinence moči sice není život ohrožující, významným způsobem však ovlivňuje a narušuje kvalitu života.

Inkontinence je dokonce i ekonomickým problémem.

Navzdory faktu, že počet případů inkontinence je poměrně vysoký a neustále se zvyšuje, informovanost o problému a vyhledání odborné pomoci stále daleko zaostávají.

Inkontinence je prostě pořád tabu.

Jaké jsou příznaky inkontinence moči?

Je důležité si uvědomit, že už samotná inkontinence je příznak. Je to dočasný nebo trvalý příznak, který vypovídá o určité změně nebo zdravotním problému.

Únik moči jako příznak může mít různý charakter. Existují rozdíly v objemu uniklé moči (po kapkách nebo proudem), frekvenci úniku (jednou za den nebo několikrát za den, případně i v noci) nebo situaci či podmínkách, ve kterých k úniku dochází.

Charakter úniků následně vypovídá o konkrétním typu inkontinence.

S inkontinencí může proto úzce souviset:

• Únik moči během běžných aktivit nebo během cvičení
• Náhlé a nekontrolovatelné nutkání na močení
• Časté močení
• Únik moči bez předchozího pocitu, nutkání nebo stimulu
• Časté buzení v noci, kvůli potřebě močit
• Noční pomočování
• Bolest v oblasti břicha (zejména při výskytu onemocnění nebo infekcí v oblasti pánevního dna)

Určení diagnózy inkontinence představuje soubor několika vyšetření, během kterých se komplexně posuzuje několik faktorů.

Pouze samostatná přítomnost úniku moči se ne vždy dá použít jako relevantní podklad pro učení typu a příčiny inkontinence.

Dodatečně se hodnotí i další aspekty, jako například přítomnost faktorů zhoršujících inkontinenci nebo celkový vliv na kvalitu života pacienta.

Lékařem prvního kontaktu je v případě pacientů s inkontinencí obecný lékař. Jeho úkolem je v první řadě rozpoznávat pacienty, kterých se problém inkontinence týká, a zároveň provést základní vyšetření.

Cílem základního vyšetření je potvrdit u pacienta problém s únikem moči, definovat příčiny tohoto úniku, určit konkrétní typ inkontinence a případně začít s prvotní léčbou.

V případě potřeby dalších vyšetření může být pacient doporučen k lékaři specialistovi, který má v rukou již specializované vyšetření daných pacientů. Jedná se nejčastěji o urologa, urogynekologa nebo neurologa.

U většiny pacientů lze určit typ a příčinu inkontinence na základě standardního diagnostického vyšetření. To sestává z následujících kroků:

• Klinické vyšetření
• Měření zbytkové moči
• Laboratorní vyšetření moči

Klinické vyšetření

Prvním a zároveň klíčovým krokem diagnostického procesu je klinické vyšetření.

Začíná anamnézou. Ta zahrnuje získání informací o aktuálním a předchozím zdravotním stavu pacienta, včetně přítomnosti nervových onemocnění a onemocnění močové a pohlavní soustavy.

Detailně se popisují příznaky, se kterými se pacient setkává (jejich charakter, trvání, četnost výskytu, množství uniklé moči, případné používání ochranných pomůcek), okolnosti úniku moči (kdy a při jakých činnostech dochází k úniku), ale také míra vlivu na kvalitu života pacienta.

V tomto kroku se také hodnotí rizikové faktory ovlivňující vznik nebo zhoršení inkontinence. Lékař se seznamuje se všemi léky, které pacient užíval nebo v současnosti užívá.

Získání anamnézy pacienta napomáhá blíže definovat problém s únikem moči. Zároveň je předstupněm k volbě nejvhodnější možnosti léčby.

Jedním ze způsobů, jak získávat informace od pacienta a zároveň tyto informace relevantně zpracovat a vyhodnotit, je použití dotazníkových metod.

V tomto ohledu se již několik let v praxi používá zkrácená verze dotazníku validovaná Mezinárodní konzultací o inkontinenci (ICIQ).

V něm najdeme otázky zacílené na četnost a množství unikající moči, ale také na míru ovlivnění kvality života pacienta.

Tabulka: Dotazník Mezinárodní konzultace o inkontinenci 

Celkové skóre 0–7 odpovídá prvnímu stupni, skóre 8–14 odpovídá druhému stupni a skóre 15–21 odpovídá třetímu stupni inkontinence.

Anamnestické vyšetření by mělo být doplněno i o mikční deník.

Mikce = močení.

Jedná se o detailní písemný záznam, do kterého si pacient zapisuje čas a objemy jednotlivých močení, ale i každou epizodu nutkání na močení nebo úniku moči po dobu 24 hodin.

Na základě mikčního deníku doktor zhodnotí počet a čas močení, objem moči a počet úniků, a to mu významně napomáhá v určení diagnózy.

Po získání anamnézy pacienta následuje další vyšetření – fyzikální vyšetření. To spočívá nejprve ve zhodnocení celkového vzhledu pacienta, tzn. mentálního stavu, pohyblivosti, hygieny nebo indexu tělesné hmotnosti.

Pokračuje se několika dalšími fyzikálními vyšetřeními:

• Vyšetření oblasti břicha hmatem, při kterém se zjišťují abnormality břišní dutiny
• Vaginální vyšetření u žen, při kterém se vyšetřuje zejména vaginální vchod, stěna a močová trubice
• Vyšetření ke zjištění poklesu pánevních orgánů
• Valsalvův manévr
• Rektální vyšetření prostaty u mužů
• Sleduje se přítomnost otoků, které mohou mít souvislost s častým nočním močením nebo nočním únikem moči
• Neurologické vyšetření ke zhodnocení citlivosti a napětí análního svěrače.

Dále se v rámci klinického vyšetření používají inkontinenční testy – Marshallův test a vložkový test.

Marshallův test je stresový test, při kterém se přímo sleduje únik moči a intenzita jeho úniku při záměrném kašlání. Provádí se v ležící poloze nebo ve stoje, a při naplněném močovém měchýři, avšak ne při silném nucení na močení.

Vložkový test spočívá ve vážení ochranných inkontinenčních pomůcek – vložek nebo plenkových kalhotek.

Na začátku testu se konkrétní inkontinenční pomůcka zváží.

Pacient v průběhu následujících 15 minut vypije 500 ml tekutiny a během 45 minut provádí standardní cviky nebo činnosti (chůze, běh na místě, výstup po schodech, kašel, vstávání ze sedu, zvedání předmětů atd.).

Inkontinenční pomůcka se opět zváží. Za pozitivní nález je považován přírůstek na hmotnosti pomůcky vyšší než 2 g (přibližně 2 ml moči). Přírůstek hmotnosti do 10 g indikuje první stupeň, do 20 g druhý stupeň a více než 20 g je třetí stupeň inkontinence.

Vložkový test poskytuje objektivní posouzení množství unikající moči, jelikož pacient může mít svůj vlastní odhad nepřesný.

Měření zbytkové moči

Tato metoda hodnocení spočívá ve stanovení objemu moči, který zůstal v močovém měchýři bezprostředně po vymočení. Mluvíme o postmikční zbytkové moči.

Cílem je vyhodnotit míru vyprázdnění močového měchýře. Objem zbytkové moči se sleduje a měří ultrasonograficky, skenerem nebo pomocí katétru.

Za neadekvátní vyprazdňování močového měchýře se považuje naměření zbytku v objemu >100 ml, což je přibližně jedna třetina kapacity měchýře.

Laboratorní vyšetření moči

Laboratorní vyšetření moči se používají k hodnocení několika parametrů, jako je pH moči, přítomnost bílkovin a glukózy, přítomnost krve, nebo se také stanovuje specifická hmotnost moči.

Analýza moči se doporučuje jako nástroj k odhalení jiných souvisejících stavů vedle hodnocení inkontinence moči – infekcí, onemocnění ledvin, cukrovky či nádorů.

Po provedení zmíněných diagnostických vyšetření se obvykle začíná s léčbou inkontinence. Léčba začíná u pacientů, u kterých nebyly zjištěny žádné další zdravotní problémy a nejsou nutná žádná další vyšetření.

Jsou to například pacienti s diagnostikovanou stresovou, urgentní nebo smíšenou inkontinencí. V tomto případě mluvíme o nekomplikovaných formách inkontinence.

V případě pacientů, u kterých není možné začít s prvotní léčbou, resp. prvotní léčba není účinná, se přistupuje k dalším specializovaným vyšetřením.

Důvodem, proč nemůže začít s léčbou, je přítomnost jednoho nebo více komplikujících faktorů. Mluvíme proto o komplikovaných formách inkontinence.

Mezi tyto komplikující faktory řadíme například:

• Bolest
• Přítomnost krve v moči
• Opakující se infekce močového traktu
• Výrazný pokles pánevních orgánů
• Chirurgická léčba v oblasti pánve
• Předchozí operace inkontinence moči
• Neurologická onemocnění.

Ze specializovaných vyšetření se v praxi používá cystometrie (při ní se určuje kapacita močového měchýře, funkce svalstva měchýře, změny tlaku uvnitř měchýře atd.), vyšetření močové trubice, sledování svalstva pánevního dna nebo speciální urodynamické testy.

Celkový vznik, rozvoj a průběh inkontinence moči je velmi individuální. Je přímo závislý na typu a závažnosti inkontinence, jejích příčinách a celkovém zdravotním stavu pacienta.

Zpočátku mohou být úniky moči velmi vzácné a v zanedbatelných objemech, a tak jsou ze strany pacienta nezpozorovány.

Postupně se frekvence a množství unikající moči obvykle zvyšuje, zvláště pokud se neřeší příčina inkontinence a nepřistoupí se k léčbě.

Inkontinence by měla být vnímána jako signál pro hledání příčiny a jiného problému v těle.

Je také důležité rozlišovat mezi dočasnou a trvalou inkontinencí.

Inkontinence jako dočasný problém se může vyskytovat při močových a vaginálních infekcích, zácpě, v těhotenství, při užívání některých léků či potravin a nápojů.

Můžeme zmínit alkohol, kofein, umělá sladidla, nadměrně štiplavá či kořeněná jídla, vysoké dávky vitamínu C a tak dále.

Po odstranění vyvolávajícího faktoru dočasná inkontinence většinou ustupuje.

Jiným případem je trvalá inkontinence, při které jsou úniky moči způsobeny fyziologickou změnou nebo zdravotním problémem. Tyto úniky přetrvávají a jsou dlouhodobé.

Kdy je důležité vyhledat lékaře?

Přestože debata o inkontinenci je pro většinu postižených pacientů nepříjemná, je důležité o ní mluvit.

A to zejména v případech, kdy úniky moči:

• Negativně ovlivňují kvalitu života pacienta
• Omezují pacienta v jeho denních aktivitách a sociálních interakcích
• Představují riziko pádů a jiných úrazů při náhlé potřebě vyhledat toaletu. To se týká hlavně starších pacientů
• Poukazují na jiný, závažnější zdravotní problém
• Podobně, jako je tomu při jiných zdravotních problémech, i při inkontinenci moči může důležitou roli hrát prevence

Přestože některým typům inkontinence nelze předcházet, existuje několik přístupů, které dokáží snižovat riziko jejího vzniku.

Příkladem je udržování přiměřené tělesné hmotnosti, omezení kouření, posilování a procvičování struktur pánevního dna, vyhýbání se jídlům a nápojům, které jsou spouštěči nechtěných úniků moči, předcházení vzniku infekcí močových cest nebo zácpy či pravidelné kontroly u lékaře (zejména v případě rizikových pacientů).