Léčba inkontinence moči: Jaké léky pomohou? + ostatní možnosti

Přiznání problému, diagnostika a následná léčba inkontinence moči má u postižených pacientů velký a komplexní význam.

V některých případech léčba inkontinence přináší úplné odstranění problému s unikající močí, v jiných převážně chronických případech léčba funguje jako zmírnění závažnosti úniku moči.

Kromě toho, že vhodná a cílená léčba přináší zmírnění případně odstranění problému unikající moči, také napomáhá pacientům po mentální a sociální stránce, tzn. zlepšuje kvalitu jejich života.

Existuje několik možností léčby inkontinence, a to:

• Režimová léčba (konzervativní)
• Farmakologická léčba – léčba pomocí léků
• Operační léčba

Výběr vhodné metody případně kombinace těchto metod vždy závisí na konkrétním typu a stupni inkontinence, které byly diagnostikovány pacientovi, ale i na jeho věku a celkovém zdravotním stavu.

Léčba první volby je obvykle ta, která je nejméně invazivní a má nejméně potenciálních vedlejších účinků.

Režimová léčba (konzervativní)

Režimová léčba má představovat změnu dosavadního přístupu a zažitého fungování pacienta, tzn. zahrnuje úpravu životního stylu, procvičování a posilování pánevního dna.

Největší význam a nejlepší výsledky má režimová léčba při stresové inkontinenci.

Úprava životosprávy – a tedy snížení tělesné hmotnosti, ukončení kouření, optimalizace denního příjmu tekutin, plánované močení nebo trénování toaletních zvyklostí jsou hlavními kroky vedoucími k redukci výskytu a zhoršování příznaků inkontinence.

Jednou z léčebných metod inkontinence je také trénink močového měchýře. Jedná se o úmyslné zadržování moči u pacientů, kteří jsou zvyklí chodit často močit. Zvyšuje se tím kapacita měchýře a snižuje kontraktilita jeho svalstva.

Významnou účinnost má také série cviků na posilování svalstva pánevního dna, známé jako Kegelovy cviky. Pacienti se učí vědomě stahovat svaly pánevního dna před a během jakéhokoli zvýšení břišního tlaku, například při kašli.

Cílem je zlepšit oporu a funkci močové trubice zejména u žen, které dokáží vlastní vůlí stahovat svalstvo pánve, a tím sevřít močovou trubici.

Pro dosažení výsledků je u těchto cviků důležitá zejména intenzita a systematičnost cvičení.

Tabulka: Příklady časově a fyzicky nenáročných cviků na posílení pánevního dna

U žen, které se chtějí vyhnout operačnímu zákroku a zároveň nejsou schopny dodržovat režimová opatření, jako je pravidelné cvičení a úprava životosprávy, existuje možnost používání vaginálních kontinenčních pesarů.

Jejich účinek spočívá v tom, že stlačují močovou trubici. Používají se zejména u žen se stresovou inkontinencí.

Farmakologická léčba

V léčbě inkontinence moči se používá několik skupin léků. Při výběru vhodného léku se přihlíží ke konkrétnímu typu inkontinence, celkovému zdravotnímu stavu pacienta, riziku vzniku vedlejších účinků a také skutečnosti, zda pacient užívá další léky.

Farmakologické léčbě by vždy měla předcházet režimová léčba a až v případě jejího selhání se přistupuje k používání léků.

U některých léků se výsledný efekt léčby může dostavit až po několika týdnech. Pacienti by měli být na tuto skutečnost upozorněni, aby svévolně a bez konzultace s lékařem nepřestávali s léčbou.

Farmakologická léčba primárně napomáhá zmírňovat příznaky inkontinence.

Tabulkový přehled léků používaných k léčbě stresové a urgentní inkontinence moči

První skupinou léků jsou anticholinergika, nazývaná také antimuskarinika. Používají se při urgentní inkontinenci a jsou léky první volby.

Anticholinergika působí přímo na svalstvo močového měchýře (detruzor) a zvětšují kapacitu měchýře. To vede ke snížení nutkání k močení, frekvence vyprazdňování a v malé míře i ke snížení četnosti močení během noci.

Mezi nejčastější vedlejší účinky anticholinergik řadíme sucho v ústech, bolest hlavy, rozmazané vidění, zpomalené trávení až zácpa, ospalost a zmatenost.

V případě výskytu výrazných vedlejších účinků při použití první generace se má přejít na anticholinergika druhé generace.

Agonisté β3 adrenergních receptorů se používají v léčbě urgentní inkontinence. Působí přímo na svalstvo močového měchýře (detruzor).

Používají se obvykle v případech, kdy léčba anticholinergiky u pacienta není tolerována nebo možná.

Mezi vedlejší účinky patří zejména zvýšení krevního tlaku, proto by se neměly používat u pacientů s vysokým krevním tlakem.

Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu se používají v léčbě stresové inkontinence. Jejich účinek spočívá v posílení svěrače močové trubice, čímž dochází ke zvýšení jeho odporu a zmírnění příznaků úniku moči.

Hormonální léky ze skupiny estrogenů se v nízkých dávkách používají u žen s ochablou vaginální sliznicí.

Operační léčba

Třetí linii léčby představuje léčba operační.

Sem řadíme podání onabotulinumtoxinu A, známého jako botox. Podává se injekčně do stěny močového měchýře, kde působí na nervově svalové spojení a tlumí dráždivost měchýře.

Tato metoda se používá v případě urgentní inkontinence, když selhala farmakologická léčba. Její účinnost je srovnatelná s farmakologickou léčbou, avšak bez potřeby denního podávání.

Podání injekcí se provádí v celkové anestezii – proto hovoříme o léčbě třetí linie.

Účinek přetrvává přibližně 9–12 měsíců, následně se musí opakovat. Rizika tohoto postupu zahrnují zejména dočasný problém se zadržováním moči, výskyt infekcí močového traktu nebo tvorba zbytkové moči.

Další možností operační léčby je nervová stimulace tibiálního nervu. Tibiální nerv je nerv vedoucí od vnitřní strany kotníku podél dolní končetinu až ke křížovým nervům.

Navozenou stimulací tohoto nervu se přenášejí vzruchy do oblasti dolních močových cest. Upravuje se tak citlivost a kontraktilita močového měchýře, a tím pádem i samotný reflex močení.

Nervová stimulace se doporučuje ženám s urgentní inkontinencí, které neodpovídají na léčbu anticholinergiky.

Při urgentní inkontinenci se používá také sakrální nervová modulace. Jedná se o proces, při kterém se prostřednictvím stimulátoru implantovaného v oblasti pánve tlumí přes vyvedené elektrody nadbytečné vzruchy vznikající v močovém měchýři.

Tato metoda je invazivní, je účinnější než farmakologická léčba a přináší dlouhodobé zmírnění příznaků inkontinence.

Možností operační léčby u žen se stresovou inkontinencí je implantace suburetrální pásky. Jedná se o minimálně invazivní zákrok, při kterém se pod močovou trubicí zavádí prolenová páska.

Páska se umisťuje pod středovou část močové trubice ve tvaru smyčky nebo horizontálně. Jejím účelem je vytvořit oporu pro močovou trubici a zajistit její fixaci, aby nedocházelo k jejímu poklesu a následným únikům moči.

Zákrok má vysokou účinnost zejména v prvních letech. Z dlouhodobého hlediska (přibližně po 10 letech) ztrácí účinek a příznaky inkontinence moči se vracejí. Je to zejména kvůli tomu, že žena nedbá o péči o pánevní dno a nadměrně ho přetěžuje.

Všechny vaginální operace mají vliv na sexuální funkce.

Důležitou a nedílnou součástí inkontinence moči je používání ochranných inkontinenčních pomůcek. Inkontinenční pomůcky neřeší příčinu, mají pouze ochrannou funkci.

Jejich význam spočívá ve zlepšování kvality života pacientů. Pacient se cítí chráněn a nemusí se obávat, že mu neočekávaný únik moči způsobí nepříjemnosti. I to umožňuje pacientovi zařadit se do běžného života a provádět aktivity jako každý jiný člověk.

Své místo si inkontinenční pomůcky našly zejména u chronických inkontinentních pacientů, u těch, kteří neodpovídají na režimovou léčbu, nejsou vhodní kandidáti na operační léčbu nebo s operačním zákrokem nesouhlasí.

Při výběru vhodné pomůcky se bere ohled na pohlaví, věk, tělesnou hmotnost, stupeň mobility pacienta a intenzitu úniku moči.

Pacientům jsou k dispozici pomůcky s odstupňovanou mírou absorpce – od nižší absorpce u vložek nebo vkládacích plenek, až po vysokou schopnost absorpce u natahovacích kalhotek, plenkových kalhotek nebo podložek pod ležících pacientů.