Nehtová mykóza, plíseň na nohou a nehtech: Projevy a odstranění?

Plíseň, mykóza nehtů (odborně onychomykóza) trápí množství lidí a postihuje hlavně nehty a blízkou kůži nohou, tedy dolních končetin. Proč je tomu tak? Jaké má příznaky a co při ní pomáhá?

Často se ptáte:
Může za hrubnutí nehtů nehtová mykóza?
Jak odstranit plíseň na nehtech?
Pomůže, pokud si budeme nanášet na nehty ocet, česnek či koloidní stříbro? A jak je na tom jejich eliminace laserem?

Plísňová onemocnění patří mezi nejčastěji se vyskytující kožní problémy. Houby dokážou napáchat různé obtíže, které do značné míry znepříjemňují život. Nepostihují pouze povrch kůže či nehtů, ale také hlubší části kůže. V některých případech mohou také za orgánová onemocnění.

Plísně na nohách a nehtech se v dnešní době stávají stále častějším problémem. Mohou za to vhodné podmínky, které jim vytváříme. Obtíže s kožní formou plísňových onemocnění probereme ve zbytku článku.

O houbách čili plísních ve zkratce

Do dnešní doby bylo popsáno přibližně 150 000 druhů hub. Z nich je pro člověka nebezpečných přibližně 180 druhů. Houby jsou buněčné rostliny. Mají buněčnou stěnu, jádro. Jelikož nemají chlorofyl, potřebují ke svému životu, růstu a rozmnožování organické složky a kyslík.

Kromě toho je pro houby důležité vhodné prostředí. A to například vyšší vlhkost, alkalické prostředí a velmi důležitá je i teplota. Pro jejich růst a množení je nejlepší teplota kolem 36,7 °C. Zde je vidět souvislost s častým výskytem zejména na plochách nohy a nehtů prstů.

Vhodné prostředí jim vytváříme obuví, nevhodným složením umělých vláken oděvu, jako jsou ponožky. Přeje jim sportovní činnost a také hromadné aktivity. Následně k jejich množení přispívá snížená imunita a přidružená onemocnění, jako je například i cukrovka.

Houby jsou děleny na základě několika vlastností. Například podle struktury na vláknité houby, hyfy a jednobuněčné kvasinky. Známe houby geofilní (které se přenášejí na člověka z půdy), zoofilní (ze zvířete) a antropofilní (z člověka na člověka).

Jiný způsob je rozděluje na patogenní a takové, které vyvolají potíže pouze při vytvoření vhodných podmínek a při jejich přemnožení (označují se také jako saprofytické). Patogenní vyvolají obtíže v každém případě.

Známe různé druhy mykóz

Plísně mohou vytvořit širokou paletu onemocnění. I samotné mykotické onemocnění může podpořit přítomnost jiného, základního onemocnění. Tím je například cukrovka či onkologická onemocnění. Mykózy se dělí do tří hlavních kategorií.

Tři kategorie mykotických onemocnění kůže:

• dermatofytózy
• kožní kandidózy
• onemocnění způsobené malasseziemi

Dermatofytózy se označují také jako tinea. Tato onemocnění se následně dělí podle místa, které postihují. Například tinea pedis je forma, která postihuje nohu. Známé je i označení této skupiny onemocnění jako atletická noha. Aby to nebylo jednoduché, tak podléhají i dalšímu dělení.

Užší rozdělení kožních mykóz v tabulce

Tabulka rozděluje mykózu podle klinického hodnocení

Při mykotickém onemocnění nohou a nehtů je potřeba myslet na...

Plísně na nohách a na nehtech dělají vrásky nejednomu člověku. Patří mezi nejčastější kožní problémy lidské populace. Při potížích je třeba myslet na choroby, které se označují jako tinea pedis, tinea unguium nebo i onychomykóza.

Tinea pedis

Už z odborného názvu je zřejmé, že jde o onemocnění nohou. Řadí se mezi dermatofytózy. Je nejčastějším mykotickým onemocněním. Postihovat může až 50 % populace. Nejčastěji ji vyvolává T. rubrum, T. interdigitalis, E. floccosum, ale i Candida či Trichosporon.

Toto mykotické onemocnění se následně dělí dle místa postižení. Dělí se na plantární (chodidlovou) a interdigitální (meziprstní) tineu. Onemocnění je často chronické a recidivuje. Lidé s tímto problémem mají i potíže se zvýšeným pocením. Proto je důležitá prevence onemocnění, jako je nošení vhodné obuvi či vzdušných a nikoli umělých ponožek.

Tinea unguium a onychomykóza nehtů

Onychomykóza nehtů je pojmenování pro houbovou infekci nehtů. Tato forma se nejčastěji vyvíjí z tinea pedis. Jen ve velmi vzácných případech dochází k primárnímu onemocnění nehtu. Tinea unguium se řadí pod širší pojem onychomykóza. Tinea je tedy dermatofytóza.

Onychomykóza poukazuje na různorodé patogeny. Nejčastěji je způsobena dermatofyty a méně často i kvasinkami a jinými patogeny. Až v 50 procentech případů je důsledkem deformace nehtu. Postihuje zejména dospělé a zasahuje hlavně nehty na prstech nohou.

Na jejím vzniku se podílejí faktory, jako jsou:

• pohlaví, častěji jsou postiženi muži
• věk, postihuje až 60 % starých lidí
• zaměstnání, při plísňových onemocněních rukou – například dlouhodobé máčení rukou (uklízečky, myčky a podobně)
• podnebí
• cestování
• sportovní aktivity a záliby
• nevhodný druh obuvi, uzavřená a neprodyšná obuv
• snížená úroveň hygieny, nízká nehtová hygiena
• poranění nehtů
• léky, jako antibiotika, imunosupresiva
• přidružená onemocnění 
  • cukrovka
  • oslabená imunita
  • chronická venózní insuficience dolních končetin, čili zhoršené prokrvení nohou
  • psoriáza

7krát častěji jsou postiženy nehty na nohou.

Plísně nejsou jediná příčina potíží. Proto je důležitá diferenciální diagnostika (určení správné diagnózy). I když přibližně 50 % onemocnění nehtů způsobují houby, může jít i o jiné problémy, jako je například nehtová psoriáza či známý zarůstající nehet (unguis incarnatus) a jiné.

Mykotická onemocnění mají několik různých původců. Proto i příčiny vzniku těchto onemocnění jsou různé. Na člověka se může přenést houba z půdy, zvířete či nejčastěji z jiného člověka.

Dnešní moderní způsob života přispívá ke vzniku potíží. Houby, plísně, kvasinky a obecně mykózy bují ve vhodném prostředí. To představuje vyšší vlhkost či teplota. Množení přejí i hromadné sporty a zdržování se ve společnosti většího množství lidí, například na koupalištích nebo plovárnách.

Jiným příkladem je i dnešní obuv a oblečení, které se vyrábí z umělých vláken. Tento druh oděvu je neprodyšný, vytváří vlhké prostředí. Tím přispívá k množení patogenů. Nejhorší kombinací je neprodyšně a těsné oblečení.

Predispozici vzniku mykóz samozřejmě přejí i některé druhy zaměstnání. Zejména ty, kde je vyžadováno nošení bezpečné obuvi po celou pracovní dobu. A tedy těsné boty a zvýšené pocení nohou.

Onychomykózu nejčastěji vyvolává:
Trichophyton rubrum 65–90 %
Trichophyton interdigitale 5–15 %
Scopulariopsis brevicularis 2–8 %
Aspergillus 2–8 %
Fusarium 1–3 %
Epidermophyton floccosum 1 %
Méně často Candida albicans a tropicalis 

Zvláštní skupinou jsou systémová onemocnění, která se spojují s mykózou. Tyto nemoci se dávají do souvislosti zejména s kůží. Tu zasahují povrchově nebo i do hloubky. Poškodit ale mohou i podkožní struktury.

Mykotické onemocnění může mít na svědomí i potíže s tělními systémy a orgány, jako je to například u žen v případě vulvovaginitidy způsobené kvasinkami. Jiným případem je aspergilóza a jiné invazivní mykotické infekce.

Ke vzniku mykózy přispívá i přítomnost základního onemocnění. Ve zvýšené míře jsou náchylní lidé s cukrovkou, s poruchou endokrinního systému, ale i v případě oslabené imunity. Závažným rizikem je onemocnění AIDS či onkologické nemoci.

Nejčastějším zdrojem nákazy je infikovaný člověk.
Místa přenosu jsou hlavně společenské prostory, kde se člověk pohybuje bos.
Koupaliště, plovárny, společné sprchy.
K přenosu dochází přes poraněnou kůži či sliznice a dotykem.

Svůj vliv mají i léky. Častý je výskyt houbových onemocnění po léčbě antibiotiky. Ale objevují se i při léčbě kortikosteroidy, cytostatiky a při imunosupresivní léčbě, která má za úkol potlačit imunitu člověka, a to zejména po transplantaci.

Příznaky mykotických onemocnění jsou různorodé. Záleží hlavně na druhu onemocnění, tedy na jeho původci. Při povrchovém poškození kůže jsou patrné změny na pokožce a přítomna může být bolest či jiné nepříjemné dráždění kůže.

Infekce kůže na prstech nohou a v okolí nehtů má za následek potíže jako nesnesitelné svědění nebo i pálení. Bolest nicméně nemusí být přítomna vždy.

Přidat se může mokvání kůže až puchýře.

Kůže může být naopak také suchá a popraskaná, zejména na chodidlech či patách. 

Kůže je bledá.

Při rozšíření infekce na nehet se kůže pod ním mění. Přítomné je zvýšené rohovatění (hyperkeratóza). Ploténka nehtu je zatím neporušená, ale dochází k jejímu zvednutí.

Nehet se zbarvuje do žluta. Později může být zasažen i nehtový val a nehtové lůžko. Kůže nad nehtem je červená a oteklá.

Příznaky, které se vyskytují při mykóze nohou a nehtů, v tabulce

Při diagnostice plísňových onemocnění nohou a nehtů poslouží zejména zhodnocení klinického obrazu, a tedy i anamnéza postiženého člověka. Samozřejmě je při těchto onemocněních nutné, aby byla provedena diferenciální diagnostika. Ta má za úkol rozlišit jiná onemocnění, jako může být například lupénka či zarůstající nehet.

K určení plísňového onemocnění je třeba mykologické vyšetření. Používá se mikroskopické vyšetření (KOH) a kultivace. Významnou roli má určení původce, a tedy patogenu, který potíže vyvolal. Důležité je to hlavně pro antimykotickou léčbu, jelikož ne každý lék má účinek na všechny houby.

Proto by se léčba neměla opírat pouze na klinické zhodnocení viditelných příznaků. Provádí se i odběr nehtových vzorků. Tyto vzorky se odebírají před zahájením léčby, ale i po minimálně 2–4 týdnech. Následně se provádí kontrolní vyšetření po 3–6 měsících.

Nehtový vzorek se odebírá kyretáží. Při mikroskopickém vyšetření se využívá barvení preparátů. Při negativním vyšetření lze provést histopatologické vyšetření vzorku nehtu. Biopsie nehtu je významná například při vyloučení nehtové psoriázy.

Průběh onemocnění je typický tím, že mykóza postihuje nejdříve kůži prstů nohou. Méně často zasahuje plíseň i prsty rukou. Později se nicméně přesouvá na nehty. Pouze ve vzácných případech je nehet postižen primárně.

Mezi první příznaky může patřit nepříjemné svědění. Následně může být kůže vlhká, mokvavá, macerovaná. Toto akutní stadium přechází, kůže je suchá a olupuje se. Šupiny kůže mohou být přítomny delší dobu. Při chronické formě nemusí být přítomna bolest, dokonce ani svědění.

Nebezpečný je potravinový plísňový jed aflatoxin, který je příčinou rakoviny jater.

Kůže může být i červená. V některých případech je oteklá. Tak to bývá hlavně při infekci, která se nachází v místě kožního nehtového valu. Pod nehtem kůže nadměrně rohovatí, což nadzvedne nehtovou ploténku. Při postižení nehtu se mění barva. Může být žlutá, hnědá. Na nehtu mohou být bílé skvrny nebo je bílý v celém rozsahu.

Nehet hrubne a pozdějším stadiu dochází k jeho deformaci. Totální dystrofická onychomykóza je význačná tím, že nehet je totálně poškozen a dochází i k jeho úplné ztrátě. Tento stav je charakteristický pro dlouhotrvající mykotická onemocnění.

Včasná diagnostika a určení patogenu jsou důležité pro léčbu. V některých případech je léčba zdlouhavá. Onemocnění probíhá chronicky nebo recidivuje. To znamená, že se opakovaně vrací.

Prevence mykózy má svůj velký význam

Před samotným vznikem onemocnění, ale i po vyléčení potíží je významná prevence. Houby potřebují pro svůj růst, přemnožení a rozšíření vhodné prostředí. Tím je pro ně vlhko a teplo. Negativně působí i nedostatečná hygiena, nevhodná obuv a oblečení či spodní prádlo.

Je dobré myslet na vlastní obuv a ručník, pokud je nutné využít společná hygienická zařízení. Po mytí je třeba dostatečné usušení pokožky, a to i v místech mezi prsty. Důležité je i pravidelné dezinfikování obuvi, hlavně sportovní či uzavřené, která není prodyšná.

Zvýšený výskyt plísní je na místech jako:

• koupaliště
• lázně
• plovárny
• okolí bazénů
• cvičiště
• tělocvičny
• šatny
• společné sprchy a umývárny
• všude tam, kde chodí lidé bosí

Spory dermatofytů prožívají týdny, měsíce až roky, a to například v obuvi, prádle, kobercích ale i na pilnících na nehty či v obuvi v prodejnách.

Vhodné je i vzdušné oblečení či bavlněné ponožky. Stejně pomůže pravidelné větrání nohou. Pro lidi, kteří trpí na zvýšené pocení, existují antihidrotika, která působí proti pocení. Při potížích je velmi důležitá včasná léčba. Nejdříve možná postačí volně prodejný přípravek z lékárny.