Hepatorenální syndrom a jeho příčiny, příznaky na jednom místě

Slovo hepatorenální je odvozeno ze dvou slov: hepato (jaterní) a renální (ledvinový).

Jedná se o akutní selhání ledvin, ke kterému dochází při těžkém onemocnění jater. Ledviny samotné nejsou poškozeny, onemocnění je funkční povahy.

Známe 2 typy tohoto onemocnění:

• Typ I - rychle progredující
• Typ II - pomalu progredující

Při tomto onemocnění dochází k systémovým oběhovým změnám souvisejícím s portální hypertenzí.

Postupně dochází ke snížení periferní cévní rezistence (odporu cév na periferii), centrální hypovolémii (centrální snížení objemu krve) a aktivaci sympatiku (autonomního nervového systému).

Často je přítomna jaterní cirhóza. Jedná se o stav, kdy jsou játra těžce poškozena, dochází k proliferaci fibrózní tkáně (fibróze), ale také k nekróze jater. Při cirhóze dochází k nodulární přestavbě jaterní tkáně.

Hepatorenální syndrom je závažný stav s poměrně vysokou úmrtností.

Trocha anatomie a fyziologie

Vena portae (portální žíla) sbírá krev z nepárových orgánů dutiny břišní. Tuto krev vede do jater. Tento oběh se nazývá portální cirkulace. Sbírá živiny z kapilárního systému tenkého střeva a odvádí je do jater, kde se látky dále zpracovávají a ukládají.

Játra jsou rovněž napojena z velkého krevního oběhu jaterní tepnou. Podobně jsou krví vyživovány i ledviny.

Mezi hlavní příčiny hepatorenálního syndromu patří:

• Hepatitida B, C - virová onemocnění jater
• Cirhóza
• Hepatocelulární karcinom (rakovina jater)
• Autoimunitní onemocnění
• Toxiny - drogy, alkohol
• Bakteriální peritonitida (bakteriální zánět pobřišnice), infekce dutiny břišní
• Obstrukce - žlučníkové kameny apod.

Mezi hlavní příznaky onemocnění patří ascites (voda v břiše). Je spíše doplňkovým příznakem, protože se vyskytuje hlavně u jaterní cirhózy.

Může být přítomno zežloutnutí kůže a očí způsobené poškozením struktury jater.

Je přítomno onemocnění jater. To se obvykle prokáže zobrazovacími metodami, jako je CT (počítačová tomografie), MRI (magnetická rezonance) nebo ultrazvuk.

Správnou diagnózu lékařům pomáhá stanovit řada testů, včetně krevních testů. Hlavním ukazatelem onemocnění je zvýšená hladina kreatininu, která signalizuje snížení filtrace ledvinami.

K podezření na onemocnění může vést také snížená hladina sodíku v moči.

Přítomnost bílkovin a krve v moči se u tohoto onemocnění nevyskytuje, proto může být někdy obtížné ji odhalit.

Při podezření na hepatorenální syndrom se standardně provádí také ultrazvukové vyšetření ledvin. To sice toto onemocnění neprokáže, ale díky ultrazvuku můžeme odlišit jiná onemocnění ledvin.

V důsledku onemocnění jater dochází k cirkulačním (oběhovým) změnám v ledvinách. Jedná se o kompenzační mechanismus, kdy se zvyšuje vazokonstrikce (zúžení cév) v ledvinné (renální) pánvičce. K tomu dochází při vzniku portální hypertenze (zvýšení krevního tlaku v portální žíle).

Někdy je progrese onemocnění velmi rychlá (fulminantní).

Dilatace cév v břišním (splanchnickém) oběhu odvádí krev z ledvin (kde se cévy zužují). Děje se tak nejen snížením periferního cévního odporu, ale také snížením objemu krve v hlavním oběhu a aktivitou sympatiku.

Cirhóza a další jaterní onemocnění vedou právě ke změnám objemu (hypovolemii) v krevním systému. To zvyšuje aktivitu sympatiku (excitačního autonomního nervového systému).

U tohoto onemocnění je obvykle přítomen ascites (voda v břiše). Ten však nereaguje na léčbu diuretiky (močopudnými léky).

Orgány lidského těla spolu komunikují. Jsou na sobě závislé. Pochopení funkce orgánů závisí na pochopení úlohy ostatních orgánů.

Lidské tělo je jako složitý orchestr. Pokud chceme poslouchat jednotlivé hudebníky, neslyšíme dobře celou symfonii.

U 40 % pacientů s cirhózou a ascitem se do pěti let vyvine hepatorenální syndrom.

Průvodním znakem cirhózy jsou často jícnové varixy (křečové žíly), které mohou prasknout a krvácet do trávicího traktu.