Vojtova metoda: Přínos při diagnózách? Kdy se používá + cviky, body

Co je Vojtova metoda?
Kdy má reflexní lokomoce význam?
Jaké cviky a aktivační body využívá?
Má negativa? 
Dá se použít u dospělých a v jakých případech?

Objevitelem Vojtovy metody je prof. MUDr. Václav Vojta, podle kterého nese i svůj název.

Tento český dětský neurolog působil na Univerzitní ortopedické klinice v Kolíně nad Rýnem a později začal pracovat v Dětském centru v Mnichově, kde se věnoval metodě reflexní lokomoce.

Po návratu do Prahy tento diagnosticko-terapeutický systém neustále rozvíjel.

Základy Vojtova principu vznikly při práci s ochrnutými dětmi

Během své praxe v Německu pracoval s ochrnutými dětskými pacienty (pacienti s cerebrálně-mozkovou parézou). Právě tehdy si všiml, že infaustní spasticita je jen funkční blokádou v rámci vývoje motorických schopností.

Pozorováním zjistil, že jisté pohybové vzory, které jsou vrozené a disponuje jimi každý jedinec, se jejich neustálým opakováním objevují intenzivněji a stále v ucelenějších celcích.

Na začátku jsou málo viditelné, protože jsou aktivovány jen do jisté míry. To se dá časem a cvičením změnit.

Trpělivostí při práci s dětmi a opakovanými podněty v různých polohách se mu podařilo vyvolat tyto nevědomé motorické reakce. Pohyby byly nejvíce patrné na trupu a končetinách dítěte.

Jaká pozitiva zaznamenal Vojta při svých pozorováních?

1. zlepšení řečových schopností
2. jistější vertikalizace
3. zlepšení motorických funkcí

Vojtova metoda se využívá v léčbě, ale také v časné diagnostice pohybových poruch

Tato zatím ničím nepřekonaná metoda má své nezastupitelné místo nejen v léčbě pohybových poruch, ale také v jejich včasné diagnostice.

Dosud se používá a je považována za jedinečnou formu diagnostiky poruch mobility a držení těla. Jejich abnormality lze zjistit již do šesti měsíců života. To umožňuje zahájení včasné terapie a lepší prognózu.

Samotná diagnostika vychází z reálného předpokladu vrozených pohybových vzorců, které jsou geneticky zakódovány u každého jedince. Již u novorozence se projevují do jisté míry jako nekoordinované pohyby těla a končetin, které se postupně stávají koordinovanými a cílenými.

O co přesně jde a jak tato metoda vlastně funguje?

Základní principy Vojtovy metody

Vojtova metoda je diagnostická a léčebná metoda využívaná pro včasnou diagnostiku a léčbu motorických poruch.

Funguje na principu reflexní lokomoce.

Pod pojmem reflexní lokomoce rozumíme jakýkoli automatický pohyb, který je zakódován v naší centrální nervové soustavě. Vojta tento automatismus a vrozené hybné vzorce považoval za jakési "základní stavební pilíře" (otáčení, zvedání, uchopování předmětů, lezení, chůze).

• REFLEX ⇒ rovněž probíhající odpověď na určitý podnět
• LOKOMOCE ⇒ pohyb vpřed

U zdravých dětí jsou tyto pohybové vzorce automatické, avšak u dětiček s cerebrální spasticitou (mozkovým ochrnutím) z různých příčin ne.

Vojta věřil a později také dokázal, že i u nemocných dětí s poruchou motoriky lze opakovanými cvičeními aktivovat centrální nervovou soustavu a následně přenést tyto v ní zakódované funkce do spontánní motoriky.

Zjednodušeně to znamená, že pravidelným nácvikem pohybového stereotypu (např. lezení), lze docílit jeho automaticity. Dokonce může dojít k vytvoření zcela nových naučených pohybových vzorců.

Zajímavé:
Vojtova metoda se dnes využívá v mnoha zemích, kde s ní mají pozitivní zkušenosti.

Patří sem samozřejmě Česká republika a Německo.
Také ji využívají v Rakousku, Polsku, Rumunsku, Norsku, Švédsku, Francii, Španělsku, Itálii, ale i v Chile, Mexiku, Kolumbii, Venezuele, v Koreji, Japonsku, Tchaj-wanu a Indii.

Jak aktivovat reflexní lokomoci?

K aktivaci reflexní lokomoce dochází na základě podráždění tzv. aktivačních zón.

Podráždění v tomto případě znamená vyvíjení tlaku nebo tahu na tyto zóny. Toho dosáhneme polohováním dítěte.

Samotné polohování je doplněno o úhlové nastavení trupu a končetin, což způsobuje tlak nebo tah v kloubech. Tím vzniká odpor proti pohybu, který paradoxně pohyb evokuje a napomáhá ke správné aktivaci jednotlivých svalových skupin s jejím následným rozšířením do celého těla.

Zajímavé:
Míra tlaku a využití aktivačních zón stoupá přímo úměrně se závažností konkrétního onemocnění!

Tlak a tah na aktivaci lokomoce dosáhneme ze tří základních poloh dítěte:

1. poloha vleže na bříšku
2. poloha vleže na zádech
3. poloha na boku

Tabulka s aktivačními zónami, body

Celý princip této metody vychází ze dvou základních pohybových celků, a to plazení a otáčení se. Tyto pohyby jsou pro zdravé děti automatické. U nemocných dětiček jim musíme dopomoci.

Reflexní plazení dosáhneme z výchozí polohy děťátka v leže na bříšku.

V této poloze je hlavička natočena na jednu ze stran. Horní končetina, která je blíže obličejové části, bývá položena mírně výše než končetina protilehlé strany. Dolní končetiny jsou extrarotovány v kyčelním kloubu (vytočené směrem ven) a mírně sehnuté v kolenou.

Tato poloha provokuje střídavý pohyb horních končetin a také otáčení hlavičky na opačnou stranu a zpět.

Při rotaci hlavičky je nutno dlaní klást odpor proti pohybu, což pomáhá aktivovat svaly. Zároveň opření o jednu horní a protilehlou dolní končetinu má za následek mírné nadzvednutí trupu, které odpovídá pohybu při plazení.

Toto navenek banální cvičení napomáhá aktivaci nikoliv jednotlivých svalů, ale dokonce svalových skupin v celém těle. Je významným předpokladem pro plazení a další vzpřimování se a pozdější chůzi. Napomáhá také uchopování předmětů.

Reflexního otáčení dosáhneme z výchozí polohy děťátka vleže na zádech nebo na boku, kterou zaujímá i během otáčení.

Děťátko leží na zádech a hlavička je mírně otočená na stranu.

U závažnějších diagnóz je třeba postupně cvičit i natočení hlavičky, které v začátcích nemusí odpovídat výchozí poloze hlavy. Končetiny jsou vedle tělíčka v různých polohách v závislosti na věku (novorozenec je má mírně sehnuté, větší děti mají dolní končetiny natažené rovně).

Druhá poloha je na boku. Oporu tvoří horní a dolní končetina naléhající na podložku.

Během otáčení jsou za oporu a stabilitu těla zodpovědná horní a dolní končetina nacházející se výše. Tato poloha je významný předpokladem pro chození po čtyřech končetinách.

Na koho se můžete obrátit v souvislosti s proškolením?

Důležitá informace:
Výše uvedené poznatky o aktivaci reflexní lokomoce jsou pouze obecné a čistě informačního charakteru.
Rodič je sice zásadním článkem v regresi (zlepšení) onemocnění svého děťátka, ale měl by tato cvičení provádět v domácím prostředí pouze po předchozí konzultaci a proškolení lékařem nebo fyzioterapeutem Vojtovy terapie.

Mezinárodní Vojtova společnost (IVG) byla založena v roce 1984 v Mnichově samotným Václavem Vojtou. Šlo o sdružení kvalifikovaného personálu v rámci Vojtovy terapie.

Společnost existuje dodnes a zabývá se mimo jiné výukou dalších fyzioterapeutů a lékařů. Ti jsou pak kompetentní školit i rodiče (laiky), aby mohli terapii praktikovat doma.

Obrovskou výhodou je nejen její efektivnost, ale i finanční nenáročnost. Lze ji provádět po proškolení v domácím prostředí.

V České republice, Německu, Rakousku, Polsku, Rumunsku, Norsku, Španělsku, Thajsku, Chile, Japonsku a Koreji probíhají kurzy pravidelně již několik let. Nejnovější se začali zaškolovat lékaři z Francie, Itálie, Kolumbie a Tchaj-wanu.

Na co nesmíte během léčby zapomenout?

Důležitým aspektem léčby je nejen vztah dítě–fyzioterapeut, ale také fyzioterapeut-rodič. Ten může mít vliv na léčbu.

Samotná terapie a délka jejího trvání je individuální. V některých případech trvá celá léta, proto jsou kvalitní vztahy nezbytností. V dobrém prostředí probíhá léčba snáz.

Terapie musí být přesná. Proto každý, kdo ji praktikuje, musí být odborník nebo minimálně odborníkem proškolen.

Terapeut vypracovává pacientovi přesný plán na základě závažnosti jeho diagnózy. Cvičení by se měla absolvovat podle plánu bez vynechávání, v délce trvání, jaká je pacientovi naordinovaná.

Jak bylo v úvodu popsáno, k aktivaci lokomoce dochází pravidelnými opakováními a trpělivostí.

Kontraindikace Vojtovy Metody:

• horečnatá onemocnění
• zánětlivá onemocnění
• do 10 dní po očkování
• kardiální onemocnění
• osteogeneze
• těhotenství

Zajímavé:
Vojtova metoda byla přezkoumána odborníky z důvodu zjištění, zda nemá negativní dopad na psychiku pacienta a jeho další psychický vývoj. Opak byl pravdou.
Nejen že nemá negativní účinky, ale dokonce ovlivňuje pozitivně psychiku a prožívání nemocného.

Účinky Vojtovy terapie – kdy je vhodná?

Tato zázračná, a přitom tak jednoduchá léčba má široké spektrum využití. Je zaměřena primárně na dětské pacienty, ale využívají ji i dospělí pacienti s nejrůznějšími diagnózami.

U dětí je nejčastěji využívána při parézách způsobených dětskou mozkovou obrnou nebo jiným neurodegenerativním procesem. Dospělí se na ni obracejí při traumatických ochrnutích nebo po mrtvicích.

Seznam pozitivních účinků při některých diagnózách:

• mozkové parézy/obrny
• centrální koordinační poruchy
• svalová onemocnění jako např. myastenia gravis
• problémy s dýchacími a žvýkacími svaly
• mrtvice
• roztroušená skleróza
• dysplazie a luxace kyčlí
• skolióza páteře
• periferní ochrnutí horních a dolních končetin (parézy plexu, příčná míšní léze)
• traumatologická poškození

Při kterých dětských onemocněních se doporučuje?Co říkají odborné zkušenosti?

Vojtova metoda se aplikuje převážně u dětí s dětskou mozkovou obrnou (DMO). Je to onemocnění centrální nervové soustavy vedoucí k poruchám hybnosti. Způsobují ji vrozené vývojové vady mozku nebo jeho poškození v prenatálním období (závislost matky na alkoholu, drogách, lécích, prenatální infekce, úrazy břicha aj.).

Již v novorozeneckém období jsou patrné rozdíly v abnormálním tonu svalů (hypotonie/hypertonie) a v reakci dítěte na podněty (hlazení, polibky, doteky), které jsou minimální.

Později si rodiče všimnou chabosti mimiky, gestikulace, poruchy vývoje řeči. Typické jsou potíže s kousáním potravy, porucha řeči a pohybů.

Možná netypická se budou zdát zraková a sluchová postižení.

Avšak děti s těmito poruchami mají obvykle problémy s motorikou. Zrakově postižení dětští pacienti mají nedostatek zrakových podnětů a neslyšící zase sluchových.

To způsobuje slabší aktivitu CNS.

Nevidomí pacienti mají určitý respekt vůči některým pohybům, jako je například lezení. Zpravidla se pohybují posouváním po zadečku. Chůze bývá opatrná, pomalejší s obcházením předmětů.

Vojtovu metodu lze využívat i při jiných mozkových poruchách, jako je mentální retardace, ADHD či pervazivní vývojové chyby.

Mohou ji využít i dospělí pacienti?

Vojtova metoda vznikla při práci s dětmi. Je u nich velmi často využívána, ale není určena pouze jim. Pozitivní účinky má také u dospělých jedinců při různých onemocněních s poruchami hybnosti.

Dobrým příkladem je cévní mozková příhoda, při které dochází k ucpání mozkové tepny sraženinou a k neprokysličení části mozku. Projevuje se poruchami zraku, poruchami řeči, ochrnutím poloviny obličejového svalstva, ochrnutím svalů končetin na jedné straně a vegetativními příznaky.

Také ochrnutí po úrazech nebo dopravních nehodách lze podstatně zlepšit právě cviky podle této metody.

Málo využívaná, ale účinná je i při onemocnění zad jako například při skolióze.