Máte příznaky deprese?

Postihuje psychicky a emocionálně labilnější osobnosti. Různé stresující, zatěžující či tragické životní události bývají však spouštěčem deprese i u silnějších povah. Některé těžké formy končí smrtelně. Člověk nacházející se v bezvýchodné situaci si mnohdy sám sáhne na život.

Včasná identifikace problému a včasná léčba v rukou odborníka může zabránit tragédii a zachránit tak život.

Deprese, nebo chcete-li patologická špatná nálada, se může objevit u každého, a to kdykoli. Stres, pracovní vypětí, domácí neshody a tragédie. To a mnohem více situací je příčinou spuštění děje, který bez pomoci lékaře neumí lidé sami ovládat a vzepřít se mu. Mnohdy stres dospěje až tam, odkud není úniku a končí sebevraždou.

Depresivní příznaky, deprese a bipolární afektivní porucha

Deprese patří mezi psychiatrická onemocnění – přesněji poruchy.

Konkrétněji je podkategorií poruch nálad spolu s bipolární afektivní poruchou (maniodepresivní porucha), ale i jiných psychiatrických diagnóz. Jedná se o vážné onemocnění, jehož charakteristickým znakem je dlouhodobá chronická špatná nálada (smutek, úzkost, plačtivost).

V psychiatrii je nejdůležitější při stanovení konečné diagnózy odlišit skutečný stav deprese od přechodné depresivní nálady, projevující se dočasnými depresivními příznaky. Depresivní nálada může postihnout kohokoli v závislosti na aktuální stresové situaci, ve které se v daném okamžiku jedinec nachází. Jedná se o přiměřenou reakci na obtížné období. Stav smutku a pocitu beznaděje je přechodný.

Depresivní příznaky

Depresivní příznaky se objevují izolovaně v těžkých životních situacích, při patologické depresi, jako jedna fáze bipolární afektivní poruchy, jako součást nebo projev jiných psychiatrických onemocnění a jako součást celé škály fyzických onemocnění (chronické tangující bolesti, nádorová onemocnění, alkoholismus, onemocnění mozku, obezita jiné).

Pacienti během svého utrpení, které může být vyvoláno výše uvedenými faktory, trpí stavy smutku a beznaděje. Mají pocit, že z dané situace není východiska.

Mají negativní pohled na svět, často se izolují od svého okolí, vyhledávají samotu. Jejich mysl je zaneprázdněna daným problémem, proto se často neumí soustředit, koncentrovat a adekvátně reagovat. Jejich odpovědi jsou jednoduché, zpomalené a zpožděné.

Ztrácejí životní energii, jsou vyčerpaní, unavení a nezvládají plnit běžné činnosti ať už doma, nebo v práci. Stávají se fyzicky málo aktivními.

Na okolí často působí jako "zpomalení" či líní jedinci.

Depresivní příznaky se objevují také jako dočasný stav v určitých životních situacích, které negativně působí na člověka. Může jít například o úmrtí v rodině, ztrátu zaměstnání, rozvod, ekonomické problémy a jiné. Tyto okolnosti způsobují v životě jedince náhlou negativní změnu, se kterou se musí nějakým způsobem vypořádat. V úvodu to vidí jako velké neštěstí, myslí mu probíhá tisíc věcí.

Klade si otázky typu:

Proč se to stalo právě mně?

Komu jsem co udělal/a?

Trpí výčitkami a obviňuje z neštěstí sám sebe.

Poznámka: Depresivní nálada a deprese není jen stav špatné a smutné nálady na psychické úrovni, jak si většina lidí mylně myslí. Jedná se o vážné onemocnění celého organismu. Stejně tak je postižena i fyzická úroveň (vyčerpanost, chronická únava, poruchy koncentrace, poruchy paměti, snížená fyzická aktivita…).

Deprese

Přestože deprese je stále ve světě chápána jako nějaké "tabu", jde o velmi častý jev. Postihuje stejně mladé i starší jedince.

Jde o onemocnění, které se řadí mezi psychiatrické diagnózy. Lidé o něm proto nechtějí otevřeně mluvit a stydí se vyhledat odbornou pomoc. To je důvodem progrese onemocnění u daného jedince a častým důvodem sebevražd. Bez ohledu na to, zda jsme, nebo nejsme ochotni si to přiznat, depresí trpí stále více lidí.

Podle Světové zdravotnické organizace se jedná až o 350 000 000 nemocných. To jsou čísla zahrnující jednotlivce, kteří vyhledali odbornou pomoc.

Odhaduje se, že lidí trpících depresí, kteří pomoc nevyhledali, může být mnohem více.

Tímto vysokým počtem nemocných se deprese zařadila na čtvrté místo nejčastějších onemocnění. Předpokládá se, že se bude posouvat na přední místa.

Deprese je charakterizována patologickým smutkem.

Ten trvá dlouhodobě, často je kombinován s pocitem úzkosti a nemocného doslova týrá. Převládá u něj pesimistická nálada a myšlení. Není schopen se radovat ani z věcí, které mu dříve působily radost. Ztrácí zájem nejen o činnosti, ale i o lidi. Uzavírá se sám do sebe, začíná se obviňovat.

Tíživé myšlenky jsou nejčastěji v noci. To způsobuje poruchy spánku ve smyslu častého probouzení se v noci, brzkého buzení se ráno a následně ospalosti a únavy v následující den.

Pacient je fyzicky nevýkonný, vše mu trvá nadměrně dlouho, do každé činnosti se pouští opožděně a každá z denních činností jej nadmíru vyčerpává. Souběžně lze pozorovat poruchy koncentrace a krátkodobé paměti.

Bipolární afektivní porucha

Bipolární afektivní porucha je závažná psychiatrická porucha nebo lépe řečeno onemocnění, spadající do poruch nálad. Jak již z názvu vyplývá, je charakterizována dvěma protichůdnými póly.

Na jedné straně se projevuje manickou fází, která se vyznačuje nadměrnou elevací nálady. Druhou fází je deprese, která je druhým protipólem této poruchy.

Manická fáze je fáze nabuzení a nadměrného vzrušení, kdy má pacient bez ohledu na vážnost situace nadměrně vysoké sebevědomí, hodně energie, je hyperaktivní, hodně mluví a o všem přemýšlí. Někdy může dojít k takzvanému myšlenkovému trysku, který má za následek "slovní salát". Slovnímu salátu rozumí pouze dotyčný, protistrana nerozumí, co komunikuje.

Nadměrná vzrušivost často vede k agresivnímu chování postiženého.

Depresivní fáze je naopak fází hypoaktivity, smutku, stavu úzkosti a sníženého sebevědomí. Nemocný komunikuje minimálně, neumí se koncentrovat, rychle odpovědět či reagovat. Nezvládá si zapamatovat, co bylo řečeno v krátkém časovém horizontu. Proto ani neumí adekvátně odpovědět a zareagovat.

V této fázi nehrozí agresivní chování. Pacient je spíše úzkostlivý, plačtivý a uzavřený.

Při bipolární afektivní poruše (BAP), také nazývané také maniodepresivní porucha, se jednotlivé fáze střídají obvykle během několika hodin.

Bipolární afektivní porucha má podle statistik na svědomí 25 až 60 % pokusů o sebevraždu, z toho 5 až 20 % jsou dokonané sebevraždy.

Málokdy se vyskytuje jako samostatná diagnóza. Většinou je přítomno i jiné psychické onemocnění.

Co je příčinou depresivních stavů?

Příčin depresivních stavů je široké množství. Významnou roli hraje však hlavně genetická predispozice, exogenní vlivy (tragická událost, návykové látky) nebo organické poškození mozku.

Na základě jednotlivých vyvolávajících faktorů patologicky špatné nálady rozdělujeme deprese do dvou kategorií. Další popisované rozdělení je na základě příznaků, které jsou v popředí u konkrétního pacienta, a rozdělení z nosologického hlediska.

Rozdělení deprese na základě působení jednotlivých faktorů

1. Exogenní deprese nebo i takzvané psychosociální vznikají na základě působení nějakého vnějšího faktoru. Již z názvu vyplývá, že se jedná o působení nějakého vnějšího činitele na psychiku a mysl člověka. Vnějším činitelem může být i jiná osoba, respektive společnost, jejíž vliv má na jednotlivce negativní dopad, který je původcem jeho špatné nálady.
   • Řadíme sem i tragické události jako například úmrtí nebo těžké onemocnění v rodině, rozvod, ztráta zaměstnání, nedostatek financí, celkový nezdar.
2. Endogenní deprese jsou deprese, u kterých se předpokládá působení vnitřního činitele. Pod pojmem vnitřní činitel rozumíme zejména samotnou osobnost člověka, jeho povahové rysy a chování.
   • Na osobnost člověka ve významné míře působí genetika.
   • Rodinné zázemí v útlém dětství a později vliv společnosti v době, kdy se osobnost vytváří.

Rozdělení deprese z nosologického hlediska

1. Psychogenní deprese jsou deprese vzniklé na základě určitého faktoru, který působí přímo na psychiku člověka a jeho prožívání.

Zařazujeme sem různá psychická traumata například ze ztráty blízkého člověka, posttraumatická reakce jako následek z předchozí negativní zkušenosti (oběť únosu, znásilnění, přepadení, dopravní nehody).

2. Organické deprese vznikají na základě organického onemocnění či přímo poškození mozku.

Jedná se o různé chorobné stavy, které mají za následek poruchy ve vnímání jednotlivce a ovlivňují jeho náladu. Jedná se hlavně o přímé poškození mozku například úrazem, onemocněním (nádorem), otravou toxickými látkami či poškozením mozku návykovými látkami (alkohol, drogy).

Poškození mozku způsobují také různé bakteriální nebo virové infekce (meningitida).

Do této kategorie patří i jiná onemocnění organismu jako například cévní onemocnění s následným nedokrvením či nedokysličením mozku, metabolická onemocnění jako například cukrovka, ale i různé dlouhodobé bolestivé stavy či stavy způsobující u pacienta invaliditu nebo omezení, které má významný vliv na jeho prožívání.

Rozdělení deprese na základě klinického obrazu (příznaků)

1. Apatické deprese se projevují převážně apatií (útlumem). Pacient téměř vůbec nereaguje na vnější podněty, působí lhostejně, bezcitně, nemá zájem o vnější aspekty a společnost. Vnější svět jako by pro nemocného přestal existovat. Stav apatie většinou zpozoruje okolí, přičemž jedinec si takového chování nemusí být v dané chvíli vědomý.
2. Agitované deprese se projevují opačně než apatické. Agitovanost znamená chorobný neklid. Pacient je neklidný vnitřně. Cítí se nesvůj, stále nad něčím přemýšlí, hledá řešení. Nejednou se může objevit i psychomotorická agitovanost, kdy se k vnitřnímu nepokoji přidružuje i motorický neklid. Ten můžeme pozorovat hlavně na řeči a gestikulaci pacienta. Nemocný si například neustále chytá ruce, hraje si s prsty nebo nějakým předmětem, nevydrží na jednom místě, přešlapuje, mění polohy.
3. Psychotické deprese jsou nejzávažnějším typem depresivní poruchy. Patologicky špatná nálada je kombinována i s jinými psychotickými projevy nebo je deprese jen projevem jiného duševního onemocnění. Případně jde o kombinaci deprese a jiného duševního onemocnění. Tento typ deprese se navenek manifestuje špatnou náladou, úzkostí, plačtivostí, ke kterým se přidružuje paranoia, halucinace (sluchové či vizuální).

Jak se projevuje deprese?

Jednotlivé projevy deprese závisí na několika faktorech.

Mezi ně patří povahové rysy nemocného, řešitelnost/neřešitelnost situace, stupeň deprese, samotný postoj pacienta ke své diagnóze a zahájení terapie či pomoc okolí hlavně správný postoj rodiny.

1. Psychické potíže – V popředí je zaneprázdněnost mysli otázkou a hledáním odpovědí a východisek na to, co depresi spustilo. Tento problém je pro pacienta prvořadý a neumí se ho zbavit.

Následkem prioritního postavení jedné myšlenky je pacient nesoustředěný na všechno ostatní, co pro něj už prioritu přestává představovat. Vyskytuje se zhoršená koncentrace, nesoustředěnost, zhoršená komunikace s okolím a je narušena krátkodobá paměť.

Vlivem psychických potíží se výrazně snižuje schopnost rozhodovat se. Převažují negativní emoce, a to patologicky špatná nálada doprovázená úzkostí, plačtivostí, ataky pláče, hlavně v soukromí. Ojediněle se může přidružit paranoia či halucinace.

V některých případech deprese končí i sáhnutím si na život (sebevraždu předcházejí myšlenky na sebevraždu a sebeobviňování).

2. Poruchy spánku – Patří také do podskupiny psychických potížíí. Přetrvávání poruch spánku je úzce spjato s problémy fyzickými, které vznikají i na základě nespavosti. Nespavost (insomnie) a časné ranní probouzení jsou pro depresi typické. Způsobují výraznou ospalost během dne a prohlubují únavu, vyčerpanost a poruchy koncentrace.

3. Fyzické potíže – Převládá únava, malátnost, vyčerpanost. Nemocný je slabý, celkově pociťuje slabost těla a svalů, podlamují se mu kolena, mohou se roztřást nohy, které ho už sotva drží.

Časté jsou závratě, mžitky před očima a kolapsy z vyčerpání. Pacient je fyzicky nevýkonný, což zhoršují poruchy příjmu potravy. Ve většině případů se jedná o nechutenství k jídlu, v případě sebeobviňování se pacient týrá hladovkou. Sporadicky a při lehké formě deprese můžeme pozorovat případné přejídání.

4. Potíže v sociální interakci – Introvertní (asociální) chování se projevuje uzavřením se do sebe. Nemocný vyhledává samotu a cíleně se vyhýbá kontaktu s lidmi a se společností jako takovou. V případě, že se vyskytne ve společnosti, necítí se tam dobře, neumí navazovat vztahy jako dříve (nechce), má problémy s koncentrací a komunikací.

Pacient se snaží za každou cenu dostat co nejdříve do své samoty, kde zase hodně přemýšlí. Psychické problémy a problémy s komunikací s lidmi následně způsobují problémy v práci, společnosti, ale i v rodině a končí poškozením vztahů a ztrátou blízkých lidí.

5. Sexuální potíže – Převládá ztráta chuti na sexx. Případný pohlavní styk nemocného nenaplňuje a necítí se během něj dobře.

Pozor:
Kombinací všech těchto kategorií, resp. oblastí, které jsou depresí zasaženy, se následně objevují i ekonomické problémy. Pacient vzhledem k poruchám soustředění, komunikace, uzavřenosti, vyčerpanosti nepodává v práci dostatečný výkon. Je rovněž vysoké riziko pochybení a následné ztráty zaměstnání, což má za následek ekonomické problémy a prohlubování deprese.

Stupně deprese

Na základě vyvolávajícího faktoru, ale i délce jeho působnosti se stav deprese nemusí u každého projevit stejně.

Průběh onemocnění bývá od lehkého až po hlubokou depresi. Na hloubce deprese závisí i její léčba, případně prognóza.

Hranice mezi jednotlivými stupni jsou křehké. I z lehké deprese se časem může vyvinout těžký stav vedoucí až k sebevraždě.

• Lehký stupeň deprese se projevuje špatnou a smutnou náladou, přemýšlením nad daným problémem, hledáním řešení.
  • Většinou nepůsobí závažnější obtíže na pracovišti nebo ve společnosti.
  • Nemocný je schopen i nadále vykonávat běžné činnosti nebo je jejich provádění jen mírně narušeno.
  • Pacienta pohlcuje hlavně při usínání a v klidovém období, kdy ve vyšší míře přemýšlí nad situací, která špatnou náladu vyvolala.
  • Má sklon k vyhledávání samoty.

• Středně těžký stupeň deprese se projevuje závažnějším stupněm depresivní nálady a také její epizody se vyskytují častěji.
  • Pacient začíná mít problémy s vykonáváním většiny běžných činností.
  • Je úzkostlivý, plačtivý.
  • Mimo společnost se vyskytují záchvaty deprese a pláče.
  • Pacient trpí nespavostí, nechutí k jídlu, únavou a snižuje se jeho fyzická výkonnost.
  • Změny v prožívání jsou patrné i okolí.

• Těžký stupeň deprese je nejtěžší formou, kdy je ohrožen život pacienta.
  • Převažuje patologicky špatná nálada. Dá se o ní říci, že je stálá.
  • Pacient je utažen, vyčerpaný jak psychicky, tak fyzicky.
  • Časté jsou poruchy spánku převážně nespavost.
  • Poruchy příjmu potravy (hladovění), sebeobviňování.
  • Nevyhledává společnost, převažuje názor bezvýchodné situace, se kterým je ztotožněn.
  • Nejednou bývá jediným východiskem (pro pacienta) ukončení života.

Co dělat, pokud máte příznaky charakteristické pro depresi?

Všechna psychiatrická onemocnění a stejně tak deprese vyvolávají u pacientů ostych z přiznání si této diagnózy a ve společnosti diskriminaci a separaci ostatních od nemocného.

Z nejasného důvodu okolí přistupuje k psychiatrickým diagnózám velmi opatrně.

Pod psychiatrickým onemocněním si mnoho lidí představuje halucinace, paranoiu, agresivitu a nebezpečné chování nemocného jedince, což ve většině případů není pravdivou informací. Většina psychiatrických onemocnění nepředstavuje nebezpečí pro okolí a jednou z nich je také deprese. Ta představuje největší riziko pro nemocného, pokud nezahájí správný přístup a nezačne se léčit.

Farmakologická léčba deprese

Podstatou zahájení farmakologické léčby je uvědomění si a přiznání pacienta, že trpí duševním onemocněním. Pokud se s tímto faktem včas ztotožní, nastupuje na řadu správná diagnostika cestou odborníka – v tomto případě psychiatra.

Teprve po diagnostikování deprese lékař určí léčivo, které je na základě stupně a převládajících symptomů tou nejvhodnější variantou pro konkrétního pacienta.

Upozornění:
Nástup účinku léčiv na depresi i jiná psychiatrická onemocnění je v trvání přibližně 2 týdny (hlavně antidepresiva mají prodloužený nástup účinku).
Je podstatné, aby byl o tomto pacient dostatečně informován a nepřekvapilo ho, že po pár dnech stále nepociťuje zlepšení jeho stavu.
Přesný účinek léčiva lze správně hodnotit až po uplynutí přibližně 3 týdnů. Léčba deprese vyžaduje čas a trpělivost ze strany nemocného, aby byla efektivní.

Antidepresiva jsou nejčastěji využívaným lékem k léčbě deprese, případně v léčbě jiných onemocnění jako například dysthymie, poruchy příjmu potravy, cyklotymie. Podávají se také při chronické bolesti. Jejich využití je i ve stresových situacích hlavně u pacientů trpících na vysoký krevní tlak a zvýšenou srdeční činnost, kde se podávají současně s antihypertenzivy a léky na tachykardii.

Známe několik druhů antidepresiv:

• SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu - tzv. hormonu štěstí) - například Seropram, Seroxat, Prozac, Paxil, Zoloft, Deprenon, Deprex, Fevarin, Citalec, Citalopram, Arketis, Paretin, Paroxetin a jiné...
• IMAO (inhibitory monoaminooxidázy) - například Parnat, Aurorix, Nuredal...
• tricyklická širokospektrá antidepresiva - například Melipramin, Amitriptylin, Anafranil...
• tetracyklická antidepresiva - například Remeron, Mirzaten, Mirtazapin, Esprital
• antidepresiva IV. a V. generace - například Efectin