Zánět jícnu: Proč vzniká, jak se projevuje? Co pomáhá na zanícený jícen?

Zánět jícnu (odborně též ezofagitida) je zánětlivé onemocnění sliznice jícnu. V mezinárodní klasifikaci nemocí je uveden jako K20 – zánět jícnu (ezofagitida). Nemoc nezahrnuje refluxní ezofagitidu (K21.0) a erozi jícnu (K22.1).

Nejčastěji se spojuje s onemocněním GERD, což je gastroezofageální refluxní choroba.

Ale za jeho vznikem se může skrývat mnoho jiných faktorů. Projevem je typická bolest za hrudní kostí, známá také jako pálení žáhy, ale i problémové či bolestivé polykání.

Nejčastěji vás zajímá:
Proč onemocnění vzniká a jak se projevuje?
Jak se léčí a pomohou bylinky či čaje na zmírnění obtíží?

Ezofagitida může být akutní, která vzniká náhle. Může být také chronická, přetrvávající dlouhodobě. Uvádí se i rozdělení na refluxní ezofagitidu, katarální, erozivní ezofagitidu a také eosinofilní ezofagitidu. Diagnóza se určí na základě obtíží, laboratorních testů a hlavně endoskopickým vyšetřením.

Správná léčba se odvíjí od diagnostiky a určení druhu a vyvolávající příčiny. Potřebná je úprava stravy a celkové životosprávy. Důležitou roli má samozřejmě i prevence, obrana před vznikem nebo opětovným nástupem onemocnění.

Jícen je součástí trávicí soustavy. Je to dutý orgán, trubice, která spojuje hltan s žaludkem. Má přibližně 30 cm a průměr 1,5 cm. Jícen je svalový orgán. Jeho svaly zajišťují pohyb stravy (sousta zpracovaného v ústech) do žaludku.

Jícen je důležitou součástí trávicí soustavy a sousedí i s jinými strukturami a částmi orgánových systémů. Patří k nim například dýchací soustava a srdečně-cévní systém. I proto má diferenciální diagnostika významnou roli.

Refluxní choroba jícnu způsobuje ezofagitidu, nicméně může být i příčinou zánětu dýchacích cest. Invazivní nádor (rakovina) prorůstá do okolí a tím způsobuje ostatní komplikace. A bolest za hrudní kostí pro zánětu jícnu může být zaměněna za kardiovaskulární onemocnění.

Příčina zánětu jícnu není jediná. Skrývají se za ní různé vyvolávající faktory. Nejčastěji ji způsobuje refluxní choroba jícnu, známá také jako GERD. GERD je zkratka z anglického výrazu gastroesophageal reflux disease (gastroezofageální refluxní choroba).

Mechanismem je dlouhodobé dráždění sliznice jícnu kyselým obsahem žaludku. Problém nastává na základě nefunkčnosti nebo nedostatečné schopnosti svěrače, sfingteru, bránit zpětnému průniku kyseliny ze žaludku do jícnu.

Tato příčina je však pouze jedním příkladem z mnoha. Jinou formou je zánět sliznice z důvodu infekce viry, bakteriemi či plísněmi. Příkladem je Candida, herpes simplex či cytomegalovirus. Problematický bývá i příjem potravy, a to zejména tehdy, pokud člověk dlouhodobě konzumuje příliš kořeněnou, horkou nebo studenou stravu a nápoje.

Erozivní ezofagitida se vyznačuje erozí (hlubokým poškozením sliznice jícnu). Je důsledkem zejména dlouhodobého působení negativních faktorů. Akutně ji může vyvolat popálení jícnu chemikáliemi, kyselinou či vysoká teplota stravy a tekutiny.

Imunitně podmíněná forma se označuje jako eozinofilní ezofagitida (EOE). Tato forma je převážně benigní a přetrvává dlouhodobě. Onemocnění se vyskytuje v každém věku, nicméně většinou u mladých a dětí. A to zejména u chlapců.

Její příčina není zatím objasněna. Za jejím vznikem je souhra několika rizikových faktorů, spolu s imunitní složkou. Předpokládá se vliv potravinové alergie a genetická dispozice. Ale na vině může být i působení negativních faktorů v raném věku člověka.

Sliznice jícnu u tohoto typu zánětu obsahuje typicky zvýšené množství eosinofilů. Eozinofily jsou bílé krvinky (leukocyty) a jejich hlavním úkolem je imunitní obrana organismu. Jinou formou je lékově navozená ezofagitida.

Jaké rizikové faktory a příčiny způsobují zánět jícnu (tabulka):

Příznaky zánětu jícnu mohou být typické, ale někdy může toto onemocnění probíhat i asymptomaticky (bezpříznakově).

Jsou krátkodobé, vznikající akutně, nebo dlouhodobé. Chronicita přispívá ke komplikacím. Jícen se nachází převážně v hrudní dutině. Příznaky z této oblasti mohou být zaměňovány s potížemi s dýchací či kardiovaskulární soustavou.

Mezi příznaky vyskytující se při ezofagitidě patří:

• ztížené a problematické polykání (dysfagie)
• bolest při polykání (odynofagie), bolest zhoršená polykáním
• pocit cizího tělesa v krku (globus)
• pocit uvíznutí sousta v krku
• pálení žáhy (pyróza)
• bolest za hrudní kostí 
  • pálení na hrudi
  • hlavně za hrudní kostí, retrosternální bolest
  • bolest po jídle
• zápach z úst
• hořkost v ústech
• zvýšená tvorba slin, záchvatovité slintání
• sucho v krku
• návrat žaludečního obsahu do ústní dutiny (regurgitace)
• říhání
• zvýšená tělesná teplota, při infekčním původu
• pocit na zvracení, nevolnost, nauzea
• zvracení
• nechutenství
• krev ve zvratcích, zvracení krve (hemateméza)
• meléna (černá stolice) z natrávené krve
• anémie (chudokrevnost)
• ztráta hmotnosti
• zvýšená kazivost zubů
• kašel a chrapot při dráždění dýchacích cest a hlasivek 
  • opakované záněty dýchacích cest, laryngitidy, pneumonie (zápal plic)
• při dráždění bloudivého nervu, nervus vagus (X. hlavový nerv) i bradykardie

Pokud se zánět jícnu opakuje nebo přetrvává dlouhodobě, může vést ke komplikacím. Mezi ně patří například zjizvení sliznice jícnu. A to následně vede k zúžení průměru jícnu. Refluxní choroba ovlivňuje vznik zánětu, ale i Barrettova jícnu. Závažnou komplikací je rakovina.

Tabulka uvádí příznaky podle věku člověka

Diagnostika zánětu jícnu vychází jednak z anamnézy, ale i z klinického obrazu. Anamnéza zahrnuje také rodinný výskyt (rodinnou anamnézu) a genetické (dědičné) predispozice. Klinický obraz zohledňuje vyskytující se potíže.

Připojují se výsledky z laboratorních vyšetření. Pátrá se po infekci Helicobacter pylori. A pro vyloučení jiných onemocnění i ostatní vyšetřovací metody. Patří k nim například RTG, USG, CT či EKG. Příkladem je i RTG pasáž jícnem. Vyšetření pH nebo jícnové manometrie, kterou se hodnotí funkce svěrače mezi jícnem a žaludkem.

Hlavní diagnostickou metodou je endoskopické vyšetření. Spočívá v zavedení sondy s optikou do jícnu a hodnocení vzhledu sliznice. Ezofagogastroskopie zahrnuje biopsii tkáně, což je odběr malého vzorku a její následný histologický rozbor.

Lékař hodnotí možné rizikové faktory, například užívání léků, stravu a životosprávu. Zkoumá, zda měl pacient v minulosti jiná onemocnění jícnu. Zjišťuje se také požití chemikálie nebo poleptání jícnu. Důležitá je zmiňovaná diferenciální diagnostika a odlišení od anginy pectoris, peptického vředu či rakoviny jícnu.

Průběh onemocnění závisí na vyvolávajícím faktoru. Může mít akutní průběh, a to hlavně v případě intoxikace, ale i po požití koncentrovaného alkoholu ve vyšším objemu či jako následek špatného stravování. Chronická forma se vyvíjí na základě negativního a dlouhodobého působení.

Onemocnění může jistou dobu probíhat i bezpříznakově (asymptomaticky). Nicméně typicky se jako první vyskytují potíže při polykání či bolest, která je polknutím sousta zhoršená. Podobně je častým příznakem i pocit uvíznutí sousta v krku. A lidově označované pálení žáhy (pyróza).

Obávaná je zejména bolest za hrudní kostí, a to ve formě pálení. Člověk ji může mylně zaměnit s anginou pectoris, což je bolest vznikající při nedokrvení srdečního svalu nebo s infarktem srdce. Důležité je rychlé vyšetření a zjištění příčiny a následné nasazení léčby.

Nejprve se tyto příznaky objevují pouze po určitém jídle, avšak později postupem zánětu už při každém jídle. V pokročilých fázích i nalačno, a to během noci. Bolest se zhoršuje v poloze vleže. Mnohdy přichází i ke škrábání a bolesti v krku.

Nastupuje nechutenství, nevolnost až zvracení. Pokud je sliznice narušená a krvácí, může být krev přítomna ve zvratcích. Ale také jako meléna, což je černá stolice. Její zbarvení způsobuje přítomnost natrávené krve. Kromě toho se mohou přidružit i příznaky z dráždění dýchacích cest. A to je zejména kašel, později chrapot, zhrublý hlas a časté infekce dýchacího ústrojí.