Léčba tenisového lokte: léky, pásky, ortézy, rehabilitace a další přípravky

Hlavním cílem léčby laterální epikondylitidy je odstranění bolesti, odstranění funkčních omezení kloubu a urychlení procesu hojení vzniklého zánětu. Přesný průběh léčby závisí také na stadiu a pokročilosti onemocnění.

Léčba se dělí na tři základní typy:

  • Nefarmakologická léčba
  • Farmakologická léčba
  • Chirurgická léčba

Nefarmakologická (konzervativní) léčba

Při konzervativní léčbě je základem rehabilitační a fyzioterapeutická léčba. Rehabilitační cvičení jsou zaměřena na posílení oslabených svalů a naopak na uvolnění přetížených svalů.

Terapeut provádí mobilizaci a měkké techniky v oblasti horní končetiny. Uvolňuje svalové spasmy, bolestivá svalová vlákna a protahuje zkrácené svaly. Pacient se v rámci domácí autoterapie naučí kompenzační a relaxační cvičení.

Doporučují se automasáže s použitím masážních pomůcek (ježek, váleček, míček, masážní pistole...).

Často používanou metodou je kineziotaping - lepení funkčních terapeutických pásek na kůži pacienta. Tímto způsobem se fixují, stabilizují nebo uvolňují měkké struktury loketního kloubu.

Používají se také speciální ortézy, které udržují extenzorové svaly předloktí v klidu a zároveň chrání vnější bolestivou šlachu loketního kloubu.

Kineziotaping při radiální epikondylitidě (tenisový loket)
Kineziotaping u radiální epikondylitidy (tenisového lokte). Zdroj: Getty Images

Využívá se také fyzikální terapie v podobě laseru, ultrazvuku, elektroterapie, termoterapie nebo terapie rázovou vlnou. Typ fyzikální terapie se volí na základě požadovaného účinku a stadia onemocnění.

Primárním cílem je analgetický (zmírňující bolest) a myorelaxační (uvolňující svaly) účinek.

Laser a biolampa svým biostimulačním účinkem stimulují tvorbu kolagenu a regeneraci tkáňových buněk.

Rázová vlna vysílá do hlubokých měkkých tkání těla mechanickou vlnu, která snižuje svalové napětí, zlepšuje krevní oběh a podporuje lymfatickou drenáž.

Ultrazvuk prostřednictvím hlavice aplikátoru vysílá zvukovou vlnu, která podporuje místní metabolismus a snižuje svalové napětí.

Termoterapii tenisového lokte lze použít negativní (studenou) nebo pozitivní (teplou). V akutních fázích zánětlivého procesu není přívod tepla žádoucí.

Naopak u dlouhodobých chronických fází lze použít pozitivní formu termoterapie. Je však nutná konzultace s lékařem a terapeutem. Negativní termoterapie se uplatňuje především ve formě kryoterapie, obkladů a hydroterapie.

Termoterapie se uplatňuje především ve formě ultrazvuku, infračerveného záření, elektroterapie a hydroterapie.

Ultrazvuková fyzikální terapie radiální epikondylitidy (tenisového lokte)
Ultrazvuková fyzikální terapie radiální epikondylitidy (tenisového lokte). Zdroj: Getty Images

Farmakologická léčba

Léčba léky a medikamenty je zaměřena na odstranění bolesti a zánětlivého procesu kloubu. Léky ze skupiny NSAID (nesteroidních antirevmatik) se používají pro svůj protizánětlivý účinek.

Aplikace NSAID je možná také lokálně přímo do oblasti lokte. Tato forma použití má také méně nežádoucích účinků. Lokální aplikace se používá především ve formě gelů, náplastí a sprejů, které se aplikují přímo na postižené místo.

Pokud je léčba nesterilními antirevmatiky neúspěšná, volí se injekční léčba kortikosteroidy. Dexametazon, betametazon nebo triamcinolon se používá v kombinaci s analgetikem.

Injekční sprej s kortikosteroidy se vstřikuje dovnitř lokálně přímo do postiženého svalu. Po aplikaci se doporučuje odpočinek, studené obklady a vyloučení sportu nebo zvýšené fyzické aktivity.

V současné době se injekční metoda nabízí také ve smyslu aplikace vlastní atuologické krve a krevní plazmy pacienta. Ta zvyšuje a stimuluje tvorbu kolagenu a podporuje diferenciaci kmenových buněk a osteoblastů v poškozené oblasti.

Chirurgická léčba

Chirurgická léčba se volí v případě selhání konzervativní a farmakologické terapie. Chirurgický zákrok je indikován při dlouhodobých chronických potížích, jako je přetrvávající bolest a omezení funkce loketního kloubu.

Artroskopie radiální epikondylitidy umožňuje lékařům uvolnit poškozený bolestivý úpon natahovacího svalu, uvolnit kloubní pouzdro, odstranit jizevnaté struktury a posoudit stav a degenerativní proces kloubní chrupavky.

Chirurgický zákrok má vysokou úspěšnost v odstranění nežádoucích příznaků. Ve většině případů trvá hospitalizace několik dní. Pooperační rehabilitace zahrnuje péči o jizvu, korekční cvičení, měkké techniky a fyzikální terapii.

Plný návrat k práci a fyzické aktivitě je individuální, ale většinou k němu dochází přibližně 4 měsíce po operaci.

fsdílet na Facebooku