Syfilis: Jaké má příznaky, stádia, trvalé následky? Jak se přenáší?

Syfilis (lues venerea) je jednou z nejznámějších pohlavních chorob. Někdy se této nemoci říká také nemoc slavných, jelikož jí trpěli známí panovníci, malíři, umělci nebo šlechtici.

Zatímco v minulosti mělo onemocnění velmi akutní formu a rychlý průběh, dnes je spíše chronické s více fázemi.

Syfilis je pohlavně přenosná nemoc, jejímiž původci jsou bakterie Treponema pallidum. Lze se jí infikovat i opakovaně, protože nezanechává doživotní imunitu.

Inkubační doba onemocnění (čas od vniknutí původce nákazy do těla až po objevení se prvních příznaků) je obyčejně 3 týdny (mezi 9–90 dny).

Období nakažlivosti trvá během 1. a 2. stadia onemocnění, u neléčené syfilis to může být i 2–4 roky.

Nemoc se přenáší z člověka na člověka:

• slinami
• ejakulátem (semenem)
• vaginálním výtokem
• krví
• nemocnou kůží

Jak syfilis vznikne? Jaký je její mechanismus vzniku?

1. Bakterie syfilidy se do organismu dostane kůží nebo sliznicí přes drobná poranění.
2. Směřuje do nejbližších lymfatických uzlin a krevní cestou se šíří dál, čímž poškozuje i samotné cévy.
3. V případě neléčení se bakterie dostávají i mimo krevní oběh. Nejčastěji na pokožku, do kostí a v závěrečných fázích do nervového systému.

Rizikovým faktorem výskytu je zejména:

• promiskuitní chování (časté střídání sexuálních partnerů)
• nedodržování zásad bezpečného sexu, tj. nepoužívání bariérové antikoncepce (kondomu)
• kontaminování (znečištěnými) předměty, které nemocný syfilidou používá v době, kdy se z jeho těla bakterie vylučuje (zubní kartáček, příbor, nádobí, ručníky, oblečení...)
• nízká hygienická úroveň v domácnosti, kde nemocný žije
• z nakažené matky na plod během těhotenství (vrozená syfilis)

Syfilis se vyskytuje ve formě získané nebo vrozené. Získaná syfilis se dále dělí na časnou a pozdní.

Časná syfilis (podle Světové zdravotnické organizace WHO je to syfilis získaná před méně než 2 roky) zahrnuje:

• primární syfilis
• sekundární (druhotná, následná) syfilis
• časná latentní (skrytá) syfilis

Pozdní syfilis (podle WHO je to syfilis získaná před více než 2 roky) zahrnuje:

• pozdní latentní (skrytá) syfilis
• terciární (gumózní syfilis, kardiovaskulární a neurosyfilis)

Vrozená syfilis (syphilis congenita)

Vrozená syfilis se může přenést z matky na plod během těhotenství, pokud se nakažená žena odmítá léčit. Takové děti mají vážně poškozené srdce, mozek a oči. Čtvrtina nakažených dětí se rodí mrtvých nebo umírá krátce po narození.

V důsledku prevence před problémy plodu se provádí obvykle každé těhotné krevní test na přítomnost syfilidy v organismu.

Nejčastěji k samotnému přenosu dojde mezi 2. a 5. měsícem těhotenství.

Je dokázáno, že syfilitické dítě se může narodit pouze ze syfilitické matky. Infekce otce z hlediska možného přenosu na plod není rozhodující.

Poškození plodu nebo dítěte závisí většinou na tom, v jakém stádiu onemocnění se nacházela matka v těhotenství. K přenosu může dojít kdykoli během gestace, i když riziko infekce stoupá pravděpodobně s délkou těhotenství.

Čím dříve dojde v průběhu těhotenství ke kontaktu plodu s infekcí, tím je nebezpečí jeho poškození vyšší. V časných stádiích nemoci matky je pravděpodobnost přenosu infekce nejvyšší a stupeň jeho postižení nejzávažnější.

Závažnost projevů vrozené syfilidy je extrémně proměnlivá a může sahat od nejtěžších forem s rozsáhlým postihem mnoha orgánových systémů až po minimální laboratorní či rentgenologické abnormality u jinak bezpříznakových novorozenců.

Osud plodu a dítěte závisí i na tom, zda matka byla během těhotenství dostatečně léčena.

Podle aktivity onemocnění matky může nastat:

• potrat
• předčasný porod
• porod mrtvého plodu
• porod živého novorozence s aktivní syfilis
• porod zdánlivě zdravého dítěte
• porod zdravého dítěte bez syfilidy

Přenos na plod se děje nejčastěji transplacentárně po 16. týdnu až 20. týdnu intrauterinního života.

Transplacentární (přenos přes placentu) přenos je nejčastější. Přenos během porodu je vzácný a nastává jen v případě, že se matka nakazila v pozdních týdnech těhotenství nebo těsně před porodem.

Taková syfilis u dítěte není vrozená, ale získaná a probíhá jako získaná syfilis. Plod nemá dostatečně funkčně zralý imunitní systém.

Treponemy se v těle rozmnožují a způsobují v těle:

• záněty
• abscesy
• nekrózy
• toxické poškození orgánů vyvíjejícího se plodu, což opět zapříčiňuje poruchy celkového vývoje a anomálie formování rostoucích orgánů

Tím je poškozena i dětská žláza, brzlík (uložen za hrudní kostí), proto je imunitní systém trvale poškozen.

Důsledkem uvedených pochodů a charakteristickým rysem vrozené syfilidy v postnatálních obdobích se mohou vyskytnout tři typy změn, a to:

• nespecifické změny – podobné jako sekundární projevy syfilidy
• specifické projevy – podobné jako při terciární syfilidě
• stigmata – trvalá poškození a vývojové anomálie

Fetální syfilis (prenatální syfilis)

Začíná obdobím od 16. týdne intrauterinního života. Treponema prostupuje placentou, a proto fetální syfilis bývá často příčinou předčasných porodů a mrtvých plodů v šestém a sedmém měsíci těhotenství.

Treponemy v tkáni jsou původci masivních diseminovaných (roztroušených) infektů v tkáních, nacházejí se i v pupečníku a placentě.

Typickými projevy jsou:

• infiltrace orgánů (pronikání cizorodých prvků)
• macerace plodu (odlučování kůže plodu v děloze)
• syfilitická osteochondritida (zánět kosti a chrupavky současně)
• hepatitida (virový zánět jater)
• pneumonie alba (zápal plic typický pro syfilis)
• miliární abscesy (mnohočetná ložiska – dutiny ohraničené membránou a vyplněné hnisem)
• ohraničené infiltráty

Děti s kongenitální (vrozenou) syfilis:

• se rodí předčasně
• jsou dehydratovány
• mají nízkou porodní hmotnost
• kůže má stařecký vzhled
• nažloutlé zbarvení
• mají tzv. syfilitické patičky – rozsáhlejší infiltráty světle červené s hladkým lesklým povrchem různé intenzity a jsou jedním z rozhodujících projevů
• infiltráty kolem úst a tvorba jizev jako trvalá stigmata – Parrotovy jizvy

Pozdní vrozená syfilis je charakterizována typickými stigmaty (znaky) po druhém roce života dítěte:

Hutchinsonova triáda

• postižení zubů – typické soudkovité řezáky s řeznými plochami, půlměsíčkovitě opotřebované, vyhloubené, oddělené štěrbinou, Moonovy hrbolky na molárech, diskolorace zubů
• intersticiální keratitida až slepota
• hluchota

Na základě uvedených poruch lze popsat typický habitus při pozdním vrozené syfilis takto: nemocní jsou nápadní zaostalým vzrůstem, chybějícími sekundárními pohlavními znaky.

Čelo je vystouplé s výraznými bočními hrboly (olympské čelo). Bývá naznačen hydrocefalus mírného stupně. Nepravidelnosti lebečních kostí vyúsťují do deformit lebky (člunkovitý tvar lebky).

Získaná syfilis

Asi nejznámějším příznakem syfilidy je tvrdý vřed, a to v místě vstupu infekce. Po jisté době se však onemocnění rozšíří do celého těla, takže se vyrážka objevuje na sliznicích v ústech, ale také na kůži.

Časná fáze onemocnění je později vystřídána bezpříznakovým obdobím, což svádí k mylnému přesvědčení, že onemocnění pominulo.

V případě neléčení se syfilis rozšíří postupně do všech částí těla, takže se stane systémovým onemocněním. Napadne nejen kůži a sliznice, ale také srdce, kosti, mozek a míchu.

V posledním stadiu přejde do progresivní paralýzy, což se projeví i na mentálním zdraví.

Syfilis má 4 stadia:

1. První stadium: Primární stadium nastupuje v průměru do 3 týdnů od infekce a je pro něj typický výskyt tvrdého vředu v místě vstupu infekce.

Nejčastěji se tento vřed objeví na pohlavních orgánech nebo v dutině ústní, ať už na sliznici, nebo na rtech. Později přichází zarudnutí a nebolestivé zduření lymfatických uzlin.

2. Druhé stadium: Po čase tvrdý vřed vymizí a přichází druhé stádium, které se může objevit zhruba do dvou let od prvních příznaků.

Dochází k rozšíření infekce přes krevní oběh do těla. Objevují se vředy na kůži, někdy červené, jindy pokryté šupinou. Později dochází ke ztrátě ochlupení na tváři, zejména obočí a u mužů i vousů.

3. Třetí stadium: Toto stádium se nazývá neinfekční a může se objevit i po několika letech.

Během této fáze dochází k projevům na kůži ve formě různých hrbolků. Přidružují se neurologické projevy. Začínají vznikat chronické záněty a infekce ledvin, pohybového systému, očí, jater a zejména mozku a centrální nervové soustavy.

4. Kvarterní stadium: Poslední, čtvrtá fáze se může dostavit při neléčeném onemocnění do 10 až 20 let, u každého to je velmi individuální.

Při tomto stadiu vznikají v nervové soustavě a mozku degenerativní změny, paralýza, vymizení reflexů a později i mentální problémy na úrovni demence. Ke konci tohoto stádia přichází smrt.

Tabulka uvádí místa vzniku a projevy onemocnění

4. V konečném (čtvrtém) stadiu syfilis člověk oslepne, ztrácí všechny reflexy, trpí únikem moči a stolice, je naprosto dementní. Onemocnění končí smrtí.

Co zlehčuje šíření nákazy?

Pro výskyt syfilis v komunitách je rozhodující, zda se po zavlečení onemocnění do komunity uplatňuje rizikové chování, které podporuje jeho šíření.

Šíření nemoci urychluje:

• Příležitostný, náhodný nechráněný pohlavní styk s partnerem (bez kondomu), jehož zdravotní stav a předchozí sexuální chování nám není známo. Člověk se může stejně nakazit při vaginálním, análním nebo orálním styku.
• Časté střídání sexuálních partnerů, prostituce.
• Sex bez ochrany (bez kondomu). Nakazit se dá přes pohlavní orgány, konečník, ústa.
• Injekční užívání drog – podávání drog použitou jehlou, stříkačkou nebo použitím společného roztoku drogy s jiným člověkem.
• Tetování nebo propichování kůže (piercing) s použitím jehel a předmětů, které nebyly před poraněním kůže sterilní.

Prvotní podezření na syfilis je na základě přítomnosti vnějších projevů a příznaků. Diagnostika se dělí na přímou a nepřímou. V zásadě se využívá více forem diagnostických testů a vyšetření.

Syfilis jako infekční pohlavně přenosná nemoc podléhá i hlášení státním orgánům.

Nejčastější postup:

• Anamnéza – Základem diagnostiky je anamnéza a klinický obraz, kdy se zjišťuje přítomnost vnějších příznaků, postižení hlavových nervů či stav zornic
• Sérologický test – V rámci nepřímé diagnostiky se provádějí sérologická vyšetření, netreponemové a treponemové testy či přítomnost specifických IgG látek
• Laboratorní testy – V rámci přímé diagnostiky se provádějí mikroskopická a laboratorní vyšetření a také zjišťování přímého imunofluorescenčního antigenu
• Další vyšetření – Kromě zmíněných testů se provádějí i vyšetření mozkomíšního moku, testy na vyloučení neurosyfilidy a zjišťování indexu TPHA

V prvním stadiu se provádějí dermatovenerologická vyšetření (vyšetření kožních a pohlavních chorob) a mikroskopické testy z tkáně získané z tvrdého vředu, který patří mezi typické příznaky.

Další specifické testy v pozdějších fázích onemocnění se musí provádět ve vysoce specializovaných laboratořích.

Testy jsou časově ohraničené, zhruba 4 týdny od nákazy, pokud se jedná o sérologická a laboratorní vyšetření.

Dá se i doma provést test na syfilis?

Ano, domácí test na syfilis prodávají i v lékárnách.

Testování doma může být pro mnoho lidí přijatelnou alternativou k tomu, aby museli navštívit odborníka. Je ale třeba říci, že tyto testy jsou pouze orientační. V případě výskytu příznaků je třeba vyhledat lékaře.

Domácí test spočívá na testování kapky krve do testovací kazety, kde se odhalí přítomnost protilátek organismu na bakterie syfilis a objeví se jeden nebo dva barevné pásky, podle typu testu.

Negativní výsledek jako takový ještě nemusí vylučovat infekci. Je nutný určitý časový odstup, než si organismus vytvoří dostatečné množství protilátek, které lze odhalit i v krvi.

Výhodou však je poměrně rychlé zjištění možné infekce. Pokud test v krvi protilátky objeví, je třeba se vydat za lékařem.

V některých případech je lepší test zopakovat s určitým časovým odstupem.

Například:
Pokud první test neukáže přítomnost syfilis, ale člověk na sobě pozoruje stejně příznaky a projevy. V tomto případě nemusely při prvním testování ještě být v těle vytvořeny protilátky v dostatečném množství, aby se projevily i v krvi.

Existuje prevence syfilis? Jak se před syfilis chránit?

• Základem je věrnost sexuálních partnerů a dodržování zásad bezpečného sexu, tedy používání bariérové antikoncepce (kondomu).
• Důslednější výběr sexuálních partnerů.
• Všechny těhotné ženy musí navštěvovat během těhotenství gynekologa a absolvovat léčbu v případě, že se u nich syfilis zjistí.
• Bakterie způsobující toto onemocnění je citlivá na běžně dostupné dezinfekční přípravky, které ji účinně ničí. Proto je důležitá hygiena v domácnosti, používání dezinfekčních přípravků při úklidu, praní v domácnosti nemocného.

Vakcinace (očkování) proti syfilis neexistuje!

Pouze prevence!

Historie onemocnění a zajímavosti o syfilis

Syfilis, nazvaná také lues, se dostala do Evropy díky importování nemoci posádkou lodi Kryštofa Kolumba, a to už v roce 1493.

Následně se onemocnění v nejbližších letech masivně rozšířilo. Nemoc se projevovala zohavením zevnějšku postiženého. Mnohdy už v primárních stádiích nastávala smrt, protože neléčené onemocnění napadá prakticky celý organismus, nejčastěji kůži, kosti, srdce, mozek.

Někdy může vést také k jiným duševním poruchám.

Onemocnění se v každé části Evropy jmenovalo jinak. Například v Německu to byla syfilitická léze nebo vyrážka. Francie nazvala v 16. století tuto nemoc neapolskou, a to podle roku 1494, kdy francouzský král Karel VIII. obléhal Neapol, avšak musel svůj útok odvolat z důvodu masivního rozšíření syfilis v jeho armádě.

Tento případ je i nejstarším a prvním zdokumentovaným případem epidemie syfilidy v Evropě. Rozhodně nešlo o poslední.

Zajímavé je, že Poláci nazývali syfilis německou nemocí a Rusové polskou, vzhledem k tomu, odkud se k nim nemoc dostala.

Období renesance, které následovalo po zanesení syfilidy do Evropy, tak bylo přímo s tímto onemocněním spojeno. Nevyhnuli se mu ani mnozí panovníci, umělci nebo jiné známé osobnosti.

Syfilis měli například František I., Jindřich VIII., Ivan IV. Hrozný, kardinál Richelieu, Kateřina Veliká, Petr Veliký. Přestože se to traduje, vůdce bolševické revoluce Lenin nezemřel na syfilis, byť i on byl postižen.