Onemocnění sítnice a sklivce: Jaká nejčastější onemocnění známe?

Onemocnění sítnice a sklivce zahrnují různé problémy. Jejich původ může být v postupném stárnutí organismu, ale také jako následek jiných onemocnění. Mohou vznikat dlouhodobě (chronicky), ale také akutně (náhle).

I u této skupiny chorob má význam preventivní odborné vyšetření.

Včasná diagnostika a odhalení obtíží pomáhá účinné léčbě. Což může významně ovlivnit rozsah poškození zraku.

Co je to sítnice a sklivec?

Tyto dvě struktury na sebe těsně naléhají, sousedí spolu.

Sítnice

Sítnice je jednou z nejdůležitějších částí oka. Jejím úkolem je zachytávání světelných paprsků. V tom jí pomáhají světlocitlivé buňky, a to tyčinky a čípky.

Světlocitlivé buňky zachycují světlo.

Známe tyto světlocitlivé buňky sítnice:

1. Tyčinky jsou světlocitlivé buňky, které zpracují světlo nižší intenzity
   • nerozpoznají barvu
2. Čípky slouží k zachycování světla různé vlnové délky, a tedy i barvy
   • rozpoznávají barvy, intenzitu, sytost barev
   • zajišťují zrakovou ostrost
   • nejvyšší počet je v centrální jamce žluté skvrny (fovea centralis)
   • na sítnici se nachází přibližně 6 milionů čípků

Obraz zachycený sítnicí se následně zrakovými nervy přenáší do zrakového centra v mozku. Zde se zrakový vjem dále zpracuje a vytváří se obraz, který právě vidíme.

Na sítnici se nachází důležitá makula lutea (žlutá skvrna), jejíž velikost je asi 5 mm. Makula se skládá z neuroreceptorů, hlavně čípků a na jejím okraji i tyčinek. Obsahuje také xantofilní pigment, který má díky karotenoidům a vitamínu A typickou barvu.

Sklivec

Sklivec tvoří 80 % objemu oční koule (bulbus oculi), a je tedy největší částí vnitřku oka. V přední části se dotýká povrchu pouzdra čočky. Na zadním pólu oka je upnutý v místě vyústění zrakového nervu.

Sklivec je tvořen složkami:

1. vodou – 98 % obsahu
2. kolagenem, strukturálním proteinem
3. kyselinou hyaluronovou, glykoprotein, dává oku gelovitou konzistenci
4. chondroitinsulfátem

Sklivec (corpus vitreum) je průhledná, čirá, bezbarvá rosolovitá hmota. Jeho hlavním úkolem je udržovat nitrooční tlak, a tím i tvar oka. Navíc je součástí optické soustavy oka.

Místo, kde sklivec naléhá na sítnici, se označuje jako vitreoretinální rozhraní.

Sklivec a sítnice jsou za normálních okolností spojeny pouze na několika místech.
A těmi jsou:

• okolo terče zrakového nervu
• v místě průběhu retinálních cév
• v oblasti báze sklivce

Zbylá část sklivce je k sítnici pouze volně přiložena

Nejčastější onemocnění sítnice a sklivce

Sítnice a sklivec na sebe úzce naléhají. Obě mohou postihovat různá onemocnění, která v některých případech mají souvislost. Zapříčiňují poruchu zraku.

Tabulka znázorňuje nejčastější onemocnění sítnice a sklivce

Známe různá onemocnění sítnice a sklivce. Tyto dvě struktury těsně sousedí a vzájemně se ovlivňují. V následující části uvádíme některá onemocnění, která je postihují.

Makulární degenerace

Označuje se také jako věkem podmíněná makulární degenerace. Onemocnění postihuje centrální část sítnice, a tedy makulu, žlutou skvrnu.

Sám název značí, že vysoký věk je rizikovým faktorem vzniku. Přesná příčina nicméně není dosud plně odhalena.

Vypuknutí potíží se připisují i ​​další rizikové faktory, jako je genetická predispozice, rodinný výskyt, vliv slunečního záření, kouření, alkoholismus, cukrovka či vysoký krevní tlak. Riziko výskytu zvyšuje i již přítomná refrakční vada, a to hlavně dalekozrakost.

Samotná nemoc se dále dělí na suchou nebo vlhkou formu.

Suchá forma zastupuje přibližně 90 % případů. Vzniká jako následek hromadění odpadních produktů metabolismu v buňkách. Jejím projevem jsou drobné žluté tečky v sítnici, které jsou viditelné při vyšetření očního pozadí.

Postižení vede k poruše zraku a k poklesu zrakové ostrosti. Rozmazané vidění, zhoršené vidění za šera a při špatných světelných podmínkách. V poslední fázi až ztráta vidění.

Vlhká forma je méně častá a tvoří přibližně v 10 % případů věkem podmíněné makulární degenerace. Zapříčiňuje ji novotvorba cév a odchlípení sítnice.

Nově vzniklé cévy sítnici poškozují, zapříčiňují krvácení a otok sítnice. Tento typ vzniká náhle. Je příčinou deformace obrazu a výrazně zhoršuje zrakovou ostrost.

Více informací v článku o makulární degeneraci.

Diabetická retinopatie

Vzniká jako komplikace cukrovky. Cukrovka má z dlouhodobého hlediska za následek různé potíže napříč celým lidským tělem.

V případě oka je to negativum pro drobné cévy sítnice. Ty jsou poškozeny, což v nejhorším případě vede až ke slepotě.

Může se vyskytovat i při nekomplikované cukrovce, která probíhá mírně.

Cévy sítnice jsou postiženy různými změnami, které zapříčiňují krvácení, otok či infarkt (nedokrvení). Nejzávažnější formou je proliferativní diabetická retinopatie. Ta se vyznačuje tvorbou nových, nicméně patologických cév.

Patologické cévy často krvácejí do sítnice či sklivce. Následkem toho může dojít i k odchlípení sítnice.

Informace o onemocnění v článku diabetická retinopatie.

Hypertenzní retinopatie

Tak jako cukrovka také vysoký krevní tlak má negativní vliv na celý organismus. Kromě rizika cévní mozkové příhody a infarktu srdce zapříčiňuje i jiné potíže.

Přečtěte si také články s tématem:
Vysoký krevní tlak
Cévní mozková příhoda
Infarkt myokardu

Problémem je zejména neléčený, špatně nebo nedostatečně léčený vysoký krevní tlak. Při vysokých hodnotách krevního tlaku dochází ke spasmům (stahům cév) a také prostupu tekutiny do prostoru mimo cévy, to znamená do sítnice či sklivce.

Podobně i v tomto případě je přítomno krvácení, otok či nedokrvení. Poškození nastává postupně. Jak plyne čas, postupně se přidružují potíže jako zhoršení zrakové ostrosti až výpadek zorného pole.

Cévní onemocnění sítnice

Cévní onemocnění sítnice jsou častější oční onemocnění, která vznikají akutně a zapříčiňují výrazné poruchy zraku.

Dělí se na uzávěry arterií nebo vén. Arterie (cévy) vedou okysličenou krev. Vény (žíly) vedou neokysličenou.

Mechanismus arteriálního uzavření je ucpání drobných cév embolem. Embolus je uvolněná krevní sraženina, která putuje v krevním oběhu těla a ucpává ty nejmenší cévy.

Stejně vzniká například ischemická cévní mozková příhoda.

Významná pro vznik těchto obtíží je i ateroskleróza. Ta má za následek zúžení průsvitu cévy. Hlavní rizikové faktory podílející se na vzniku jsou: hypertenze, cukrovka, zvýšená hladina tuků v krvi, obezita, kouření a celkově špatný životní styl.

Jiný mechanismus má na svědomí venózní okluze, která je následkem zúžení nebo úplného ucpání cévy. Hlavní příčinou je ateroskleróza daných cév. Krev se za tímto ucpáním hromadí, čehož následkem vzniká otok a krvácení do sítnice.

Víme, že vznikají vlivem různých rizikových faktorů, jako je například:

• hypertenze
• hypercholesterolemie
• vysoký věk, nad 65 let, postihuje až 50 % starší populace
• poruchy hemokoagulace
• cukrovka
• zvýšený nitrooční tlak

Retinopatie nedonošených dětí

Uvádí se jako nejčastější příčina slepoty dětí.

Vyskytuje se u novorozenců, kteří se narodili před 32. týdnem těhotenství nebo jejich porodní hmotnost byla nižší než 1500 gramů.

Tyto děti mají nedostatečné dýchání, a proto jsou umístěny po delší dobu v inkubátoru. Tam jim je podávána kyslíková terapie s vysokou koncentrací kyslíku, a to nad 40 %.

V tomto období nejsou oči novorozence zcela vyvinuté, stejně jako sítnice či cévy. Vysoká koncentrace kyslíku v inkubátoru má za následek, že si na tuto zvýšenou hodnotu parciálního tlaku kyslíku v okolním vzduchu oko zvykne.

Následně, v době mimo inkubátor, už běžná hodnota obsahu kyslíku ve vzduchu není dostačující. Dochází ke zvýšené tvorbě nových cév, aby byl zajištěn dostatečný přívod kyslíku.

Tyto nové cévy prorůstají přes sítnici, mohou přecházet až do sklivce a hrozí odchlípení sítnice. Podobně jako při makulární degeneraci.

Odchlípení sítnice

Sítnice se oddělí od pigmentové vrstvy, na kterou za normálních okolností volně nasedá. Následkem toho je průnik tekutiny mezi sítnici a vrstvou pigmentu.

Za vznikem může být úraz oka, ale bývá i komplikací jiných onemocnění, jako například cukrovky. Zvýšenou pozornost vyžaduje zejména vyšší stupeň krátkozrakosti.

Příznaky vyskytující se v tomto případě:

• záblesky světla, zrakové vjemy (mžitky před očima)
• plovoucí mušky v zorném poli 
  • zejména při pohledu na bílou zeď či oblohu
• clona – zaclonění části zorného pole
  • tmavý odstín na okraji
  • později i ve středu zorného pole
• deformace obrazu
• ztráta citlivosti na světlo
• porucha zrakové ostrosti
• až ztráta zraku

Čtěte také článek o odchlípení sítnice.

Díra makuly

Sklivec na sítnici volně naléhá, ​​je na ní v podstatě přiložen.

Za normálních okolností se tyto dvě struktury spojují pouze na třech místech. Jsou to terč zrakového nervu, v částech podél retinálních cév a v oblasti báze sklivce.

Lokalita, kde sklivec naléhá na sítnici, se označuje jako vitreoretinální rozhraní.

Během stárnutí organismu dochází ke změnám v dané oblasti. Sklivec kolabuje, odlupuje se od sítnice.

V případě, že se stav dále nekomplikuje, dochází pouze k mírnějším obtížím.

Vyskytují se potíže jako například létající mušky v zorném poli (muches volantes). Případně občasné záblesky před očima.

Opakem je situace, kdy nastávají komplikace.

V případě, že se mezi sklivcem a sítnicí vytvořilo pevnější spojení, kolabující a odlupující se sklivec táhne sítnici. Sítnice se krčí, zvedá.

Následkem je deformace obrazu (metamorfopsie), která vzniká jako důsledek tahu fotoreceptorů.

Sítnice je nejtenčí v oblasti makuly.

V nejzávažnějším případě vzniká díra makuly.

Díra makuly je defekt, který postihuje celou tloušťku neurální vrstvy sítnice, a to v oblasti makuly. Projevem jsou komplikace a poruchy zraku – deformace obrazu (metamorfopsie), ale i snížená zraková ostrost či výpadek zorného pole, a to v centrální části.

Jde vlastně o otvor v oblasti žluté skvrny, přes který jsou viditelné spodní struktury. Velikost defektu (díry) se postupně zvětšuje.

Její příčinou vzniku ovšem není pouze stáří. Vyskytuje se jako samostatné onemocnění nebo jako komplikace jiných očních potíží. Příkladem je diabetická retinopatie či poúrazový stav.

Celkové obtíže, které postihují člověka, jsou závislé na několika faktorech, jako například:

• lokalizace
• rozsah defektu
• trvání, tedy doba od vzniku

Epiretinální membrána

Obtíže způsobuje i stav, kdy epiretinální membrána (povrchová membrána), blána sítnice, postupem času hrubne. Následkem je její neprůhlednost, svrašťování se.

Sítnice pod blánou se řasí a deformuje.

V závažnějším stádiu přetrvává tah a vzniká až díra makuly.

Projevy jsou:

• pokles zrakové ostrosti
  • nejdřív do dálky
  • později i problém při čtení
• deformace obrazu – zvlněné linie
• výrazný pokles vidění
• až výpadek centrálního zorného pole

Ostatní změny sklivce, zákal sklivce či oční mušky

Sklivec tvoří 80 % nitroočního prostředí. Dosahuje objemu přibližně 4 mililitry. Z 98 % je tvořen vodou. Ostatní část tvoří kolagen, kyselina hyaluronová a chondroitin sulfát.

Sklivec naléhá v přední části na čočku a zezadu na sítnici. Směrem ke krajům sklivce je jeho gelovitá hmota hustší. Tato část se označuje také jako báze. Má přední a zadní část.

Vyšší hustotu tvoří zvýšená koncentrace hyalocytů, což jsou buňky tvořící kolagen a kyselinu hyaluronovou.

Jelikož je sklivec se sítnicí v úzkém spojení, patologické změny sklivce ovlivňují i sítnici. 

Samotný sklivec může být postižen zakalením, a to z různých příčin:

1. následkem věku (involuční změny)
2. degenerativní změny
3. krvácení
4. zánět

1. Věkem podmíněné změny sklivce

Sklivec má homogenní (rovnoměrnou) strukturu od narození. Změny v jeho struktuře ovšem postupně nastupují již v druhé dekádě života.

Tabulka uvádí některé změny sklivce podmíněné věkem

2. Degenerativní změny sklivce

Do této kategorie spadají ty změny, které nejsou způsobeny následkem stárnutí organismu a oka.

Tabulka uvádí degenerativní změny sklivce

3. Krvácení do sklivce

Krvácení do sklivce vzniká na základě různých příčin. Není to výhradně po úrazu.

Příčiny krvácení do sklivce:

• po úraze, avšak nemusí být přímo poraněné oko
• při cévních onemocněních sítnice, jako je například diabetická retinopatie, uzávěr cév sítnice
• u ostatních celkových onemocnění
  • vysoký krevní tlak
  • leukémie
  • poruchy srážlivosti krve
  • při dlouhodobé léčbě antikoagulancii neboli léky proti srážení krve

Při krvácení do sklivce se vyskytují různorodé potíže. Jedná se například o vidění padajících stínů v zorném poli, pokles zrakové ostrosti či pocit závoje před okem.

4. Zánětlivé změny sklivce

Při zánětu do sklivce pronikají zánětlivé buňky a také bílkoviny z krve.

Původcem zánětu jsou standardně bakterie, viry, plísně, houby nebo paraziti.

Zánět je ve většině případů z vnějšího prostředí po úrazu, ale i po operaci oka. Nitrooční zánět se vyskytuje méně často. Důvodem tohoto typu bývá přenos krevní cestou, takzvaně hematogenní rozsev u jiných infekčních onemocnění.

Sklivec je zakalený různými částečkami, které mohou být bledé či žluté. To záleží hlavně na původci infekce. Zánět probíhá většinou rychle, nejhorší komplikací je ztráta zraku (slepota).

Oční mušky (muches volantes)

Označují se tak drobné létající útvary v zorném poli, které je vidět zejména na světlé, bledé ploše. Například při čtení či řízení. Mají tvar teček, nitek nebo chomáčů.

Mušky, tak jako zakalení sklivce, mohou být důsledkem narůstajícího věku. Vyskytují se i při krátkozrakosti, po úrazu, zánětu, po operaci šedého zákalu či při cukrovce.

Důvodem jejich výskytu může ovšem být i závažnější onemocnění. Z tohoto důvodu je důležité odborné oční vyšetření. Preventivní prohlídky mají svůj význam.

Oční mušky většinou nepředstavují závažný zdravotní problém.
Jsou nepříjemné při čtení nebo řízení.
Překážejí.
Postihují i mladé lidi.
Změny sklivce zasahují po 60. roce života čtvrtinu a po 80. až dvě třetiny populace.
Pozor však, někdy mohou být příznakem většího problému.
Alarmující je zejména jejich náhlý výskyt.

Na to, jak se jednotlivé onemocnění projeví, má vliv místo postižení, rozsah a délka trvání. Obtíže se týkají oka a zraku.

Uvádíme některé symptomy, které jsou jejich součástí:

• pokles zrakové ostrosti
• problém může být v počátku se sledováním obrazu v dálce
• později dělá problém i čtení
• létající mušky (muches volantes)
  • létající útvary v zorném poli
  • mají různý tvar a velikost
  • viditelné lépe na bílé stěně či obloze
  • mění polohu při pohybu očí
  • tečky
  • nitě
  • pavučinky
  • chomáče
  • fleky
• záblesky
• padající saze
• stín či clona, zaclonění zorného pole
• výpadek zorného pole
• deformace linií a obrazu, metamorfopsie

V dnešní době jsou k dispozici různé možnosti diagnostiky. Oční lékař (oftalomolog) vyšetřuje zrakovou ostrost, oční pozadí. Důležitá je anamnéza a klinické potíže, které popisuje člověk.

Podle potřeby se přidává vyšetření deformace obrazu na Amslerově mřížce, vytváří se fotodokumentace, OCT.

OCT, oční tomograf, ale i optická koherentní tomografie, je neinvazivní bezkontaktní vyšetření.

Tato metoda je vhodná hlavně proto, že detailně ukazuje jednotlivé struktury oka. Tím se podílí při diagnostice různorodých obtíží v oka. Rozlišuje stádium, vývoj a přesný typ potíží.

Při vyšetření těchto onemocnění jsou známé i metody jako Watzke-Allenův test, test laserovým paprskem či autofluorescence, mikroperimetrie. Nebo i klasifikace díry podle Gasse.

Důležitá je diferenciální diagnostika a určení přesné příčiny problému.

Zejména lidé s jinými celkovými onemocněními by měli mít oční vyšetření provedeno alespoň jednou ročně.
Ostatní by neměli zapomínat na důležité preventivní prohlídky.

Široká skupina onemocnění může mít různorodý průběh. Důležité je si zapamatovat, že pokud se potíže vyskytnou náhle (akutně) a z plného zdraví, je nutné okamžité vyšetření u odborného lékaře. V tomto případě je to oční lékař, tedy oftalmolog.

Pozor na rychlý nástup potíží!