Makulární degenerace: Co je to a jak se projeví poškozená sítnice?

Makulární degenerace, jinak také věkem podmíněná makulární degenerace (VPMD), je onemocnění, které zasahuje sítnici oka. Jak z názvu vyplývá, přesněji makulu.

Přesná příčina makulární degenerace není objasněna.

Onemocnění má multifaktoriální podklad a k jeho rozvoji přispívají různé rizikové faktory. Mezi ty se řadí genetická predispozice, vliv vnitřních či vnějších činitelů, do kterých se řadí i vysoký krevní tlak, cukrovka, kouření či celková životospráva.

Nejčastěji vás zajímá:
Co je to makulární degenerace?
Jak se projeví poškozená sítnice oka?
Co je to makula oka?
Jak se léčí a dá se léčit přírodně?

Makulární degenerace je celosvětově nejčastější onemocnění zraku, které vede ke slepotě, a to ve vyspělých zemích. Postihuje přibližně 30 % populace starší 75 let.

Degenerace v tomto případě zasahuje makulu. Makula je v oblasti žluté skvrny. Ta se nachází v centrální části sítnice.

Degenerace je získaná porucha, která souvisí s narušením látkové přeměny, což vede k nežádoucí změně vzhledu a funkce buněk.

Složitá patogeneze ve zkratce a jednoduše

Ve zkratce, sítnice obsahuje dvě hlavní vrstvy.

1. neurosenzorickou vrstvu, která je vnitřní, a 2. vrstvu vnější, což je vrstva retinálního pigmentového epitelu – RPE.

Retinální pigmentový epitel má různorodé důležité funkce. Jako je například udržování metabolismu vitaminu A či snižování světelného rozptylu.

Uvádí se, že za vznikem onemocnění stojí zejména hromadění odpadních produktů ve vrstvě RPE. To vede k postupnému narušení funkce až úplnému poškození fotoreceptorů. Což jsou buňky, které zpracovávají světlo.

Ve stáří se hromadí odpadní produkty, které se označují jako drúzy, v metabolicky aktivních buňkách. Významným je i lipofuscin, který je za normálních okolností v mladém věku rozložen a cévami odváděn pryč. Jeho přeměnu zajišťují lyzozomy.

Drúzy jsou kulatá žlutá ložiska, která se dělí na tvrdé nebo měkké.
Tvrdé drúzy jsou malé, kulaté ohraničené – tvoří je nahromaděné lipidy.
Měkké jsou větší, vzhledově měkčí, žlutošedé.
Nemají přesné ohraničení, shlukují se.

Stárnutím se tento proces utlumuje, a to vede k nežádoucímu hromadění odpadních látek, tedy i k narušení funkce buněk.

Svůj podíl na negativním vlivu má i samotné světlo. To se na sítnici přeměňuje na elektrické vzruchy. Nicméně, ne veškerá energie se při tomto procesu spotřebuje.

Přebytečná energie následně vyvolává oxidační stres. Při tom se uvolňují volné radikály, což podporuje degenerativní poškození.

Významnou roli má i vazogenní faktor, VEGF. Ten je zodpovědný za tvorbu nových cév, které mají negativní vliv při jedné formě VPMD.

VPMD se dělí na...

Degenerace makuly se dělí na dvě významné formy.

1. suchá atrofická
2. vlhká exsudativní

Tabulka uvádí rozdíl mezi suchou a vlhkou formou

Co je to makula?

Makula je centrální část žluté skvrny.

Žlutá skvrna se nachází na sítnici a je to místo nejostřejšího vidění. V této části je nejvyšší koncentrace zrakových buněk. Tyto buňky jsou citlivé na světlo a barvu.

V zadní části oka je malé prohloubení, označuje se jako ústřední jamka, odborně fovea centralis. Zde se nachází zmíněná žlutá skvrna neboli macula lutea. Uprostřed ní je ústřední jamka, foveola centralis, což je místo nejostřejšího vidění.

Oblast fovey se označuje názvem makula.

Sítnice se nachází na vnitřní straně oční koule. Je to smyslový zrakový orgán, na nějž směřují světelné paprsky procházející optickou soustavou oka.

V sítnici se světlo přeměňuje na elektrické impulsy, které následně směřují do mozku, a tedy do zrakového centra. Tam se signály zpracovávají a tvoří se celkový obraz.

Přesná příčina makulární degenerace není dosud známa.

Předpokládá se multifaktoriální i environmentální působení, které je příčinou postupného poškozování buněk sítnice. Dochází ke zhoršování zraku, až k úplné ztrátě zraku.

Jsou známé rizikové faktory, které se společně podílejí na rozvoji věkem podmíněné makulární degenerace.

Rizikové faktory:

• věk, od 65.–75. roku života postihuje asi 10 % populace, ve věku nad 75 let i více než 30 %
• genetická predispozice
• pohlaví – ženy mají vyšší riziko po menopauze kvůli sníženému množství estrogenu
• familiární výskyt, stoupá riziko na 50 % při rodinném výskytu
• rasa, méně melaninu značí zvýšené riziko
  • kavkazská rasa nejvyšší riziko
  • černoši více melaninu a nižší riziko
• barva duhovky – bledší barvy z důvodu méně melaninu – zvýšené riziko
• sluneční záření
  • při nadměrném slunění a působení slunečního záření
  • riziko zvyšuje i modré světlo ze záření monitorů či mobilů
• snížený obsah antioxidantů v potravě – vitamínu A, C a E – nedostatečná eliminace volných radikálů
• kouření – zvyšuje riziko až 4x
• alkohol – zvyšuje oxidační stres
• hypertenze
• cukrovka
• obezita
• hypercholesterolemie - zvýšený obsah cholesterolu v krvi
• refrakční chyba – zvýšené riziko při dalekozrakosti
• katarakta – šedý zákal

Sítnice je nejdůležitější část zraku. Paprsky světla, a tedy pozorovaný obraz, se promítá na buňky sítnice, která je uložena na zadním pólu oka. Následně se světlo na sítnici přeměňuje na elektrický signál a ten putuje dále do mozku, tedy zrakového centra.

V centrální části sítnice se nachází makula. Ta je důležitá pro fakt, že zajišťuje ostré vidění. To je důležité hlavně při čtení, psaní, řízení.

Při makulární degeneraci nastávají změny, které vedou k poruše zraku.

Dochází k poklesu zrakové ostrosti. Postižené bývají obě oči, ale asymetricky.

V centru pozorovaného se objevují šedé stíny či skvrny. Člověk není schopen číst, problém dělá i vnímání tvaru a obrysů, rozpoznávání barev či obličejů. Obraz se deformuje a postižený ztrácí schopnost samostatnosti. Pokles vidění je i za šera a při snížených světelných podmínkách.

Tabulka uvádí hlavní rozdíly při suché a vlhké formě

Bolest se nevyskytuje ani u jedné z forem makulární degenerace.

Sledujte varovné příznaky:

• problém při čtení, řízení auta
• rozmazaný text
• problém při sledování televize
• čáry jsou nerovné, deformované
• tmavé skvrny ve středu zorného pole – postupně se zvětšují
• ztráta schopnosti rozpoznávat barvy, tvary, obličeje

Při diagnostice je velmi důležitá anamnéza. Subjektivní příznaky, které postižený popisuje, vedou k diagnóze makulární degenerace.

V popředí je zejména snížená zraková ostrost, pokřivení a deformování tvarů a předmětů. Popisovány jsou i tmavé fleky.

Důležité je časné vyšetření u specialisty. A důkladná diferenciální diagnostika.

Oftalmolog při vyšetření očí hledá známky suché nebo vlhké formy degenerace na sítnici oka.

Tabulka uvádí hlavní diagnostické rozdíly mezi suchou a vlhkou formou

Provádí se fluoresceinová angiografie, jež slouží pro diagnostiku tvorby nových a nadbytečných cév, které prorůstají sítnici. Stejně se dá hodnotit i atrofie makuly.

Pomocí OCT – optické koherentní topografie – lze odhalit i přítomnost patologických cév či nadzvednutí sítnice a otok.

Jednoduchý test odhalí degeneraci makuly

I jednoduchý test vám může pomoci při vyslovení podezření na makulární degeneraci. Domácí samovyšetření spočívá v Amslerově testu.

Jak na test makulární degenerace?

1. nejdřív oběma očima
2. následně jednotlivě, s jedním zakrytým okem
3. používáte dioptrické brýle či čočky? Nechte si je
4. ze vzdálenosti 30 cm
5. díváte na mřížku
6. uprostřed je tmavý bod, na který zaměříte pohled
7. všímáte si i okolí bodu, celou mřížku
8. všechny čáry mřížky by měly být rovné
9. a stejně by měly být i jasné

Varovným signálem je, pokud vidíte:

• ohýbání čar do vlnek
• pokřivení obrazu
• ztrácení obrazu
• změny barvy
• zvýšená pozornost hlavně ve věku nad 50 let

Průběh onemocnění závisí na faktoru, zda jde suchou nebo vlhkou formu. Záleží také na rozsahu postižení makuly atrofií a na tvorbě patologických cév – neovaskularizace.

Suchá má zdlouhavý průběh naopak vlhká forma nastupuje rychle a chová se destruktivně, když dochází k těžké ztrátě centrálního vizu.

To má dopad i na kvalitu života.

Onemocnění postihuje obě oči, průběh je ale asymetrický. Přičemž druhé oko je zasaženo v polovině případů již po pěti letech a po deseti letech u všech postižených s DM.