Autoimunitní zánět štítné žlázy: Hashimotova nemoc. Příčiny, příznaky

Autoimunitní onemocnění štítné žlázy spočívá v imunitním mechanismu, který napadá buňky štítné žlázy. Dochází k chronickému zánětu a nedostatečné funkci žlázy.

Jaké jsou rizikové faktory vzniku, etiologie, příznaky, možnosti léčby a mnohé jiné, se dozvíte v článku.

Význam a funkce štítné žlázy

Štítná žláza je důležitý malý orgán nacházející se na přední straně krku na štítné chrupavce. Je tvořena 2 laloky a tvarem připomíná motýla. Folikuly laloků obsahují buňky, které produkují hormony štítné žlázy, tyreoidální hormony – trijodtironin a tyroxin.

• Trijodtironin obsahuje 3 atomy jódu a označuje se zkratkou T3.
• Tyroxin obsahuje 4 atomy jódu a je tedy označován jako T4.

Tyroidní hormony se podílejí na:

• Regulace metabolismu
• Spotřeba kyslíku v organismu
• Termoregulace
• Růst a vývoj
• Činnost nervového systému
• Činnost pohybového systému
• Kardiovaskulární činnost
• Fertilita a těhotenství

Dalším hormonem produkovaným štítnou žlázou je kalcitonin s úkolem regulace vápníku a fosforu v krvi.

Pro svoji správnou funkci štítná žláza vychytává z organismu jód, který zabudovává do tyroidních hormonů.

Funkce štítné žlázy je regulována hormonem tyrotropinem TSH, který produkuje adenohypofýza (přední lalok přívěsku mozkového). Tu zase reguluje hypothalamus a TRH (tyreotropin uvolňující hormon). Štítná žláza je tedy řízena centrální nervovou soustavou.

Hashimotova tyroiditida

Onemocnění se vyskytuje u 5 % populace. Z toho 80 % tvoří ženy.

Onemocnění bylo objeveno a popsáno již v roce 1912 japonským lékařem Hasmitoto Hakaru.

Hashimotova nemoc, známá také pod názvem Hashimotova tyroiditida, je chronické autoimunitní zánět štítné žlázy. Vlastní imunitní systém napadá buňky tkáně žlázy. Dochází k postupnému snížení aktivity a funkce žlázy.

Imunitní systém člověka vyhodnotí některé vlastní části organismu jako škodlivé či nebezpečné. V případě Hashimotovy tyroitidy se jedná o tvorbu protilátek proti receptorům a enzymům na stěnách buněk štítné žlázy.

Výsledkem je chronický zánět štítné žlázy. Poškozená štítná žláza nedokáže vykonávat svou fyziologickou funkci, což vyústí do stavu hypotyreózy (snížení její funkce).

Onemocnění dlouho probíhá bezpříznakově. Projevem je zejména struma (zvětšení žlázy), nárůst hmotnosti, zvýšená únava, svalová slabost, zácpa, psychické problémy a mnohé jiné.

Přesný mechanismus a etiologie vzniku Hashimotovy tyroiditidy jsou neznámé. Onemocnění je řazeno k imunopatologii, což jsou nemoci zprostředkované Th-lymfocyty. Dochází ke ztrátě imunologické tolerance vůči vlastní tkáni.

T-lymfocyty infiltrují štítnou žlázu. Mohou aktivovat makrofágy, které jsou zdrojem pro vznik cytotoxických T-lymfocytů podílejících se na destrukci štítné žlázy.

Přítomnost lymfocytární infiltrace je zodpovědná za tvorbu protilátek vůči štítné žláze. Proto je nemoc přezdívaná také jako chronická lymfocytární tyreoiditida.

Předním rizikovým faktorem vzniku je genetická predispozice. Není však podmínkou pro vznik. Roli hrají i externí faktory.

Rizikové faktory:

• Genetická predispozice
• Ženské pohlaví
• Střední věk
• Jiné autoimunitní onemocnění
• Některé těžké bakteriální a virové infekce
• Působení stresu
• Vystavení ozařování
• Nedostatek selenu, vitamínu C a D

Rozvoj onemocnění je většinou pozvolný a pomalý.

Klinických příznaků spojených s Hashimotovou tyroitidou je mnoho. Některé mohou poukazovat i na jiná onemocnění, proto je nutná důsledná diagnostika.

Zpočátku může nemoc způsobit krátkou hypertyreózu (hashitoxikózu). Příznaky autoimunitního zánětu žlázy jsou fyzického i psychického charakteru.

Nejčastější příznaky a projevy:

• Nárůst tělesné hmotnosti
• Zvětšená štítná žláza
• Pocit chladu a zimomřivost
• Zvýšená únava
• Svalová bolest
• Bolest a otok kloubů
• Bušení srdce
• Vysoký krevní tlak
• Zácpa
• Řídnutí vlasů
• Suchost kůže
• Otok obličeje
• Nepravidelná menstruace
• Silná menstruace
• Poruchy plodnosti až neplodnost
• Deprese

Diagnostika stavu štítné žlázy spočívá v endokrinologickém vyšetření, které často indikuje obvodní lékař.

Primárně je pacientovi odebrána komplexní anamnéza ve formě rozhovoru. Lékař zjišťuje rodinnou anamnézu, onemocnění a diagnózy, užívané léky, životosprávu, příznaky a mnohé jiné.

Doktor vyšetří štítnou žlázu, lymfatické uzliny a blízké okolí pohledem i pohmatem. Zkoumá případné zvětšení žlázy a přítomnost uzlů.

Diagnostika spočívá zejména v laboratorním stanovení koncentrace tyreoidálního stimulačního hormonu, tyroxinu a trijodtironinu a přítomnosti autoimunitních protilátek z krevního vzorku pacienta.

U hypofunkční štítné žlázy je charakteristický pokles tyroidních hormonů. Naopak hormon TSH (tyreotropní hormon) tvořený v hypofýze je zvýšen.

U hyperfunkční štítné žlázy je v krvi zvýšená hladina hormonů T3 a T4. Množství hormonu TSH je naopak sníženo.

V krvi se nacházejí protilátky proti štítné žláze, typicky proti tyreoperoxidáze (TPO protilátky). Tyreoperoxidáza je enzym štítné žlázy, který hraje důležitou roli v samotné produkci hormonů.

Součástí vyšetření je povrchový ultrazvuk, který pomocí zvukových vln zobrazuje vnitřní struktury tkáně žlázy.

Je možné indikovat biopsii tkáně štítné žlázy, která spočívá v odebrání vzorku žlázy pomocí speciální tenké bioptické jehly a ultrazvuku. Vzorek tkáně žlázy je následně poslán na histologické zpracování laboratoří.

Scintigrafie štítné žlázy spočívá v injekčním podání radioaktivní látky. S použitím speciální scintilační kamery, která zachycuje záření aplikované látky, lze vytvořit detailní obraz vnitřních struktur tkáně žlázy.

Zdravotní rizika při neléčení Hashimotovy tyroiditidy

Kromě charakteristických klinických příznaků, jako je nárůst hmotnosti, únava, svalová a kloubní bolest či zácpa a mnohé jiné, může neléčená autoimunitní tyroiditida přinášet vážné zdravotní problémy.

Rizikem je struma (zvětšení štítné žlázy), která způsobuje zdravotní obtíže při polykání či obtíže s dýcháním.

Hashimotův zánět se často spojuje se srdečně-cévními onemocněními v důsledku zvýšeného krevního tlaku a LDL cholesterolu.

Častým jevem vyplývajícím z klinických příznaků jsou psychické problémy, jako je deprese či úzkostné stavy.

Myxedémové kóma je vážný život ohrožující stav, který může vzniknout při dlouhodobě neléčené hypotyreóze. Vyvolávajícími faktory jsou zejména infekce či jiná nadměrné zátěže organismu.

Myxedémové kóma se zpočátku projevuje snížením tělesné teploty, zimomřivostí, zpomaleným dýcháním, zvýšenou únavou a spavostí. To nakonec vyústí v bezvědomí až samotné kóma.

Vrozené vady a poruchy vývoje u dětí matek trpících neléčenou Hashimotovou hypotyreózou mají vyšší riziko výskytu.

Udává se možná určitá spojitost mezi těhotenstvím s neléčenou hypotyreózou a výskytem rozštěpu patra či srdečních, mozkových a ledvinových poruch u dětí.

Jídelníček při hypofunkci štítné žlázy

Jelikož může být hypofunkce štítné žlázy způsobena mnoha příčinami, je vhodné obrátit se s jídelníčkem na lékaře a případně nutričního odborníka.

Vzhledem k Hashimotově možné počáteční hypertyreóze, následné hypotyreóze, vývoji onemocnění a zdravotnímu stavu pacienta je třeba konzultovat jídelníček s lékařem.

Štítná žláza potřebuje jód, aby produkovala dostatek tyroidních hormonů. Proto je vhodné konzumovat přiměřené množství jódu. Ne však nadměrné množství. Dobrým zdrojem jsou ryby, vejce či mořské řasy.

Selen a zinek jsou důležité prvky pro metabolismus štítné žlázy. Jejich zdrojem jsou zejména celozrnné produkty, luštěniny, maso či ryby. Vhodná je také zelenina (petržel, mrkev, zelená nať), ryby, olivový olej, avokádo, ovoce a semínka a ořechy.

Pacientům s hypertyreózou se doporučuje dávat pozor na pravidelnost ve stravování, dostatečný příjem bílkovin, vitamínů a minerálů (vápník, hořčík, selen a zinek).

Nadměrná spotřeba sójových výrobků se pacientům s hypotyreózou nedoporučuje, protože může negativně ovlivňovat funkci a aktivitu tyroidních hormonů.

Strumigeny (látka zvyšující riziko vzniku strumy) je lepší jíst jen s mírou. Patří k nim brokolice, kedluben, květák, kapusta, zelí, sója, kukuřice, fazole, jáhly, semeno hořčice a řepky olejné.