Co je autismus, jaké má příznaky? Druhy autismu a jak ho zjistit?

Autismus je pervazivní, biologicky podmíněná neurovývojová porucha. Je to chronické onemocnění s velkou fenotypovou heterogenitou a neurobiologickými komorbiditami.

Ve světové literatuře se používá termín Autism Spectrum Disorder (ASD) nebo také poruchy autistického spektra.

Autismus je porucha, se kterou se děti narodí a která trvá celý život.

V průběhu vývoje se některé symptomy, znaky a charakteristiky mohou měnit, stejně jako stupeň postižení, k lepšímu nebo k horšímu.

Diagnóza autismus zůstává nezměněna.

Každé dítě s autismem je svým způsobem jedinečné.
& 
"Není těžké milovat dítě zdravé a krásné. Jen velká láska se dokáže sklonit k dítěti postiženému." (Prof. Jedlička)
& 
"Tyto děti přišly na svět s neschopností navázat citový kontakt, stejně jako jiné děti přicházejí na svět s intelektovým nebo fyzickým deficitem." (Kanner In Thorová, 1973, s. 36).

Dosud neexistuje jasná příčina vzniku autismu.

Přestože děti spojuje "stejná diagnóza", nemusí mít nutně stejné projevy, znaky a symptomy spojené se syndromem autismu.

Svět autistického dítěte můžeme vnímat jako monotónní, opuštěný, prázdný.

Dítě se nemazlí, nereaguje například na podnět matky, na své jméno, nepřitulí se, neusměje se.

Nemá rádo některé zvuky, reaguje na ně tak, že má záchvaty povyku, naopak jiné zvuky miluje a jsou pro něj uklidňující.

Děti mají často zvláštní pohled, těžko navazují oční kontakt. Vezmou-li své okolí na vědomí, tak jen krátkými, vedlejšími pohledy.

Gesta, mimika, výraz tváře je chudý.

Mají spoustu stereotypních pohybů, které nemají význam.

V abstraktním a logickém myšlení mají vynikající schopnosti, ale okruh jejich zájmů je izolován.

Výrazná je autistická extrémní osamělost (ne fyzická, ale spíše duševní), lpění na neměnnosti, pohroužení se do extrémně úzkých oblastí.

U každého autistického dítěte se objevují spíše rozdíly než podobnosti, různé symptomy v různé míře. Z toho vychází, že i přístup odborníků a lidí pracujících s takovými dětmi je individuální a přizpůsobený každému dítěti v závislosti na jeho potřebách.

Podle Mezinárodní klasifikace nemocí rozlišujeme poruchy autistického spektra

F84.0 Dětský autismus

• abnormální opožděný vývoj, který se projevuje před dovršením 3. roku života
• jsou přítomny abnormality ve všech třech oblastech psychopatologie: ve vzájemné sociální interakci, komunikaci a v omezeném, stereotypně se opakujícím chování
• bývá přítomna škála nespecifických odchylek, jako jsou různé fobie, stravovací potíže, poruchy spánku, afektivní a agresivní projevy zaměřené proti sobě
• 3–4x častější u chlapců než u dívek

Kvalitativní narušení reciproční sociální interakce zahrnuje problémy v oblasti:

• porozumění a používání různých forem neverbálního chování
• neschopnost pochopit emoce druhých lidí a přiměřeně na ně reagovat
• neschopnost adekvátního vyjádření svých emocí
• neschopnost sdílet pozornost, zážitky a zkušenosti
• neschopnost chovat se přiměřeně v různých společenských situacích

Dítě s autismem má problém se zařazením do společnosti a vytvářením vzájemných vztahů. Vyhýbá se kontaktu s jinými lidmi. Případně jsou mu tyto kontakty lhostejné, zejména kontakty s jinými dětmi – vrstevníky.

Kvalitativní narušení komunikační schopnosti se projevuje ve verbální i neverbální oblasti:

• vývoj řeči bývá zpravidla zpožděn a narušen
• řeč se nemusí vůbec vyvinout, absentuje snaha kompenzovat řečový deficit gesty či mimikou
• pokud je řeč vyvinuta, bývá charakterizována problémy v navazování a udržování rozhovoru

U dětí, které jsou schopny verbálně komunikovat, se mohou vyskytnout projevy typické pro autismus:

• echolálie – bezprostřední, nebo opožděné
• neologismy
• narušená pragmatická rovina řeči

V oblasti neverbální komunikace můžeme pozorovat deficit v gestikulaci.

Poškození imaginativní činnosti a její nahrazení úzkým repertoárem stereotypních činnosti znamená, že dítě:

• není schopno hrát si s předměty nebo hračkami imaginativně (ani s jinými dětmi či dospělými)
• při hře je potlačována funkcionálnost na úkor detailu
• má sklony zaměřovat se na nepodstatné nebo triviální věci: na náušnice, ne na člověka, který je nosí, nebo na kolo namísto celého vláčku (hračky)
• má omezený rámec imaginativních aktivit, většinou okopírovaných, a zabývá se jen jimi
• chybí mu smysl pro aktivity, jejichž podstatou je zabývání se slovy (např. společenský rozhovor, literatura, zejména beletrie, či slovní hříčky)

Charakteristické jsou i stereotypní pohyby (točení se na místě, točení předmětů či kývání hlavou, rukama a žmoulavé pohyby prsty).

Vyskytují se projevy, které mají charakter nutkavého chování nebo rituálů.

Pro dítě je typická fascinace, pod kterou se rozumí mimořádné zaujetí autistických dětí některými specifickými smyslovými podněty, jako třeba pozorování kapající vody, blikání neonových světel a podobně.

K poznávání předmětů využívají rty, kterými předměty ohmatávají, a také je čichají.

Protikladem jsou neobvyklé až extrémně vyjádřené strachové reakce na některé podněty, např. na zvuk vysavače nebo na křik dětí.

F84.1 Atypický autismus

Od dětského autismu se liší buď dobou vzniku (přítomný je opožděný nástup příznaků po 3. roce života dítěte), nebo nenaplnění všech tří oblastí poškození (chybí jedna či dvě ze tří oblastí postižení požadovaných pro diagnózu autismu, přestože jsou přítomny abnormality v jiných oblastech).

Atypický autismus vzniká nejčastěji u hluboce retardovaných jednotlivců a u jednotlivců s těžkou specifickou vývojovou poruchou receptivního jazyka.

F84.2 Rettův syndrom

Rettův syndrom bývá popisován pouze u dívek.

• popisován pouze u dívek, přičemž jeho příčina stále není známa
• raný vývoj dítěte v časných stádiích bývá v mezích normy, ale zvrat nastává v období mezi 7. až 24. měsícem života
• dochází k částečné nebo úplné ztrátě získaných manuálních a verbálních dovedností, současně se zpomalením růstu hlavy
• nastává regres ve všech oblastech
• charakteristická je ztráta funkčních pohybů ruky
• stereotypní točící svírání ruky
• nedostatečné žvýkání
• nadměrné slinění s vyplazováním jazyka
• v dětství se objevuje vybočení páteře
• epileptické záchvaty

Téměř všichni s touto diagnózou jsou mentálně retardováni.

Nutkavé repetitivní (opakující se) mytí rukou a jiné typy stereotypních pohybů rukou jim znemožňují jakoukoli činnost.

F84.3 Jiná dezintegrační porucha v dětství

• Vývoj dítěte je do 2 let zpravidla normální, později dochází k problémům v oblasti vývoje, které se vyskytnou v pár měsících
• Přibližně v době začátku poruchy dochází k definitivní ztrátě dříve získaných dovedností se závažnými emočními problémy
• Současně roste porucha řeči a komunikace, avšak po čase se schopnosti v neverbální oblasti dokáží obnovit
• Poruchy řeči a sociální interakce zůstávají narušeny po celý život

Pro definitivní určení diagnózy se musí potvrdit ztráta dovedností alespoň ve dvou z následujících oblastí:

• expresivní nebo receptivní řeč
• hra
• sociální dovednosti nebo adaptivní chování
• kontrola mikce (močení) a defekace (vylučování stolice)
• motorické dovednosti

Porucha je velmi vzácná, respektive je velmi vzácně diagnostikována. Její výskyt je 10x méně častý ve srovnání s autismem.

F84.4 Hyperaktivní porucha spojená s mentální retardací a stereotypními pohyby

Jedná se o vágně definovanou poruchu:

A. Těžká motorická hyperaktivita (musí být přítomny nejméně dva symptomy):

• trvalý motorický neklid projevující se běháním, skákáním a jinými pohyby těla
• zřejmý problém zůstat sedět (dítě zůstane obvykle sedět několik sekund s výjimkou situace, kdy se zabývá stereotypní aktivitou)
• přehnaná aktivita v situacích, kdy se očekává relativní klid
• velmi rychlé změny aktivity, takže aktivity trvají obvykle méně než minutu (občasná delší doba, kterou dítě tráví velmi oblíbenou činností, tuto diagnózu nevylučují). Velmi dlouhá doba trávená stereotypními aktivitami může být slučitelná s tímto problémem.

B. Opakující se stereotypní vzorce chování a činnosti (přítomný alespoň jeden z následujících symptomů)

• neměnné a často opakované motorické manýry (buď komplexní pohyby celého těla, nebo částečné pohyby jako je poklepávání rukou)
• přehnané a nefunkční opakování činností, které mají stálou formu (například hra s jedním předmětem nebo rituál činností – buď samostatný, nebo ve vztahu k jiným lidem
• opakované sebepoškozování
• chybí různorodá, spontánní, symbolická asociálně napodobovaná hra odpovídající vývojové úrovni

C. IQ je nižší než 50

D. Nepozorujeme sociální narušení autistického typu

F84.5 Aspergerův syndrom

• stejný typ kvalitativních poruch vzájemné sociální interakce typických pro autismus, spolu s omezeným, stereotypním, opakujícím se repertoárem zájmů a činností
• nevyskytuje se celkové zpoždění nebo retardace řeči ani kognitivního vývoje
• většina jedinců má normální všeobecnou inteligenci, ale obyčejně jsou značně nemotorní

Aspergerův syndrom se vyskytuje převážně u chlapců (v poměru asi 8:1).

Diagnostická kritéria pro Aspergerův syndrom podle mezinárodní klasifikace:

A. Nepřítomnost klinicky významného celkového zpoždění mluveného nebo receptivního jazyka nebo kognitivního vývoje:

• pro definitivní určení diagnózy se musí potvrdit, že dítě využívalo jednotlivá slova kolem věku 2 let nebo dříve
• schopnost si sám pomoci, adaptační chování a zájem o okolí v průběhu prvních tří let by měly být na úrovni normálního rozumového vývoje
• motorika může být zpožděná – pohybová nemotornost

B. Přítomnost kvalitativního narušení vzájemné sociální interakce (projevují se nejméně ve dvou ze čtyř následujících oblastí):

• neschopnost přiměřeně využívat pohled z očí do očí, výraz tváře, postoj těla a gestikulace k sociální interakci
• neschopnost rozvíjet vztahy s vrstevníky, které se týkají vzájemného sdílení zájmů, aktivit a emocí
• nedostatek sociální emoční reciprocity, což se projevuje narušenou nebo deviantní reakcí na emoce jiných lidí
• nedostatečné přizpůsobování chování sociálnímu kontextu, slabá integrace sociálního, emočního a komunikativního chování. Chybí spontánní snaha o zábavu nebo aktivity jinými lidmi

C. U jedince se vyskytují neobvykle intenzivní, vymezené zájmy nebo omezené, opakující se stereotypní vzorce chování, zájmů a aktivit

D. Poruchu nemůžeme přiřadit k žádným jiným typům pervazivních vývojových poruch

Zajímavé informace naleznete také v článcích: 
Co je Aspergerův syndrom? Jak se projevuje a jak jej zvládat?
Co je to Aspergerův syndrom? Život s Aspergerem: Má ho i vaše dítě?

F84.8 Jiné pervazivní vývojové poruchy

Do této kategorie patří dvě skupiny dětí.

První skupinou jsou děti, jejichž:

• kvalita komunikace, sociální interakce a hry je narušena, ale ne do takové míry, která by odpovídala diagnóze autismu nebo atypického autismu
• symptomatika je různorodá, jednotlivé symptomy mohou být totožné s chováním dítěte s autismem, ale nikdy se nevyskytují v dané kategorii ve větším počtu
• péče o dítě je nenáročná, ale může to být často i naopak

Diagnóza se často vyskytuje u dětí, které mají těžkou formu poruchy aktivity a pozornosti, vývojovou dysfázii, nerovnoměrně rozvinuté kognitivní schopnosti, mentální retardaci a malý výskyt projevů typických pro autismus.

Za nespecifické potenciální predikátory pervazivní vývojové poruchy jsou považovány:

• úzkost
• nepozornost
• a hyperaktivita

Druhou skupinou jsou děti, které mají:

• výrazně narušenou oblast představivosti
• malou schopnost rozeznávat mezi fantazií a realitou
• vyhraněný zájem o určité téma, kterému se věnují

F84.9 Pervazivní vývojová porucha blíže nespecifikovaná

• věk rozpoznání poruchy je různý
• sociální dovednosti variují
• komunikační schopnost je slabá
• obvykle nenastává ztráta manuálních dovedností

Většina postižených se nachází ve středním stupni mentální retardace až v normě. Diagnostická kritéria nejsou přesně definována.

Dá se autismus zaměnit s mentální retardací?

Nejvíce dětí s autismem se pohybuje v pásmu střední a těžké mentální retardace.

60 % dětí s autismem má IQ pod 50, 20 % dětí s autismem se pohybuje v rozmezí lehké mentální retardace a 20 % dětí s autismem má průměrné nebo nadprůměrné IQ.

Rozlišit těžkou formu autismu a mentální retardace bývá složité, protože mentální retardace může vykazovat symptomy připomínající autismus.

Mentálně retardované děti jsou však na rozdíl od dětí s autismem socializovanější, mají svou představivost, rády komunikují verbálně i neverbálně, gesty a mimikou.

Někdy je včasná diagnostika obtížnější. Zejména tehdy, když se jedná o přidružené poruchy zraku a sluchu.

Pro mentálně postižené děti je charakteristický zpožděný vývoj, ale vývoj u dětí s autismem je kvalitativně odlišný.

Děti s autismem jsou na některých vývojových úrovních například v úrovni motorických dovedností srovnatelné se zdravými dětmi, ale v jiných oblastech jako je komunikace, sociální vztahy, představivost výrazně zaostávají.

Pokud mají děti s autismem některé nadprůměrné dovednosti, v praktickém životě je neumí použít.

Stanovení stupně mentální retardace a úrovně vývoje řeči má velmi důležitou roli z hlediska prognózy a tvorby individuální terapie dětí s autismem.

Příznivější vývoj lze očekávat u dětí s IQ vyšším než 50 a objevením se verbálních projevů do 5. roku života.

Diagnostika probíhá na základě psychiatrického vyšetření dítěte. Zaměřuje se na projevy a anamnézu získanou od rodičů.

Určení ztěžuje také rozmanitost klinických projevů.

Jaké nejčastější projevy mají děti s poruchami autistického spektra? (z článku Poruchy autistického spektra v kostce: Znáte příznaky?)

• opožděný nástup řeči
• úplná absence řečových schopností
• neschopnost navázat konverzaci
• neschopnost udržet konverzaci
• neschopnost kompenzovat verbální deficit neverbálním
• abnormality v neverbální komunikaci
• neschopnost udržet pozornost
• stereotypní vzorce chování a zájmů
• poruchy chování, záchvaty vzteku
• agresivní chování namířené vůči sobě i okolí
• jiné poruchy nebo střídání nálad
• zaujetí bezvýznamnými částmi předmětů
• motorické abnormality (hypotonie, chození po špičkách, neobratnost)
• neschopnost navázat a udržet vztahy
• nedostatek emocionálního cítění
• chybění podělení se o radost a štěstí s jinými
• absence strachu (při reálném nebezpečí)
• slabá až žádná představivost, obrazotvornost
• senzorické odchylky (citlivost na hluk, dotek)
• chuťové odchylky (preferování jen určitých jídel)
• poruchy spánku

Jsou autistické děti vzdělatelné?

Výchova a vzdělávání žáků s pervazivními vývojovými poruchami s mentálním postižením a bez mentálního postižení může být realizována v:

• Základní škole pro žáky s autismem
• Ve speciální třídě pro žáky s autismem základní školy
• Formou integrace v běžných třídách základní školy

Bez ohledu na to, zda se žáci vzdělávají v základní škole pro žáky s autismem, ve speciální třídě, nebo formou integrace, se výchova a vzdělávání uskutečňuje podle:

• Vzdělávacího programu pro děti a žáky s autismem nebo dalšími pervazivními vývojovými poruchami
• Vzdělávacího programu pro děti a žáky s autismem nebo dalšími pervazivními vývojovými poruchami bez mentálního postižení

Jedním z negativních spouštěčů nevhodného chování u dětí s PAS je problém s komunikací.

Proto by veškerá snaha ze strany odborníků, pedagogů a rodičů měla směřovat k odstranění těchto komunikačních bariér formou náhradních forem komunikace, jako je alternativní a augmentativní systém.

Alternativní a augmentativní systém je důležitý pro rozvoj nejen komunikačních dovedností, ale i poznávacích schopností k rozvoji paměti, nácviku stravování, oblékání či změně jejich činností.

Hlavní metodou a nejrozšířenějším programem při práci s dětmi s autismem a při jejich výchově a vzdělávání ve vyučovacím procesu je program TEACCH.

Jeho všeobecným principem je:

• individuální přístup
• vizualizace
• strukturalizace

Program se přizpůsobuje individualitě, potřebám a osobnosti každého dítěte. Redukuje stav úzkosti a frustrace pramenící z nedostatečného porozumění řeči.

Eliminuje se nevhodné chování a zvyšuje se schopnost učit se a nabývání pocitu bezpečí a jistoty v prostředí.

Další technikou je program PECS.

Téměř každé dítě je schopno se ho naučit.

Je to výměnný obrázkový komunikační systém, který spadá pod formu alternativní a augmentativní komunikace.

Jeho cílem je naučit jedince funkční komunikaci:

• Jak?
• Proč?
• S kým komunikovat?

PECS je i podpůrnou formou pro rozvoj verbální komunikace.

Výhodou je, že:

• nezávisí na věku dítěte
• nevyžaduje oční kontakt
• dítě nemusí mít důkladně rozvinutou jemnou motoriku a verbální komunikaci

Princip PECS spočívá v tom, že pokud dítě touží po nějaké věci, dostane ji výměnou za symbol.

Symbolem může být fotografie, obrázek, maketa či reálné předměty.

Každému dítěti se podle jeho preferencí vytváří komunikační kniha, pomocí které komunikuje.

Většina těchto dětí má výrazné problémy s adaptabilností. Proto je potřeba, aby měly jak v domácím, tak i ve školním prostředí pocit bezpečí, jistoty, logičnosti a pořádku, aby dokázaly kompenzovat jejich handicap.

Pár slov na závěr

Když se narodí dítě s postižením, rodina se ocitne v situaci, kterou nečekala, kterou nezná, kterou nezavinila.

Velice záleží na tom, jak se s danou situací rodina a její okolí vyrovná.

Pro postižené dítě, pro jeho další vývoj je reakce a přístup rodiny a nejbližšího okolí velmi důležitá.

Při práci s takovými dětmi je velmi důležité důsledně se zaměřit na aplikaci výše zmíněných principů v návaznosti na jedinečnost žáka.

Vzdělávací potřeby a podmínky přizpůsobovat jeho osobnosti, individualitě a výkonové kapacitě.

Při jejich správném používání dochází ke zkvalitnění přístupu k informacím, k osvojování si nových znalostí a dovedností a začleňování se do společnosti či kolektivu vrstevníků.

Při neefektivním nebo deficitním využití těchto metod může docházet k neadekvátním projevům chování u žáků, k nesprávným principům osvojováním si znalostí, frustraci, lhostejnosti, odmítání či nerespektování požadavků a autority.

To následně předchází vyčleňování z kolektivu vrstevníků a celkově snížené kvality života.

K úspěšnosti vzdělávání přispívá i přizpůsobené fyzické a sociální prostředí. Aktivity a úkoly pro dítě je třeba mu předem vizualizovat do individuálního rozvrhu dne a postupy rozdělit na jednoduché úseky.