Příznaky spojené s pohybovým aparátem

Zatímco příčně pruhované svalstvo je ovládáno nervovým systémem a lidskou vůlí, hladké svalstvo pracuje i bez lidské vůle. Celkově je svalstvo motorem pohybu a součástí opěrného systému u člověka. Kostra jako taková je tvořena kostmi různého typu, jako jsou například dlouhé kosti, krátké kosti nebo ploché kosti. Díky kloubům mohou být kosti spojeny flexibilně, a je možný tedy jejich pohyb různými směry. Pohybový aparát jako celek je řízen pomocí nervů.

Proto i mnohdy různé symptomy a příznaky, které se projevují nemožností pohybu nebo problémy s pohybem, mají příčinu právě v ovládání tohoto pohybu, čili v nervech. Některá onemocnění jsou ale čistě pohybového charakteru, ať už jde o nemoci kostí, nemoci kloubů nebo onemocnění či patologické změny na svalech. Dochází buď k narušování jejich struktury, případně k problémům s plnou funkčností dané části pohybové soustavy, nebo dokonce k degeneraci.

Mnohdy se různé příznaky projevují viditelně i navenek, například při otocích nebo při degeneraci struktury a tvaru postiženého místa, jindy je možné problém v pohybové soustavě zjistit jen na základě bolestivosti nebo problémům s funkcí. Většinou jsou onemocnění pohybového aparátu lokálního typu, což znamená, že se projevují jen na určitém ohraničeném místě. U celotělových chorob jde sice také o pohybové problémy, ale většinou neurologického charakteru způsobené nervy.

Otoky na těle

V rámci pohybové soustavy dochází poměrně často k otokům, nejčastěji po předchozím úrazu, naražení nebo pádu. Takto může místo otéci lokálně, ale například některé specifické otoky mají i jiné důvody. Oteklé prsty mohou být příznakem například lymské boreliózy nebo při syndromu karpálního tunelu. Někdy dochází i k otokům menších kloubů na prstech v důsledku artritidy. Otok kloubů ale může mít i jiné příčiny a důvody.

Ačkoli nejčastěji jsou pohybového charakteru, jako například artróza nebo Bechtěrevova choroba, klouby otékají i při tuberkulóze kloubů, lymfedému, někdy i při hemofilii nebo lymské borelióze. Celkový otok končetin může být signálem i pro problém kardiovaskulárního systému, například při myokarditidě nebo křečových žilách. Nejčastější lokální otok končetiny provází lymfedém, vzácněji už zánět průdušek nebo Cushingův syndrom.

Poruchy chůze

Velmi často se vyskytují různé problémy s chůzí v rámci symptomů v pohybovém aparátu. Poruchy chůze mohou být způsobeny jak klouby, tak příčinami mimo pohybovou soustavu, například neurologickými problémy. Velmi časté jsou problémy s chůzí při frakturách nebo vykloubení, ale i při dětské mozkové obrně, Alzheimerově chorobě, artritidě, diabetické neuropatii a také při závažných poškozeních mozku, jako je cévní mozková příhoda a krvácení do mozku.

Časté pády zase mohou souviset se svalovými problémy, například při myopatii, nebo s problémy ovládání přes nervovou soustavu, což nastává při Parkinsonově chorobě, epilepsii nebo svalové dystrofii. Typickým příznakem pro problémy nervového typu, které se projevují při pohybovém aparátu, je chůze s rozkročenýma nohama. Tento stav je příznak pro dětskou mozkovou obrnu nebo pro poškození míchy či mozečku a jen výjimečně má kosterní původ.

Pokud má člověk problémy s chůzí směrem vzhůru do schodů, jde velmi často o neurologická onemocnění jako diabetická neuropatie nebo myastenia gravis, ale může jít i o lokální problém kloubů, například při artróze nebo artritidě. Podobnými kloubními onemocněními se projevuje i kulhání, obzvlášť i s bolestí, kdy dochází k poškození jednoho kloubu. Pokud se vyskytuje i suchá kůže a svalová slabost, může jít o cévní ischemickou chorobu.

Zpomalená chůze vzniká nejčastěji v důsledku neurologických poruch hybnosti, ať už jde o Parkinsonovu, nebo Alzheimerovu chorobu, případně může jít i o důsledek onemocnění žil, kdy způsobuje pohyb jako takový obtíže lokálního charakteru na dolních končetinách. Velmi vážným příznakem je zakopávání o špičku nohy, kdy jde nejčastěji o problém indikující onemocnění nervového typu, například myotonickou myopatii, obrnu a poruchy v mozku. Někdy se tak ale projevuje i svalová slabost.

Ztuhlost a obtížnost pohybu

Nejčastěji lidi trápí ztuhlé klouby. Ty jsou příznakem mnohdy horečnatých onemocnění, ale častěji souvisí s problémem kloubů přímo, například u dny, artritidy nebo lymfedému. Ranní ztuhlostí kloubů se projevuje zase typicky artróza a Bechtěrevova choroba. Ztuhlost zápěstí patří také většinou mezi příznaky artritidy, pokud má neurologický podklad, tak může jít i o syndrom karpálního tunelu. Při předchozím přetížení lze mluvit i o natažení šlach či vaziva.

Svalová ztuhlost také obvykle poměrně významně ovlivňuje obtíž pohybu. Může mít podklad svalový, ale častěji jde o příčinu v nervovém systému. Takovou ztuhlostí se projevují například dětská mozková obrna, zánět mozkových blan či Parkinsonova choroba. Omezení hybnosti kloubů obvykle je způsobeno také artritidou, artrózou nebo jiným onemocněním konkrétního kloubu. Při problémech s pohybem páteře jde o problém buď s poraněním míchy nebo o problém plotének, což má na svědomí Bechtěrevova choroba.

Problémy se zahájením pohybu jsou typické jak pro postižení kloubů, tak i důsledky ztuhlosti svalů. Velmi často se vyskytuje tento příznak v souvislosti s nervovými poruchami, jako je například roztroušená skleróza, Hungtintonova choroba nebo Parkinsonova choroba. Problémy se zvednutím se ze sedu mohou také souviset s nervy, například začínající obrnou, ale častěji jde o záněty svalů nebo postižení kloubů, zejména o artritidu nebo artrózu, které postihnou kyčle.

Při problémech se zvednutím hlavy může také jít o příznak ochabování kosterního svalstva, ale tento projev se více týká neurologických příčin. Buď je to následek úrazů, nebo obrna nervů v této části hlavy, například při aseptické meningitidě. Těžký pohyb u člověka nastává i tehdy, má-li pocit těžkých nohou, který může souviset buď s onemocněními žil, jako například chronické žilní onemocnění či křečové žíly, případně se tak projevuje začínající roztroušená skleróza.

Příznaky spojené se svalstvem

Poměrně častým symptomem spojeným se svalstvem je svalová slabost. Tento příznak se vyskytuje u různých typů onemocnění, a nemusí jít přímo jen o postižení svalu. Únava a slabost svalů je například příznakem pro diabetickou neuropatii, cukrovku, Downův syndrom, lymskou boreliózu, srdečně-cévní onemocnění, ale například i pro arytmii, leukémii, problémy se štítnou žlázou a také typický příznak obyčejné chřipky.

Někdy dochází ne ke slabosti, ale ke křečím ve svalech. Ty provázejí onemocnění nervového charakteru, jako je epilepsie či tuberkulózní meningitida, ale také choleru, ischemickou chorobu dolních končetin a také jsou typická při přetížení svalu v důsledku nadměrné sportovní aktivity. Svalové záškuby jsou také typické pro epilepsii i ischemickou chorobu dolních končetin, ale jde i o možný příznak lymské boreliózy nebo o reakci na vnější podněty.

Úbytek svalstva, nazvaný také atrofie, je příznak přirozeného stárnutí a opotřebování organismu věkem, ale pokud se vyskytuje v mladším věku, může jít o symptom rakovinových onemocnění, nadměrného hubnutí nebo se objeví při svalové myopatii. Opakem je zvětšování svalů, pokud ovšem nastává jen na lýtkových svalech, jde nejčastěji o projev svalové dystrofie, což je genetická porucha svalstva. Může jít i o projev Beckerovy muskulární dystrofie.

Problémy s kostmi

Časté zlomeniny kostí narušují také funkce pohybového aparátu, přičemž zvýšenou lámavostí se projevuje jednak nedostatek vápníku, ale také osteoporóza, rakovina kostí a onemocnění související s odvápňováním, jako mnohočetný myelom nebo Lobsteinův syndrom. Řídnutí kostí, které se zjistí obvykle z RTG snímků, je vážný příznak, který může mít příčiny v trávicím traktu nebo metabolismu a souvisí například s hemochromatózou nebo hyperparathreózou.

Celkově špatný vývoj kostí může ukazovat již na vrozené vady pohybového aparátu, jako je například dědičné onemocnění zvané osteogenesis imperfecta, ale jde také o příznak nedostatku vitaminu D nebo vápníku. Ve vzácnějších případech ukazuje tento symptom i například na Marfanův nebo Lobsteinův syndrom. S onemocněními kostí mnohdy souvisí i hrb, který může vzniknout například na podkladě tuberkulózy kostí nebo při osteoporóze a charakteristický je zejména pro starší lidi.

Příznaky spojené s klouby

Klouby v rámci pohybové soustavy také postihují různé druhy onemocnění a příznaků. Časté jsou deformace kloubů, které vznikají obvykle dlouhodoběji a jsou typické zejména pro artritidu, artrózu, dnu nebo tuberkulózu kostí a kloubů. Někdy mohou vzniknout také na podkladě metabolických onemocnění, například při metabolickém syndromu nebo při hemochromatóze, což je onemocnění jater. Pokud jde i o zánětlivý proces v kloubech, tento příznak je typické pro Bechtěrevovu chorobu.

S klouby souvisí například i zmenšení tělesné výšky, které je sice typické pro stáří a vysoký věk seniorů, ale dochází k němu například i při osteoporóze v důsledku narušování meziobratlových plotének. Krvácení do kloubů je již velmi vážný příznak, který může souviset nejen přímo s úrazem nebo nemocí pohybového aparátu, ale například i s poruchami srážlivosti krve nebo hemofilií. Velmi často je doprovázen otokem kloubu.

Ostatní příznaky

V rámci příznaků a symptomů v souvislosti s pohybovou soustavou se dosti často vyskytuje i změna teploty končetin. Studené končetiny mohou být příznakem problémů cév nebo srdečních problémů, jako například ischemická choroba dolních končetin nebo koarktace aorty, někdy souvisí také s nízkým krevním tlakem či selháním termoregulace krevního oběhu. Horké končetiny jsou zase typické při horečnatých infekčních chorobách nebo jako následek zánětu žil.

S končetinami souvisí i netradiční tvar prstů, které se označují jako paličkovité prsty, avšak tento příznak je obvykle spojen s příčinami mimo pohybový aparát. Může jít o symptom cyanózy, několika srdečních chorob a vad nebo závažné cystické fibrózy. Co se týče dolních končetin, často lidé trpí plochýma nohama. Zde jde většinou o stav způsobený nesprávným nošením obuvi, ale někdy souvisí i s nadváhou a obezitou či jinými ortopedickými poruchami.

Zvětšení částí těla, za které nemůže otok, může mít rozličné příčiny, od nádorových, přes hormonální nebo i trávicí, například v důsledku zvětšení jater. Přestože jde o příznak projevující se na povrchu těla, důvody je třeba hledat zejména ve vnitřním prostředí organismu. také viditelným příznakem je křečovité prohnutí těla do záklonu, ale i zde jde ve většině případů o příznak se základem mimo kosterní systém. Často se jedná o projev epileptického záchvatu nebo tetanu.

Vážným problémem je porucha koordinace pohybů. Tento symptom souvisí například s poškozením míchy a nervového systému, například při dětské mozkové obrně nebo diabetické neuropatii. Někdy mohou takové poruchy nastat i při úrazu nebo zranění mozku, případně při cévní mozkové příhodě, kdy je dočasně ochromeno centru koordinace pohybů. Kroutivé pohyby jsou také typické pro některá neurologická onemocnění, například dětskou mozkovou obrnu.