Co je břišní diastáza: Příčiny, příznaky. Cviky na doma jako prevence i řešení?

Při diastáze dochází k rozestupu přímých břišních svalů (musculus rectus abdomini) v místě středové vazivové linie břicha (linea alba).

Po oddělení a povolení svalů jsou vnitřní orgány kryty pouze peritoneem (vakem orgánů břišní dutiny), podkožním tukem a kůží.

Dochází k narušení stability středu těla, mechaniky trupu, stability pánve a oslabení krytu břišních vnitřních orgánů.

Diastáza je porucha pohybového aparátu, která nejčastěji vzniká u žen v důsledku těhotenství a porodu.

S diastázou po porodu se setkává více než polovina rodiček.

Objevit se však může i u dospělých mužů či novorozenců.

Etiologie vzniku břišní diastázy bývá v některých studiích přisuzována vrozené nadměrné laxitě (volnosti) vazů a následné ztrátě pevnosti břišní vazivové čáry (linea alba).

Nejčastějším faktorem vzniku diastázy je těhotenství. V důsledku hormonálních vlivů během těhotenství, nárůstu objemu dělohy a natažení měkkých struktur těla dochází k roztažení přímého levého a pravého břišního svalstva směrem od sebe.

Přečtěte si také článek: Poporodní diastáza: Příčina vzniku a možnosti léčby? + Cviky na doma

V některých případech se může jednat o následek rychlého nárůstu hmotnosti, obezity a nadměrně oslabeného břišního svalstva.

V jiných případech může jít o zvýšení břišní dutiny v důsledku jiného organického onemocnění, jako je například břišní ascites.

Někdy se naopak jedná o důsledek přetížení a narušení struktury břišního svalu v důsledku nesprávné techniky či nadměrné intenzity cvičení.

Nejčastější faktory vzniku břišní diastázy:

• Těhotenství a porod
• Rodička nad 35 let
• Mnohorodička
• Hormonální vliv
• Nárůst tělesné hmotnosti
• Obezita
• Oslabené svalstvo břišní stěny
• Nedostatečná kompenzační pohybová aktivita
• Přetížení a narušení břišního svalu
• Mechanické poškození, úraz, trauma

Pokud dojde k rozestupu břišního svalstva, dochází zároveň k oslabení opěrného systému těla.

Neléčená diastáza může zvýšit riziko vzniku poruch stability a mobility páteře, svalových dysbalancí v oblasti páteře, riziko nesprávného dechového vzoru či riziko vystouplého břicha a vzniku břišní kýly.

Jelikož břišní svalstvo úzce funkčně souvisí s pánevním dnem, bránicí a hlubokými svaly páteře, dochází k narušení hlubokého stabilizačního systému těla.

Diastáza je často spojena s bolestí a nestabilitou zad, obzvláště v bederní části páteře a oblasti pánve.

Při neléčení diastázy je možná přítomnost poruch gastrointestinálního traktu a trávení, inkontinence moči či porucha menstruačního cyklu, jako je bolestivá menstruace.

Nejčastější projevy břišní diastázy:

• Povolená břišní stěna
• Bolest zad
• Bolest pánve
• Zhoršená mobilita trupu
• Oslabené pánevní dno
• Problémy s trávením
• Inkontinence moči
• Porucha menstruačního cyklu

Při diagnostice příčiny vzniku diastázy jsou pacientovi doporučeny správné pohybové návyky pro každodenní činnosti. Pacient je edukován o aktivaci bránice a uvědomování si břišního svalstva.

Je vhodné vyhýbat se manipulaci s těžkými břemeny a izolovaným náročným cvičením na břišní svalstvo (sedy lehy, plank). Doporučeno je pomalé vstávání přes bok, ne švihovým pohybem typu sedy lehy.

Rozestup přímého břišního svalu lze určit palpací (dotykem). Lékař nebo terapeut palpuje mediální vnitřní hrany břišního svalu u středové čáry břicha (linea alba).

Pokud je mezera mezi svaly více než 2 cm, může se jednat o břišní diastázu. Ve vyšších stádiích břišního rozestupu může být svalová mezera velká i 10 cm.

K základním diagnostickým postupům patří měření pomocí speciálního metru nebo kaliperu. V případě diastázy se jedná o přesné měření šířky rozestupu břišního svalstva.

Aspekcí (vyšetření pohledem) lze břišní diastázu určit pouze u jedinců s velmi nízkým množstvím podkožního tuku.

Jako objektivní diagnostickou metodu lze využít ultrazvuk, počítačovou tomografii nebo magnetickou rezonanci pro detailní zobrazení měkkých struktur těla. Vhodný typ diagnostického postupu určuje vyšetřující lékař.

Samovyšetření břišní diastázy

Domácí vyšetření spočívá v lehu na zádech s pokrčenýma nohama v kolenou a chodidly položenými na podložce. Jednou rukou si podepřete hlavu a očima sledujte břišní stěnu.

Bříšky prstů druhé ruky stiskněte břišní stěnu v oblasti nad pupkem. Pokud se prsty hlouběji vsunou dovnitř a mezera mezi levým a pravým přímým břišním svalem je větší než 2–2,5 cm, může se jednat o diastázu.

V tomto případě je doporučena konzultace a odborné vyšetření lékařem.

Diastáza v těhotenství a po porodu

Během těhotenství dochází vlivem hormonů v ženském organismu k velkému množství fyziologických změn. Jednou z nich je povolení břišní stěny v důsledku roztažení měkkých struktur těla.

S břišní diastázou se potýká nemalé procento rodiček. U některých žen přetrvává břišní diastáza i delší dobu po porodu.

Břišní vazivová čára (linea alba) se může tahem povolit či přetrhnout. Vnitřní části přímého břišního svalu se při tom od sebe vzdálí. Místem největšího rozestupu obvykle bývá oblast pupku.

Samotná diastáza pro ženu však bolestivá není.

Povolená břišní stěna má velký vliv na snížení stability pánve, páteře a oslabení svalstva pánevního dna. Je proto doporučeno po porodu absolvovat komplexní rehabilitaci, jejíž základní náplní je cvičení s fyzioterapeutem.

Pro úspěšnou konzervativní léčbu je důležitá pravidelnost domácího cvičení a dodržování pohybových opatření.

Stabilitou a sílou v oblasti břicha, páteře a pánve může žena snížit riziko vzniku inkontinence a bolestivosti zad v menopauze (klimakteriu).

Cvičení jako prevence a léčba diastázy

Prevencí vzniku diastázy je pravidelná aktivace břišní stěny ještě před samotným početím dítěte.

Studie potvrzují, že při pravidelném cvičení břišní stěny ještě před otěhotněním dochází ke snížení rizika vzniku diastázy. Při případné poporodní diastáze je zároveň i vyšší pravděpodobnost rychlejší regenerace měkkých struktur.

Brániční dýchání a zpevnění břišní stěny

Toto cvičení může být na první pohled jednoduché, ale není tomu tak. Výchozí poloha je vleže na zádech na měkké podložce. Nohy jsou pokrčené v kolenou a chodidla nohou přilepená na podložce.

Hlava je v pomyslném prodloužení páteře a ramena volně položená na podložce.

Mezi podložkou a páteří nesmí být volné místo. Přiložíme si dlaně rukou na poslední žebra – na vnější strany dolní části břicha. Dlaně rukou slouží ke kontrole správné techniky cvičení. Pro lepší vnímání dechu a pohybu rukou je doporučeno zavřít oči.

S nádechem do bránice a břišní části se snažíme rozevírat žebra do stran od sebe a vytvářet pomyslnou pneumatiku rostoucí kolem břicha. Dlaněmi rukou kontrolujeme brániční dýchání do stran.

Hrudníkem se snažíme hýbat minimálně. V nádechu s využitím nitrobřišního tlaku vydržíme pár krátkých vteřin. S výdechem povolíme břišní stěnu a vrátíme se zpět do původní polohy. Dýchání je plynulé a pomalé.

Těžší variantou cviku je technika bráničního dýchání a uvědomování si nitrobřišního tlaku během nádechu i výdechu současně.

Primárním cílem cviku je udržení pevné břišní stěny a aktivace bránice po celou dobu plynulého dýchání. Po pár nádeších a výdeších následně břišní svalstvo zcela povolíme.

Můstek (glute bridge) s bráničním dýcháním

Výchozí poloha je vleže na zádech na měkké podložce. Nohy jsou celou délkou chodidla na podložce a kolena jsou pokrčená. Ruce jsou volně položeny na podložce vedle trupu dlaněmi dolů.

Hlava je v pomyslném prodloužení páteře a ramena přirozeně položena na podložce.

S nádechem do bránice a dolních žeber současně zvedáme pánev od podložky směrem ke stropu. Aktivujeme břišní stěnu, brániční dýchání. Zpevníme břišní svalstvo a ve vrchní pozici pár vteřin (pár nádechů a výdechů) vydržíme.

Ideální je současný izolovaný stah gluteálního svalstva (svaly hýždí). Následně s výdechem svalstvo povolíme a pomalu obratel po obratli se vrátíme do základní polohy zpět na podložku.

Střídavé pokládání paty na zem

Výchozí poloha je vleže na zádech. Hlava je v prodloužení páteře, ramena spuštěná a položená na podložce. Ruce volně vedle těla. Dlaně máme položené na dolních žebrech z obou stran.

Dolní končetiny jsou nadzvedávány směrem nahoru tak, aby se chodidla ani kolena nedotýkala podložky. Dolní končetiny máme ve vzduchu přirozeně pokrčené v kolenních kloubech. Bederní klouby svírají s trupem pomyslný pravý úhel.

Mezi podložkou a páteří není volný prostor.

S nádechem aktivujeme brániční postranní dýchání. Uvědomujeme si nitrobřišní tlak a zpevníme břišní stěnu. Jednu z končetin pomalu pokládáme patou na podložku a následně pomalu plynule vracíme spát do vzduchu.

Během pohybu končetiny držíme stabilitu břišní stěny, plynule dýcháme a přidržujeme se dlaněmi rukou. Následně uvolníme svalstvo a cvik opakujeme při pohybu opačné dolní končetiny.