Co je hyperventilace? Dušnost, brnění obličeje, rukou, křeče svalů

Možná jste ještě neslyšeli o pojmu hyperventilace, nebo ano?

Může za nepříjemné brnění rtů, celého obličeje, rukou či nohou.

V horším případě může vyvolat i svalové křeče. Vnímáte ji jako ztížené dýchání a způsobuje také jiné celkové a nepříjemné potíže.

Ptáte se:
Co je hyperventilace dýchání?
Jaký význam má hyperventilace a co způsobuje?
Co spojuje hyperventilaci a tetanii?

Co je hyperventilace?

Pojem hyperventilace označuje změnu frekvence a hloubky dýchání.

Hyper znamená, že je něčeho nad, tedy více než za normálního stavu. Ventilace plic je výměna vzduchu mezi plícemi a vnějším prostředím.

Dýchání je při hyperventilaci zrychlené (tachypnoe) a kromě toho také prohloubené (hyperpnoe).

Jinak řečeno:
Do plic se přijímá více vzduchu než momentální potřeba organismu.

Následkem toho vznikají změny v krvi na biochemické úrovni.

Tento stav může být vnímán také jako ztížené dýchání. Ale člověk si ho nemusí vůbec uvědomovat.

Místo prohloubeného dýchání může být přítomno i velmi rychlé a mělké dýchání. Dýchání je hrudního typu. Úsilné dýchání je navenek dobře viditelné a samozřejmě i slyšitelné.

Chcete vědět víc?
Čtěte s námi dál.
Není to jen takový problém, ale lze jej vyřešit.
Proč se dál trápit, když existuje vhodné řešení.

Pokud hyperventilace přetrvává, dochází k biochemickým změnám v krvi, které vedou k dalším obtížím a problémům. A to jsou hypokapnie a respirační alkalóza. Hypokapnií se rozumí pokles koncentrace oxidu uhličitého (CO₂) v krvi.

Respirační alkalóza je vlastně zvýšení pH krve. Zapříčiňuje ji nadměrné vylučování CO₂ z krve při dýchání – respiraci. Při zvýšeném vylučování oxidu uhličitého z krve se snižuje koncentrace kyseliny uhličité.

TIP: uvádíme informace o vnitřním prostředí, udržování homeostázy a stálosti pH v magazínovém článku.

Důsledkem snížené hladiny CO₂ v krvi je zúžení průměru arterií, tedy tepen. To má za následek snížené prokrvení a okysličení tkání (hypoxie), a to jak mozku, tak srdce.

Následně se zvyšuje srdeční frekvence. Při alkalóze klesá hladina ionizovaného kalcia, což má za následek zvýšenou nervosvalovou dráždivost.

Respirace = dýchání, z latinského respiro, spiro což znamená dýchat.

Jaké jsou příčiny hyperventilace?

Hyperventilace není onemocnění respiračního nebo kardiovaskulárního systému.

Jedná se o poruchu funkce autonomního nervového systému. Dýchání je děj, který probíhá na reflexní (automatické) úrovni. Ale umíme ho ovlivnit i vůlí.

Hyperventilace může být akutní a chronická. Za akutní odpovídá ve velké převaze psychický stav člověka. V tomto případě je velmi dobře patrné, jak psychika ovlivňuje tělesné pochody, a funguje to i naopak. Není-li tělo v pořádku, cítíme to na psychice.

Náhlý nástup hyperventilace může zapříčinit i jiné akutní onemocnění. Jako je například infarkt srdečního svalu. Chronická hyperventilace je dlouhodobá a její příčinou mohou být i onemocnění jiných tělesných systémů.

Příčiny hyperventilace:

• psychický stav
  • nervové napětí
  • stres
  • úzkost
  • deprese
  • strach
  • panická porucha a záchvat paniky či záchvat fobie (klaustrofobie v malých prostorách)
  • hysterie
  • neurotické poruchy
• únava
• nedostatek spánku
• cévní mozková příhoda
• srdečně-cévní onemocnění
  • infarkt srdečního svalu
  • srdeční selhávání
• plicní onemocnění
  • astma
  • chronická obstrukční plicní nemoc
  • pneumonie
• plicní embolie
• onemocnění jater
• selhání ledvin
• endokrinní onemocnění
• anémie
• akutní bolest
• metabolická acidóza (snížení pH pro metabolickou příčinu), jako kompenzační mechanismus
• vysoká tělesná teplota
• šokový stav
  • intenzivní krvácení
  • ztráta tělesných tekutin, dehydratace
  • sepse
• stimulační látky, jako je kofein, drogy, některé léky
• intoxikace
• úraz hlavy a poškození mozku či nádorové onemocnění
• hormonální změny
• těhotenství
• snížené množství kyslíku ve vdechovaném vzduchu, jako například vysoká nadmořská výška

Jaké příznaky způsobuje hyperventilace?

Samotná hyperventilace může být příznakem jiné nemoci. Někdy nemusí být ani zjevná nebo známá. Nicméně, trvá-li dostatečně dlouho, je důvodem hyperventilačního syndromu. Hyperventilační syndrom je vlastně soubor příznaků.

Hyperventilace se projevuje následovně a může vyvolat tyto obtíže:

• dýchání je rychlé, prohloubené, ale může být i mělké
• ztížené dýchání, viditelné usilovné dýchání
• pocit nedostatečného nadechnutí nebo jako pocit nedostatku vzduchu
• kašel
• bolest na hrudi, pocit svírání na hrudi, což je zapříčiněno úzkostí, ale i stažením cév
• zrychlený tep, tedy tachykardie
• bušení srdce
• vysoký krevní tlak
• bledost
• pocení
• napětí
• pocit úzkosti, stísněnosti
• strach, i jako strach ze smrti či závažného onemocnění
• poruchy spánku
• sucho v ústech
• pocit mravenčení v těle, parestézie
• brnění tváře, rtů, končetin, rukou, nohou, konečků prstů
• bolest svalů
• svalové křeče
• poruchy mobility, také jako znecitlivění horních a dolních končetin
• ztuhlost končetin
• nevolnost, pocit na zvracení
• tíha v žaludku
• bolest břicha
• závratě
• poruchy zraku
• dezorientace a zmatenost, trvá-li velmi dlouho
• pocit na omdlení až kolaps
• ztráta vědomí

Hyperventilační tetanie je záchvat tetanie, který je zapříčiněn hyperventilací. Při hyperventilaci dochází ke zvýšenému nervosvalovému dráždění. Tetanie se následně projevuje typicky nebo atypicky.

TIP: více informací je v samostatném magazínovém článku o tetanii

Jak probíhají potíže?

Nejčastěji vzniká hyperventilace na základě psychických poruch nebo jako následek akutní stresové reakce. Nástupu úzkosti, pocitu stísnění či strachu o život mohou předcházet i somatické obtíže, také onemocnění.

Jako je například akutní bolest, úraz či jiné z příčiny.

Změněné dýchání, tedy hyperventilace, způsobuje uvedené odchylky na biochemické úrovni. Přetrvává-li, nastupují potíže. Hyperventilaci si nemusí dotyčný člověk vůbec uvědomovat.

Může ale mít pocit nedostatku vzduchu a také nedostatečného nadechnutí.

Toto subjektivní vnímání dušnosti vybízí k prohloubení dýchání. Což opětovně zhoršuje hlavně psychickou situaci. Pokud v tomto momentě někdo z okolí podporuje prohloubené dýchání, dělá chybu.

Často je slyšet: Rozdýchej to, pěkně zhluboka.

Psychické potíže mohou zapříčinit bolest na hrudi, která vychází z úzkosti. Ale také ze stažení srdečních cév. Bolest může být vnímána jako tlak, pocit tíhy na hrudi. Bušení srdce je důsledkem zrychlené činnosti srdce.

I tyto obtíže negativně podporují zhoršení psychické situace.

Mravenčení v těle, brnění těla, a to hlavně obličeje, končetin nebo brnění rukou, nohou a konečků prstů. Velmi nepříjemně a intenzivně je vnímáno brnění rtů či jazyka.

Pokud i v této chvíli přetrvává hyperventilace, nastupují křeče svalů.

Svalové křeče se vyskytují po celém těle.

Znemožňují člověku hýbat rukama, nohama, ale také mluvit. Záchvat postihuje na prvním místě svaly horních končetin. Vrcholem svalových křečí rukou je takzvaná porodnická ruka. Horní končetiny jsou staženy v oblasti loktů a zápěstí. A prsty ruky jsou v křečovém postavení natažené.

Dolní končetiny jsou natažené a ztuhlé, hlavně v oblasti kolen a kotníků.

Jinak je tento křečový stav označován také jako karpopedální spasmus. V některých případech se vyskytuje i stažení svalstva dýchacích cest, takzvaný laryngospasmus. To je křeč svalů hrtanu. Při něm je přítomno ztížené a hlasité dýchání, zejména ve fázi nádechu. V tomto případě se může přidružit i cyanóza.

Postižená osoba je při vědomí, svůj stav plně vnímá. Ale neuvědomuje si, že příčinou zhoršení je právě změněné dýchání. Pokud i v tomto momentě dotyčná osoba hyperventiluje, může se vyskytnout dezorientace, pocit na omdlení, kolaps až ztráta vědomí.

Tyto potíže jsou vyvrcholením hyperventilační tetanie.

Není-li hyperventilace zvládnuta již v začátku, prohlubuje se. Člověk se dostává do bludného kruhu, v tuto chvíli si už neumí sám pomoci. V případě těžkého průběhu je nutná neodkladná lékařská péče.

První pomoc a léčba při hyperventilaci

První pomoc zahrnuje uklidnění dotyčné osoby, vhodná je stálá komunikace a intenzivní utišování. Je třeba kontrolovat dýchání. Dýchat by se mělo pomalu, nevhodné jsou hluboké nádechy. Účinnou pomůckou je počítání dýchání.

Nádech by měl trvat 4 sekundy a výdech 8 vteřin.

Osoba by se měla nacházet v klidné místnosti. Případně je třeba ji do takové místnosti odvést. Vhodná je pohodlná poloha. Končetiny uloženy vedle těla. Uvolněný těsný oděv, jako je například košile, kravata, kalhoty.

V různých literaturách se uvádí dýchání do papírového sáčku.

Do pytlíku by mělo být 10 nádechů a následně 15 vteřin mimo něj.

Pro osoby, které trpí chronickými onemocněními, se tato metoda nedoporučuje.

Zejména jde-li o onemocnění respiračního či kardiovaskulárního systému. I pro variabilitu možných příčin hyperventilace nemůžeme tuto metodu obecně doporučovat.

Osoby, které jsou opakovaně postiženy hyperventilací, by měly být odborně vyšetřeny. Hyperventilace může být příznakem jiného i závažného onemocnění. Při psychických potížích je zapotřebí psycholog či psychiatr.

Nápomocné jsou také různé relaxační techniky a dechová cvičení.

Z léků se při hyperventilační tetanii používá magnesium (hořčík), kalcium (vápník), ale i sedativa či jiná psychofarmaka. Případně vitamín D jako dlouhodobá podpůrná léčba tetanie. Dlouhodobá doplňková léčba je i v případě hořčíku, a to i během několika měsíců.

Tyto látky, jako je hořčík, vápník, vitamin D a ostatní, jsou dostupné také v přírodních zdrojích, a tedy ve stravě. Vhodná je úprava životního stylu. Ostatní léčba závisí na vyvolávající příčině a na základním onemocnění.

Diagnostika při hyperventilaci

V rámci hyperventilace samotné se musí rozlišit příčina jejího vzniku. Jak uvádíme v článku, většinou je její původ ve špatném psychickém stavu. Pro možnost přítomnosti jiného onemocnění je zapotřebí odborné vyšetření. Při vyšetření spolupracuje praktický lékař, neurolog, psycholog, psychiatr, endokrinolog, případně i internista, kardiolog či pneumolog.

Zjišťuje se anamnéza, klinický obraz, tedy příznaky a průběh onemocnění. Měří se krevní tlak, puls. Vyšetřuje se dýchání poslechem. Doplňují se vyšetření jako RTG, CT, USG, EKG. Ale také laboratorní vyšetření krve, například na krevní plyny (Astrup), ABR (acidobazická rovnováha), ionogram.