Heřmánek: znáte účinky a použití?

Heřmánek pravý je na první pohled něžná kvetoucí rostlina vyznačující se charakteristickou intenzivní vůní a širokým léčebným potenciálem.

Jeho latinský název je Matricaria recutita, ale můžeme se s ním setkat také pod názvy Matricaria chamomilla. Patří do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae).

Starší druhový název Chamomilla pochází z řeckých slov Chemos a Melos, což znamená "jablko ležící na zemi". To pravděpodobně odkazuje na nízký vzrůst rostliny a vůni květů heřmánku připomínající jablko.

Novější rodové jméno Matricaria má původ v latinském slově mater, které se překládá jako matka. To pravděpodobně odkazuje na skutečnost, že se heřmánek používal k léčbě ženských problémů.

Původně pocházel z jižní a východní části Evropy a také z jihozápadní Asie. Dnes je rozšířen téměř po celém světě. Kromě výše zmíněných oblastí Evropy a Asie se vyskytuje také v severní Africe, Severní a Jižní Americe a Austrálii.

Roste na otevřených plochách, obvykle jako součást planých plevelů. Nejčastěji se s ním setkáme na polích, rumovištích a v blízkosti skládek nebo okrajů silnic.

V současné době je největším producentem biomasy heřmánku Maďarsko. Hojně se pěstuje také v Německu, Francii, Rusku, Brazílii a Číně.

Heřmánek je jednoletá bylina (někdy i vytrvalá). Má tenké vřetenovité kořeny, vzpřímený a rozvětvený stonek. Stonek je na povrchu hladký, ale těsně pod květy může být řídce chlupatý. Dorůstá do výšky 10-60 cm.

Listy jsou úzké a dlouhé, zpeřené a rozdělené na dvě nebo tři části. Jsou dlouhé 3-7 cm. Listy jsou uspořádány střídavě na lodyze a jsou přisedlé. Jsou bez vůně.

Květní hlávky jsou velké 10-30 mm, jsou podobné sedmikráskám. Vyrůstají v květenstvích v úboru.

Skládají se z trubkovitých květů zbarvených do žluta a soustředěných ve středu květenství a z bílých jazykovitých květů na vnější straně. Květní lůžko je vypouklé a uvnitř duté. Vnější bílé květy jsou skloněné dolů.

Květy kvetou od května do září. Obsahují silice, které jim dodávají charakteristickou příjemnou vůni. Plodem je žlutohnědá nažka. Heřmánek má velmi dobrou reprodukční schopnost.

Z hlediska růstu či pěstování není příliš náročný na podmínky a půdu. Lze jej pěstovat víceméně v jakémkoli typu půdy, ale daří se mu spíše v písčité, hlinité nebo jílovité půdě. Dává přednost půdě s vyšším obsahem živin a mírně kyselým pH.

Nadměrná vlhkost je pro jeho růst nevhodná, stejně jako půda obsahující vápník.

Další druhy heřmánku

Kromě heřmánku lze tímto názvem označit i další velmi podobné druhy rostlin z čeledi aster.

K nejznámějším druhů z této čeledi patří kromě heřmánku pravého rmenec sličný (Anthemis nobilis nebo latinsky Chamaemelum nobile).

Oba druhy jsou velmi často zaměňovány, ale značně se liší morfologií a také chemickým složením.

Rmenec sličný je vytrvalá bylina dorůstající velikosti 15-30 cm. Má vysoké stonky s pruhovaným povrchem. Listy jsou zpeřené a členité, uspořádané střídavě na stoncích. Jsou voňavé.

Květy vyrůstají v úborech na konci stonků. Skládají se z trubkovitých květů zbarvených do žluta, kolem nichž jsou uspořádány bílé jazykovité květy. Kvetou přibližně od června do července.

Květy mají svěží, sladkou vůni a jsou větší než květy heřmánku. Od heřmánku se liší také tvarem květního lůžka. Zatímco lůžkoheřmánku je ploché, u rmence sličného je vypouklé. Plodem je nažka.

Stejně jako heřmánek se i rmenec sličný často používá k přípravě čajů nebo nálevů. Ze všech druhů mají tyto dva největší léčivý význam a bohatou léčebnou historii.

K dalším podobným druhům patří například heřmánek terčovitý (Matricaria discoidea), rmen rolní (Anthemis arvensis), rmen smrdutý (Anthemis cotula), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) nebo rmen barvířský (Cota tinctoria).

Tyto druhy se od heřmánku liší především svou vůní, která je buď nepříjemně zapáchající, nebo žádná. Nemají také žádnou léčivou hodnotu. Některé druhy jsou dokonce jedovaté.

Druhem heřmánku hojně využívaným v kosmetickém a parfumérském průmyslu, hlavně díky jeho specifické vůni, je heřmánek marocký (Ormenis multicaulis).

Obsah heřmánku

Heřmánek vykazuje skutečně širokou škálu farmakologických účinků. Za tyto a mnohé další účinky jsou zodpovědné především jeho složky.

Z celé rostliny se nejvíce používají květy heřmánku. V těchto květech bylo identifikováno až 120 různých složek.

Převažujícími složkami v květech jsou silice (asi 2 %). Jedná se především o α-bisabolol (terpen) a jeho oxidy, tzv. bisabololoxidy (představují ≤ 78 % celkového množství), a azuleny.

Z azulenů je to především matricin, z něhož se při vysokých teplotách anebo v kyselém prostředí tvoří chamazulen.

Další početné druhy terpenů v květech heřmánku jsou flavonoidy (zejména apigenin, luteolin, patuletin nebo kvercetin), kumariny, fenolové kyseliny, polysacharidy, minerální látky a stopové prvky.

Mezi minerální látky a stopové prvky patří především draslík, sodík, vápník, hořčík, zinek, železo a mangan.

Hlavní bioaktivní složkou heřmánku je flavonoid apigenin, který je také považován za ukazatel kvality heřmánku. Aby mohl být heřmánek používán k léčebným účelům, musí obsahovat nejméně 0,25 % apigeninu (to je požadavek Evropského lékopisu).

Flavonoidy obecně vykazují antibakteriální, antioxidační, protizánětlivé nebo protirakovinné účinky. α-Bisabolol má rovněž protizánětlivé účinky.

Organické kyseliny mají potenciál při léčbě kardiovaskulárních, imunitních nebo nádorových onemocnění. V případě éterických olejů byl zkoumán také jejich sedativní a uklidňující účinek.

Rmenec sličný obsahuje ve srovnání s heřmánkem pravým především angelikovou kyselinu a kyselinu tiglovou. Zároveň je v něm menší množství chamazulenu.

Kvalitativní i kvantitativní složení složek květů heřmánku se může značně lišit v jednotlivých zeměpisných oblastech, kde heřmánek roste nebo se pěstuje.

Rozdíly v obsahu látek jsou také mezi planými a pěstovanými rostlinami. Obsah účinných látek v květech závisí také na kultivaru, genetických faktorech a také na podmínkách jejich dalšího zpracování po sklizni (způsob sušení, techniky extrakce atd.).

Historické využití heřmánku

Heřmánek je jednou z nejznámějších rostlin tradiční medicíny. Po staletí je ceněn pro své protizánětlivé, antioxidační, hojivé a adstringentní vlastnosti.

Jeho sílu a všestrannost znali již ve starém Řecku, Římě, Egyptě a Číně. Používal se při horečce, žaludečních potížích, zácpě, křečích, na podporu chuti k jídlu, při zánětech a infekcích kůže, hojení ran, zmírnění otoků, zánětech očí, močových a ženských potížích a také jako sedativum.

V některých kulturách se dokonce používal k léčbě závažnějších onemocnění, jako je cukrovka, ledvinové kameny, zlomeniny atd.

Byl také součástí mnoha náboženských rituálů, při nichž si jím lidé natírali tělo, vlasy a oblečení.

Heřmánek je považován za velmi univerzální bylinný lék, který působí proti celé řadě zdravotních potíží.

Vykazuje několik klíčových biologických účinků a je také nazýván hvězdou mezi léčivými rostlinami.

Právě obsahovým látkám, jejichž složení je opravdu pestré, vděčí heřmánek za své účinky. Právě obsahové látky jsou zodpovědné za jeho:

• protizánětlivý účinek
• antioxidační účinek
• antibakteriální účinek
• analgetický účinek
• antialergický účinek
• proti plísním, parazitům a hmyzu
• hepatoprotektivní účinek
• protinádorový účinek
• antidiabetický účinek

Heřmánek je oficiální léčivá droga zařazená nejen do Evropského lékopisu, ale dokonce i do lékopisů mnoha mimoevropských zemí.

V současné době se používá k léčbě řady zdravotních problémů souvisejících s různými tělesnými systémy.

Trávicí trakt

Heřmánek je velmi účinným prostředkem při zažívacích potížích. Uvolňuje při křečích v břiše, zmírňuje zažívací potíže, nevolnost, plynatost, průjem, koliku a podporuje chuť k jídlu. Je užitečný při vředech nebo podráždění trávicího traktu.

Ženské problémy

Pomáhá při nepravidelném menstruačním cyklu, zmírňuje bolesti břicha během menstruace a také některé příznaky premenstruačního syndromu.

Nervový systém

Heřmánek působí jako mírné sedativum. Zmírňuje napětí a stres, pocity úzkosti. Pomáhá zlepšit kvalitu spánku a odstranit problémy se spánkem nebo výskyt nočních můr.

Dýchací systém

Jedním z využití heřmánku je kromě jeho konzumace také inhalace. Inhalace páry s heřmánkovým extraktem pomáhá zmírnit příznaky nachlazení a pomáhá při zánětech dýchacích cest, hltanu a hrtanu.

Další účinky

Heřmánek podporuje imunitní systém a pomáhá tělu bojovat s infekcemi. Jeho příznivé účinky byly popsány při bolestech zad, artritidě nebo proleženinách. Také při bolestech hlavy a migrénách.

Reguluje také hladinu cukru v krvi, což může být užitečné pro pacienty s cukrovkou. Má také ochranné účinky na játra, plíce, ledviny a kardiovaskulární systém.

Heřmánkové éterické oleje se používají také v aromaterapii. Jejich inhalace se doporučuje ke zmírnění příznaků úzkosti nebo stresu.

Heřmánek nemusí být jen ve formě čaje

Konzumace heřmánku je obecně považována za bezpečnou. To dokládají četné studie a mnohaleté až staleté užívání heřmánku mezi lidmi, a to jak vnitřně, tak zevně.

Ke konzumaci jsou vhodné zejména květy heřmánku. Biologicky aktivní látky jsou v hojné míře přítomny jak v čerstvých, tak v sušených květech.

Nejběžnějším způsobem přípravy je čaj. Mnoho látek přítomných v květech je rozpustných ve vodě, proto má heřmánek ve formě čaje dobré léčebné účinky. Do čaje se dostává přibližně 10-15 % silic přítomných v květech.

Heřmánkový čaj má příjemnou vůni a mírně nasládlou chuť.

Heřmánek se používá také k výrobě piva. V tomto případě se nepoužívají pouze květy, ale celá rostlina, která dodává nápoji žádoucí hořkou chuť.

Kromě čaje nebo jiných nápojů lze z heřmánku vyrábět také extrakty, tinktury nebo jej zpracovat na prášek. Prášek se používá například v doplňcích stravy (plní se do kapslí).

Používá se také v některých potravinách k dodání barvy, vůně nebo k úpravě chuti (pečivo, sladkosti, nápoje). Heřmánek našel své místo také v homeopatii.

Kromě vnitřního využití nachází heřmánek široké uplatnění i ve venkovním prostředí.

Je cennou a účinnou složkou kosmetických a farmaceutických přípravků pro vnější použití.

Působí antibakteriálně, protizánětlivě, proti pocení, repelentně, zvláčňuje a zklidňuje pokožku.

Je součástí krémů a mastí, mýdel, čisticích prostředků, pleťových vod, ústních vod a výplachů, zubních past, koupelí, masážních olejů, deodorantů a vlasových přípravků.

Může se také používat ve výrobcích jako barvivo, ochucovadlo nebo zesvětlovač vlasů a je běžnou aromatickou složkou parfémů.

Léčivé účinky heřmánku se opět mohou uplatnit v různých vnějších tělesných systémech.

Heřmánek se používá k léčbě infekcí, zánětů, podráždění a poškození kůže a sliznic. Je účinný také při otocích kůže a sliznic, popáleninách nebo omrzlinách.

Má hydratační účinek na pokožku, zlepšuje její pružnost a zmírňuje citlivost.

Podporuje hojení ran, léčí ekzémy, akné, vředy a afty. Lze jej použít při plenkové dermatitidě, popraskaných bradavkách, planých neštovicích, hemoroidech, onemocněních nebo zánětech v oblasti konečníku nebo genitálií.

Používá se při infekcích a zánětech v ústní dutině a krku, zánětech a krvácení dásní, bolesti zubů.

Pomáhá zmírňovat infekce a záněty očí a uší, zánět spojivek.

Jsou s heřmánkem spojena nějaká rizika?

Přestože je heřmánek přírodního původu, mohou s jeho konzumací nebo vnějším použitím souviset určitá rizika.

Jedním z těchto rizik je výskyt alergické reakce. Alergie se nejčastěji projevuje kontaktní dermatitidou nebo podrážděním očí.

Opatrnosti je třeba při specifických projevech, jako je výrazný otok jazyka nebo hrdla způsobující dokonce dýchací potíže. Jedná se o závažnou anafylaktickou reakci, která vyžaduje podání adrenalinu nebo lékařskou pomoc.

Lidé, kteří mají známou a potvrzenou alergii na ambrózii, pelyněk nebo chryzantémy, jsou náchylnější k rozvoji alergické reakce. Jedná se o tzv. zkříženou reakci.

Užívání příliš vysokých dávek heřmánku může způsobit zažívací potíže, nevolnost a zvracení. Může mít také nepříznivý vliv na plod u těhotných žen a na menstruační cyklus žen.

Heřmánek může také interagovat s některými léky, jako jsou léky na ředění krve (warfarin apod.), léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou nebo nesteroidní protizánětlivé léky (ibuprofen apod.).

Opatrnosti je také třeba, pokud užíváte léky, které tlumí centrální nervový systém (sedativa, antidepresiva apod.). Heřmánek může zvýšit tlumivý účinek těchto léků.

Bezpečnost užívání heřmánku nebyla hodnocena u dětí, těhotných a kojících žen ani u pacientů s poruchami jater a ledvin. V těchto případech se o bezpečnosti užívání heřmánku poraďte se svým lékařem.

V případě heřmánku se sbírají květy. Květy kvetou přibližně od května do září a lze je sbírat 2 až 3krát ročně.

Květy se sbírají v době plného rozkvětu, kdy obsahují nejvíce éterických olejů. Obsah éterických olejů se během kvetení postupně zvyšuje a maxima dosahuje, když jsou bílé jazykovité květy ve vodorovné poloze nebo již směřují mírně dolů.

Obsah silic v květech je nejdůležitější kvalitativní charakteristikou heřmánku.

Volba správného termínu sklizně je proto velmi důležitá, aby nedošlo k odkvětu. Květy se sklízejí celé, často se stonkem o velikosti asi 10 mm.

Sklizeň lze provádět ručně, tj. květy se sbírají prsty nebo pomocí jednoduchých pomůcek (hřebeny, hrábě, česací nástroje atd.). Tento způsob se obvykle používá při sklizni divoce rostoucího heřmánku nebo při pěstování menšího množství této byliny.

Pro sklizeň velkých ploch pěstovaného heřmánku se již používají mechanické stroje. Ty buď sekají pouze květní hlávky, nebo sklízejí celou rostlinu i se stonky.

Klíčem k zachování kvality je následná šetrná manipulace se sklizeným heřmánkem. Sklízené květy se snadno drtí a spařují. Při sklizni a následné manipulaci se nesmí mačkat a ukládají se ve vrstvách vysokých maximálně 10 cm.

Sklizené květy se musí usušit nejpozději do 2 hodin. Pokud to není možné, musí se pravidelně prosévat a tím provzdušňovat.

Procesu sušení velmi často předchází třídění, při němž se ze sklizené hmoty vytřídí stonky.

Sušení může probíhat na slunci nebo ve stínu (trvá přibližně 14 dní), ale rychlejší je sušení v sušárnách. Teplota sušení by neměla překročit 35 °C.

Sušené květy jsou křehké, rozkládají se. Měly by se skladovat v pevně uzavřených suchých nádobách. Měly by být chráněny před světlem a vlhkostí.

Pokud nejsou květy určeny k sušení, zpracovávají se po sběru dále čerstvé, například na extrakty, tinktury apod.

Zajímavost: Heřmánek je jednou z nejstarších a nejpoužívanějších léčivých bylin na světě. Má skutečně pozoruhodný farmakologický význam. Je skvělým pomocníkem při kožních problémech, poruchách trávení a spánku.