Je hyperaktivita v dospělosti přínosem, nebo problémem?

ADHD neboli hyperaktivita není nedostatek disciplíny, ale neurobiologická porucha způsobená nerovnováhou určitých chemických látek v mozku. Ty mají významný vliv na řízení aktivity.

Projevuje se poruchou pozornosti, hyperaktivitou a zvýšenou impulzivitou.

Děti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou jsou často považovány za zlobivé. V dětství se na ni v posledních letech velmi často myslí, v dospělosti se o ní vůbec neuvažuje.

Porucha je mylně připisována pouze dětským pacientům, kteří z ní takříkajíc vyrostou.

Je tomu ale skutečně tak, jak se většina lidí domnívá?

Tip: Máte doma hyperaktivní dítě? Jak odlišit hyperaktivitu od ADHD?

Jak je to s ADHD u dospělých?

Hyperaktivita, problémy s pozorností a impulzivitou a následné úzkosti a deprese jsou často připisovány nadměrnému stresu, který se stal běžnou rutinou každého jedince ve vyspělých zemích.

Ve skutečnosti však nemusí jít vůbec o stres a vyčerpání!

Může jít o ADHD, kterou trpí přibližně 4 % dospělé populace.

ADHD je u dospělých obzvláště rizikové onemocnění. Podle odborníků se vyznačuje vysokou psychiatrickou komorbiditou. Je přítomno více psychiatrických onemocnění současně s primární diagnózou hyperaktivity. 

Přidružené úzkostné a depresivní stavy dokonce velmi často překrývají ADHD. Pacient přichází do ordinace praktického lékaře s přesvědčením, že je přepracovaný, a proto poněkud depresivní.

Ale co když tomu tak ve skutečnosti vůbec není?

Diagnostika ADHD u dospělých je z řady důvodů mnohem obtížnější než u dětí. Jedná se o poruchu, kterou nelze zjistit například pouhým odběrem krve. Základním aspektem je anamnéza a symptomatologie v dětství, která je často překryta psychologickými projevy. Dospělí se navíc s diagnózou obtížně vyrovnávají, takže si nemoc nepřipouštějí a nevyhledávají pomoc.

Jak se hyperaktivita projevuje v dospělosti?

ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) je neurovývojová porucha se základní triádou příznaků (porucha pozornosti s hyperaktivitou, hyperaktivita, impulzivita).

Má genetický základ. To znamená, že se s ní pacient narodí.

Porucha přetrvává až do pozdní dospělosti, kdy jsou příznaky stejné jako u dětí. Mohou být mírnější. Jejich odlišnost je ovšem pouze subjektivní vzhledem k rozdílům v projevech u různých věkových skupin.

Kromě toho se na pozadí projevů ADHD objevují deprese, úzkostné stavy nebo závislost na alkoholu. A právě práce s nimi jsou skutečnými příčinami vyhledání lékařské pomoci.

U dospělých hyperaktivních pacientů se velmi často vyskytuje tzv. denní snění, při kterém věnují hodně času svému imaginárnímu světu. Pozorujeme také prokrastinaci, tedy odkládání důležitých úkolů a činností na později (na poslední chvíli). Nejde však o lenost, ale o psychiku. Místo důležitých záležitostí dělají spoustu nedůležitých.

Tabulka se základní symptomatologií ADHD u dětí a dospělých

Hyperaktivní porucha se s věkem snižuje

V dospělosti se hyperaktivita projevuje v některých ohledech podobně jako u dětského pacienta. Pacient je neklidný a nedokáže dlouho setrvat na jednom místě. Má neustálé nutkání k pohybu. I když musí stát nebo sedět, například na pracovišti, tak alespoň mění polohy, poklepává prsty o stůl, pohybuje a podupává dolními končetinami pod stolem.

Není ani schopen delšího odpočinku.

Většina lidí s touto poruchou hodně sportuje nebo má několik volnočasových aktivit, jako jsou pravidelné túry, běh, jízda na kole atd.

Někteří mají v oblibě i adrenalinové sporty, jako je létání balonem nebo letadlem, seskoky padákem, tandemové seskoky padákem, paragliding nebo bungee jumping.

Dospělí s ADHD hodně a často mluví, respektive nezavřou pusu. Tyto lidi je někdy obtížné přerušit a zapojit do rozhovoru. Vedou v podstatě monolog, kdy se ptají a většinou i odpovídají. Mimo společnost často komentují, co zrovna dělají.

V případě dlouhodobého "vynuceného klidu" je dospělý na rozdíl od dětí často neklidný až nervózní.

Porucha pozornosti přetrvává ve stejné míře i v dospělosti

Porucha pozornosti u dospělého člověka by se dala kategorizovat jedním slovem, a to chaos.

Právě to způsobuje neschopnost soustředit se na určitou činnost. To se zhoršuje tím více, čím více se na ni člověk soustředí. Přes všechny zábrany se pacienti mohou velmi rychle nechat svést k jiné činnosti nebo tématu.

S tím úzce souvisí nepozornost. To způsobuje dezorganizaci jak doma, tak na pracovišti, zapomnětlivost a nedochvilnost.

To se projevuje například následovně:

Kancelářský stůl plný papírů a vzkazů, pozdní příchody do práce nebo na schůzky, neschopnost naslouchat, přílišná zapomnětlivost a nakonec pomalost + nevýkonnost v práci.

Porucha pozornosti může dospělému člověku způsobit velké problémy, zejména v zaměstnání. Členové rodiny jsou schopni ji tolerovat doma, ale ne v práci.

Pro zaměstnavatele je takový zaměstnanec nezodpovědný. Proto se u pacientů s ADHD setkáváme se střídáním zaměstnání častěji než u ostatních lidí.

Impulzivita se může s věkem zhoršovat

Impulzivita (vznětlivost, prudkost) je pro ADHD velmi typická i v dospělosti. Je to povahový rys nebo typ chování u emočně labilních osob s narušenou kontrolou impulzů.

Provádějí neuvážené a někdy nepředvídatelné činy bez přemýšlení, se sklonem k agresi.

Navenek se impulzivní typ projevuje prchlivostí, zbrklostí a bezohledností. Zjednodušeně řečeno jde o osoby, které nejdříve jednají a teprve potom přemýšlejí. I když se taková situace může stát komukoli, u těchto pacientů je to pravidlem.

Při impulzivní reakci je normální, že pacient skáče druhým do řeči. Často může také pronášet nevhodné až urážlivé poznámky.

Často se stává, že provokuje konflikty a jejich vyvoláním se dostává do potyčky se zákonem.

Zajímavost: Ne všichni impulzivní jedinci mají automaticky ADHD. Někteří lékaři z oboru neurologie již delší dobu spojují impulzivitu se sníženou hladinou serotoninu v lidském těle. Tuto teorii teprve nedávno potvrdili americko-britští vědci pracující na společné studii. Vysvětlili ji široké veřejnosti na velmi jednoduchém a známém příkladu. Tím je hlad. Hladový člověk má nižší hladinu serotoninu než člověk sytý. Zároveň má zvýšenou impulzivitu a kontroverzní chování.

Psychiatrická komorbidita provází téměř všechny případy ADHD v dospělosti

Kromě výše uvedené základní triády příznaků u pacientů s ADHD trápí dospělého pacienta také psychické poruchy, které probíhají v rámci progrese neléčené hyperaktivity. Ty se zpočátku projevují pouze jako vyčerpání a únava a jsou mylně přisuzovány pracovnímu zatížení nebo jiné příčině.

Při zanedbání řešení příčiny hrozí, že se stav bude stupňovat a dostaví se úzkost až deprese. Ty umocňují primární únavu a pacient se dostává do začarovaného kruhu, z něhož je obtížné uniknout.

Může se vyskytnout až syndrom vyhoření končící sebevraždou. případně se mohou přidat jiné psychiatrické poruchy. 

Tip: Syndrom chronické únavy není jen běžná únava a Syndrom vyhoření: Máte ho i vy?

Ať už je ovlivněn psychiatrickými komorbiditami, nebo ne, je u těchto pacientů prokázána vyšší závislost na alkoholu. Dokonce se u nich častěji objevuje i závislost na psychotropních látkách.

Dá se léčit? Jaké je riziko pro neléčené pacienty?

Stejně jako u dětí je možné příznaky ADHD léčit medikamentózně, ale důraz se klade spíše na psychoterapii. Psychoterapie má v posledních letech přednost před farmakoterapií u většiny psychiatrických poruch, nejen u hyperaktivity.

Psychoterapie: léčba ADHD číslo jedna

Terapie za přítomnosti psychologa nebo psychiatra probíhá individuálně, ale také ve skupinách. Jejím cílem je diagnostikovat a analyzovat vnímání a chování konkrétního pacienta a zachytit spouštěče tohoto nežádoucího chování.

Cílem je spouštěče odstranit, zpochybnit je a motivovat pacienta k normálním projevům a reakcím chování. Toho lze dosáhnout vytvořením nových způsobů chování pomocí alternativních metod.

Medikace se doporučuje pouze v nezvládnutelných případech

Cílem farmakoterapie je potlačit příznaky pacienta s ADHD. Paradoxně se nejedná o léky s tlumivými účinky. Používají se léky, které aktivují činnost jeho mozku (psychostimulancia).

Pomáhají mu soustředit se, a tím i plnohodnotněji žít v různých oblastech života. Psychostimulační účinek spočívá v korekci deficitu dopaminergního a noradrenergního systému v centrální nervové soustavě.

Většina těchto nootropních léků je vázána na lékařský předpis. Jedná se například o Exelon, Mantomed, Aspendos, Yasnal, Ristidic, Galantamin Cavinton, Ebixa, Donesyn, Donepezil, Pirabene, Tebokan a další přípravky.

V lékárně je možné volně zakoupit některé typy, jako je Nootropil, Piracetam nebo velmi známý lék Lucetam, který se velmi často používá pro léčbu demence.

K čemu jsou neléčení pacienti s ADHD náchylnější?

Důležité upozornění: ADHD se s věkem zmírňuje. Ve většině případů přetrvává pouze vnitřní neklid, přílišná náruživost, horlivost nebo sklon k rizikovějším činnostem.

Potíže s učením, nevyužitý potenciál

Pacienti tuto poruchu nezískávají v dospělosti, ale přinášejí si ji z dětství. V průměru asi 60 % dětských pacientů trpí ADHD i v dospělosti. To je příčinou prvního závažného problému, kterým je zanedbano vzdělání.

Nedostatek vzdělání

Školní nepozornost a nekázeň způsobuje špatné výsledky na základní škole, později na střední škole a v případě úspěchu i v dalším studiu. Častým jevem je odchod ze školy nebo vyloučení ze školy.

Důvodem není nízké IQ, ale nevyužitý potenciál.

Nezaměstnanost, problémy s hledáním práce

Nedostatečné vzdělání jde ruku v ruce s pozdějším zaměstnáním. Hyperaktivní lidé nejenže mění zaměstnání, ale mají také potíže se získáním a udržením práce.

Tyto problémy jsou způsobeny nejen špatnou organizací práce a neefektivitou, ale také impulzivním chováním. To zhoršuje vztahy s nadřízenými a ostatními kolegy.

Nedostatek financí, chudoba

Nezaměstnanost a nestabilita zaměstnání mají za následek nedostatek finančních prostředků.

A bohužel i dnes platí, že kdo nemá peníze, nemůže vést plnohodnotný a bezproblémový život. I když problémy se vždycky najdou.

Špatná socializace a mezilidské vztahy

Dalším závažným aspektem je špatná socializace a mezilidské vztahy. Při ADHD mají tendenci se projevovat vlastnosti jako arogance, zesměšňování, konflikty a agresivita. Ty pak způsobují nedostatek přátel, známých, vyloučení z kolektivu, zaměstnání a jsou častou příčinou rozvodů.

To však neznamená, že pacienti s ADHD jsou automaticky osamělé bytosti.

Psychické problémy, závislosti

Pokud postižení nedokážou své chování mírnit (ať už s pomocí, nebo bez ní), mohou mít vážné potíže v mezilidských vztazích. Často jsou ostatními lidmi odmítáni.

Uzavírají se do sebe, často trpí depresemi (až 40 %), úzkostmi (až 35 %), panickou poruchou, poruchami nálady (afektivními poruchami) nebo hraniční poruchou osobnosti. Tato labilita a smutek je činí agresivními.

Chování, jednání a nedostatek financí se často pojí také s propadem do nižších sociálních vrstev a se zneužíváním alkoholu a drog (až 10 %). To pacienty s ADHD často přivádí na hranu zákona.

Časté jsou krádeže, hazardní hry, konflikty, napadení a ublížení na zdraví.

Zvýšenou účast na trestné činnosti potvrdil i výzkum lékařů ve Švédsku. U léčených pacientů se jejich počet snížil až o 35 %.

Sexualita, pohlavně přenosné choroby

V sexuální oblasti jsou asertivnější, tvrdší a mají tendenci měnit sexuální partnery. Proto je u nich také vyšší výskyt nechtěných těhotenství, potratů a v neposlední řadě i sexuálně přenosných chorob.

Tip: Sexuálně přenosné choroby v létě, nebezpečí sexuální turistiky

Nepozornost zvyšuje počet úrazů a nehod

Vyšší je také nemocnost a nehodovost. Je to způsobeno již existujícími faktory (pády při alkoholovém opojení, nehody způsobené konflikty) nebo špatnou koncentrací při různých činnostech.

Jednou z nich je řízení automobilu. Roztržitá a rychlá jízda si vybírá svou daň.