Úzkost, strach, deprese ci jiné príznaky? Príciny vedou až do minulosti

Psychické zdraví cloveka je stejne tak duležité, jako je to fyzické. Psychika cloveka je ale mnohem krehcí než hmotné telo, a tedy i zranitelnejší. Pusobí na ni denne mnoho faktoru, které mohou narušit její normální fungování.

Ruzné stresové a traumatizující situace, at už aktuální, nebo ty z minulosti, mohou zpusobit prechodnou depresi, ale také zanechat trvalou stopu a natrvalo pozmenit celou osobnost cloveka.

Jak muže minulost ovlivnit prítomnost?

Prožívání cloveka je abstraktní dej, presto je nosným sloupem a odrazem jeho psychiky a chování. Prožívání je souborem vjemu, predstav, myšlenek a citu, jejichž základ je dán zvláštními zážitky jednotlivce. Muže se menit.

Podle toho, v jaké konkrétní situaci se momentálne nacházíte a jaké východisko z ní vidíte, takové je i vaše prožívání. Duvodem špatného prožívání ale nemusí být jen aktuální situace.

Také zážitky dávno minulé, z nejakého duvodu pro jedince traumatizující, mohou zanechávat dlouhodobou nebo trvalou stopu v jeho aktuálním myšlení a dalším jednání. Napríklad nejaké zklamání z minulosti muže ovlivnit naše nynejší myšlení (ocekáváme, že situace se vyvine tak jako dríve).

Strach a úzkost v prožívání cloveka

Strach a úzkost jsou duležité faktory v prožívání každého z nás. Rozdíl v techto dvou pojmech je v jejich konkrétnosti.

Mohou probíhat samostatne v mysli cloveka, vzájemne se mohou kombinovat, mohou existovat jako dve soucasné emoce, které svojí kombinací zhoršují samotné prožívání.

Strach je subjektivní negativní pocit nebo emoce, která vzniká z duvodu blížícího se konkrétního, potencionálního (predpokládaného) nebo skutecného zla (nebezpecí).

Projevuje se jednak negativním prožíváním a celým doprovodem vegetativních projevu jako jsou zblednutí, pocení, zrychlený dech, zrychlená akce srdce, bušení srdce, chvení, tres, nevolnost, zvracení ci prujem.

Úzkostný stav je také subjektivní negativní pocit nebo emoce, která nemá tak konkrétní základ jako strach.

Tento emocionální stav vzniká z nejistoty, špatných predtuch ci tech nejhorších obav, které v nekterých prípadech nemusí být v konecném dusledku ani tak reálné, jak jejich reálnost predpokládá prožívající. Podobne jako u strachu dochází k vegetativním projevum organismu.

Projevy strachu a úzkosti:

• negativní prožívání
• nejistota, obavy, psychomotorický neklid
• nespavost, casté buzení, nocní mury
• zvýšená akce srdce, pocit bušení ci tlaku na hrudi
• zvýšená dechová frekvence, hloubka dechu je zkrácená (hyperventilace)
• bledost ve tvári
• nadmerné pocení (casto dlane a nohy)
• vnitrní chvení (pocit)
• chvení rukou, celého tela
• nevolnost, zvracení, prujem

Deprese predchází, ale také umocnuje strach a úzkost

Strach a úzkost jsou sklicující a trýznivé emoce, které se casto pojí s depresí. Deprese je výsledným stavem déletrvajících negativních faktoru.

Rozdíl mezi depresí a prechodným depresivním stavem je v délce jeho trvání a v intenzite projevu. Výslednou diagnózu stanoví pouze psychiatr.

Deprese jako konecná diagnóza je vždy závažným stavem. Radíme ji mezi afektivní poruchy.

Težší depresivní epizody mohou spustit rozvoj psychotických príznaku, jako jsou deziluze, halucinace až úplné pripoutání pacienta na lužko z duvodu ochromení telesné motoriky.

Projevy deprese:

• negativní prožívání
• smutek, plác, záchvaty pláce
• nejistota, obavy, psychomotorický neklid
• vnitrní chvení (pocit)
• uzavrenost
• nespavost, casté buzení, nocní mury
• nechut k jídlu
• nevolnost, zvracení, prujem
• poruchy koncentrace
• poruchy pameti
• agresivita

Apatie versus mánie

Stavy úzkosti, strachu a deprese mohou zpusobit, že clovek zustane apatický vuci vnejšímu svetu.

Apatie se projevuje minimálními až žádnými reakcemi na vnejší podnety. Pacient je vuci okolí lhostejný pro nedostatek citu a motivace.

Apatie se velmi casto vyskytuje u depresivních pacientu, kterí prožívají velký vnitrní smutek. Tito lidé mají pocit, že jejich situace nemá rešení a že nikdo nemuže pochopit to, co prožívají.

Uzavírají se do sebe, minimálne nebo pozdeji vubec nekomunikují s jinými lidmi. Postupne zcela ztrácejí kontakt se svetem.

Opakem apatie je mánie. Ta se vyskytuje prechodne pri depresi nebo jako soucást rozvinuté maniodepresivní poruchy.

Mánie je fáze paradoxního, prechodného vzrušení. Pacient se na chvíli stává mluvným až nadmerne hlucným, spolecenským, prevládající euforie a hyperaktivita. Možné je to chápat jako jakýsi zkrat, kterým se snaží vymanit z dané situace.

Maniodepresivní porucha, dnes nazývaná také bipolární afektivní porucha, je psychiatrická diagnóza a závažný chorobný stav. Vyznacuje se strídáním mánie a deprese. Nejde však o prechodný stav, který je vázán k urcitému obtížnému období, i když to muže nemoc odstartovat.

Jednotlivé cykly zmen nálad trvají individuálne u každého pacienta v rozmezí nekolika dní až týdnu. Cykly jsou trvalé, sporadicky se mezi nimi muže objevit bezpríznaková fáze. Je to však u minimálního poctu pacientu.

Projevy bipolární afektivní poruchy

• poruchy nálad
• strídání mánie a deprese
• pravidelné cykly
• nálady neodpovídají aktuální situaci

Agresivita jako projev smutku

Smutek a bohužel je negativní emoce vycházející z prevahy záporného hodnocení konkrétní situace samotným jedincem.

Projevuje se psychomotorickým útlumem, nemocní jsou neaktivní, slabí, mají pocit bezmocnosti.

Jsou precitlivelí, casto plácou a mají stavy nadmerné lítosti. Vnitrne prožívají pocit bezmocnosti, samoty a prázdna.

Rešení nebo pokus o rešení aktuálních problému se v nekterých prípadech projevuje nadmernou agresivitou. Cesta ven z potíží tudy ale stejne nevede.

Agresivita muže být verbální (slovní) nebo fyzická, namírená vuci predmetum, zvíratum, sobe a jiným lidem. Je zároven projevem bezmocnosti v dané chvíli.

Projevy agresivity:

• verbální urážky, zastrašování a ponižování jiných
• zvýšený tón hlasu, krik
• zatínání pestí
• zaseknutí celisti
• agresivní gesta
• nicení predmetu
• ubližování zvíratum
• ubližování sobe samému
• ubližování a napadání jiných osob
• sebevražda, vražda

TIP: Agresivita. Co na tento problém ríkají psychologové?

Nedovolte minulosti, aby znicila štestí daného okamžiku

Lidský mozek je složitý orgán a myšlení a prožívání cloveka je ješte složitejší jev. Nejenže prožíváme daný okamžik, ale také se nekde z hloubky vedomí v naší mysli objevují zážitky, které už byly jednou prožity. Ty mohou ovlivnit i soucasné prožívání, pokud jim to dovolíme.

V první rade je nutné si uvedomit, že to, co se stalo v minulosti, nemá s touto situací nic spolecného a nemusí se opakovat podle stejného scénáre. Meli bychom se naucit dát minulosti sbohem a neprožívat opakovane neco, co už neexistuje.

Aktuální situace, ve které se nacházíte, je nová a nikdy se nebude opakovat. Proto je treba nechat odejít všechny staré obavy a rešit tady a ted. Možná nepujde vše podle vašich predstav, možná utržíte od života další ránu, ale všechno se deje pro neco a ze všeho (i toho negativního) bychom se meli poucit. Možná to, co vidíte nyní jako problém, je jen nový zacátek.

Mám problém? Jak zachytit varovné príznaky

Vetšina lidí trpících psychickou poruchou si je vedoma urcitých projevu, ale neprikládají tomuto stavu význam, jaký mu náleží. Jsou uzavrení, trpí a postupne ztrácejí kontakt s okolím. Na prítomnost onemocnení casto upozornuje okolí.

Pri nerešení problému se pacienti do sebe zcela uzavírají, holdují alkoholu ci jiným drogám ve víre, že jde docasné rešení situace, což se jim však velmi rychle muže vymstít.

Co predchází sled událostí?

Za jeden z prvních varovných signálu, i když nejde o príznak, lze považovat i situaci, ve které se nacházíte. Jedná se o situaci, která nás zklamala, která nevyšla podle našich predstav, která nám ublížila ci neco nebo nekoho vzala.

Je to jakákoli situace, která má na nás negativní dopad. Stres s ní spojen, je jakoby odrazovým mustkem v kolobehu následujících událostí a stavu prožívání.

Jde napríklad o úmrtí milovaného cloveka, rozvod manželství, ztrátu zamestnání, ztrátu dosavadního sociálního postavení, diagnostikování vážné nebo smrtelné nemoci vám nebo vašemu blízkému, težkou dopravní nehodu s následky jako ochrnutí, amputace koncetiny a jiné.

Co následuje po obtížné události?

Prichází strach, poruchy spánku, hlavne nespavost a casté nocní buzení, za které mohou nutkavé myšlenky v souvislosti s hledáním rešení nebo i vytvárení nejruznejších možných záveru a predstav. Nekdy poruchy spánku predchází nejistota a otazníky s ní spojené.

Vytvárení si tech nejstrašnejších záveru casto vede ke strachu, depresi, úzkosti. Clovek se cítí jako v bludném kruhu, ze kterého se neumí dostat ven. Cím déle trvá tento stav, tím více podléhá myšlence, že rešení neexistuje, prípadne není ztotožnen s tím stávajícím, protože by mohlo znamenat, resp. znamená, velkou zmenu (v té dobe nechtenou zmenu).

Casté jsou ataky pláce a agresivity, které obcas nejsou na škodu. Pomáhají cloveku ze sebe dostat negativní a poskytují chvilkovou úlevu.

Samozrejme jde o agresivitu, která není mírena vuci sobe a jiným lidem. Když se tato hranice prekrocí, nejednou se jedná o težkou patologii, která je jen progresí tohoto všeho.

• špatná, negativní, traumatizující a na první pohled bezvýchodná situace
• nutkavé myšlenky, nutnost neustálého premýšlení nad tím, co se stalo
• uzavrenost, apatie, vyhledávání samoty
• nechut do života a cinností, snížená komunikace
• poruchy pozornosti a koncentrace
• poruchy spánku (nespavost, buzení, nocní mury, u detí pomocování)
• pocity nejistoty, nekdy neopodstatnené obavy
• stavy deprese, úzkosti a strachu z toho, co bude nebo bylo
• plác, ataky pláce, zurivosti, agresivita slovní, namírená vuci predmetum, sobe ci okolí
• abusus ruzných látek jako docasné rešení situace
• sebepoškozování, suicidální tendence, suicidum

Co se muže stát, když se o své psychické zdraví nestaráme?

Pokud se primární prícina nereší nebo se na ni nedá zapomenout, je nutná pomoc rodiny, okolí, psychologa ci psychiatra. Nerešení stavu znamená jen jediné, a to jeho progresi. Progrese stavu má vážné dusledky pusobící výrazne nejen na nemocného, ale i na jeho okolí.

První vec, která muže nastat, je psychické zhroucení. Nemocný se cítí opuštene a sám, nezvládá vykonávat bežné denní cinnosti, nechutná mu jíst, nestará se o sebe. Nejsou výjimkou ani kolapsy ci pripoutání pacienta až na lužko.

TIP: Syndrom vyhorení. Máte ho i vy? Udelejte si online test

Velmi casté jsou ruzné závislosti, napríklad abúzus alkoholu, který v úvodu možná pomuže, ale pozdeji pri jeho pravidelné konzumaci prohlubuje depresi a zpusobuje jiné zdravotní potíže (žaludecní vredy, jaterní cirhózu, selhávání ledvin a srdce). Kuráci kourí více než obvykle, nekuráci nejednou zacnou. V nekterých závažnejších prípadech lidé sáhnou i po psychotropních látkách (ve forme léku, drog).

Špatné psychické nastavení v kombinaci s genetickou predispozicí, konzumací alkoholu a psychotropních látek spolu s dalšími nežádoucími vlivy zpusobují vývoj nebo propuknutí vážnejšího onemocnení, jako je napríklad generalizovaná úzkostná porucha, maniodepresivní porucha, schizofrenie a ruzné jiné.

Konecným a nejzávažnejším dusledkem je dokonaná sebevražda. Tu predchází u skutecných sebevrahu uzavrenost.

Zajímavé:
Pokud nekdo opakovane sebevraždou vyhrožuje a demonstrativne se „lehce” rízne na zápestích nebo vypije léky a upozorní na to, to není skutecný sebevrah. U skutecných sebevražd nemají pacienti zájem o „publikum”, skutek chtejí opravdu uskutecnit, proto o tom „neinformují” okolí. Ti, co o tom hodne povídají, chtejí vetšinou na sebe jen upozornit, prípadne nekoho takhle psychicky vydírají.

Jak znovu nastolit klid v mysli?

V minulosti se v lécbe psychických stavu a psychiatrických onemocnení používaly prevážne léky. Na koho léky nezabíraly, ten skoncil v psychiatrické lécebne, nejednou na samotce a v kazajce.

Zajímavé:
Ješte v první polovine 20. století se v lécbe psychiatrických poruch používala trepanace lebky (provrtání otvoru). Do vzniklého otvoru se prostrcil nástroj, pomocí kterého se delala lobotomie frontálního laloku. Tehdejší lékari se domnívali, že narušením nekterých mozkových spoju dojde k vylécení nemocného. Dnes už víme, že tomu tak není, ale v nekterých zemích, napr. v Keni, využívají trepanaci lebky k odstranení posedlosti zlými duchy.

V dnešní dobe se medikamenty stále využívají, jsou však úcinnejší díky neustálému vedeckému rozvoji farmaceutických prumyslu. Presto se preferují (pokud to situace dovoluje) nefarmaceutické zpusoby terapie.

Najdete podstatu vašeho problému v minulosti

Pri nalézání zdroje problému jsou vhodné meditace. Ty vycistí mysl od negativních psychických emocí a pomáhají pacientum myslet bez nich.

Pomáhají odpovídat na otázky:

1. Jak došlo k problému?
2. Jak jsem se dostal/a až sem?
3. Proc jsem reagoval/a takhle?
4. Bylo to správné?
5. Co me k tomu vedlo?

Práve pri poslední otázce nejednou prijdete na to, že ke zhoršení vaší situace vás vedly obavy. Obavy jsou mnohdy neopodstatnené a neadekvátní a príciny obav sahají do minulosti a zážitku, které již byly prožity.

Tyto zážitky mohly ovlivnit vaše rozhodování v prítomnosti. Bylo vaše rozhodnutí ale správné? Nevedl vás k nemu jen strach a úzkost?

Pamatujte si, že dovolit strachu, úzkosti a obavám cinit za nás rozhodnutí není správné.

Naucte se pracovat sami se sebou a s vaším onemocnením

Než zacnete verit v nerešitelnost situace a vašeho aktuálního stavu, naucte se s ním pracovat. Nejpodstatnejší je uvedomit si, že trpíte, že samo od sebe to neprestane.

Mysl by se mela trénovat behem období, kdy je v klidovém stavu. To znamená, že když máte záchvat úzkosti, strachu, paniky ci depresivní epizodu, není to vhodné.

Behem klidu jsou vhodné meditace nebo autohypnóza a relaxace. Jak na to krok po kroku?

Autohypnotická a meditacní cvicení jsou soucástí psychologických terapií a v poslední dobe jsou stále populárnejší. Pomáhají nastolit v mysli cloveka klid, který je duležitý a klícový.

Pokud jste taková cvicení nikdy nezkoušeli, je nejvyšší cas zacít. Pomohly už mnoho pacientum a lidem, kterí meli nejaký problém. Je zaznamenáno mnoho prípadu, kdy dokonce práve tato cvicení pomohla lidem najít rešení problému.

Zajímavé:
V roce 1920 americký výzkumník Eddmund Jacobs vyšetroval propojení mezi myslí a telem. Zjistil, že negativní myšlení má vliv na somatické projevy na tele. To znamená, že pokud neustále predpokládáme, že situace se vyvine negativne, tak se to stane. Týká se to i onemocnení, která nás postihují.

Jak je to možné?

Práve ve fázi, kdy vidíte svoji aktuální situaci, která dopadla dobre, naskakují ve vaší mysli rešení, která k ní vedla. Jen s cistou myslí mužete najít rešení problému! Naskakují vám zcistajasna odpovedi na vaše dotazy.

Další zajímavé zdroje

• solen.cz - Depresivní poruchy pri vybraných neurologických afekcích
• psychiatriepropraxi.cz - Smíšené afektivní stavy - dysforická mánie
• wikiskripta.eu - Úzkostné poruchy