Co je to hemangiom a proč vzniká? Jeho příznaky a průběh

Hemangiom je benigní (nezhoubný) nádor, který vzniká z krevních cév. Může se vytvořit všude tam, kde se nacházejí krevní cévy.

Často se vyskytují na kůži a sliznicích. Protože jsou povrchové, jsou také velmi rychle vidět a diagnostikovány.

Hemangiomy se však mohou vyskytovat i ve vnitřních orgánech, jako jsou játra, ledviny, mozek, slezina a plíce. Mohou být intramuskulární, tj. nitrosvalové. Vzhledem k tomu, že i kost má cévy, které ji vyživují, mohou se hemangiomy tvořit i v kosti.

Existuje mnoho forem hemangiomů. Jsou buď solitární, nebo mnohočetné. Pokud se v těle vyskytuje více hemangiomů, jedná se o onemocnění zvané hemangiomatóza.

Hemangiomy podle typu cévy

Kapilární a kavernózní hemangiomy se vyskytují v dospělosti. Pokud se vyskytují vícečetné hemangiomy, jedná se o výše zmíněnou hemangiomatózu.

Kapilární hemangiom vzniká z nejtenčích cév – kapilár. Tyto cévy mají velmi úzký lumen a vyživují nejtenčí části lidského těla, tj. kůži a sliznice. Většina kapilárních hemangiomů se vyskytuje na hlavě a krku.

Vzhledem k bohatému prokrvení mají sytě červenou barvu a velikost jen několik milimetrů.

Kavernózní hemangiomy vznikají z cév, které mají široký lumen. Název je odvozen od slova "cavern", což znamená dutina. Obvykle se nacházejí na kůži hrudníku a mají červenou nebo modrou barvu.

Hemangiomy podle místa vzniku

Intramuskulární hemangiom se nachází ve svalové tkáni a může vzniknout v jakémkoli věku. Nejčastěji se však vyskytuje u mladých dospělých.

Kapilární hemangiomy se vyskytují ve svalovině, vzácněji kavernózní hamangiomy. Postižen může být kterýkoli sval v těle.

Protože se nacházejí uvnitř svalu, nejsou vidět. Některé mohou ve svém okolí způsobovat otok, který se při aktivitě svalu zvětšuje, a sval pak může být bolestivý.

Kostní hemangiom se nachází uvnitř v kostech, nejčastěji v lebce nebo páteři. Typický věk pro jejich výskyt je 50 až 70 let. V kostech se mohou vyskytovat jak kapilární, tak kavernózní typy lézí. Nezpůsobují žádné obtíže a obvykle jsou náhodným nálezem.

Hemangiom vnitřních orgánů vzniká vzácněji než výše uvedené. Může se vyvinout v jakémkoli věku a nejčastěji v játrech a střevech. Nevyžaduje léčbu a nezpůsobuje žádné potíže.

Hemangiomy v dětství

Hemangiomy mohou vzniknout v jakémkoli věku, ale pro hemangiomy dětského věku jsou charakteristické tzv. kongenitální a infantilní hemangiomy. Jedná se o nejčastější nezhoubné nádory dětského věku.

Hemangiomy vznikající bezprostředně po narození jsou kongenitální, zatímco hemangiomy vznikající později v dětství jsou infantilní hemangiomy. Pro jejich typický vzhled se jim přezdívá "jahodová znaménka".

Infantilní hemangiomy se vyznačují pozdějším výskytem. Rychle rostou, zvětšují se a poté spontánně mizí.

Infantilní hemangiomy postihují přibližně 4 až 5 % novorozenců. Ve srovnání s ostatními rasami jsou častější u kavkazských (evropských) kojenců.

Kojenci ženského pohlaví jsou postiženi až 5krát častěji než kojenci mužského pohlaví. Vyskytují se také častěji u předčasně narozených dětí, u dětí narozených s nízkou porodní hmotností, s poporodní hypoxií a u dětí starších matek.

Převážná většina případů je sporadická, ale existuje určitá rodinná dědičnost a výskyt v generacích rodin. Přestože víme, že infantilní hemangiomy mohou být dědičné, nebyl dosud objeven žádný konkrétní gen zodpovědný za přenos této genetické mutace.

Příčina vzniku hemangiomů není dosud známa.

U hemangiomů v dětském věku se předpokládá, že hypoxický stres zvyšuje koncentraci růstových faktorů. To vede k proliferaci endoteliálních buněk a růstu cév.

U dospělých jedinců nejsou známy žádné rizikové faktory, které by způsobovaly růst sporadických hemangiomů. U hereditárních hemangiomů existuje genetická predispozice ke vzniku těchto krevních lézí.

Hemangiom může být přítomen již při narození, ale o něco častěji se vyskytuje během prvních měsíců života dítěte.

První příznaky hemangiomu vypadají jako malé ploché červené znaménko kdekoli na těle. Nejčastějším místem jejich výskytu je obličej, pokožka hlavy, hrudník nebo záda.

Dítě má obvykle pouze jedno "znaménko", dospělí jich mohou mít po těle rozeseto více. Děti narozené z dvojčat nebo trojčat mohou mít také více hemangiomů.

Během prvního roku života dítěte roste hemangiom poměrně rychle. Může nabývat různých tvarů, například jako laločnatý, houbovitý nebo gumovitý hrbol, který může vystupovat nad úroveň kůže.

Po této fázi rychlého růstu a zvětšování přichází fáze zastavení a ustálení jeho velikosti, tzv. fáze plató. Po tomto období začne hemangiom pomalu mizet.

Většina červených znamének zmizí do pátého až desátého roku života. Po vymizení hemangiomu může být kůže v místě, kde se hemangiom dříve nacházel, mírně zbarvená nebo mírně vyvýšená.

Kromě typického vzhledu a kosmetického problému nezpůsobují hemangiomy žádné další potíže, a to ani v případě, že se nacházejí jinde na těle nebo vnitřních orgánech.

Komplikace

Výskyt hemangiomů je spojen s některými komplikacemi, které závisí na věku pacienta, velikosti a umístění hemangiomu.

Mezi nejčastější komplikace patří:

• Nejčastější komplikací je ulcerace, tj. vznik vředu v hemangiomu. Jedná se o nejčastější komplikaci u hemangiomů a trpí jí 1 z 10 pacientů. Mezi rizikové lokality patří anogenitální oblast, dolní ret, podpaží a krk
• Amblyopie (tupozrakost) je způsobena hemangiomy nacházejícími se na očním víčku
• Astigmatismus, což je nepravidelné zakřivení oční rohovky, které způsobuje rozmazané nebo dvojité a neostré vidění
• Dalšími očními komplikacemi jsou krátkozrakost, retrobulbární postižení a obstrukce slzných kanálků
• Obstrukce dýchacích cest
• Potíže s kojením u hemangiomů rtů
• Kosmetické znetvoření obličeje, např. v případě špičky nosu (Cyranův nos), uší a úst

Většina dětských hemangiomů je diagnostikována na základě typického vzhledu. Při diferenciální diagnostice a snaze odlišit hemangiom od jiných nádorů vždy začínáme co nejméně invazivními vyšetřovacími metodami.

Ultrazvukové vyšetření (USG) s dopplerovským signálem (používá se speciálně při vyšetření cév) potvrdí zvýšený průtok krve v lézi, což je typický znak hemangiomů.

USG může rozlišit mezi kapilárními a kavernózními hemangiomy, ale nemůže určit rozsah, hloubku a vztah k okolním anatomickým strukturám.

K určení hloubky, do které hemangiom zasahuje, je vhodnější magnetická rezonance (MRI) nebo počítačová tomografie (CT).

Pokud jsou na kůži nalezeny četné hemangiomy, je vhodné doplnit USG nebo MRI vyšetření břišních orgánů a ověřit, zda se hemangiomy nevyskytují i v této lokalitě.

Z laboratorních vyšetření z krve se hodnotí koagulační parametry a krevní obraz, zejména pro další zvážení vhodné léčby.

V případě pochybností o správné diagnóze lze provést kožní biopsii a vzorek následně předložit k histopatologickému posouzení.

Dětské (tzv. infantilní) hemangiomy mají charakteristický průběh, který má tři fáze:

1. Časná proliferační nebo růstová fáze

Během této první fáze, která trvá přibližně 3 měsíce, dochází k velmi rychlému růstu. V dalších pěti až osmi měsících se růst zpomaluje, ale pokračuje. Hluboké infantilní hemangiomy rostou déle než povrchové. Jejich růst je pozorován po dobu 9 až 12 měsíců.

2. Fáze plató

Tato fáze je charakterizována klidovým obdobím, kdy hemangiom dále neroste a nezvětšuje svůj průměr. Toto období trvá přibližně půl roku až rok.

3. Involuční fáze

Po období klidu nastává fáze, ve které se hemangiom zmenšuje, tj. involuje nebo regreduje. Léze v této fázi jsou měkké, lze je zmáčknout a mění barvu od jasně červené přes fialovou až po šedomodrou.

Involuce nastává během prvního roku a trvá několik let.

Zdravá kůže, která nahradí hemangiom po fázi involuce, může být zcela normální. Také ale může mít defekty či jizvy.

Mezi běžné kožní defekty patří ložiska tukové tkáně, teleangiektázie (rozšířené kapiláry, které jsou viditelné jako červené nitky), tenká a nejednotná kůže.