Co je fibrom na kůži, jak vypadá, jaké má příznaky? Příčiny vzniku

Fibrom je benigní (nezhoubný) nádor pojivové tkáně lidského organismu. Patří mezi časté benigní nádory měkkých struktur a může se objevit kdekoli na těle.

Nejčastěji se fibrom vyskytuje na kůži v oblasti krku, podpaží, pod prsy, v rozkroku a na očních víčkách. Častým výskytem fibromu je i ústní dutina.

Fibrom je v podstatě neškodný výrůstek, který může komplikovat život po estetické stránce (jako kožní výrůstek) a také po praktické stránce kvůli nevhodnému umístění kožního fibromu.

Jak kožní fibrom vypadá?

Kožní fibrom vypadá jako drobný výrůstek přibližně do 2 centimetrů. Má ostře ohraničený tvar a po ukončení růstu už dále velikost ani tvar nemění. Většinou bývá převislého stopkatého charakteru s hladším povrchem.

Fibrom není přenosná nemoc. Jejich růst je individuální a samovolný.

Druhy fibromů

Existuje velké množství druhů fibromů vzhledem k rozsáhlosti pojivových tkání v organismu.

Rozpoznáváme angiofibromy (cévní fibrom), lymfatické cystické fibromy, ovariální (vaječníkové) a děložní fibromy, fibroadenomy prsu, myxofibromy v podkožní tkáni a mnohé jiné.

Tvrdý fibrom (fibroma durum)

Kožní fibrom tvrdého charakteru (fibroma durum) obsahuje minimum buněk fibroblastů a velké množství vláken.

Příkladem tvrdého fibromu jsou dermatofibromy – malé kožní výrůstky, které rostou pomalým tempem. Mají většinou růžovou, červenou či hnědou barvu. Nejčastěji se objevují v oblasti dolních končetin, trupu a rukou.

Jiným druhem tvrdého fibromu jsou keloidy – tvrdá tkáň, která vzniká v oblasti kožních jizev. Jedná se o esteticky nepříznivou zvětšenou jizvu. Náchylná je zejména oblast obličeje, ramen i hrudníku.

Keloidní jizva může vznikat při špatné péči o kožní jizvu po operaci.

Měkký fibrom (fibroma molle)

Fibrom měkkého charakteru (fibroma molle) je kožní výrůstek visící na tenčí stopce. Obsahuje větší množství buněk fibroblastů a naopak méně vláken.

Nejčastěji se měkké kožní fibromy se vyskytují v oblasti krku, podpaží, prsů a v oblasti třísel v okolí pohlavních orgánů.

Přesná etiologie vzniku fibromů není odbornou veřejností dostatečně objasněna. Velký vliv hraje genetika, věk, hormonální změny a hormonální rovnováha, stav imunitního systému a samotný mechanický faktor.

Jejich růst a vznik je primárně podmíněn genetickým faktorem.

Faktory zvyšující riziko vzniku fibromu:

• Genetický faktor
• Vyšší věk
• Slabý imunitní systém
• Autoimunitní onemocnění
• Hormonální změny
• Hormonální léčba
• Mechanické poškození
• Reakce kůže na podráždění
• Inzulínová rezistence
• Přítomnost určitých forem lidského papilomaviru

Vyšší věk: S vyšším věkem stoupá i riziko vzniku růstu fibromů. S rostoucím věkem se zhoršuje obranná funkce imunitního systému.

Nedostatečný imunitní systém: Nízká funkce obranyschopnosti organismu a autoimunitní onemocnění zvyšují možnost tvorby fibromů.

Mechanický faktor: Dlouhodobým pravidelným třením a drážděním pokožky může docházet ke vzniku fibromů. To se děje obzvláště na specifických místech, jako je podpaždí, krk, slabiny či dokonce ústní dutina.

Reakce kůže na poškození: Kůže může po určitém poškození, jako je bodnutí hmyzem, popálení, poranění, piercing nebo operace, reagovat tvorbou fibrózního vlákna a vznikem kožního výrůstku – fibromu.

Hormonální léčba: Vlivem farmakologické léčby pomocí hormonů může dojít ke snížení imunitního systému a zvýšení rizika vzniku fibromu.

Příkladem je užívání hormonální antikoncepce nebo imunosupresivní léčby (léků na potlačení imunity). V rámci fyziologických hormonálních změn může jít u žen například o období těhotenství.

Obvykle fibromy neprojevují žádné symptomy ani specifické projevy. Vyskytují se na kůži jako výrůstek v bledé, růžové až hnědé barvě. Většinou bývají pouze estetickým problémem.

Potíže někdy mohou způsobit fibromy, které vyrůstají v pojivových tkáních orgánů.

V některých ojedinělých případech může kožní fibrom projevovat známky svědění, zarudnutí či pálení. Tento projev je specifický pro fibromy nacházející se v těsné blízkosti mazových žláz, cév nebo nervů.

Fibromy na kůži jsou velmi nepraktické výrůstky, neboť se o ně může zachytávat oblečení.

Pocit svědění je možné pociťovat při mechanickém poškození a podráždění fibromu.

V rámci domácí diagnostiky lze objevit fibromy aspekcí (pohledem) a palpací (dotykem). Jedná se o kožní fibromy. Je možné nalézt nadměrně měkké nebo tvrdé kruhovité ložisko, případně drobný výrůstek v pleťovém, růžovém až hnědém zbarvení.

Diagnostika fibromů na kůži spadá do péče dermatologa (kožního lékaře). Případně je možná konzultace s oftalmologem nebo ušním lékařem, pokud se fibrom nachází na specifických místech, jako je ústní dutina, ucho nebo oko.

Lékař diagnostikuje kožní výrůstek pohledem a následně přístrojem dermatoskopem (přístrojová lupa), kterým potvrdí, nebo vyloučí fibrom. Někdy se může jednat o bradavici, znaménko nebo papilom.

V závislosti na vzhledu a chování kožního výrůstku lékař provede biopsii, aby se ujistil, že kožní výrůstek není maligního nebo rakovinného charakteru.

Finální diagnózu tedy určí až mikroskopické vyšetření odebraného vzorku tkáně kožního výrůstku.

Je doporučeno dát si kožní výrůstky vyšetřit, jelikož se může jednat o zhoubný útvar.

Vnitřní fibromy nejsou na pohled viditelné a jsou rozpoznatelné až při přístrojovém diagnostickém vyšetření, jako je ultrazvuk, CT (počítačová tomografie) nebo MR (magnetická rezonance).

Prevence vzniku fibromu

Prevence fibromu vzhledem ke genetickému faktoru jeho vzniku v podstatě neexistuje. Není proto možné případnému vzniku fibromů zabránit.

Je doporučeno udržování zdraví zejména ve formě podpory imunitního systému, obranyschopnosti a hormonální rovnováhy.

Je vhodná pravidelná kontrola kožních útvarů, bulek a znamének u dermatologa, který vyloučí škodlivost daného kožního výrůstku.