Mezi tyto příznaky mohou patřit i některé lokální symptomy, které však mají ve většině původ v onemocněních celotělových nebo systémových, a tak ačkoli by se mohlo jednat o lokální příznaky, jde o systémové projevy. Většina příznaků systémového typu obvykle zasahuje aktuální stav organismu a jde na první pohled o běžné projevy, jako je únava, pocení nebo pocit horka, které nemusí být vždy spojovány s nemocemi, ale je třeba si je vždy dát do souvislosti s dalšími symptomy.

Velmi často mezi tyto příznaky patří i změny tělesné teploty, které pokud nesouvisí s jakýmikoli zjevnými externími příčinami, je možno je pokládat za chorobné příznaky, protože organismus si obvykle udržuje teplotu permanentně a staticky jen s menšími odchylkami během dne a podle stavu fyzické aktivity člověka. Jakékoliv větší odchylky, ať už náhlé a akutní, nebo chronické a dlouhodobější, signalizují narušení vnitřního stavu organismu.

Některé tyto systémové příznaky jsou spojeny a navázány na výskyt jiných symptomů, případně vznikají v jejich souvislosti nebo jako jejich následek. Zimnice a třesavka obvykle souvisí s vyšší tělesnou teplotou a horečkou, kdy se snaží organismus přebytečného tepla zbavit uvolňováním svalů a pórů na kůži a také například i pocením. Jelikož pocení patří i mezi projevy vylučování škodlivin přes pokožku, obvykle se tyto symptomy vyskytují při infekcích.

Pocit horka a pocení

Pocity horka nemusí vždy být vážný problém nebo symptom horšího zdravotního stavu, protože organismus obsahuje několik regulačních mechanismů a ty reagují aktuálně na teplotu těla. pokud jsou však přítomny i jiné příznaky, většinou je pocit horka symptomem pro zánětlivá a infekční onemocnění spojená s horečkou nebo respiračním syndromem. Také při problémech s hladinou hormonů může mít člověk pocity horka, podobně i při intoxikaci.

Podobně i pocení je jeden z mechanismů, jak se tělo vyrovnává s horkem, a je zcela běžné při větší fyzické aktivitě nebo vlivem extrémní teploty okolí. Zároveň však nadměrné pocení je příznak, který by neměl být ignorován, protože souvisí s nemocemi trávicí, dýchací i srdečně-cévní soustavy. Dochází k němu ve zvýšené míře při horečnatých a infekčních chorobách, ale i při mnoha život ohrožujících a akutních stavech a zhoršení organismu.

Zvýšená teplota jako varovný signál

Zvýšená tělesná teplota je teplota od 37 do 38 stupňů Celsia. Někdy nemusí jít o nic vážného, ​​organismus se takto přehřeje vlivem nadměrné fyzické aktivity nebo vlivem okolní teploty, která je ještě vyšší. Na druhou stranu, pokud se vyskytnou i jiné podezřelé symptomy a projevy, neměla by se zvýšená teplota podceňovat. Jedná se například často o respirační onemocnění, jako zánět průdušek, chřipka, angína, tuberkulóza plic nebo černý kašel.

Kromě toho zvýšená teplota doprovází i nádorová onemocnění a mnohokrát později přeroste i do horeček, například při různých infekcích a zánětech bakteriálního a virového typu. Také může jít o příznak myokarditidy nebo endokarditidy, které souvisejí se srdcem. Některé záněty v organismu také doprovází mírné zvýšení teploty, například šigelózu, laryngitidu, klíšťovou encefalitidu, zánět vaječníků u žen a také některé pohlavní choroby, jako například kapavku.

Pozor vždy na horečku

Horečka už na rozdíl od teploty je vždy příznakem nemoci v organismu. O horečce se mluví, je-li tělesná teplota větší než 38 stupňů. Typická je horečka při infekčních chorobách jako například malárie, leptospiróza, Ebola, paratyfus, břišní tyfus, chřipka, cytomegalovirová infekce, klíšťová encefalitida, infekční mononukleóza nebo angína. Někdy se stává, že se horečka vyvine postupně ze zvýšené teploty, jindy přijde náhle a akutně.

Nejčastěji je horečka sice spojena s onemocněními dýchacího systému, ale spojuje se i se záněty například srdce a kardiovaskulárního systému, také s některými infekčními onemocněními trávicí soustavy a onemocněními krve a krvetvorby, jako například leukémie. Doprovázet může v některých případech i různé otravy a intoxikace nebo záněty traumatického charakteru, které mohou někdy přímo ohrožovat život člověka, jako zánět pobřišnice.

Zimnice i třesavka také něco znamenají

Zimnice a třesavka obvykle doprovázejí zejména horečnatá onemocnění. Zimnice je pocit chladu a zimy a vyskytuje se nejčastěji při infekčních onemocněních, která jsou typická horečkou, jako například žlutá zimnice, břišní tyfus, malárie, hemoragie, ale i u nás poměrně rozšířená a známá chřipka. Také může někdy doprovázet i herpetické virové choroby či onemocnění srdce, například při infekční endokarditidě. Výjimečná není ani u ledvinových kamenů.

Třesavka je stav, kdy se celé tělo také chvěje a třese, ale nejde o pocit chladu a snížení teploty. Typická je třesavka spolu i se zimnicí, například při chřipce, šigelóze nebo malárii, ale může být i samotná. Někdy doprovází stavy intoxikace nebo nadužívání alkoholu, vyskytovat se může i při některých neurologických chorobách, jako například dětská mozková obrna, nebo v rámci epilepsie. Při problémech s trávením se již objevuje vzácněji, ale jsou i takové případy.

Snížená tělesná teplota a zimomřivost

Snížená tělesná teplota je příznakem selhávání termoregulačních mechanismů v těle, přičemž tyto mohou být poškozeny nějakou nemocí nebo na základě vnějších faktorů. Například při podchlazení dochází vlivem nízké teploty okolí i k snižování tělesné teploty organismu, protože tělo už neumí svými vlastními mechanismy zabránit ochlazování. Zimomřivost nastává obvykle dlouhodobě jako stav pocitu zimy a souvisí s problémy s cévní soustavou a nízkou hladinou hormonů.

Oslabená imunita jako příznak

Má-li člověk často nějaká infekční onemocnění, znamená to vždy oslabení imunity nebo nadměrné vystavování organismu extrémním podmínkám. Ani jedno není dobré, a navíc oslabený imunitní systém představuje permanentní riziko. Imunita může být snížena například i podáváním imunosupresiv nebo léků s takovým nežádoucím účinkem, tehdy je to pochopitelné a časté infekce jsou jedním z nechtěných, ale nutných efektů, které je třeba přetrpět.

Pokud však jde o oslabení imunity na základě nemoci, je to varování. Takto se častými infekcemi typicky projevuje například AIDS, ale také alergie. Pokud někoho trápí časté infekce dolních cest dýchacích, je to způsobeno nedostatečnou filtrační funkcí horních cest dýchacích. U plicních onemocnění navíc hrozí v důsledku slabé imunity i různé komplikace. Vyšetření imunity je třeba svěřit do rukou imunologa, který umí zjistit i přesnou příčinu.

Problémy s plným nosem

Časté smrkání a plný nos obvykle indikují problémy v horní části dýchacích cest, například při infekcích a zánětech, jako jsou angína, zánět nosohltanu a podobně. Mnohdy plný nos a smrkání jsou zapříčiněny i nadměrnou produkcí hlenu, což je zase typické pro nemoci dolní části dýchacího systému. Může také jít o alergickou reakci během hlavní sezóny na jaře a na podzim. Zejména malé děti mají s plným nosem největší problémy, u nich je to častý příznak.

Vyčerpanost, malátnost, únava a točení hlavy

Mezi systémové příznaky, které mohou znamenat onemocnění nebo zdravotní problémy v rámci celého organismu, patří například nadměrná únava. Tyto příznaky jsou typické pro zánětlivá a infekční onemocnění, která doprovází i vysoká teplota až horečka. Někdy souvisí s nadměrnou fyzickou únavou nebo psychickou únavou při velké zátěži organismu. Vyčerpanost organismu může souviset i s únavou pohybové soustavy. S únavou se obvykle vyskytuje i malátnost.

Ta provází zejména chřipku a onemocnění centrální nervové soustavy, kdy je nějakým zánětem či infekcí postižen i mozek. Také může být malátný člověk při problémech s metabolismem. Točení hlavy se také při těchto onemocněních vyskytuje, podobně jako při horečnatých chorobách nebo při problémech se srdcem, kdy není mozek dostatečně prokrven. Nadměrný a intenzivní výskyt těchto symptomů je třeba vždy konzultovat s lékařem.