Periorální dermatitida: Jaké jsou příznaky? Jaké jsou příčiny onemocnění?

Periorální dermatitida je definována jako chronické, často recidivující kožní onemocnění. Postihuje přibližně 0,5–1 % populace. Nejčastěji se vyskytuje u žen (90 %) ve věku 20 až 45 let. Stále častěji jsou postiženy i děti. V posledních letech byl zaznamenán rostoucí výskyt u mužů.

Onemocnění poprvé popsali Frumes a Levis v roce 1957. V té době bylo známé jako light-sensitive seborrhoide. Současný název byl zaveden v roce 1964. Periorální dermatitida se dostala do popředí zájmu v letech 1966–1967. V té době byla v průmyslově vyspělých státech zaznamenána masová epidemie.

Synonyma:

• nemoc letušek
• růžová dermatitida
• light-sensitive seborrhoide
• periorificiální dermatitida

Příčiny periorální dermatitidy nejsou zcela objasněny.

Předpokládá se, že původ onemocnění je multifaktoriální. To znamená, že onemocnění vzniká kombinací genetické predispozice, prostředí a reakce na různé podněty. Periorální dermatitidu mohou způsobovat a zhoršovat vnější faktory.

Mezi nejčastější faktory, které onemocnění vyvolávají, patří např.:

• kosmetické přípravky
• kortikosteroidy
• suchá kůže

Hlavním rizikovým faktorem je dlouhodobá aplikace lokálních kortikosteroidů (masti, krémy). V praxi se setkáváme s případy, kdy onemocnění vzniká po inhalačním, nosním nebo perorálním užívání kortikosteroidů.

Častou příčinou vzniku onemocnění je aplikace hydratačních krémů. V tomto případě hraje důležitou roli způsob aplikace krému. Onemocnění je vyvoláno častou aplikací hydratačního krému. Dlouhodobé zvlhčování rohové vrstvy poškozuje kožní bariéru.

Výsledkem je suchá, podrážděná a zanícená pokožka.

Ke vzniku periorální dermatitidy může přispívat i aplikace kosmetických přípravků obsahujících isopropylmyristát. Tato látka se nachází v některých nočních krémech proti vráskám, make-upech a hydratačních přípravcích.

Důležitou roli při vzniku onemocnění hrají také některé mikroorganismy:

• Candida species
• bakterie fusiformní spirilla
• roztoči Demodex folliculorum

Periorální dermatitidu může způsobit také kontakt s vousy partnera. Tření způsobené takovým kontaktem je zahrnuto mezi mechanické faktory způsobující periorální dermatitidu.

Mezi další faktory, které mohou zhoršit průběh periorální dermatitidy, patří např.:

• výrobky a voda obsahující fluor
• zubní výplně
• antikoncepce
• těhotenství
• vrozené poruchy kožní bariéry
• Crohnova choroba
• myasthenia gravis
• UV záření
• vítr
• zanedbávání mytí obličeje

Mezi příznaky periorální dermatitidy patří:

• jednostranné nebo oboustranné výsevy na bradě, kolem horního rtu, na očních víčkách, tvářích a na čele
• periorální výtok
• shluky 1–2 mm velkých růžových papul a pustul
• suchá kůže
• pálení kůže
• štípání kůže
• svědění (velmi vzácné)

Papuly jsou charakterizovány jako zánětlivé léze, které se od sebe liší velikostí a stupněm zánětlivého postižení.

Pustuly jsou definovány jako bělavě zbarvené vyrážky s červeným zánětlivým lemem, které jsou vyplněny hnisem.

Diagnóza periorální dermatitidy je stanovena na základě klinického obrazu. Velmi důležitá je anamnéza zaměřená na používané kosmetické přípravky.

V diferenciální diagnostice musíme rozlišit akné, růžovku, demodikózu, seboroickou dermatitidu a atopický ekzém.

Tabulka: projevy jednotlivých onemocnění

Doba trvání periorální dermatitidy je různá. U dětí je průběh onemocnění kratší (týdny, měsíce) ve srovnání s dospělými. Onemocnění se může opakovat.

Projevy onemocnění nejsou infekční.

Typickými příznaky jsou malé červeně zbarvené papulky, papulovezikuly až papulopustuly. Vznikají na zarudlém pozadí. Zarudnutí vynechává oblast těsně kolem rtů. Tento jev se nazývá periorální výbled.

Projevy se nejčastěji vyskytují v okolí horního rtu, na bradě a očních víčkách. U dětí se s větší pravděpodobností rozšíří do perinazální a periorbitální oblasti.

Specifická je granulomatózní forma periorální dermatitidy. Vyskytuje se především v prepubertálním období u Afroameričanů.

Znáte lupoidní periorální dermatitidu?

Projevy onemocnění jsou charakterizovány jako husté shlukování větších papul. Při vyšetření je patrný typický lupoidní infiltrát. Tato forma onemocnění se vyskytuje po dlouhodobé lokální léčbě kortikosteroidy.

Projevy lupoidní periorální dermatitidy zpravidla nesvědí, zřídka pacienti pociťují pálení nebo píchání. Projevy onemocnění obvykle vymizí během několika týdnů až měsíců. Recidivy onemocnění jsou bohužel poměrně časté.

Jak ovlivňuje nošení roušek průběh onemocnění?

Předpokládá se, že mikroprostředí pod rouškou/respirátorem má negativní vliv na průběh periorální dermatitidy.

V italské studii autoři hodnotili závažnost příznaků během nošení roušek/respirátorů. Pozorování byla prováděna v šestitýdenním období nošení roušky/respirátoru po dobu nejméně 6 hodin denně. Výsledkem studie byl závěr, že u pacientů došlo ke zhoršení klinického obrazu.

Jaká jsou preventivní opatření?

Při každodenním nošení roušek/respirátorů dochází k poškození tlakem v oblasti nosu a lícních kostí. Jako prevenci můžeme použít různé metody. Jednou z nich jsou náplasti. Ty lepíme jako souvislý proužek na hřbet nosu nebo infraorbitální oblast.

Na trhu máme k dispozici náplasti:

• hydrokoloidní
• hydrogelové
• silikonové
• elastická pěna

Dalším preventivním opatřením je použití tekutého bariérového polymerního filmu ve spreji. To vytváří pouze minimální riziko snížení těsnosti přiléhání roušky/respirátoru. Bariérová fólie by měla být první volbou při prevenci účinků tlaku roušky/respirátoru.

Nošení roušek/respirátorů může v teplém a vlhkém mikroprostředí způsobit porušení epidermální bariéry. V prevenci se používají zvlhčující a zvláčňující látky.