Očkování, jeho význam před cestou do zahraničí? + Cizokrajné nákazy

Znáte pojem cizokrajná nákaza?

Některé lákavé exotické destinace mohou být nepřímým hazardem se životem. Informovanost o zemi, do které chcete cestovat, je prvořadá a vakcinace – pokud je dostupná – by měla být pro všechny cestovatele samozřejmostí.

Ptáte se: Proč?

+ Klimatické změny v posledních letech mají za následek riziko výskytu některých onemocnění i v oblastech, kde se do této doby typicky nevyskytovaly.

Jedním z důvodů je například přesun jejich přenašečů. Tak je to i u komára z rodu Aedes japonicus, který může být důvodem vypuknutí virových onemocnění, jako je japonská encefalitida, Zika, Dengue či Chikungunya.

Očkování – vakcinace, co to znamená?

Očkování je preventivní metoda proti různým onemocněním.

Pacientovi se injekčně aplikuje vakcína (očkovací látka), která zajišťuje imunitu (obranyschopnost) organismu. Odolnost vzniká tím, že lidské tělo si samo začne tvořit protilátky.

Vzniklá imunita po očkování se nazývá také postvakcinační imunita. Výhoda oproti pasivní imunizaci (po prodělání onemocnění, např. plané neštovice) je v tom, že je spolehlivější a imunita přetrvává dlouhodobě.

Protilátky se však začnou vytvářet o něco pomaleji.

Jak fungují očkovací látky?

K tomu, aby se mohla imunita tvořit, musí dojít k setkání lidského organismu s konkrétním patogenem. Proto se k očkování využívají mikroorganismy způsobující to onemocnění, vůči kterému chceme obranyschopnost vytvořit.

Možná jste nevěděli:
Dali jste se očkovat proti chřipce, a přesto jste na ni onemocněli?

Důvod je prostý.

Známe několik druhů viru chřipky. Pokud jste očkováni proti jednomu z nich, neznamená to, že nemůžete onemocnět jiným druhem.

Jaké druhy vakcín známe?

Věda a výzkum rok od roku postupují.

Medicína zná mnoho očkovacích látek proti různým onemocněním. Přesto výroba vakcíny na mnohé závažné nemoci teprve čeká na své objevení a neustále vznikají nová neznámá onemocnění.

1. Atenuované kmeny mikroorganismů – oslabené patogeny se zachovanou schopností tvorby protilátek (poliomyelitida, spalničky)
2. Inaktivní kmeny mikroorganismů – neaktivní (usmrcené) patogeny se zachovanou schopností tvorby protilátek (černý kašel, tyfus, cholera)
3. nové mRNA vakcíny – základ tvoří reakce na spike protein, který nosí viry na povrchu

Zajímavé:
Sabinova vakcína známá také jako Polio byla první vakcína proti virové poliomyelitidě, tedy dětské obrně. Nazvána je po svém objeviteli Albertu Sabinovi v roce 1954.

U nás se začala používat v roce 1960.

Z důvodu případů polioparalýzy po její aplikaci a také možnosti mutace polioviru se v roce 2005 přešlo na novou vakcinaci. Jedná se o IPV podle doporučení WHO (Světové Zdravotnické Organizace).

Proti kterým onemocněním je vyvinuta vakcína?

Do dnešní doby známe vakcíny na 23 druhů onemocnění.

Některé z nich se vyskytují často i v našich podmínkách (virus chřipky, klíšťová encefalitida, plané neštovice, spalničky), nebo se u nás vyskytují ojediněle (vzteklina, tuberkulóza).

Některé si sem přineseme z dalekých cest (japonská encephalitida, žlutá zimnice). Na některá závažná onemocnění přinesená z ciziny neexistuje profylaxe (malárie, horečka Dengue, Zika virus).

Tabulka s vakcínami registrovanými V ČR

Podívejme se spolu na všechny letní problémy:
Naše zdraví v létě - slunce, teplo, úrazy a onemocnění

Nebezpečné cizokrajné nákazy

Na dovolených nám hrozí několik nákaz. Většina z nich není nebezpečných.

Nejčastěji se jedná o průjmová onemocnění, jako například salmonelóza, břišní tyfus a E. Coli.

Pak jsou to závažná onemocnění typu japonská encefalitida, žlutá zimnice, cholera.

Proti těmto však existuje vakcína. Tu je třeba si pořídit ještě před vycestováním do rizikové země.

Rizikovou zemí rozumíme zemi se zvýšeným výskytem konkrétního onemocnění, případně výskytu epidemie v dané oblasti.

Nejnebezpečnější jsou ty, které ohrožují na životě a na něž nebyla vyvinuta vakcína (malárie, dengue, ebola). U většiny z nich je i léčba velmi složitá a zdlouhavá.

U jiných léčbu neznáme a léčíme jen symptomatologicky (tlumení příznaků jako horečka, křeče, krvácení).

Mezi cestovatelská onemocnění řadíme různá virová, bakteriální, plísňová onemocnění, také onemocnění způsobená prvek či infekčními bílkovinami.

Zvláštní kategorii tvoří sexuálně přenosná onemocnění (kvasinky, HPV, HIV, syphylis, kapavka).

Amébiáza

Vyskytuje se na celém světě. Nejčastěji však v chudých zemích s nízkým hygienickým standardem.

Amebiáza (amébová dysentérie) je parazitární onemocnění. Vyvolává jej prvek Entamoebea histolytica. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bezpříznakový nosič vylučující cystu (infekční forma parazita). Přenos se uskutečňuje například špinavýma rukama.

Inkubační doba od nakažení do první manifestace onemocnění (projevení se) je 1-2 týdny.

Projevuje se úpornými průjmy a silnými křečovitými bolestmi břicha. Někdy bývá přítomna i horečka. Stolice je vodnatá a může obsahovat krev nebo hlen. Po defekaci má nemocný neustálý pocit, jako by musel jít na stolici.

Léčba je antibiotická, symptomatologická někdy chirurgická (absces jater).

Ankylostomóza

Vyskytuje se převážně ve vlhkých tropech nebo subtropických oblastech.

Ankylostomóza (tunelářská nemoc) je parazitární onemocnění. Vyvolává ho hlíst Ancylostoma duodenale. Nakazit se můžeme přímo po kontaktu s parazitem (bosou nohou) nebo vdechnutím.

Paraziti se dostávají do těla člověka přes kůži a po 30 min se objevují první kožní projevy ve formě svědivé vyrážky.

Pokud se parazit dostane do organismu plícemi, pacient dostane suchý a dráždivý kašel, který může být komplikován horečkou. Bez ohledu na vstup parazita do organismu následně pacient trpí nechutenstvím, nauzeou, křečemi v břiše, průjmy a nadměrnou plynatostí.

Anthrax

Vyskytuje se sporadicky celosvětově. Několik případů bylo i v Evropě. V Československu naposledy zaznamenaná v roce 1985 u zaměstnance rukavičkářského závodu, který se nakazil pravděpodobně po kontaktu s kůží zvířat přivezenou z Afghánistánu.

Anthrax (sněť slezinná) je bakteriální onemocnění. Vyvolává ho bakterie Bacillus Anthracis. Primárně jde o onemocnění zvířat, sekundárně přenesené na člověka. Ten se nakazí přímým kontaktem se zvířetem, výkaly, kompostem, kontaminovanou vodou.

K nákaze však dochází i sporami z půdy či prachu.

Inkubační doba je krátká. K prvním projevům dochází zhruba v období 1-5 dnů.

Nemoc má kožní formu (nekrotický vřed), střevní formu (nevolnost, zvracení, bolesti břicha, citlivost břicha, průjmy s krví, teplota, zvětšená slezina) a plicní formu (začíná prudce třesem, horečkou, kašlem, ztíženým dýchání).

V prevenci se používá vakcinace zvířat. U lidí živá humánní vakcína.

Vzteklina

Vzteklina se vyskytuje celosvětově (kromě části Evropy, Karibiku a Oceánie).

Vzteklina (rabies) je virové onemocnění.

Vyvolává ho rhabdovirus Lyssa. Jedná se o antropozoonózu, tedy o onemocnění přenášené ze zvířete na člověka. K přenosu dochází nejčastěji po kousnutí vzteklým zvířetem (divocí psi, lišky – všichni savci).

V místě kousnutí je rána po zubech, která bolí a svědí. Přes svaly se virus dostává k periferním nervům a odtud až k centrální nervové soustavě.

Inkubační doba je poměrně dlouhá. Pohybuje se v rozmezí 1 až 3 měsíce.

Manifestovat se však může i několika letech. Mezi základní počáteční projevy patří teploty, bolesti hlavy, slabost, zvýšené pocení v okolí rány. Během několika dní se přidružuje zmatenost, agresivita, halucinace. Typická je hydrofobie (odpor k vodě).

Rozvinuté onemocnění způsobuje parestézie (ztuhnutí, mravenčení) svalů, křeče, plegie (ochrnutí) a smrt.

Existuje vakcína.

BSE

Vyskytuje se celosvětově, nejvyšší počet nemocných však zaznamenala Velká Británie.

BSE (Bovine Spongiforme Encephalopatie) nebo i "klusavka" je prionové infekční onemocnění. Vyvolává ho prion - nízkomolekulová, nerozpustná a infekční bílkovina hromadící se v centrální nervové soustavě.

Zdrojem nákazy je infikovaný skot, který byl přikrmován kostní moučkou. Na nakaženém zvířeti pozorujeme změny chování (plachost, neovladatelnost, citlivost na vizuální a akustické vjemy) a později pohybové potíže.

Člověk se může nakazit při špatném zpracování hovězího masa.

Inkubační doba představuje časové rozmezí až několik let. Je vysoce individuální.

Onemocnění probíhá pomalu a bezpříznakově. Od objevení se prvních symptomů však stav progreduje velmi rychle, v rozmezí několika měsíců.

Objevuje se demence, poruchy chování podobně jako u zvířat, tremor a jiné pohybové potíže.

Léčba je symptomatologická.

Vakcína neexistuje.

Encefalitida údolí Murray

Výskyt onemocnění lze lokalizovat především na severozápadě a jihovýchodě Austrálie a na ostrově Nová Guinea.

Zvýšený výskyt onemocnění je v období dešťů nebo v blízkosti vodních ploch.

Encefalitida údolí Murray je virové onemocnění. Vyvolávají ho viry z rodu Flaviviridae.

Přenašečem je komár z rodu Culex.

Inkubační doba je v krátkém časovém rozmezí 1 až 4 týdny.

Onemocnění se projevuje jako ostatní encefalitidy či meningitidy (zánět mozku a mozkových blan). V úvodu je vysoká horečka, silné až tangující bolesti hlavy, bolesti svalů.

Typická je ztuhlost šíje (nemocný si nezvládne přiložit bradu k hrudníku). Přítomná je fotofobie (světloplachost) a zažívací potíže (hlavně zvracení). Pacient je slabý, malátný, zmatený, dezorientovaný.

Léčba je symptomatologická.

Vakcína neexistuje.

Západonilská horečka

Onemocnění se vyskytuje téměř na všech kontinentech (Afrika, Asie, Amerika, Austrálie ale i v Evropě). Nejriskantnější oblastí však zůstává africký kontinent, s nejvyšším výskytem onemocnění v Egyptě. Zvýšený výskyt je zaznamenán i v Indii.

Západonilská horečka (West Nile Virus) je virové onemocnění.

Vyvolává ho flavivirus západonilský. Zdrojem infekce jsou ptáci.

Přenašečem na člověka je komár z rodu Culex či komár Aedes japonicus neboli komár asijský.

Inkubační doba je krátká – v průměru jeden týden. Pohybuje se však od 3 do 14 dnů.

Následně pacient dostane subfebrility nebo vysoké horečky, bolesti hlavy, svalů, svalovou slabost. Výrazné jsou také bolesti očí a záněty spojivek. Po těle se začnou vytvářet vyrážky a jiné kožní léze.

Dochází k obrnám a postižení jiných systémů (meningitida, encefalitida, hepatitida).

Léčba je jen symptomatologická.

Vakcína neexistuje.

Horečka Rift Valley

Rizikovými oblastmi je Afrika, Arabský poloostrov, Keňa, Kapské oblasti, Tanzanie, Somálsko.

Horečka Rift Valley je virové onemocnění.

Způsobují ho viry rodu Phlebovirus. Zdrojem nákazy je kontaminovaný dobytek.

K přenosu dochází při přímém kontaktu s dobytkem.

Přenašečem je i komár rodu Culex nebo Aedes.

Inkubační doba je 2 dny až týden.

Příznaky jsou zpočátku typicky chřipkové. Začínají bolesti hlavy, krku, svalů, kloubů a horečky. Pacient trpí nevolností, nauzeou, zvracením, nechutenstvím. Podobně jako u meningitidy lze pozorovat fotofobii (citlivost na světlo).

Úmrtnost je asi 50 % nakažených.

Vakcína k použití u člověka již existuje.

Horečka Chikungunya

Vyskytuje se ve více oblastech světa. Výstraha je však zvýšena u lidí cestujících do Itálie a Francie.

Horečka Chikungunya je virové onemocnění. Vyvolá ji virus Chikungunya patřící do rodu Togaviridae. Pramenem nákazy jsou opice. V případě vypuknutí epidemie to může být také člověk. Přenašečem onemocnění je komár z rodu Aedes.

Inkubační doba je 3–7 dní.

Začíná se horečkou a třesavkou. Nemocný má bolesti kloubů a svalů, které otékají, nevolnosti, zvrací. U některých nakažených se objeví také vyrážky lokalizované na trupu a končetinách.

Léčba je symptomatologická.

Vakcína neexistuje.

Horečka Dengue

Zvýšený výskyt je v tropických a subtropických oblastech všech kontinentů (Afrika, Amerika, Asie, Východní Středomoří, Karibské oblasti, Západní Pacifik).

Horečka Dengue je virové onemocnění. Vyvolává ji virus Dengue typu 1, 2, 3 a 4 patřící do rodu Flaviviridae.

Pramenem nákazy je infikovaný člověk a předpokládá se, že i opice.

Přenašečem onemocnění je komár Aedes Aegypti.

Nákaza se nedá přenést z člověka na člověka.

Inkubační doba se pohybuje od 3 do 13 dnů.

V první fázi se projevuje jako běžná chřipka vysokými horečkami, bolestmi hlavy, těla. U malých dětí, starších lidí, jinak oslabených jedinců a ve druhé fázi onemocnění může dojít k hemoragické (krvácivé) formě, objevení se vyrážek, nevolnosti, zvracením, bolesti kloubů, břicha, zvětšení lymfatických uzlin, výpotku v břiše a plicích.

Úmrtnost je cca 30 %.

Existuje vakcína.

Virus Zika

Vyskytuje se na africkém, americkém a asijském kontinentu a v oblasti Tichého oceánu. Nejohroženější oblasti jsou například Uganda, Tanzanie, Dominikánská republika, Kapverdské ostrovy.

Zika virus je virové onemocnění. Způsobuje ho virus zvaný stejně jako onemocnění, virus Zika. Poprvé byl identifikován již v roce 1947 u opic a v roce 1952 i u člověka.

Zdrojem nákazy je tedy opice a nemocný člověk.

Přenašeči jsou komáři Aedes Aegypti.

Zajímavé: Zika virus přenášejí komáři, existuje přenos z matky na plod a byly potvrzeny dva případy přenosu pohlavním stykem!

Inkubační doba je 3-12 dní.

Až 80 % nakažených lidí nemá žádné projevy. Proto se doporučuje po cestě do rizikových oblastí hematologické vyšetření.

Těhotné ženy by se jim měly zcela vyhýbat.

U 20 % nakažených probíhá onemocnění symptomatologicky jako běžná chřipka, tedy vysokými teplotami, bolestmi hlavy, svalů a kloubů, přítomen je také zánět spojivek.

Specifické pro virus Zika jsou bolesti i malých kloubů například na rukou. Na tváři se objevují pupínky šířící se na krk a tělo.

Neexistuje vakcína.

Pozor!

Virus Zika probíhá asymptomaticky až v 80 % infikovaných případech, symptomatologicky ve 20 %.

Riziko představují těhotné ženy, protože je prokázán přenos z matky na plod přes placentu.

Následné komplikace, které vznikají, se týkají dítěte. Jedná se například o:

• mikrocefalii - předčasně ukončený růst mozku a zmenšení mozkové části lebky
• Guillain-Barré syndrom
• a jiné
  • autoimunní
  • neurologická onemocnění

Žlutá zimnice

Nejpostiženější jsou kontinenty Afrika a jižní Amerika, kde riziko představuje až 40 států. Nejlépe je v Brazílii, Bolívii, Kolumbii, Peru a Ekvádoru.

Žlutá zimnice je virové onemocnění, kterého vyvolávají viry z rodu Flaviviridae.

Zdrojem nákazy je infikovaný člověk (městský typ) nebo opice (džunglový typ).

Přenašečem je samička komára z rodu Aedes Aegypti.

Inkubační doba je přibližně 3-6 dní.

Onemocnění je smrtelné až v 50 % případech. Probíhá ve dvou fázích. První fáze je typická vzestupem vysoké horečky se zimnicí, bolestmi hlavy a typické pro žlutou zimnici jsou bolesti zad. Přítomno je také napínání na zvracení a zvracení.

Pokles teploty značí přechod do druhého stadia, kdy dochází ke krvácivým projevům, hlavně je to krvácení do kůže a sliznic (dutina ústní) a trávicího traktu. Pacienti zvrací krev. Při poškození jater vzniká ikterus (žluté zbarvení kůže, sliznic a sklér).

Léčba je symptomatologická.

Vakcína je dostupná.

Zajímavé:
V lednu 2017 bylo hlášeno až 400 případů žluté zimnice netypicky na jihovýchodě Brazílie. Laboratorně potvrzeno bylo až 80 případů tohoto onemocnění.

Malárie

Malárie patří mezi nejrozšířenější tropická onemocnění. Oblast výskytu sahá od 45º s. š. až do 40º j. š. Jde hlavně o oblasti jako Afrika, Jihoafrická republika, Severní Amerika, Brazílie, Ekvádor, Madagaskar a mnoho jiných.

Malárie je parazitární onemocnění.

Vyvolává ho parazitický prvek z kmene Apicomplexu - Plasmodium Malariae, ale i jiná plazmodia. Zdrojem nákazy je nemocný člověk.

Přenašeči jsou samičky komára z rodu Anopheles.

Inkubační doba je 1-6 týdnů.

Onemocnění probíhá v opakujících se záchvatech horečky se zimnicí. Teploty dosahují 40 °C i více, nárazově a prudce klesají, přičemž dochází k nadměrnému pocení, a následně zase stoupají.

Doprovodnými příznaky jsou slabost, únava, točení hlavy, bolesti svalů a kloubů, nevolnost, zvracení. Dochází ke zvětšení jater a sleziny. Rozpad červených krvinek způsobuje anémii a krvácivé stavy.

K léčbě se používají antimalarika.

V roce 2022 již existuje vakcína. Její vývoj však dále pokračuje, jelikož je nutné zvýšit její účinnost.

Horečka Oroya

Nejohroženější oblasti s výskytem Oroya jsou oblasti Jižní Ameriky. Hlavně se jedná o Andy, Ekvádor, Kolumbie a Peru.

Horečka Oroya je bakteriální onemocnění. Vyvolává ji bakterie Bartonella Bacilliformis. Zdrojem nákazy je nemocný člověk.

Přenašečem onemocnění je komár z rodu Phlebotomus.

Inkubační doba je 3-12 týdnů.

Onemocnění se projevuje horečkou, bolestí hlavy, svalů a kloubů. Z krve lze zjistit anémii (chudokrevnost). Při neléčené nemoci může dojít k opakovanému vzplanutí (recidivě). Při recidivě se na těle (obličej, končetiny) objevují tzv. peruánské uzlíky – červené bradavice.

Onemocnění je léčitelné antibiotiky, neléčené končí smrtí až v 50 % případů a vakcína neexistuje.

Horečka Papatasi

Rizikové oblasti jsou kromě Evropy i Středomoří, oblasti Rudého moře
(Balkán, Kavkaz, Indie, Blízký východ,
Itálie, Sardinie, Izrael,
Maroko, Libanon, Monako,
Afghánistán, Švýcarsko, Ázerbájdžán,
Bangladéš, Sýrie, Černá Hora,
Chorvatsko, Malta, Mallorka,
Turecko, Tunisko, Spojené Arabské Emiráty, Egypt).

Horečka Papatasi je virové onemocnění. Způsobují ho viry rodu Phlebovirus. Přenašečem je komár Phlebotomus.

Inkubační doba je 3–5 dní.

Onemocnění se projevuje horečkami, bolestmi hlavy, očí, zánětem spojivek, silným pocením s teplotami. Stav trvá cca 3 dny. Buď ustoupí spontánně, nebo je třeba použít léky na teplotu a bolest.

Není to smrtelné onemocnění, ustupuje spontánně.

Vakcína neexistuje.

Cholera

Největším rizikem jsou oblasti s nízkým hygienickým standardem. Přednostně sem patří Rusko a Indie.

Cholera je bakteriální infekce.

Vyvolává ji bakterie Vibrio Cholerae. Zdrojem nákazy je výhradně nemocný člověk. Raritně může dojít k přenosu z člověka na člověka.

K nákaze dochází alimentární cestou (nejčastěji nedostatečně tepelně upravenými rybami, kontaminovanou vodou výkaly, kontaminovanými potravinami).

Inkubační doba je velmi krátká několik hodin, maximálně dní.

Jedná se o závažné průjmové onemocnění, ohrožující nemocného rychle dehydratací, která je často příčinou smrti. Typické jsou vysoké teploty, nevolnost, zvracení, silné křečovité bolesti břicha, vodnaté průjmy (až 1 l/hod), malátnost, únava, slabost, točení hlavy, spavost, apatie, zmatenost, dezorientace, poruchy vědomí, bezvědomí a smrt.

Léčba je symptomatologická zaměřená na doplnění tekutin a antibiotická.

Vakcína existuje.

Dětská obrna

Rizikové země jsou Afghánistán, Pákistán a Nigerie.

Dětská obrna (poliomyelitida) je virové onemocnění. Vyvolává ho Poliovirus. Zdrojem nákazy je výhradně nemocný člověk. Přenos je alimentární, a to vodou či potravinami, které jsou kontaminovány (výkaly). Do těla člověka se dostává ústy. Jedná se o nákazu, která je hlavně v zemích s nízkým hygienickým standardem. Očkováním se dosáhlo stavu, že nákaza se vyskytuje jen sporadicky.

Inkubační doba je 1-2 týdny.

Onemocnění se manifestuje ve dvou formách. Pro první jsou typické horečky, nevolnosti, zvracení, únava a slabost. Druhá, závažnější, forma se vyskytuje u méně než 1 % nakažených a jsou pro ni typické obrny a paralýzy. Obrny podle všeho vznikají v souvislosti s vysokou zátěží na organizmus během onemocnění.

Ochrnutá bývá jedna i všechny končetiny.

Léčba je symptomatologická, u obrn těžká.

Existuje vakcína v rámci povinného očkování.

Marburgská horečka

Vyskytuje se v Africe, Jihoafrické republice, Keni, Ugandě, Kongu a Angole.

Marburgská horečka je virové onemocnění. Vyvolává ji virus Marburg. Zdroj nákazy je dosud neznámý. Cesta přenosu je z člověka na člověka, dojde-li k těsnému kontaktu s krví, slinami, močí či stolicí.

Inkubační doba je 3-10 dní.

Onemocnění začíná vysokou horečkou, bolestmi hlavy, svalů, kloubů, malátností, nevolností. Přidružuje se těžký zánět hltanu, zvracení a průjmy. Konečná fáze se projevuje vyrážkou většinou na trupu a končetinách, krvácením a poškozením mozku.

Úmrtnost je vysoká při závažných formách onemocnění a ke smrti dochází z vykrvácení (hemoragický šok).

Schválená vakcína není.

Lepra

Onemocnění se vyskytuje v oblastech s nízkým hygienickým standardem. Jde o Afriku, Brazílii, Indii, Afghánistán, Bangladéš, Írán, Pákistán, Sierra Leone, Sýrii, Srí Lanku a jiné.

Lepra (malomocenství) je bakteriální onemocnění. Vyvolává ho bakterie Myccobacterium Leprae. Zdrojem nákazy je infikovaný člověk. K přenosu dochází přímým kontaktem (kůže), který přetrvává nějaký čas, kapénkovou infekcí a mateřským mlékem.

Inkubační doba je v trvání neuvěřitelných 3-20 let.

U dětí počítáme v měsících.

Projevuje se hlavně postižením kůže, a to vznikem lepromů. Kůže je nejprve zarudlá, později se v těchto místech objeví gumovité hrboly, které deformují jednotlivé partie kožního krytu, až dochází k jeho defektům. Postiženy jsou také nervy, což se projevuje obrnami.

Léčba je antibiotická.

Vakcína zatím neexistuje, ale vakcína proti TBC má podle posledních výzkumů vliv také v léčbě lepry.

Horečka Ebola

Obezřetný je třeba být přednostně při cestě do Súdánu a Zairu, kde je nejvyšší výskyt eboly. Riziková je také Afrika, Guinea, Libérie, Kongo, Nigérie, Senegal, Uganda, Sierra Leone a Pobřeží slonoviny.

Ebola je virové onemocnění. Vyvolává ho virus Ebola patřící do rodu Filoviridae. Přenašečem onemocnění jsou s největší pravděpodobností netopýři, případně infikovaný člověk.

K nákaze dochází při přímém kontaktu člověka s krví, zvratky a jinými tělesnými tekutinami.

Inkubační doba je většinou 2 až 3 dny, ale pohybuje se až do dvou týdnů.

Onemocnění začíná náhlou bolestí hlavy, svalů, teplotami, slabostí, únavou, bolestmi břicha, zvracením, průjmy. Do týdne se objevují vyrážky, zánět hltanu, suchý kašel. Následně pacient krvácí z kůže, sliznic a trávicího traktu.

Úmrtnost je vysoká.

Vakcína existuje.

Léčba je jen symptomatologická. Sérum získané z přeživších má jen krátký účinek.

Zajímavé: V roce 2014, přesněji v prosinci 2013, vypukla v západní Africe epidemie eboly. První případy byly v jižní Guineji. Šlo dosud o největší epidemii eboly vůbec s nejvyšším počtem infikovaných osob. Cestováním se nákaza rozšířila i do Senegalu, Španělska a USA.

Horečka Lassa

Výskyt onemocnění je zvýšen v Západní Africe.

Horečka Lassa je virové onemocnění. Vyvolává ho virus Lassa. Pramenem nákazy jsou hlodavci. Člověk se nakazí trusem, močí a sekrety hlodavců nebo kontaminovanou vodou a potravinami. Přenos z člověka na člověka není možný.

Mor

V současnosti lidé tento pojem znají jen z filmů. To však neznamená, že neexistuje. Onemocnění se pouze eliminovalo výstavbou kanalizací a deratizací. Výskyt je nejčastěji v Evropě a Asii.

Mor (pestis, černá smrt) je bakteriální onemocnění. Vyvolává ho bakterie Yersinia pestis.

Onemocnění přenášejí blechy morové přímým kontaktem, nebo nepřímo hlodavcem infikovaným blechou. Tato nákaza byla v minulosti důvodem vysoké úmrtnosti milionů lidí.

Inkubační doba je 2-6 dní.

Onemocnění začíná vysokými horečkami, bolestmi hlavy, kloubů, svalů, břicha. Přidružuje se únava, slabost, apatie, zmatenost až delirium. Pacient krvácí do trávicího traktu. Pro mor jsou typické i potíže s dýcháním, a to dušnost, modré zbarvení rtů, sliznic a kůže.

V konečném stadiu dochází k hemoptýze (vykašlávání krve resp. tmavě červeného až černého hlenu).

Existuje vakcína před vycestováním do rizikových zemí.

Zajímavé:
Na Madagaskaru je od 23. srpna 2017 potvrzena velká epidemie moru. Jedná se o největší epidemii moru v této zemi za poslední desetiletí. Nejvíce je postižena oblast Antananarivo Renivohitra. Pokud nemusíte, tak do této oblasti necestujte. Pokud jste rozhodnuti vycestovat, dejte se očkovat.

SARS

Jedná se o relativně nové onemocnění, poprvé se vyskytlo v roce 2002 v provincii Kuang-tung. Postupně se rozšířilo do dalších oblastí. Případy onemocnění jsou nejčastěji hlášeny v Číně.

Koronaviry vyvolávají běžná, nezávažná akutní onemocnění horních cest dýchacích. Známe je pod projevy nachlazení i chřipce podobného onemocnění.

Nicméně, některé podtypy jsou rizikové a mohou mít za následek závažnější probíhající onemocnění.

Do dnešní doby známe 7 subtypů:

1. lidský koronavirus 229E
2. lidský koronavirus OC43
3. SARS-CoV (rok 2002–2003)
   • prvním ze závažných CoV
   • potvrzeno přibližně 8098 případů
   • 774 obětí, což je přibližně 9,6 % míra úmrtí
   • SARS = Severe acute respiratory syndrome
   • těžký akutní syndrom dechové nedostatečnosti = syndrom akutního respiračního selhání
4. HCoV NL63 (rok 2004)
5. HKU1 (rok 2005)
6. MERS-CoV (v roce 2012)
   • druhý v pořadí ze závažných forem
   • Middle East respiratory syndrome = Blízkovýchodní respirační syndrom
   • 136 registrovaných nemocných zemřelo 58 nakažených
   • úmrtnost přibližně 43 %
   • do roku 2017 bylo hlášeno zhruba 2000 případů MERS
7. SARS-CoV-2 (2019-2020)
   • nový koronavirus, který může probíhat kriticky
   • vyvolává onemocnění COVID-19

SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome) je virové onemocnění. Vyvolává ho koronavirus SARS-CoV. Zdrojem nákazy je zvířecí virus. Přenáší se přímým kontaktem s nemocným zvířetem, člověkem nebo tělesnými tekutinami.

Inkubační doba je 2-7 dní.

Dochází k vzestupu teploty, bolestem hlavy, svalů, k celkové svalové slabosti a únavě. Přidružují se potíže s dýcháním, které progredují až k vývoji zápalu plic.

Úmrtnost se odhaduje na 10 %. Rizikové jsou malé děti a starší lidé s oslabenou imunitou a přidruženými onemocněními. Smrt mladého, zdravého člověka je raritou. Léčba je symptomatologická.

Bylo vytvořeno několik typů vakcín, kterými se během pandemie SARS-COV-2 očkuje po celém světě.

Na co je třeba si v zahraničí dávat pozor?

Většina exotických nákaz má společné jmenovatele: hygiena, kontaminovaná voda a potraviny, komáři, hlodavci či infikovaný člověk.

V případě nedostatečné informovanosti o lokalitě, do které lidé plánují vycestovat, by tedy měla být dodržována obecná preventivní opatření.

Preventivní opatření během dovolené

• dodržovat hygienické návyky
• vyhýbat se kontaktu se zvířaty
• vyhýbat se kontaktu s potencionálně nemocným
• vyhýbat se pohlavnímu styku s cizinci
• preferovat balenou vodu
• při sprchování nepolykat vodu ze sprchy
• sprchovat se ve pantoflích
• čistit si zuby balenou vodou
• jíst jen dostatečně tepelně upravená jídla
• používat repelenty
• očkování, je-li dostupné

Pozor na varovné příznaky

• subfebrility, vysoké horečky
• zimnice, třesavka
• slabost a bolesti svalů a kloubů
• bolesti hlavy a očí
• citlivost na světlo
• bolesti břicha
• nevolnost, zvracení
• průjem (barva, přítomnost krve)
• únava, točení hlavy
• vyrážky, štípance na kůži
• změny chování
• změny pohybu (mravenčení, obrny)
• petechie a krvácivé projevy

V případě manifestace i nespecifických příznaků je třeba kontaktovat lékaře. Pokud je to nutné, pak už v dané destinaci.

Je třeba sledovat vývoj stavu (vymizení příznaků/progrese onemocnění).

Po návratu je nutné hematologické vyšetření, případně jiné vyšetření, pokud lékař navrhne (dle cestovatelské anamnézy).

Otestujte se