Kineziotaping: tejpování terapeutickou páskou. Jaké jsou jeho terapeutické účinky?

První poznatky o kineziotapingu v historii

První poznatky o kineziotapingu pocházejí z Japonska. Tamní chiropraktik vyvíjel pásky, které by pomohly při hojení a fixaci poškozené svalové oblasti.

Cílem byla páska, která by nesnižovala rozsah pohybu a zároveň stabilizovala daný segment. Funkcí pásky byla také podpora lymfatického a oběhového systému těla.

Japonský chiropraktik aplikoval kineziotaping profesionálním sportovcům v národním týmu.

Metoda byla postupně zaváděna do světa přibližně od roku 2004 během olympijských her v Aténách.

Co je kinesiotape?

Metoda funkčních tejpů vychází ze slova kinesio (pohyb, pohybový aparát) a tape (páska). Celosvětově je tato metoda známá jako kinesiotaping.

Používá se především ve fyzioterapii a rehabilitaci, ale našla si místo i v různých lékařských oborech, jako je ortopedie, neurologie, chirurgie, sportovní a estetická medicína.

Tape je elastická lepicí páska, která neobsahuje žádné škodlivé složky. Lepicí funkci umožňuje akrylové lepidlo lékařské kvality. Páska je voděodolná, nositelná několik dní i ve sprše.

Dlouhé koupání se nedoporučuje.

Páska je k dispozici v různých barvách, což však nemá na samotný efekt velký vliv. Výběr barvy pásky závisí na preferencích pacienta, (ne)viditelnosti pásky, barvě sportovního dresu nebo psychologicky slouží k vyjádření emocí pomocí barev.

Účinek kineziotapingu

Lepicí páska je našita na bavlněném a akrylovém podkladu, takže má elastické vlastnosti ve vertikálním směru, ale ne v příčném směru. Díky tomuto diferenciálnímu silovému účinku dochází k elasticitě a fixaci současně.

Kůže se zvedá od podkladových měkkých struktur.

Zjednodušeně řečeno, změnou polohy kůže nad poraněnou tkání (pomocí pásky) se do mozku přenáší zpětná vazba, jejíž reflexní reakcí je adaptace a lokální změna měkkých tkání.

Důležitá je správná technika aplikace tejpu (rozsah natažení, tah, směr a konkrétní místo aplikace).

Bylo prokázáno, že aplikace tejpu má příznivé účinky na měkké struktury těla (kůži, fascie, svaly, vazy, klouby a lymfatický a oběhový systém člověka).

Účinky funkčního kineziotapingu:

• Zlepšení funkce svalů
• Vliv na svalové napětí
• Zvýšení svalové stability
• Podpora procesu hojení
• Podpora lymfatického systému
• Podpora oběhového systému
• Zvýšení stability kloubů
• Eliminace zánětlivého procesu
• Snížení otoků
• Snížení lokální bolestivosti

Technika a zásady aplikace kineziotapu

Samotný terapeutický účinek závisí především na způsobu aplikace kinesiotapu. Je nutná znalost správného natažení, napětí, směru a umístění pásky. Je nutná znalost anatomie a svalových začátků a úponů.

Doporučuje se, aby kinesiotape aplikoval odborník, který absolvoval certifikovaný kurz kinesiotapingu. Při nesprávném natažení a nasměrování pásky nemusí dojít k žádoucím terapeutickým účinkům.

Naopak v některých případech nesprávné aplikace pásky může dojít k nežádoucímu účinku.

Techniky kineziotapingu se podle síly natažení pásky odborně dělí na:

1. Mechanické – podporující fixaci/stabilitu segmentu a eliminující bolestivost
2. Fasciální – ovlivňující svalové obaly a měkké struktury
3. Pohybové – odstranění bolesti a podpora procesu hojení
4. Ligamentózní – ovlivňující propriocepci a svalové napětí
5. Funkční – ovlivňující omezení a stabilitu pohybu segmentu
6. Lymfatické – podporující odtok lymfy a cévní systém

Před vlastním tejpováním je třeba pásku nejprve změřit a nastříhat do požadovaného tvaru podle cíle terapie. Principem tejpování je počáteční dezinfekce a základní očištění kůže. Vlastní lepení a odlepování pásky není vůbec bolestivé.

Páska vydrží na kůži v průměru 3 dny.

Z hygienických důvodů se nedoporučuje okamžité opakované nalepení pásky na stejné místo. Mezi jednotlivými přelepeními páskou se doporučuje 1–2denní pauza.

Rozeznávají se různé typy tvarů odstřižků kinesiotejpu. V, I, Y, X nebo donut (kolečko), síťka nebo vějíř. Tvar Y tejpování se používá především k ovlivnění určitého svalu.

Známý tvar tejpu připomínající koryto řeky se používá především k podpoře lymfatického a cévního oběhu – je znám pod přezdívkou lymfotaping.

Kinesiotaping lze aplikovat v podstatě na jakékoli povrchové místo na kůži pacienta. V estetické medicíně nebo v neurologii při poruchách lícního nervu se kinesiotaping používá také v oblasti obličeje.

Nejčastějšími indikacemi kinesotapingu jsou:

• Bolesti svalů (myalgie)
• Přetížené svaly
• Svalová a pohybová nerovnováha
• Neuralgie
• Nestabilita kloubů
• Vertebro-algický syndrom (bolest zad)
• Periferní a centrální parézy
• Otoky
• Osteoartritida
• Degenerativní procesy
• Nedostatečná lymfatická drenáž
• Péče o jizvy

Kontraindikace kineziotapingu:

• Otevřené rány
• Kožní erupce a dermatitida
• Nezhojené jizvy
• Alergie na akryl
• Akutní trombóza
• Melanom kůže
• Křehká kůže
• Horečnaté stavy

Zvýšená opatrnost je nutná při hodnocení aplikace kinesiotapu u osob s diagnózou diabetes mellitus (cukrovka), rakovinou a také u těhotných žen.

Kineziotaping v praxi

Metoda lepení funkčních pásek na tělo pacienta má v rehabilitaci terapeutický a psychologický význam. Tejpování se používá u široké škály diagnóz pohybového aparátu a je u klientů stále oblíbenější.

Kineziotaping se ve fyzioterapii používá především k uvolnění měkkých struktur přetížených svalů, k fixaci svalů pro lepší segmentální stabilitu nebo k podpoře lymfatického systému pro snížení otoků.

Je součástí preventivní a pooperační rehabilitace.

Vzhledem k výhodám a minimálním kontraindikacím metody tejpování lze základní kurz kineziotapingu ve většině školicích středisek absolvovat i jako laik, tedy bez vyššího zdravotnického vzdělání.