Povinné očkování dětí: Význam a bezpečí do dospělosti?

Odpovědí je právě očkování.

Všichni jsme jako děti byli očkováni a žijeme. Proč teď moderní maminky nesouhlasí s očkováním svých dětí?

Stojí za tím neověřené konspirační teorie kolující na sociálních sítích. Jaký je skutečný význam očkování a co hrozí, pokud své dítě nedáte očkovat? To se dočtete v článku.

Očkování a jeho význam?
Rodiče, pozor! Neohrozte své dítě!

Nepravdivé informace o očkování zažívají „velký boom”

Jak už to bývá, na internetu se dočtete plno hloupostí a polopravd. Ty zastínily webové stránky s pravdivými informacemi a běžný člověk někdy nemá šanci odlišit pravdu od fikce.

Také diskusní fóra jsou plná rad od „specialistů na všechno”, kteří na základě možná vlastní zkušenosti poučují jiné. Ale je ta jejich zkušenost ověřena a analyzována s odborníky?

Při zdravotních potížích je nejrozumnější kontaktovat svého lékaře. V případě, že si chcete něco přečíst na internetu, preferujte oficiální zdravotnické stránky.

Zajímavé: 
V nedávné minulosti se objevovaly kvůli neočkování lokální epidemie hepatitidy.
A podobně je na tom černý kašel.
Stojí tyto potíže za to?

Očkovat, či neočkovat?

Podobně je to i s informovaností veřejnosti o významu a prospěšnosti očkování. To momentálně mezi mladými a nezkušenými matkami zažívá „velký boom”. Ty si prosazují vlastní názory na základě neověřených informací a lékaři se obávají nejhoršího. Propuknutí epidemií, o kterých jsme si mysleli, že jsou dávno zažehnané.

Celá tato lavina se spustila z důvodu neopodstatněného strachu. Ten má na svědomí zpráva o tom, že očkování způsobuje různá mentální a fyzická postižení.

Pokud by tomu tak ovšem opravdu bylo, lékaři by očkování okamžitě zakázali a určitě by jej nenechali podstupovat své vlastní děti.

Věk, kdy se provádějí první očkování u miminka, je zároveň věkem, kdy se děti a jejich schopnosti začínají projevovat navenek.

Proto pokud má děťátko problém s chůzí, řečí nebo jiný problém, automaticky se to za vinu dává očkování. Většinou se však jedná o genetické a jiné poruchy, které by se u konkrétního jedince dostavily bez ohledu na vakcinaci.

Protesty matek proti povinnému očkování dětí neustále vzrůstají. Benefit, který dítě získá vakcinací, je ale mnohem větší než možné, objektivně zjištěné riziko.

Nežádoucí účinky mírného charakteru (mírně zvýšená teplota, nevolnost, lokální zánětlivá reakce, hematom) se mohou dostavit. Jedná se o normální postvakcinační reakci.

Důležité:
Očkování se provádí jen u zdravých dětí. Pokud má děťátko nějaký infekt, sníženou imunitu nebo je očkování z různých jiných příčin kontraindikováno, přesouvá se na pozdější termín. V závažnějších případech se dítě neočkuje.

Očkování – vymezení základních pojmů

Očkování je formou aktivní imunizace, tedy získání ochrany organismu vůči chorobám. Do těla se injekčně aplikuje očkovací látka. Tělo začne proti této látce bojovat tvorbou protilátek.

Vakcína obsahuje oslabené kmeny mikroorganismů. Normální reakcí u zdravého jedince je vytváření protilátek proti tomuto konkrétnímu kmeni (zánětlivá reakce). Některé druhy očkování se provádějí jednou. U jiných je nutná opakovaná vakcinace k vytvoření specifických protilátek, které zajistí odolnost i v dospělosti.

Obranyschopnost organismu – imunita

Imunita je schopnost organismu bránit se vůči různým infekcím a mikrobům, které je způsobují.

Známe vrozenou imunitu, kterou disponujeme od narození. Jedná se o přirozenou obranyschopnost organismu.

Pasivní (získanou) imunitu získáváme během života, například po prodělání onemocnění nebo již výše zmíněným očkováním.

Zajímavé:
Imunitním systémem disponují téměř všechny živé organismy, od nejjednodušších bakterií a virů až po člověka. Nebýt imunity, nemohli bychom být vystaveni vůbec ani obyčejnému vnějšímu prostředí. Stalo by se pro nás nehostinným a životu nebezpečným.

Formy imunity

Vrozená (nespecifická) imunita je přirozená obranyschopnost organismu, kterou disponujeme již od narození.

• mechanické bariéry a reakce (pokožka, sliznice, přirozená mikroflóra v trávicím traktu)
• chemické bariéry a látky (dýchací systém vylučuje antimikrobiální látky, slzy obsahují NaCl)
• buňky bojující s patogeny (leukocyty – bílé krvinky, žírné buňky)
• zánětlivá reakce (forma boje proti infekci) a nakonec specifický imunitní systém.

Získaná imunita (specifická) je obranyschopnost organismu, kterou získáváme po prodělání onemocnění nebo očkováním. Může být aktivní nebo pasivní a umělá nebo přirozená.

Co je to imunizace a jaké druhy známe?

Imunizace je jedním ze základních epidemiologických opatření. Je zaměřena na zvýšení imunity (odolnosti) jednotlivce a celé populace. Jedná se o navození specifické ochrany organismu vůči konkrétním mikrobiálním původcům onemocnění.

Cílem je snížit výskyt onemocnění, která se v minulosti nekontrolovatelně šířila, způsobovala vážné zdravotní problémy a přinášela s sebou smrt.

Druhy imunizace:

1. Aktivní imunizace
2. Pasivní imunizace

Nejdůležitější typy očkování

Důležité:
Neočkované děti neohrožují jen sebe, ale i děti, které očkování absolvovaly.
Cílem očkování je zamezení výskytu konkrétních onemocnění.
Očkované děti jsou tak chráněny.

Neočkované děti jsou naopak vystaveny vysokému riziku vzniku onemocnění, proti kterým nebyly očkovány.
V případě onemocnění dítěte (a v té době nízké imunity) je vyšší pravděpodobnost nakažení se i jinými onemocněními a šíření různých nákaz mezi zdravými, očkovanými dětmi.

U dětí se obvykle očkuje proti těmto onemocněním:

1. difterie (záškrt)
2. tetanus
3. pertusis (černý kašel)
4. VHB (žloutenka typu B)
5. poliomyelitida (dětská obrna)
6. morbilli (spalničky)
7. zarděnky (růženka)
8. příušnice
9. invazivní haemophilové infekce

Difterie (záškrt), tetanus a pertusis (černý kašel)

Očkování proti těmto třem onemocněním se provádí trojvakcínou DTP (difterie, tetanus, pertusis). V případě kontraindikace jedné z těchto očkovacích látek je možná dvojkombinace nebo samostatná vakcinace. V poslední době se může kombinovat také s očkováním proti hepatitidě typu B.

Difterie (záškrt)

Záškrt díky očkování v moderní době téměř neznáme. Jedná se ovšem o vysoce infekční onemocnění bakteriálního původu. Spouštěčem je bakterie Corynebacterium diphteriae.

Ta vylučuje nebezpečný difterický toxin, který napadá zdravé buňky a tkáně a způsobuje jejich nekrózu (odumření).

Onemocnění připomíná angínu, jelikož nejčastěji postihuje mandle, nosní sliznici, hrtan a dýchací cesty.

Velmi často bývá s angínou zaměňováno a nesprávně léčeno. Po proniknutí do krevního oběhu však může poškodit také srdce nebo nervový systém.

Tetanus

Tetanus je poměrně vzácné infekční onemocnění bakteriálního původu s 50% úmrtností. Původcem je bakterie Clostridium tetani. Většinou se nachází v půdě, ale i ve střevech některých zvířat.

Do těla člověka se obvykle dostává po poranění a vytváří neurotoxin. Neurotoxin napadá nervová zakončení, způsobuje poruchu přenosu nervových vzruchů na svaly.

Výsledkem je svalová ztuhlost a svalové křeče doprovázené bolestí. Smrt nastává z důvodu křečí dýchacího svalstva, svalstva hrtanu a bránice.

Pertusis (černý kašel)

Černý kašel je vysoce infekční bakteriální onemocnění postihující převážně novorozence, kojence a malé děti. Příčinou nemoci je bakterie Bordetella pertussis.

Bakterie osidluje sliznici a tkáň dýchacích cest.

V nich se velmi rychle množí a produkuje pertussový toxin, který poškozuje řasy plicní tkáně a narušuje tak jeho činnost.

Projevuje se akutním a intenzivním kašlem s nadměrnou produkcí hlenu, výraznou dušností, nemožností nádechu, doprovodnými zvuky při dýchání a cyanózou rtů.

Oslabené dítě je náchylnější k přidruženým zápalům plic. Smrt nastává v důsledku udušení.

Virová žloutenka typu B

Žloutenka typu B je onemocnění způsobené DNA a RNA viry. Konkrétněji se jedná o HBV (hepadnaviridae). Virová hepatitida typu B se vyskytuje častěji v zemích s nízkým hygienickým standardem. Riziko je vyšší v oblastech s absencí vakcinace.

Onemocnění se v úvodu manifestuje běžnými chřipkovými příznaky, bolestmi kloubů a vyrážkami. Po proniknutí viru do jater vzniká žluté zbarvení kůže a sklér.

Smrt nastává v důsledku cirhózy a následného selhání jater. V některých případech vzniká hepatocelulární karcinom. Existuje bezpříznakový průběh, který se diagnostikuje pouze přítomností HBsAg v séru.

Povinně se většinou očkují zdravotničtí pracovníci, a to ještě během studia na středních a vysokých školách. Rovněž je mnoho jiných rizikových povolání. Doporučuje se očkování také před vycestováním do endemických oblastí.

Poliomyelitida (dětská obrna)

Poliomyelitida je závažné, virové onemocnění způsobené RNA virem (poliovirem). Poliovirus napadá míšní rohy, které jsou zodpovědné za svalový pohyb.

U nemocného jedince tak způsobuje ochrnutí různého stupně až smrt. Častější je bezpříznakové nosičství. Příznaky se objeví u jednoho nakaženého z 200 až 300 jedinců.

Obvykle se proti poliomyelitidě očkuje nejdříve v 9. týdnu, nejpozději do jednoho roku života.

Doporučuje se přeočkování ve 12 letech, případně očkování před vycestováním do endemických oblastí.

Důležité:
V případě vycestování do endemické oblasti s výskytem divokého polioviru bez očkování hrozí jeho zavlečení do rodné země. V případě, že se tak stane, jedná se o ohrožení veřejného zdraví obyvatelstva.

Očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám

Proti těmto onemocněním lze očkovat dítě od 15. měsíce života. Používá se trojkombinovaná vakcína obsahující živý atenuovaný kmen původců onemocnění spalniček, příušnic a zarděnky. Známá je jako MMR vakcína (morbili, mumps, rubeola).

Úspěšnost vakcinace dosahuje 97 %. Děti očkování velmi dobře snášejí. V případě nákazy u neočkovaného miminka mohou mít tato onemocnění velmi těžký průběh.

Spalničky (morbilli)

Spalničky patří mezi humánní (postihující jen lidi) virová onemocnění. Původcem spalniček je RNA morbillivirus z čeledi Paramyxoviridae.

Onemocnění se projevuje výsevem na kůži a horečkou. Typické jsou Koplikovy-Filatovy skvrny na sliznici ústní dutiny. Dítě je mrzuté, ospalé, nesvé.

TIP: Spalničky nebo plané neštovice? Zde je návod, jak je snadno rozeznat

Příušnice

Příušnice jsou sezónním (jaro, zima) virovým onemocněním způsobujícím zánět příušní žlázy (parotitidu).

Vyskytují se obvykle u dětí kolem 2 let, které nebyly očkovány. U očkovaných dětí se onemocnění obvykle neobjevuje.

Projevuje se lokálním otokem v oblasti příušní žlázy, nepříjemnou bolestivostí a horečkou. Někdy zánět může postihnout i druhou stranu.

Výjimečně vzniká hluchota při závažném průběhu onemocnění.

Při šíření infekce hrozí vznik meningitidy (zánět mozkových blan) nebo přenos infekce a postižení varlat či slinivky břišní. Zánět slinivky břišní může mít vážný až smrtelný průběh hlavně u malých dětí.

Zarděnky (rubeola)

Nemoc jménem zarděnky je způsobena virem zarděnek patřícím do skupiny Togaviridae. Projevuje se typickým červeným, skvrnitým exantémem. Ten vzniká na tváři a šíří se na hrudník, na končetiny a celé tělo.

Na patře lze pozorovat červené skvrny. Doprovodnými příznaky jsou také horečka, zvětšení regionálních lymfatických uzlin, nevolnost, malátnost, slabost, bolesti hlavy a hrdla.

Nejčastěji postihuje malé děti a mladé lidi. Komplikací onemocnění bývá virová encefalitida (zánět mozku). Z důvodu vakcinace se však s tímto onemocněním téměř nesetkáváme.

Zajímavé:
Na internetu se od maminek dočtete, že po vakcinaci MMR vakcínou děti přestaly mluvit a následně se jim zdiagnostikoval autismus, Aspergerův syndrom či ADHD. Jedná se o genetická onemocnění, která s očkováním nemají nic společného. U miminka by se objevila bez ohledu na vakcinaci.

Invazivní haemophilové infekce

Hemofilové virové infekce se nejčastěji vyskytují v dětském věku. Představují pro děťátko velké, mnohdy i smrtelné nebezpečí.

Příčinou je virus Haemophilus influanzae (A, B, C, D, E, F) způsobující infekce horních i dolních cest dýchacích, vedlejších nosních dutin a středního ucha.

Nejzávažnější riziko ale představují hemofilové epiglottidy (zánět hrtanové příklopky), zánět hlasivek, zánět kloubů nebo meningitidy. Tyto komplikace mohou způsobit smrt dítěte.

Očkování je možné proti Haemophilus influenzae typu B.

Zajímavé:
Haemophilus influenzae je virus původně považovaný za původce chřipky. Tento virus však s chřipkou nemá nic společného.

+ Invazivní pneumokokové infekce

Pneumokokvé infekce jsou bakteriální onemocnění postihující v první řadě respirační systém. Původcem je bakterie Streptococcus pneumoniae.

Vakcína proti pneumokokovým infekcím je vysoce účinná až v 90 % pneumokokových onemocnění. Obsahuje až 23 typů Streptococcus pneumoniae.

Pneumokoky způsobují většinu plicních onemocnění a očkování je vhodné zejména u starších pacientů nad 65 let. Očkuje se v zařízeních sociálních služeb, kde se nákaza rychle šíří a má vzhledem k věku klientů horší, někdy smrtelný průběh.

Zajímavé:
Nepovinné očkování proti pneumokokovým infekcím se provádí po dovršení druhého roku života. Je prokázáno, že v dřívějším věku se navzdory vakcinaci nevytváří imunita. Při přeočkování se snižuje dávka pro vyšší postvakcinační reakce.

Tabulka s přehledem základních očkování

Doba očkování dítěte se liší na území jednotlivých států.

Rozdíly v očkování jsou v některých případech velké, co se týče věku. Každopádně očkování má velký význam v prevenci některých závažných onemocnění, a proto by se nemělo podceňovat.