Paradentóza: Proč vzniká? + Jak zastavit kývání zubů a zpevnit je?

Onemocnění trápí obvykle častěji ženy než muže. Jde o dlouhodobou nemoc, jejíž rozvoj trvá i několik let. Příčin může být několik od vrozených čelistních anomálií až po hluboký zubní kaz nebo zubní povlak.

Podstatou nemoci je vznik zánětu a infekce v dásni a následné narušení závěsného aparátu zubu. Vzniká parodontální chobot kolem postiženého místa. Postupně dochází k destrukci závěsného aparátu, úbytku okolní kosti a navenek k obnažování krčků zubů.

Následkem neléčení může být kývání různého stupně až samovolné vypadnutí zubu. Někdy dochází i k hnisání v postiženém místě. Dochází však k degeneraci celého závěsného aparátu zubu.

Onemocnění je velmi často zanedbané, což se následně projeví i na progresi a náročnější léčbě. Čím dříve se totiž začne s léčbou, tím lepší jsou vyhlídky. Tímto chronickým onemocněním závěsného aparátu zubu trpí velká část populace. Vše začíná infekcí ústní dutiny obvykle už v mládí.

Může se objevovat i u lidí, kteří pravidelně dbají na hygienu ústní dutiny. Proto je důležité pozorovat případné příznaky a zejména prvotní krvácení z dásní při čištění ústní dutiny. Krvácení se však nemusí objevit nutně jen při čištění zubů, ale i při jídle, zejména vpři pojídání tvrdé potravy.

Co je závěsný aparát zubu?

Závěsný aparát zubu (parodont) je ta část, která obepíná zub. Jeho úkolem je fixace zubu, aby se nekymácel a aby nevypadl ze své pozice. Kromě této úlohy má i jinou důležitou vlastnost. Brání nečistotám a bakteriím v průniku do hlubších částí.

Parodont se skládá z několika částí. V okolí zubu se nachází:

• dáseň (odborně též gingiva), má světle růžovou barvu a má dvě části
  • volná gingiva, která se nachází asi 2 mm nad lemem cementu a skloviny a tvoří lem okolo zubu
  • připojená gingiva, která se spojuje s kostí a volně přechází do sliznice dutiny úst
• zubní cement, nachází se na povrchu zubního kořene, upínají se na něj parodontální vazy
• alveolární kost je vlastně kostní lůžko zubu a je částí čelisti
• ozubnice (označuje se také jako periodoncium), obsahuje velký počet vláken (parodontální vazy, Sharpeyova vlákna), nachází se mezi alveolární kostí a kořenem zubu
• dásňový žlábek je místo prohloubení mezi dásní a povrchem zubu

Parodontitida

Toto chronické onemocnění je zánětlivého charakteru, jehož hlavním důvodem je bakteriální infekce. Bakterie se zabydlují a množí v zubním plaku, který se hromadí na zubech. Tyto bakterie produkují kyseliny a jiné škodlivé látky, které zhoršují kvalitu skloviny a dráždí dáseň.

Bakterie v zubním plaku jsou důvodem zubního kazu a také zanícených dásní. Samozřejmě negativně působí na celý závěsný aparát. Nepříznivý vliv nejdříve nevyvolává potíže. Později způsobuje citlivost, bolest a také kývání zubu.

Parodontitida může postihnout pouze okolí jednoho zubu. Nicméně to je rizikem pro rozšíření i do okolí ostatních. Onemocnění může zasáhnout i celý chrup. Nesprávné a nedostatečné hygienické návyky jsou tak častou příčinou rozšíření parodontitidy i na zdravé zuby a celkové zhoršení průběhu.

Onemocnění obvykle vzniká na základě přítomnosti zubního povlaku (po jeho mineralizaci zubního kamene), ve kterém jsou přítomny bakterie vyvolávající zánět v ústní dutině. Zánět začíná na dásni a šíří se hlouběji do ostatních oblastí závěsného aparátu zubu – cement, vazivová vlákna, kost.

Postupně dochází k jejich destrukci až rozpadu. V ústech se to projeví obnažováním krčků zubů, vznikem parodontálních váčků a kýváním zubu. Někdy může být za vznikem tohoto onemocnění užívání některých druhů léků, genetika, jiné systémové onemocnění jako cukrovka nebo metabolické poruchy, například s vápníkem.

Hlavní a nejčastější příčina paradentózy

Toto onemocnění je v první řadě samozřejmě výsledkem nesprávné či nedostatečné ústní hygieny. Následkem se na zubní sklovině, dásni a v prostoru dásňového žlábku usazuje povlak, označovaný také jako plak.

Tabulka uvádí, co je zubní plak, kámen a zubní kaz

Zubní plak je živnou půdou pro bakterie. Ty se zde usídlí a množí. Tyto bakterie se živí hlavně jednoduchými cukry. Produkují kyseliny a jiné škodlivé látky, které narušují zubní sklovinu a dráždí dáseň. Následně vzniká zánět.

Nedostatečná hygiena, ale i její nesprávná technika je důvodem vzniku různých potíží, od zubního kazu až po paradentózu. Proto je důležité, aby péče o chrup byla pravidelná a samozřejmě i správně provedená.

Ostatní rizikové faktory, které jsou za vznikem paradentózy

Za příčinou vzniku tohoto onemocnění je zejména špatná hygiena a vznik zubního plaku. To ale není jediná příčina. V některých případech se může vyskytnout i při dobré ústní péči. Případně vzniká jako kombinace několika faktorů.

Rizikové faktory, které se mohou skrývat za vznikem parodontitidy:

• nedostatečná a špatná ústní hygiena
• zvýšená predispozice na tvorbu zubního kamene
• zanedbání prohlídek u stomatologa
• vyšší věk
• podvýživa, odborně malnutrice
• odchylky postavení zubů
• atrofické změny, jako parodontitis generalisata
• hyperplastické změny dásňové hyperplazie či epulis
• poruchy žvýkání
• chybně vyrobené a špatně padnoucí korunky, protézy
• úrazové vlivy
• genetické faktory
• cukrovka
• hormonální vlivy
• porucha látkové výměny
• porucha imunity
• hematologické poruchy (leukémie, neutropenie)
• virové infekce a například i HIV, AIDS
• Crohnova choroba a ulcerózní kolitida
• některé léky (inhalační kortikoidy, hormonální léčba, cyklosporin)
• špatné stravovací návyky a nevhodná strava, převážně měkká strava a s vysokým obsahem jednoduchých cukrů
• kouření
• alkohol, nadměrné požívání
• neléčený zubní kámen a kaz
• stres
• dědičnost, není přímý faktor, ovšem jako součást jiných dědičných syndromů

Parodentóza začíná poměrně nenápadně a mnohdy i asymptomaticky. Mezi prvními příznaky jsou mírně oteklé dásně, které začnou krvácet. Nejprve jen při podráždění při čištění zubním kartáčkem, později už i při jídle. Krvácejí zejména tehdy, pokud člověk přežvykuje v ústní dutině tvrdší stravu.

V důsledku narušování zubního aparátu dochází ke vzniku parodontálních chobotů, které jsou patologické. Je možné je odhalit při běžné zubní prohlídce u stomatologa. Častokrát trápí lidí s tímto onemocněním chrupu i bolesti zubů nebo jejich zvýšená citlivost na chlad nebo teplo.

V pokročilém stadiu onemocnění již je možné zpozorovat i dokonce kývání zubů nebo vytékání hnisu z dásně, což je jasný projev šířící se infekce a zánětu přímo v závěsném aparátu zubu. Pokud nedojde k co nejrychlejší léčbě, závěrečné stadium se projevuje vypadáváním zubů z lůžka, v důsledku úplné destrukce všech součástí závěsného aparátu.

Tabulka uvádí rozdělení parodontitidy do stádií

Už po zpozorování prvotních příznaků by měl člověk navštívit zubní ambulanci, kde se může při běžném vyšetření prokázat podezření na paradentózu. Pro potvrzení je možné například i RTG vyšetření chrupu, který ukáže stav dásně, kosti a případné vznikající infekce či zánětlivé procesy.

Pokud zubař při vyšetření parodontální sondou už zpozoruje parodontální choboty, jde o jasný příznak narušení dásně a okolí zubu a také samotného závěsného aparátu zubu. V případě potvrzení diagnózy je nutná co nejčasnější léčba.

Preventivní prohlídky a pravidelná dentální hygiena jsou důležité z několika důvodů. Stomatolog, ale i odborník dentální hygieny umí určit a změřit množství zubního plaku. To hodnotí index Pll (Plaque index), a to od 0 do 3.

Následně se může určit i PBI, což je metoda hodnocení krvácení z dásní (Papilla Bleeding Index). Jeho rozsah je 0–4. Hodnota 0 je bez postižení, 1 značí krvácení, 2 znamená zubní kámen, 3 upozorňuje na váčky do 6 mm a 4 poukazuje na váčky nad 6 mm.

Při odebírání anamnézy se hodnotí i bolest a kývání zubů. Kývání zubů se dělí na tři stupně. V prvním stupni je přítomno kývání zubu v horizontální rovině do 1 mm. Ve druhém pohyblivost do 3 mm. Při nejtěžším stupni, třetím, se zub hýbe v horizontálním i vertikálním směru.

Při klinickém vyšetření se může objevit krvácení již po sondáži. Následně se diagnostikují parodontální choboty, které mají hloubku více než 3,5 mm. Projevem pokročilejšího stupně je kývání zubu a jeho posunutí.

Následně k diagnóze dopomáhá genetický test, který může odhalit náchylnost pro onemocnění. Dalším je bakteriální test.

Parodontitida může probíhat u každého jinak. Ve většině případů se však jedná o chronický (pomalý) postup nemoci. Jiným druhem je akutní infekce a agresivní probíhající forma. Ta ve velmi krátkém čase naruší a zničí závěsný aparát zubu.

Omylem je názor, že onemocnění zasahuje pouze období vyššího věku. Vyskytnout se může už v dětství. Nejčastější je pak v období kolem 30.–40. roku života. To platí hlavně pro akutní formu, jako je například rychle progresivní parodontitida.

Onemocnění začíná infekcí, která naruší zubní sklovinu nebo okolí zubu na dásni. Začne pronikat postupně přes parodontální choboty přímo do dásně a fixačního aparátu zubu. Někdy vzniká paradentóza i na podkladě jiných zánětů nebo zubního plaku.

V každém případě však její vývoj trvá delší dobu. Prvním viditelným příznakem je menší krvácení při čištění zubů, později už i při jídle. Pokud se nemoc neléčí, dochází k destrukci zubního aparátu a uvolnění zubu z lůžka.

Skupina těchto onemocnění je následně rizikovým faktorem pro vznik jiných komplikací. Dokonce se zvyšuje riziko zhoršení existujícího onemocnění. Jak je to například v případě cukrovky. Mezi potíže, které může během svého průběhu vyvolat, patří například:

• zvýšené riziko srdečního infarktu a dalších srdečních onemocnění (endokarditidy)
• cévní problémy, jako je ateroskleróza, vysoký krevní tlak
• trombotické stavy
• zhoršuje cukrovku
• onemocnění ledvin
• časté infekce horních cest dýchacích, nosních dutin
• bolest kloubů
• ale také například onemocnění očí, mozku, jater
• u těhotných zvyšuje riziko předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti dítěte

Prevence parodontitidy je základem úspěchu

Důležité je zabránění vzniku onemocnění. Rovněž je prevence významná v obraně před recidivou (návratem potíží). Vyléčení prvních obtíží nezaručuje, že se onemocnění u daného pacienta už nevyskytne. Má ​​být spíše upozorněním a motivací k zlepšení péče.

Mezi hlavní preventivní opatření se řadí preventivní prohlídka u stomatologa, kterou byste měli absolvovat jednou ročně. V některých článcích se uvádí, že je lepší, když se provede dvakrát ročně.

Druhou volbou je využití služeb odborníků dentální péče (dentální hygieny). Není pravda, že dentální hygienu potřebují jen lidé, kteří se neumí o své zuby starat. Samozřejmě je důležitá také správná technika čištění zubů.

Pravda není ani to, že čím tvrdší je zubní kartáček, tím je lepší. Naopak, zubní plak není tvrdý. Na jeho čištění postačuje měkká štětina zubního kartáčku. Vhodné je užívání mezizubních kartáčků a správné zubní pasty.

Prevence ve zkratce:

• čištění zubů 2x denně, správná technika
• pozor na čištění zubů po jídle a po pití agresivních tekutin, s čištěním zubů třeba počkat alespoň 15–20 minut
• čištění zubů u malých dětí již od prvního zoubku
• vhodný typ zubního kartáčku (tj. kartáček s měkkými štětinami)
• mezizubní čištění, například mezizubní sadou
• pravidelná výměna zubního kartáčku každé dva měsíce
• nezapomeňte čistit jazyk
• vhodná zubní pasta
• pokud není možnost vyčistit si zuby po jídle, pomůže žvýkačka
• masáž dásní
• podpora imunity a doplňky výživy
• preventivní prohlídka minimálně 1x do roka
• péče zubního hygienika
• včasná léčba vzniklých potíží
• úprava stravy, syrová zelenina a ovoce, nikoliv pouze měkká strava
• omezení kouření a alkoholu