Paraziti, vši či jiné nemoci v našich školách a školkách?

Předškoláci jsou nejrizikovější skupinou, co se týče infekčních chorob. Mají nejen jinou bakteriální mikroflóru než dospělí, ale i nedostatečně vyvinutý imunitní systém. Navíc jsou zvědaví a velmi rádi na všechno neustále sahají. Po vstupu dítěte do kolektivu si musí jejich organismus zvyknout na řadu nových patogenů.

Správné a dostatečné dodržení hygieny je základem pro prevenci vůči přenosným chorobám. Proto se už od malička dbá na hygienické návyky.

Až 80 % infekcí se přenáší špinavýma rukama. Nejčastěji jde například o hepatitidu typu A, salmonelózu či onemocnění dýchacího systému.

Paraziti u dětí

Onemocnění způsobená parazity jsou v dětských kolektivech a zařízeních poměrně častá. Onemocnění, které je způsobeno živočišnými parazity, se nazývá epizoonóza. Jejich výskyt ovlivňuje hygiena, sociální podmínky a kolektivní způsob života.

Pedikulóza - zavšivení

Pedikulóza se považuje za infekční onemocnění, které způsobuje veš dětská. Postihuje zejména děti, ale objevit se může ve všech věkových a sociálních skupinách.

Tento parazit žije nejčastěji ve vlasech, ale může se vyskytovat i v obočí, bradě či vousech. Známe ji také pod názvy jako veš vlasová, či veš hlavová (Pediculus capit).

Kromě ní existuje i veš šatní (Pediculus corporis), která je přenašečem některých těžkých infekcí. Ta se však tak často nevyskytuje.

Známe ještě vše stydkou (Phthirus pubis), která se přichytává na chlupy v oblasti genitálií, v podpaží, nebo na hrudi.

Veš je parazit, který je schopen parazitovat jen na člověku. Jinou krev než lidskou nepřijímají.

Veš dětská žije zhruba 30 dní, během kterých je schopna naklást 100 až 140 vajíček. Tento parazit nelétá ani neskáče, ale šíří se blízkým kontaktem. Umí však plavat, a tak nakazit se můžete i na plovárně.

Rozšiřují se zejména v dětských kolektivech, školkách či školách. Přenos bývá často prostřednictvím předmětů jako jsou hřebeny, ručníky, ale také například při společném spaní.

Vajíčka vší se nazývají hnidy. Samičky je kladou a pevným tmelem připevňují ke kořenům vlasů. Denně jsou to tři až čtyři vajíčka. Z bílých, později žlutobílých až hnědých vajíček se líhnou larvy. Sameček dosahuje velikosti 2 až 3 milimetry, samička 3-3,5.

Ústa larev i dospělých vší jsou přizpůsobena k bodání a sání krve, kterou se živí. Při bodnutí vypouští veš do pokožky sekret, který způsobuje nepříjemné svědění. Následné škrábání vytváří riziko hnisavých zánětů a zanesení bakterií do poškozené kůže.

Výskyt vší a jejich šíření je nejčastěji na místech, kde jsou lidé mezi sebou v těsném kontaktu. Jsou to školy, školky, internáty, ubytovny, tábory a podobně.

Na vlasech, které jsou kratší než jeden centimetr, nejsou vši schopny přežít.

Typické příznaky pedikulózy, tedy zavšivení, jsou neustávající svědění a škrábání vlasaté části hlavy. Vizuálně, tedy pouhým okem, lze nalézt na hlavě dospělé lezoucí vši nebo vajíčka, tedy hnidy. Nejčastěji se nacházejí v zátylku a v oblasti za ušima.

Některé zdroje uvádějí, že výskyt vší se v posledních deseti letech zvyšuje. Připisuje se to zejména tomu, že odvšivovací přípravky ztrácejí účinnost a vši se stávají odolnější.

Co na to škola, její povinnosti a legislativa

Všechno, co je třeba dělat při výskytu přenosného parazitárního onemocnění nebo jiných akutních onemocnění u dítěte, by mělo být obsaženo v provozním řádu školy. Při výskytu vší ve škole či jiných školních zařazeních je jejich povinností informovat všechny rodiče dětí, kteří školu navštěvují.

Při podezření na výskyt vší či jiných parazitů je nutno informovat vedení školy a rodiče, případně zákonného zástupce dítěte. Dítě musí být izolováno od ostatních dětí s dočasným dohledem.

Je nutné dohlédnout na to, aby byl svrchní oděv uložený mimo oděvy a věci ostatních žáků. Platí to zejména u částí oděvu, které přichází do styku s vlasy a hlavou, jako je například šála či čepice. Předměty, jako jsou hřebeny, musí být také odloženy mimo věci ostatních dětí.

Rodičovi se doporučí návštěva všeobecného lékaře dítěte, za účelem potvrzení diagnózy zavšivení a dalšího postupu.

Ložní i osobní prádlo je třeba vyprat při vysokých teplotách a pečlivě vysušit a vyžehlit.

Předměty, které přišly do kontaktu s vlasovou částí hlavy, jako jsou například hřebeny, vlasové ozdoby, sponky, je nutno vystříkat insekticidním přípravkem na lezoucí hmyz, matrace a žíněnky vyvětrat, vystavit slunečnímu záření a minimálně 3–4 dny nepoužívat.

Ideální je, pokud se dezinsekce provede stejnou dobu u všech dětí v kolektivu, i těch, které nebyly zavšiveny. Vhodné je opakovat dezinsekci po 8–14 dnech za účelem spolehlivého účinku.

Škola by měla informovat ostatní rodiče o výskytu vší ve školním zařízení. Zároveň vyzve rodiče ke spolupráci ve smyslu každodenní preventivní kontroly vlasů dětí, a to před odchodem do školy či školky.

Povinnost rodičů

Pedikulóza je onemocnění, které také vyžaduje zdravotní péči. Rodič je zodpovědný za zdravotní stav dítěte a umožnění zdravotní péče. Pokud je tato péče zanedbána, lze to považovat za nedodržení povinnosti péče o dítě. Dochází také k porušení základních práv, a řešení tak spadá do oblasti sociálních institucí.

Rodič odpovídá za:

• dodržování hygienických zásad v rodině
• pravidelnou výměnu osobního i ložního prádla
• praní prádla při vysokých teplotách
• praní a dezinsekce čepic, šátků, hřebenů a šálů
• pravidelnou kontrolu vlasů dítěte
• při výskytu vší nevodit dítě do školky a ihned informovat školu za účelem preventivních opatření ve školním zařízení
• při podezření navštívit lékaře, který potvrdí nebo případně vyvrátí výskyt pedikulózy a stanoví další postup

Prevence zavšivení

Nejúčinnějším opatřením před šířením vší je denní kontrola vlasů dětí. Při zjištění zavšivení okamžité ošetření šampónem proti vším.

Nejefektivnějším zamezením opakování pedikulózy je provedení dezinsekce ve stejnou dobu nejen u všech dětí ve školním zařízení, ale i členů rodiny.

V případě podezření může být dítě přijato do zařízení jen po předložení potvrzení od lékaře.

Nejzávažnějším problémem a komplikací je skutečnost, že rodiny ze sociálně slabších ekonomických poměrů často nevykonávají účinná léčebná opatření, protože dezinsekční přípravky nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění.

Postup při odstraňování vší

Zavšivení se dá přesvědčivě potvrdit nebo vyvrátit pomocí hustého hřebene. Vlasy je třeba vyčesávat od kořínků nad světlou podložkou alespoň pět minut.

Časté mytí vlasů sice částečně brání množení parazitů, ale považuje se za nedostatečný způsob. K odstranění je třeba použít přípravky k tomu určené a postupovat podle návodu. Po umytí šamponem proti vším je třeba vlasy spláchnout, vysušit a pročesat hustým hřebenem k tomu určeným. Takto odstraníte z vlasů všechny mrtvé vši i hnidy.

Čepice, šály, či šátky je třeba podle možnosti vyvařit nebo vyprat při vysokých teplotách, vysušit, vystavit slunečnímu záření, nebo důkladně vyžehlit a postříkat přípravkem na lezoucí hmyz. Podobně je třeba postupovat i u předmětů, jako jsou ložní prádlo, matrace a podobně.

V současnosti neexistuje na trhu přípravek, který by účinně odstranil vajíčka, tedy hnidy. Prostředky dostupné na trhu nepronikají do zárodků, které jsou ukryty v hnidách. Je to z důvodu bezpečnosti vůči pokožce dítěte. Jedinou možností tak zůstává odstraňování hnid ručně vlas po vlasu a jejich vyčesávání. Preventivně lze použít takzvané repelentní přípravky proti vším.

Vývojový cyklus vši dětské:

Paraziti přenášející se zvířaty

Součást škol či školek jsou i venkovní hřiště, prolézačky a pískoviště. V nesprávně udržovaném pískovišti se mohou vyskytovat paraziti jako například roup dětský, způsobující enterobiózu, nebo hlísty, které způsobují takzvanou askariózu. Toxoplazmóza je známá tím, že jejím hlavním přenašečem je kočka.

Tito parazité se dostávají do organismu nejčastěji z výkalů zvířat, prostřednictvím špinavých rukou dítěte. Většinou jde o zvířata jako kočky, psi či ptáci. Způsobují trávicí potíže, jako například bolest břicha či zvracení, ale i kožní vyrážky či svědění konečníku.

Provozovatel byl měl udržovat určitou čistotu a zamezit tomu, aby písek překročil určité množství mikrobiálního a parazitárního znečištění.

Více chorobách i povinnostech provozování pískovišť se dočtete v článku:Dětské pískoviště jako možné zdravotní riziko

Onemocnění spojená s kožními projevy

Přenosná onemocnění, která se projevují vyrážkami či jinými příznaky podrážděné pokožky, můžou být nejrůznější. Kožní projevy však často nastupují až po prvotních nespecifických příznacích.

Spála

Spála je infekční onemocnění, které se projevuje zpočátku jako angína (zánět mandlí). Proto se jí říká také spálová angína. Způsobuje ji bakterie streptokoka produkující toxin, který způsobuje horečku a poškozuje jemné cévy pod pokožkou. Tím vzniká typická spálová vyrážka. Vyskytuje se nejprve v oblasti podbřišku, na hrudi a dále se šíří na končetiny.

Prvotní příznaky jsou však bolest hlavy, zvracení, horečka a v krku podobně jako u angíny otok mandlí, na kterých bývají čepy a hnisavé povlaky. Typickým příznakem je zpočátku bílý povlečený jazyk. Ten se později olupuje a vzniká jasně červeně zbarvený, takzvaný malinový jazyk.

Jeho výskyt je častý v kolektivech nakolik se přenáší kapénkovou infekcí. Šíří se tedy vzduchem při kýchání či kašlání. Léčba spočívá zejména v podání antibiotik.

Více se můžete dočíst v článku o nemoci spála.

Plané neštovice

Plané neštovice jsou také vysoce infekční onemocnění šířící se kapénkovou cestou. Nemoc způsobuje virus Vaaricella zoster. Příznaky jsou zvýšená teplota, horečka, zimnice či malátnost. Nejtypičtějším projevem jsou vyrážky a puchýřky po celém těle, které nepříjemně svědí.

Jelikož se jedná o virové onemocnění, léčba antibiotiky nemá smysl. Terapie se podává za účelem zmírnění průvodních příznaků a lokální ošetření vyrážek tekutým pudrem nebo antiseptickou mastí. Ty způsobují lepší zasychání vyrážek, brání další infekcí a zmírňují svědění. Po prodělání onemocnění si tělo vytváří celoživotní imunitu vůči této nemoci.

Více se dočtete v článku o planých neštovicích

Spalničky

Další z infekčních chorob přenášených kapénkovou cestou. Nemoc začíná nespecifickými příznaky, jako zvýšená teplota, horečka. Později se objeví začervenalé oční spojivky, suchý dráždivý kašel a typické kožní vyrážky ve formě menších skvrn.

Závažnost tohoto onemocnění spočívá v možných nebezpečných komplikacích, jako například zápal plic či poruchy centrálního nervového systému. V rámci plošného očkování proti spalničkám však výrazně klesl výskyt této choroby.

Léčba je symptomatická, tedy zaměřená na doprovodné projevy a komplikace onemocnění.

Přečtěte si také článek: Spalničky a magazínový článek: Spalničky nebo plané neštovice? Zde je návod na snadné rozeznání

Onemocnění trávicího systému

Nejčastěji jde o onemocnění vyvolaná viry. S bakteriálním původem se setkáváme zejména u bakterií jako jsou salmonely, šigely, kampilobaktery, stafilokoky, clostridie, či patogenní E coli.

Vstupem infekce jsou nejčastěji ústa, prostřednictvím kontaminované vody či potravinami.

Virová onemocnění bývají často s prudkým nástupem, ale při správné léčbě se stav dítěte rychle zlepšuje. Bakteriální onemocnění bývají pozvolnější, ale s těžším průběhem. Často je nutná antibiotická léčba.

Průběh onemocnění postihující trávicí systém je často doprovázen průjmy a zvracením. Proto je důležité dbát na dostatek tekutin a zabránit dehydrataci organismu. Pokud není možné podávat dostatek tekutin přirozenou cestou, je nutné zajištění infúzní léčby.

Hepatitida typu A

Je to virové zánětlivé onemocnění jater, které vyvolává virus hepatitidy A. Toto infekční onemocnění se může vyskytovat v sociálně slabších skupinách obyvatelstva s nižším hygienickým standardem. Dítě se může nakazit prostřednictvím znečištěných rukou, vodou nebo potravinami. Zdrojem nákazy je člověk, který virus vylučuje stolicí.

Prvotní příznaky jsou také nespecifické, jako například teplota, bolesti hlavy, zvracení či průjmy. Typickým je ikterus – žluté zbarvení kůže a očního bělma. Moč bývá tmavá, stolice naopak světlejší.

Nejefektivnější prevencí je dodržování hygienických zásad. Další účinnou prevencí je očkování, které však nespadá mezi povinné. Doporučuje se však zejména dětem v sociálně slabších oblastech, zejména před nástupem do kolektivu, jako jsou školy či školky.

Léčba závisí na průběhu onemocnění. Většinou postačí klid na lůžku, zamezení tuků a mastných jídel v potravě. V prvních dnech se doporučuje zvýšení příjmu stravy bohaté na cukry nebo se mohou podávat glukokortikoidy – léky snižující zánětlivou reakci.

Přečtěte si také magazínový článek: Virová hepatitida typu A a nedostatečná hygiena

Ranní filtr

Provozovatelé předškolních zařízení by měli zajistit, aby byly do školky přijaty pouze děti, které neprojevují příznaky přenosného onemocnění. Za tímto účelem se provádí takzvaný ranní filtr, při kterém odpovědná osoba kontroluje zdravotní stav dětí, a to při příchodu do zařízení.

Projeví-li se příznaky přenosného onemocnění během dne, je povinností školy zajistit odloučení od ostatních dětí s dočasným dozorem a uvědomit rodiče. Následně doporučí návštěvu u lékaře, za účelem potvrzení nebo vyloučení nemoci.

U dětí se nejčastěji vyskytují záněty sliznic horních cest dýchacích, spojené s rýmou a kašlem. Původci bývají viry nebo bakterie šířící se kapénkovou infekcí, tedy vykašláváním či kýcháním drobných kapiček obsahujících choroboplodné bakterie.

Do školního zařízení se dítě smí vrátit až po úplném vyléčení. Snižuje se tak riziko nakažení ostatních dětí a urychluje doba úplného uzdravení. Provozovatel má právo vyžádat si potvrzení od příslušného lékaře o uzdravení a zdravotní způsobilosti dítěte k návratu do školky.