Pojivové tkáně: Jaké jsou jejich funkce, typy tkání a nemoci?

Pojivová tkáň je tkáň složená z buněk a mezibuněčné hmoty. Z hlediska mechanické funkce se pojivové tkáně označují jako vazivové a podpůrné tkáně.

Pojivová tkáň tvoří "kostru" řady orgánů.

Je přítomna téměř všude v těle – je součástí sliznic, kůže, podkoží, odděluje svaly, tvoří kostru pro vnitřní orgány.

Embryonální vývoj pojivových tkání

Téměř všechny pojivové tkáně jsou derivátem středního zárodečného listu (mezodermu). Mezenchym je stadium primitivní embryonální pojivové tkáně složené z buněk bez vláken.

Typy pojivových tkání:

Vazivo
Chrupavka
Kost
Cement a dentin (zub)

Struktura a funkce pojivových tkání

Vazivo se tvoří jako první v embryonálním vývoji. Tvoří ho buňky a mezibuněčný materiál. Buňky pojivové tkáně jsou buď fixní, nebo bloudivé.

Mezi fixní patří fibrocyty, retikulární, pigmentové a tukové buňky.

Mezi bloudivé buňky pojivové tkáně patří makrofágy, žírné buňky, plazmatické buňky a některé krevní buňky. Mezibuněčná hmota má gelovou konzistenci. Tvoří ji:

Základní amorfní hmota – komplex bílkovin a polysacharidů (komplex bílkovin a cukrů)
Vlákna převážně bílkovinné povahy – kolagenní, elastická, retikulární

Typy vaziva:

Mezenchym – embryonální tkáň
Rosol – embryonální tkáň s buňkami, kolagenními a retikulárními vlákny, vyskytuje se v embryonálním období v pupečníku
Kolagen řídký a tuhý – složený z buněk a mezibuněčného materiálu
- představuje základní uspořádání pojivové tkáně
- je to vazivo mezibuněčné – vyplňuje prostory mezi ostatními tkáněmi
- řídké kolagenní vazivo má důležité funkce ve výživě a metabolismu ostatních tkání
- tuhé vazivo je buď uspořádané, nebo neuspořádané a tvoří vazy, fascie a šlachy

Elastické vazivo – je pružné, vlákna v něm se mohou natahovat, je ve stěnách některých velkých tepen nebo jako součást některých vazů v páteři
Retikulární vazivo – je tvořeno retikulárními buňkami a vlákny, tvoří prostorovou síť
- tvoří základní síť lymfatické tkáně, kostní dřeně a sleziny

Tuková vazivová tkáň – dělí se na bílou a hnědou, je zodpovědná za ukládání a uvolňování tuků
- hnědá tuková tkáň byla kdysi známá jako hybernační žláza – u člověka se nachází převážně v hlubších částech těla
- tuková tkáň také produkuje některé hormony a růstové faktory

Funkce vaziva:

Hlavní funkce vazivové tkáně v těle je mechanická.

Drží pohromadě ostatní tkáňové elementy, vytváří elastické obaly, pevné a pružné vazy nebo elastické výstelky, jako je tuková tkáň.

Má také funkce při metabolismu látek a při termoregulaci organismu.

Je přítomno při přeměně vody, látek mezi krví a různými tkáněmi. Tvoří také zásobárnu vody v lidském těle.

Tuková tkáň se uplatňuje jako zásobárna energie.

Kromě toho se podílí na imunitním obranném systému a na hojení ran.

Chrupavka je pevná i tuhá pojivová tkáň. Lze ji krájet nožem, není tvrdá. Buňky chrupavky jsou uspořádány tak, že kolem nich je plášť a kolem něj dvorec.

Mezibuněčnou hmotu chrupavky tvoří kolagen, chondroitin sulfát.

Tenká vlákna jsou buď kolagenní, nebo elastická. Jsou produkována buňkami chrupavky ve formě prekurzorů.

Typy chrupavek:

buněčná chrupavka – je v ní minimální množství mezibuněčné hmoty
hyalinní chrupavka – sklovitá (mezibuněčná) hmota je přítomna až v 95 % chrupavky
elastická chrupavka – obsahuje elastická i kolagenní vlákna, je velmi pružná
vazivová chrupavka – matná, bílá, velmi pevná

Kost neboli kostní tkáň je bílá, tvrdá pojivová tkáň. Má především podpůrnou funkci, ale také funkci ochrannou. Mezibuněčná hmota zde obsahuje i minerální složku, která dodává kosti tvrdost při zachování určité pružnosti.

Kostní buňky se podílejí na regulaci vápníku v tělesných tekutinách.

Kostní tkáň tvoří buď síť, nebo je modifikována do vrstev. Kosti se z tohoto hlediska dělí na vláknité a vrstevnaté.

Kostní tkáň tvoří kostru.

Onemocnění pojivového systému

Difuzní onemocnění pojivové tkáně jsou:

Systémový lupus erythematodes

Jedná se o autoimunitní onemocnění postihující téměř všechny hlavní tělesné orgány. Postihuje zejména klouby, kůži, kardiovaskulární systém, ledviny, plíce nebo centrální nervový systém.

Dosud není známo, co toto onemocnění způsobuje.

V obraze dominují autoprotilátky (protilátky napadající vlastní tkáně).

Společným jmenovatelem onemocnění je poškození cévní stěny (vaskulitida).

Projevy onemocnění jsou různé: nesnášenlivost slunečního záření, vypadávání vlasů, zduření lymfatických uzlin, zvýšená únava, bolesti kloubů, nadměrné pocení nebo bolesti svalů.

kožní projevy: u 80 % pacientů se objevuje motýlí zarudnutí v obličeji
srdeční projevy: zánět srdečního svalu a osrdečníku
plicní projevy: zánětlivé postižení pohrudnice, zápal plic
neurologické projevy: rozvoj organického mozkového syndromu – difuzní poškození – porucha kognitivních schopností (učení, paměti...), demence, ale také akutní mozkové příhody, epilepsie
krevní projevy: anémie (chudokrevnost) – snížená tvorba červených krvinek
kloubní projevy: záněty kloubů, deformace

Diagnostika onemocnění se provádí pomocí echokardiografie, magnetické rezonance nebo elektroencefalografie. Někdy musí být také odebrána biopsie postižené tkáně.

Léčba: Léky na bázi kortikosteroidů, imunosupresiva (k potlačení imunity).

Systémová sklerodermie

Je onemocnění pojivové tkáně postihující kůži a vnitřní orgány. Zahrnuje sklerotizaci (ztvrdnutí) periferních i orgánových cév. Příčina onemocnění není známa.

Obecnými projevy jsou únava, deprese a úbytek hmotnosti.

V obraze dominují cévní abnormality, které jsou spojeny se špatnou tolerancí změny tepla na chlad. Dochází ke ztuhnutí a ztluštění kůže. Může se objevit svědění.

Léčba: V případě vzplanutí onemocnění a zánětu je vhodný klid, v průběhu onemocnění pohyb a aktivní cvičení.

Podávají se kortikosteroidy nebo imunosupresiva (na potlačení imunity).

Sjögrenův syndrom

V popředí onemocnění stojí zánětlivé postižení exokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí). Postižena může být také slinivka břišní, kůže, potní žlázy, střevní hlenové žlázy, průdušky nebo ženské pohlavní orgány.

Příčina onemocnění není známa.

K projevům onemocnění patří:

postižení slinných žláz – sucho v ústech, bolestivé zduření žláz.
postižení očí – snížená tvorba slz – pálení, pocit cizího tělesa nebo řezání v oku, světloplachost
postižení kůže – suchost kůže se sníženou tvorbou potu
postižení genitálií – bolestivost při pohlavním styku

Léčba: Zvlhčování úst, časté polykání, kortikosteroidy, někdy další imunosupresiva.

Vaskulitida

Onemocnění, které je vyvoláno zánětem cév. Může při něm dojít k zúžení až uzavření cévy.

Příčiny vzniku onemocnění:

příčina neznámá
doprovázené dalšími chorobami

Projevy: Horečka, úbytek hmotnosti, bolesti svalů, kloubů, únava, někdy výsev na kůži.

Léčba: Kortikosteroidy, někdy kombinovaná imunosupresivní léčba.

Podjednotky: Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteritida, Churg-Straussův syndrom, Henoch-Schönleinova purpura, polyarteritis nodosa, Kawasakiho nemoc, Buergerova nemoc.