Jak na otužování? Začněte s ním v létě či na podzim. Podpořte imunitu

Otužování vždy evokuje otázku, zda bude díky němu náš imunitní systém odolnější. Na začátek si musíme vysvětlit, jak to celé vlastně funguje.

Tělesná teplota

Lidské tělo se snaží udržovat si stálou teplotu. Ta se pohybuje kolem 36,5 °C. Pomáhá mu při tom termoregulační centrum. Nachází se v části mozku zvané hypothalamus.

Člověk má nejnižší teplotu ráno a nejvyšší večer.

Teplotní změny zaznamenávají nervová zakončení pro vnímání teploty – termoreceptory. Nacházejí se v kůži. Ta plní také funkci tepelného izolátoru, zejména její tuková vrstva.

Jak organismus vnímá teplo a chlad

Slouží mu k tomu snímače tepla a chladu – termoreceptory. U člověka se nacházejí v kůži, v hypothalamu a v některých orgánech a cévách.

Receptory pro vnímání tepla se v kůži nacházejí hlouběji než ty pro vnímání chladu. Je jich i méně. Z toho vyplývá, že organismus je citlivější na chlad než na teplo.

Chladové receptory reagují na teplotu od 10 do 38 °C a receptory na teplo od 30 do 45 °C.

Na kůži jsou místa reagující na chlad a na teplo odděleně. Na chlad je jich 4–10krát více. Nejvíce termoreceptorů se u člověka nachází kolem:

• očí
• nosu
• rtů
• uší

Na trupu se jich naopak nachází poměrně málo.

Při zaregistrování změny teploty na povrchu kůže zareaguje nervový systém člověka. Dochází ke změně chování a reakci organismu. Člověk se snaží schovat do tepla nebo do chladu.

Reakce těla uvádíme v následující tabulce

Receptory tepla a chladu jsou uloženy pod kůží. Proto reagují na teplotu podkožní tkáně, a ne na venkovní teplotu.

Adaptace organismu je přítomna při rozsahu teploty kůže od 20 do 40 °C. Pod a nad tímto teplotním rozsahem adaptace neexistuje. To znamená, že smyslová podráždění vyvolaná teplem postupně slábnou. Nad 45 °C teplotní podráždění vyvolávají bolest, protože tehdy již dochází k poškození tkáně.

Voda odvádí teplo 27krát rychleji než vzduch.

Chce-li tělo při nízké venkovní teplotě udržet tepelnou rovnováhu, musí zvýšit produkci tepla a snížit jeho výdej. Stažením cév zabrání jeho ztrátám do vnějšího prostředí. Svalovým třesem produkuje vlastní teplo.

Termoregulace

Teplota organismu záleží na příjmu, produkci a výdeji tepla. Rovnováhu mezi nimi zajišťuje termoregulace. Jejím centrem je hypothalamus. Zde jsou vyhodnocovány informace z termoreceptorů – senzorů tepla a chladu.

Tělesné jádro je teplokrevné. Při velkých změnách teploty okolí se jeho teplota skoro vůbec nemění. Platí to však za určitých podmínek, pokud není narušena termoregulace.

Vnější části organismu (kůže, končetiny) se projevují chladnokrevně. Zčásti se snaží přizpůsobit svoji teplotu okolí. Takto zabraňují vysokým ztrátám tepla.

Tepelná pohoda je rozpoložení organismu, kdy v důsledku příznivé teploty okolí nemusí zapojovat termoregulační mechanismus. Tato teplota je přibližně 20–21 °C, když je člověk oblečený, nebo 28–30 °C nahý.

Produkce tepla v organismu

V organismu se teplo produkuje při metabolických procesech a svalové práci. Jeho tvorby se účastní:

• hlavní metabolismus všech buněk
• termogenní efekt potravy
• zvýšený metabolismus působením hormonů
• zvýšený metabolismus svalovou prací, svalovým třesem nebo trávením
• termogeneze v hnědém tuku

Termogeneze je zvyšování produkce tepla v organismu při vystavení chladu. Hnědá tuková tkáň je důležitá pro termoregulaci zejména u novorozenců. Částečně plní svoji funkci i v dospělosti.

Asi 18 % tepla vzniká ve svalech, když jsou v klidu. Při jejich práci může tato hodnota stoupnout až na 90 %. Zbytek tepla vyprodukuje mozek a ostatní tkáně. Při poklesu tělesné teploty pod 35,5 °C dochází ke svalovému třesu. Tělo se tak snaží vyprodukovat teplo.

Výdej tepla z organismu

Závisí na termoizolačních vlastnostech jednotlivých tkání organismu. V lidském organismu je výbornou vodicí látkou tepla krev. Jeho izolátorem zase tuková tkáň.

Tepelná izolace

Nejlepšími izolátory, které chrání tělo před ztrátami tepla, jsou kůže, podkoží a tuk. Úbytku tepla na periferii těla zabraňuje také takzvaný protiproudý mechanismus. Funguje tak, že zahřátá krev tekoucí z jádra organismu předává své teplo chladné krvi, která se vrací z periferie.

Normálně oblečený člověk si sníží ztráty tepla přibližně o polovinu. Mokré oblečení zvyšuje ztráty tepla až 20krát.

Ztráty tepla dělíme na přímé a nepřímé.

Přímé ztráty tepla

Radiace (vyzařování, sálání) se uskutečňuje pomocí elektromagnetického vlnění. Pokud je teplota vzduchu nižší než tělesná teplota, odvede se asi 65 % tepla. Je tomu tak za podmínek, že organismus není vystaven extrémním podmínkám. Jsou to zejména vysoká teplota, vysoká vlhkost nebo vysoká rychlost proudícího vzduchu.

Kondukce (vedení) přímým kontaktem s druhým povrchem. Je to přechod tepla z tělesa s vyšší teplotou na těleso s nižší teplotou. Odvádí asi 2 % tepla. Za normálních tepelných podmínek ztrácí nahý člověk v uzavřené místnosti asi 15 % tepelné energie. Vzduch je tedy za takových podmínek docela dobrým izolantem. Situace se však mění, pokud bude okolním prostředím rychle proudící vzduch nebo voda.

Konvekce (proudění) je úzce spjato s kondukcí, tedy vedením. Při této ztrátě tepla dochází na rozdíl od radiace a kondukce i k přenosu látky, ne pouze energie. Primárně je teplo vedením prodáno látce, jejímž prouděním je odvedeno do okolí. Odvádí se při tom asi 15 % tepelné energie.

Nejvíce se projeví účinky vedení a proudění během extrémních klimatických podmínek. Organismus člověka bude snášet lepší mráz při bezvětří a malé vlhkosti vzduchu než teplotu mírně nad nulou při vysoké vlhkosti a silném větru.

Nepřímé ztráty tepla

Evaporace (vypařování) je přeměnou tekutin z povrchu těla, tedy potu do plynného skupenství. Odvede se asi 30 % tepla. K vypařování vody z organismu přichází při respiraci (dýchání) a při pocení.

Rozlišujeme výrazné a nevýrazné pocení.

Výrazné nebo objemné pocení je významnější. Uskutečňuje se za pomoci potních žláz. Je to základní mechanismus odvodu tepla, pokud vysoká okolní teplota nedovolí jiné mechanismy ztráty tepla. Je regulováno organismem a ovlivňováno okolním prostředím. Za extrémních podmínek bývá ztráta vody až 1,5 litru za hodinu.

Méně objemné, nevýrazné pocení probíhá samovolnou difúzí vody přes pokožku. Je to proces, který je lidským organismem skoro neregulovaný. Potní žlázy se na něm vůbec nepodílejí. Je dáno zejména podmínkami vnějšího prostředí. Ztráty vody jsou při něm asi 660 ml za den.

Snížení teploty organismu

Při zvýšení tělesné teploty se organismus snaží tuto teplotu snížit. Využívá k tomu různých regulačních mechanismů. Zvyšuje se při nich odtok tepla do okolí:

• vazodilatace – rozšíření cév, kterým se zvýší odvod tepla do kůže z tělesného jádra až osminásobně
• objemné pocení – aktivuje se od tělesné teploty 37 °C
• omezení výroby tepla organismem

Zvýšení teploty organismu

Při snížení tělesné teploty organismus využívá mechanismů, které se ji snaží zvýšit. Snižují tedy odtok tepla do okolního prostředí:

• vazokonstrikce – zúžení cév, které se mobilizuje při teplotě těla 36,8 °C a méně
• zvýšení produkce tepla
• termogeneze – produkce tepla svalovým třesem
• zvýšení metabolismu
• vytvoření takzvané "husí kůže" – pozůstatek od zvířat, která tak zvyšují izolační vlastnosti své srsti
• pocit hladu

Vliv extrémních teplot na lidský organismus

Lidský regulační mechanismus má schopnost udržet stálou teplotu tělesného jádra v rozmezí 12–54 °C vnějšího prostředí. Mimo tyto hodnoty je velmi důležitá takzvaná volná regulace. Sestává například z vyhledání úkrytu před působením extrémních teplot, oblečení nebo aktivního pohybu.

Vysoké teploty

Při vysokých teplotách prostředí a jejich působení na člověka dochází k nadměrnému pocení. Dochází ke zvýšené produkci aldosteronu.

Aldosteron je hormon, který reguluje hladinu sodíku a draslíku v lidském těle. Zadržuje sodík a zvyšuje vylučování draslíku. Tím ovlivňuje vlastnosti mimobuněčné tekutiny.

Nadprodukce tohoto hormonu zabraňuje vysokým ztrátám iontů při pocení a zvýšení objemu krve.

Starší lidé mají často nižší tělesnou teplotu. Je to z důvodu nižší aktivity a kardiovaskulární kapacity. Při vysoké okolní teplotě se zvyšuje riziko vazodilatace – rozšíření cév periferních částí. Dochází ke zhoršenému srdečnímu výdeji a dehydrataci. Toto může vézt ke kolapsu.

Zajímavé informace:
Léto a horké počasí s sebou přináší zdravotní rizika

Nízké teploty

Při návratu z prostředí s nižší teplotou do normálního prostředí reaguje organismus spontánním zvýšením tělesné teploty. Obvykle tak zůstává nepoškozený. Jeho odolnost vůči nízkým teplotám okolí je tedy větší.

Pokud však klesne teplota tělesného jádra pod 28 °C, je spontánní návrat téměř nemožný. Při zahřátí jádra se však vrací do normálního stavu.

Za určitých okolností snese člověk pokles teploty až na 21 °C. Toho se však využívá v medicíně, a ne v běžném životě.

Když však klesne teplota tělesného jádra na 24 ° C například pobytem v ledové vodě, dochází k srdeční zástavě a bez pomoci i ke smrti.

Náchylnější k podchlazení jsou novorozenci. Je to proto, že mají relativně velký povrch těla v poměru s tělesným jádrem. Také mají tenkou vrstvu podkožního tuku a ještě pořádně nefungující termoregulaci.

Otužování – jak s ním začít

Staneme se otužováním zdravějšími? Z nemoci nás vyléčit nemusí, ale podpoříme náš imunitní systém. Ten se tak stane odolnější.

Má vliv nejen na naši fyzickou, ale také mentální stránku. Upevňuje tělesnou zdatnost i psychickou vůli.

Otužovat lze rekreačně nebo sportovně. Je jen na nás, pro jakou formu se rozhodneme. Na začátek to však není třeba přehánět.

Rozdíl mezi rekreačním a sportovním otužováním uvádíme v tabulce

Může se otužovat každý?

Z odborného hlediska to není tak jednoduché. Otužování je dlouhodobý proces a tělo je vystavováno extrémně nízkým teplotám.

Se zimním plaváním může začít každý zdravý člověk v rozmezí 17–40 let. Musí samozřejmě absolvovat lékařskou prohlídku. Mladším osobám uděluje výjimku jen sportovní lékař a po čtyřicítce lze začít jen po důkladné lékařské prohlídce s doporučením lékaře.

Základy otužování

Základem je domácí sprchování ve studené vodě. Začíná se vlažnou vodou a postupně se přidává studená.

Zásadně se sprchuje ráno. Večerní sprcha je samozřejmě povolena, ale ranní nenahrazuje. Pouze ji doplňuje. Ranní otužování má být delší než večerní. Zpravidla má zabrat dvakrát tolik času.

V zimním období se sprchuje 1–3 minuty a v létě 3–5 minut.

Při sprchování je třeba usilovat o duševní pohodu. Posiluje se tím pevná vůle. Je třeba se neustále pohybovat. Hlavu je třeba zakrýt koupací čepicí, aby se nenamočily vlasy.

Po osprchování je třeba se řádně osušit suchým ručníkem a zahřát se pohybem. Proto je třeba absolvovat krátké cvičení. Snídejte až po sprše.

Otužovat se ve stresu má špatný vliv na duševní pohodu, proto se v časové tísni otužovat nedoporučuje.

Teprve po minimálně 2 letech pravidelného otužování se z člověka stává opravdový otužilec.

Otužování a jeho vlivy na zdraví člověka

S otužováním ve volné přírodě lze začít alespoň po půl roce domácího otužování. Různé sportovní aktivity a později i plavání se provádějí za každého počasí.

Začíná se v létě, pokračuje na podzim a také v zimě. Tehdy je zapotřebí stálý pohyb. Asi po 2 letech takové aktivity se organismus stává odolnějším vůči různým chorobám a nachlazení. Pokud se přece vyskytnou, jejich průběh bude mírnější. Otužováním se zvyšuje práh citlivosti organismu na různé viry a bakterie a dokáže si s nimi snáze poradit.

Vystavováním těla nízkým teplotám dochází ke stažení cév a naopak při ohřátí k jejich roztažení. Takto se stávají elastičtějšími a oddaluje to jejich stárnutí.

Po plavání ve studené vodě se do těla vyplavují endorfiny – hormony štěstí. To má za následek zlepšení nálady a odbourání stresu.

Chcete-li o tom vědět více, přečtěte si článek o odbourání stresu.

Biorytmus a strava

Je třeba dodržovat pravidelný a dostatečně dlouhý spánek. Chodit spát vždy ve stejnou dobu. Během spánku se zakrývat jen lehkou přikrývkou. Nechávat otevřené okno alespoň do konce podzimu.

Teplota v ložnici by měla být 12 °C a v obýváku 20 °C.

Oblečení by mělo být pohodlné a vzdušné i během zimních měsíců. Nezbytný je stálý pohyb. Neplatí, že je-li někdo otužilý, nikdy neprochladne. Pokud se málo hýbe, může se to stát i otužilci.

V zimě si není dobré překrývat nos a ústa šálou. Při výdechu se na nich zachycují bakterie. Ty se pak opětovně vdechují do organismu.

Otužování je vlastně vystavování se nízké teplotě. Dochází tedy při něm ke zvýšenému výdeji kalorií. Proto i strava by měla být přiměřená takovému výdeji energie.

K udržení tělesné teploty ve vodě chladné 4 °C potřebuje organismus 400 kalorií. Vede to k mylné představě, že takto lze rychle zhubnout. Během podchlazení organismu však dochází ke zpomalení odbourávání tuků. Tělo se snaží zachovat izolační vrstvu.

Z tohoto důvodu je třeba se po otužování vyhýbat stravě bohaté na tuky. Je úplně jedno, v jaké jsou formě.

Důležitý je příjem tekutin a minerálů. Vitamíny se získávají konzumováním ovoce a zeleniny. Důležité jsou zejména ty ze skupin C, A, B, E a D. Otužilec nemusí být vegetariánem ani veganem, ale je třeba se zdravě stravovat.

Sportovní otužování

Bez lékařské prohlídky by nemělo vůbec začínat. Je třeba absolvovat 1–2leté otužování ve sprše až pak přejít ke sportovnímu otužování. Plavání ve studených řekách a vodních plochách.

Začíná se v létě, každý den a za každého počasí. Plave se v řekách, jezerech nebo nekrytých bazénech.

V teplých měsících, kdy je voda teplejší, je třeba se zaměřit na techniku plavání. Důležitý je také trénink plavecké vytrvalosti plaváním na vzdálenost 1–2 kilometrů a více.

Toto se nedá natrénovat v chladné vodě. Tehdy se rozdíly mezi dobrými a méně zdatnými plavci stírají. V chladné vodě dochází k tuhnutí zádového svalstva a svalstva končetin. Tehdy má i dobrý plavec problém zaplavat rychle a kvalitně.

Vzhledem k psychické odolnosti se doporučuje plavat ve skupině plavců.

V tabulce uvádíme délku pobytu ve vodě strávené plaváním v závislosti na teplotě vody

Pokud je teplota vody méně než 12 °C, není dobře plavat více než 2–3krát za týden. Tělo po plavání totiž potřebuje delší dobu k regeneraci. V takových případech se nesmí přeceňovat vlastní síly.

Během velkého výdeje, kdy se vyplaví endorfiny, se takový plavec cítí dobře fyzicky. To často svádí k nesprávnému úsudku a k přeceňování vlastních schopností. Proto je při soutěžích otužilců při teplotě vody pod 10 °C plavání limitováno na 22 minut.

Na otevřených vodních plochách nebo v řekách je třeba plavat podél břehu. Při naplnění časového limitu tak může plavec kdykoli vylézt z vody ven. V řekách je plavec navíc vystavován silnému proudění vody. Potřebuje více síly k plavání. Proto by v řekách měli plavat opravdu jen špičkoví plavci.

Proudící voda navíc obtékáním těla rychleji ochlazuje organismus, a ten je mnohem dříve podchlazený.

Rozcvička

Bez rozcvičky to nejde v žádném sportu. Při otužování je důležitá o to víc. Jejím cílem je tělo zahřát, aby se jeho teplota přizpůsobila okolí. Může se to uskutečnit krátkým během nebo cvičením. Samozřejmě jako oblečení slouží to, ve kterém se půjde i do vody. Tedy plavky.

Organismus se má ohřívat pohybem i po skončení plavání. V chladných měsících není vhodné jít se zahřívat hned z vody do vytopené místnosti. Rovněž je vyloučeno osprchovat se teplou vodou. V takových případech je velké nebezpečí kolapsu.

Je třeba se pořádně osušit a pomalu se za stálého pohybu oblékat. Doporučuje se doplňovat tekutiny teplým čajem. Ten působí zevnitř. Zahřívá krev v cévách, která se pak dále transportuje do celého těla.

Jak dodat tělu energii před plaváním a po něm?

Mylná je představa, že je třeba se před takovým výkonem pořádně najíst. Méně než 2 hodiny předtím se nesmí jíst vůbec nic. Nejvhodnější je teplá polévka. Nic v podobě těžce stravitelných bílkovin (maso) se nedoporučuje. Ty tělu energii nedodávají. Naopak, jejich trávením mu ji odebírají.

Alkoholické nápoje na "zahřátí" jsou absolutně vyloučeny. Alkohol cévy v těle roztahuje. Tím se rychleji ztrácí teplo z organismu a člověk se rychleji podchladí. Jeho psychostimulační účinky jsou také v tomto případě nežádoucí. Stoupá sebevědomí, ztrácí se zdravý úsudek a člověk je více náchylný k přeceňování vlastních schopností.

Po plavání je třeba doplňovat energii pomalu. Tělo je třeba zahřát a doplnit tekutiny teplým čajem. Organismus k tomu spotřebovává spoustu energie. Při okamžité konzumaci potravy by se zatížil ještě více. Je třeba počkat, až odezní svalový třes.

Po celý rok, ale hlavně v zimě a s příchodem jara, je třeba dodávat tělu vitamíny ve zvýšené míře. Nejlépe konzumací čerstvého ovoce a zeleniny.

Jak se oblékat při otužování?

Plavky jsou oděv každého plavce. Je potřeba také používat koupací čepici. V létě chrání před pálícím sluncem. Během plavání na dlouhé vzdálenosti by bez ní mohlo dojít k úpalu. V zimě chrání před tepelnými ztrátami. Přes hlavu se předává hodně tepla z organismu do okolního prostředí. Je to způsobeno jejím bohatým cévním zásobením. V zimě se také nedoporučuje hlavu do vody ani ponořovat.

Jako obuv jsou vhodné lehké plavecké boty, které chrání nohy před nečistotami na dně vodních ploch.

Otužování během nemoci

V zásadě se vůbec nedoporučuje, aby se pokračovalo v otužování během nemoci.

Musí se počkat na úplné zotavení. Po něm je třeba dát si ještě týden pauzu. Teprve potom může začít s mírným tréninkem. Během něj se však neotužuje v obvyklých dávkách, ale menších.

Při závažnějších stavech je třeba otužování přerušit na déle, případně přestat úplně.

Co hrozí organismu během otužování?

Při otužování se organismus vystavuje velmi nízkým teplotám. To s sebou přináší určitá rizika.

Omrzliny

Omrzlina je poranění určité části těla chladem. Poškození tkáně je větší při pomalém ochlazování. Stejně nebezpečné je i opakované namrznutí postižených částí po předchozím ohřátí omrzlin.

Vznik omrzlin není podmíněn teplotou pod nulou. Úplně stačí, když je tělo vystavováno dešti, chladu nebo větru.

Příznaky jsou různé. Nejčastěji se na postiženém místě pozoruje pocit štípání, chladu nebo brnění. Často se vyskytuje ztráta citlivosti. Při zahřívání je přítomna pálivá až vystřelující bolest.

Primárně jsou postiženy okrajové části těla, kde je menší prokrvení nebo jsou nejvíce vystavovány chladu. Zejména uši, tváře, nos, prsty na rukou a nohou.

Omrzliny se dělí na 4 stupně, ale na jejich léčbu nemají žádný vliv.

4 stupně omrzlin v tabulce

Kromě těchto příznaků může dojít až k odumření tkáně, gangréně.

Laická první pomoc je nenáročná, ale je třeba dodržovat určité zásady.

1. Primárně je třeba řešit stavy ohrožující život, pokud se vyskytly. Patří sem poruchy vědomí, dýchání nebo krevního oběhu.
2. Svléknout mokrý oděv a zabalit postiženého například do teplé deky.
3. Aby se zmírnily otoky postižené části, je třeba ji držet ve zvýšené poloze.
4. Je třeba začít ohřívat postižené části, ale ne v případě, že hrozí opětovné promrznutí.
5. Nos nebo uši překrýt látkou nebo obvazem, ruce a prsty lze vložit pod paže.
6. Podávat ohřáté nealkoholické nápoje s medem nebo čokoládou.
7. S postiženým je třeba pobývat podle možností v teple.

Pokud je postižení většího stupně, není vhodné místo masírovat nebo třít tkaninou. Hrozí poškození pokožky a vniknutí infekce do organismu. Také se nedoporučuje při jakémkoli postižení ohřívat místo poškození suchým teplem. Například použitím fénu, ohřívače a podobně.

Postiženého je třeba transportovat do zdravotnického zařízení.

Podchlazení

Vzniká působením chladného okolního prostředí na organismus. Teplota tělesného jádra klesá pod 35 °C.

Organismus ztrácí teplo různými způsoby, nejvíc však vyzařováním. Velký vliv má na to okolní prostředí. Ve studené vodě se ztráty tepla zvyšují 27násobně.

Hypotermie (podchlazení) má vliv na všechny orgány v těle. Nejvíce postihuje srdečně-cévní systém a centrální nervový systém. Sem patří také mozek.

Podle příznaků se hypotermie rozděluje na 3 stupně.

Mírná hypotermie. Při mírné hypotermii teplota jádra klesá na 35–32 °C. Do 34 °C se vyskytuje třes na končetinách. Pod 34 °C dochází ke změnám uvažování a ztíženému mluvení. Zrychluje se dýchání. Při teplotě jádra 33 °C se vyskytuje nekoordinovanost pohybů a psychický útlum.

Střední hypotermie. Teplota jádra klesá na 32–30 °C. Dochází k poruše vědomí. Přestává se tvořit teplo třesem. Zvyšuje se riziko srdečních arytmií. Snižuje se práce srdce.

Těžká hypotermie. Pod 30 °C tělesného jádra. Vzniká bezvědomí. Postižený nereaguje na žádné podněty. Dochází k zastavení dýchání a srdeční činnosti.

První pomoc musí být rychlá a podle stavu je třeba nejprve řešit přímé ohrožení života. Bezvědomí, případně zastavení dýchání.

S podchlazeným pacientem je třeba hýbat pomalu a pokud možno co nejméně. Je třeba odstranit mokrý oděv a zabalit ho do něčeho suchého. Pokud lze, je třeba zvýšit teplotu okolního prostředí. Co nejdříve vložit teplé obklady pod paži a na břicho. Není-li jiná možnost, může se použít aktivní ohřívání přímým kontaktem těla.

Pokud je hypotermie mírná, není riziko srdečních arytmií. Tehdy se může postižený ohřívat jakýmkoli způsobem. Mohou se podat nápoje bez alkoholu a kofeinu. Konzumují se sladké potraviny. Ideální je hroznový cukr. Je třeba zajistit rychlý transport postiženého do zdravotnického zařízení, případně přivolat pomoc.