Masticha: Síla přírody ukrytá v pryskyřici, která byla známá i ve starověku?

Masticha je jedinečná a nestárnoucí přírodní látka. V čem spočívá výjimečný účinek této látky, který vzbuzuje zájem nejen vědců, ale i ostatní populace? Pryskyřičný sekret stromu pocházejícího ze Středomoří v sobě skrývá více, než byste čekali.

Masticha neboli mastichová guma je přírodní pryskyřice s širokým spektrem léčebného využití již více než 2 500 let.

Co je masticha a jaký je její původ?

Masticha je sušený pryskyřičný exudát, tj. exudát ze stonků nebo větví stromu Pistacia lentiscus.

Tato pryskyřice se získává řezáním stonků nebo větví rostliny, při kterém z poškozených míst začne vytékat exudát.

Obsahuje nejméně 10 ml/kg éterických olejů. Hovoříme tedy o oleoresinu (směsi pryskyřice a olejů).

Na Balkáně je známá pod synonymy masticha, mastixa nebo mastichová guma. V literatuře je velmi často uváděna ve spojení "chioská masticha", a to právě kvůli svému původu na ostrově Chios.

Ostrov Chios je pátým největším ostrovem patřícím Řecku. Nachází se v Egejském moři a je známý především vývozem mastichového kaučuku.

Ostrov Chios, konkrétně jeho jižní část zvaná Mastichochoria (zastoupená 24 vesnicemi), je největším zdrojem mastichové gumy na celém světě. Vápencová půda na Mastichochorii poskytuje ideální podmínky pro pěstování mastichovníků a výrobu pryskyřice.

Pěstování mastichovníků a sběr mastichové pryskyřice jsou součástí kulturního dědictví této oblasti.

Ročně se z Chiosu vyváží přibližně 250 000 kg mastichy, a to především do Francie, USA, Saúdské Arábie, Spojeného království a Austrálie.

Od roku 1997 je masticha z ostrova Chios zapsána v rejstříku chráněných označení původu (CHOP). V roce 2014 bylo pěstování mastichy na ostrově Chios zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Odkud masticha pochází?

Pistacia lentiscus patří do čeledi rostlin Anacardiaceae. Přirozenými místy výskytu této rostliny jsou pobřežní oblasti Středomoří, Portugalska a tropické Afriky.

Pistácie může dorůstat velikosti stromu nebo se vyskytuje jako hustý keř. Dorůstá výšky 1–8 metrů. Je to stálezelená dvoudomá rostlina.

Druh P. lentiscus byl teprve nedávno uznán a zařazen do monografií Evropského lékopisu.

Listy jsou 1–4 cm dlouhé, kožovité. Mají kopinatý až vejčitý tvar. Na svrchní straně jsou tmavě zelené, na spodní straně světlejší.

Květy jsou jednopohlavné, celokrajné a připomínají klas. Jsou žlutavé (samičí květy) nebo purpurové až načervenalé (samčí květy). Jsou opylovány větrem.

Plody pistácie jsou peckovice o velikosti přibližně 4 mm s jedním semenem. Plody během svého vývoje mění barvu od zelené přes červenou až po černou. Černá barva plodu značí jeho zralost. Plody nemají téměř žádnou významnou užitnou hodnotu.

Strom mastichovníku roste velmi pomalu, plně vyvinutý je přibližně ve 40 až 50 letech. Je schopen produkovat mastichu od 5. do 6. roku života. Maximální produkce dosahuje v 15 letech. Produkce pryskyřice se výrazně snižuje po 70. roce věku.

Z hlediska produkce pryskyřice jsou produktivnější samčí stromy a keře.

Klíčovým krokem pro výrobu mastichy je příprava samotných stromů. Od poloviny června do začátku července se půda v okolí stromů důkladně vyčistí, urovná a připraví na sklizeň kapající mastichy. Půda se zasype jemným kamenným práškem, aby se vytvořil hladký povrch.

Jak probíhá sklizeň mastichy?

Po důkladné přípravě stromu a jeho okolí se v průběhu července a srpna začne s odřezáváním kůry hlavních větví. Zářezy zvané "kentos" začínají ve spodní části kmene a pokračují směrem vzhůru.

Relativně čerstvý výměšek z odříznutých kmenů nebo větví rostliny se objevuje jako lepkavá, průsvitná šťáva, která odkapává na připravenou půdu pod stromem. Asi po 15–20 dnech, v závislosti na povětrnostních podmínkách, ztuhne do nepravidelných tvarů.

Plně vyvinutý strom P. lentiscus může vyprodukovat asi 1 kg pryskyřice ročně.

Po ztvrdnutí je pryskyřice krystalická, ztrácí hořkou chuť a je silně aromatická (pryskyřičná vůně).

V tomto okamžiku se začíná se sběrem pryskyřice. Nejdříve se sbírají velké kusy a poté malé. Pryskyřice se promyje vodou, aby se odstranily veškeré nečistoty. Poté se třídí a klasifikuje podle barvy a velikosti jednotlivých zrn.

Pryskyřice se uloží do dřevěných beden a skladuje se na chladném místě, dokud nenastane čas pro zpracování.

Oblíbená alternativní metoda sklizně mastichy je v současnosti známá jako "sklizeň v tekutém stavu". Při tomto postupu se řezy na větvích stromů potírají látkou zvanou etylen, která podporuje tvorbu pryskyřice. Masticha se pak sklízí ve formě tekuté pasty bohaté na esenciální oleje.

Jak masticha vypadá?

Zrnka mastichy mají žlutou nebo nazelenalou barvu. Mají kulatý nebo hruškovitý tvar a průměr asi 3 mm.

Právě tvar zrn jasně odlišuje mastichu od pryskyřice sandarak (pryskyřice stromu Tetraclinis articulata), která se používá k falšování pravé mastichové pryskyřice.

Zrna mastichy jsou křehká, mají lehce balzamikovou vůni a terpentýnovou chuť a při žvýkání se stávají plastickými.

Zrna sandaraku zůstávají při žvýkání zrnitá, mají hořkou chuť a nemají tendenci vytvářet plastickou hmotu. Tím se jasně odlišují od mastichových zrn.

Chemicky se masticha skládá z několika základních složek. Úplné složení však dosud nebylo zjištěno.

• Triterpeny
• Monoterpenové uhlovodíky, 20 % kyslíkatých monoterpenů a seskviterpenů
• Polyfenoly, fytosteroly
• Přírodní polymery

Masticha a její léčebné využití

Samotná masticha a prokázání jejích účinků na lidský organismus je předmětem vědeckého zkoumání již několik desetiletí. Během této doby byla masticha a její účinky mnohokrát testovány v různých indikacích, tj. při léčbě několika patologických stavů.

Aby mohla být masticha, stejně jako všechny ostatní látky s léčivým potenciálem, schválena pro lékařské účely, musí být jednoznačně prokázána její bezpečnost a účinnost.

Masticha se používá mezi lidmi a k různým účelům (zejména léčebným) již od prehistorických dob. Její bezpečnost je tak ověřena dlouhodobým používáním.

Hovoříme o tzv. tradičním použití.

To však automaticky neznamená, že má univerzální lékařské použití. Její léčebné účinky jsou omezeny na určité stavy.

U kterých zdravotních problémů je použití mastichy bezpečné?

V současné době je používání mastichy oficiálně schváleno a doporučeno pouze pro dvě indikace.

Tato doporučení vydala Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), která je hlavním regulačním orgánem pro léčivé přípravky působícím v Evropské unii.

Indikace, ve kterých je použití mastichy schváleno Evropskou agenturou pro léčivé přípravky (tabulka)

Bezpečnost použití mastichy ve výše uvedených indikacích byla prokázána několika vědeckými studiemi.

Vnitřní použití mastichy

V první uvedené indikaci je masticha určena k vnitřnímu užití, tj. podává se ústy (perorální užití). Užívá se ve formě prášku.

K úlevě od drobných zažívacích potíží mohou mastichu perorálně užívat dospělí a starší lidé.

• v jedné dávce 0,5–1 g dvakrát denně nebo
• v dávce 1–2 g jednou denně

EMA nedoporučuje perorální užívání mastichy u dětí a mladistvých do 18 let. Důvodem jsou nedostatečné adekvátní údaje pro její použití v této věkové skupině.

Doporučená doba používání je 2 týdny.

Tato doba užívání zohledňuje skutečnost, že léčba neprobíhá pod dohledem lékaře. Pokud během užívání mastichy přetrvávají příznaky zažívacích potíží, je třeba se poradit s lékařem nebo kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Jaké jsou další možné účinky mastichy?

V současné době je na trhu k dispozici poměrně velké množství přípravků obsahujících mastichu. Tyto výrobky jsou volně dostupné.

Lze je nalézt v různých formách, například ve formě již zmíněného prášku, ale také ve formě tobolek, žvýkacích tablet, extraktů, olejů nebo vody.

Olej se získává z chioské mastichy procesem parní destilace. Voda z mastichy je produktem destilačního procesu a je vodným extraktem.

Výrobci těchto produktů deklarují několik dalších příznivých účinků na organismus.

Antimikrobiální účinky mastichy

Působení proti mikroorganismům je založeno na přítomnosti některých látek obsažených v mastiše. Ty na jedné straně brání růstu mikroorganismů, ale jsou také schopny je usmrcovat. Masticha vykazuje aktivitu proti gramnegativním i grampozitivním bakteriím.

Antimikrobiální účinek se připisuje především mastichovému oleji díky obsahu alfa-pipenů.

Masticha a její účinek proti Helicobacter pylori

Byly provedeny také vědecké studie zaměřené na zkoumání účinku mastichy proti bakterii Helicobacter pylori. Tato bakterie je původcem zánětlivého onemocnění žaludku, které může vést ke vzniku žaludečních vředů.

Přestože několik studií potvrdilo antibakteriální účinek proti Helicobacter pylori a masticha dokázala bakterii z těla vymýtit, doporučení pro její použití v této indikaci se nepodařilo definovat.

Důvodem bylo, že ani vysoké dávky mastichy nedosahovaly v monoterapii dostatečné míry usmrcení této bakterie. Masticha proto může být použita jako podpůrná léčba ke zvýšení účinnosti zavedené antibiotické léčby, například v případě rozvinuté rezistence na antibiotika.

Masticha jako prevence aterosklerózy

Vzhledem k charakteru složek mastichy se předpokládá její antioxidační účinek. Složky nazývané fytosteroly působí proti oxidaci lipoproteinů o nízké hustotě (LDL), které jsou potenciálním rizikem aterosklerózy.

Masticha tak působí proti tvorbě aterosklerotických plátů v cévách, rozvoji aterosklerózy a souvisejících srdečních onemocnění.

Antimikrobiální účinek (včetně antibakteriálního) a antioxidační účinek mastichy jsou zatím diskutovány pouze na experimentální úrovni a jsou stále předmětem vědeckých studií.

Kromě těchto potenciálních účinků byl u mastichy zkoumán také ochranný účinek na srdce a játra, protirakovinný účinek nebo účinek na snížení hladiny cukru v krvi. Tyto vlastnosti však nebyly prokázány.

Existuje při používání mastichy riziko nežádoucích účinků?

Nebyly zjištěny žádné relevantní důkazy o nežádoucích účincích spojených s používáním mastichy. Považujeme ji proto za relativně dobře snášenou látku.

Jedinou kontraindikací použití je možná přecitlivělost na mastichu.

Bezpečnost mastichy nebyla dosud stanovena u těhotných a kojících žen. Obecně se proto doporučuje se mastiše v tomto období vyhnout.

Zevní použití mastichy

Druhou indikací schválenou EMA pro použití mastichy je léčba příznaků nezávažných kožních zánětů a nezávažných kožních ran. V tomto případě hovoříme o zevním použití.

V případě kožních problémů a defektů lze mastichu použít ve formě polotuhých přípravků obsahujících 9–11 % práškové rostlinné složky v rozpouštědle nebo oleji. Nanášejí se v tenké vrstvě na postižené místo třikrát denně.

Zevní použití mastichy se nedoporučuje u dětí mladších 12 let.

Pokud příznaky kožních problémů přetrvávají nebo se zhoršují po týdnu léčby mastichou, je třeba se poradit s lékařem nebo kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Používání mastichy k léčbě kožních problémů má několik výhod.

Díky svým příznivým vlastnostem nemá žádné vedlejší účinky, tj. žádné podráždění kůže, svědění, záněty kůže, depigmentace kůže apod.

Jaké jsou další možnosti použití mastichy?

U výrobků obsahujících mastichu jsou uvedena i další možná vnější použití.

Použití při ústní a zubní hygieně

V tomto ohledu jsou vyzdvihovány účinky mastichy, jako je omezení množení bakterií v ústní dutině, snížení zubního plaku a prevence zubního kazu, prevence zánětů, odstranění zápachu z úst a také její působení proti bakteriím a plísním.

Lze ji nalézt ve výrobcích, jako jsou zubní pasty a ústní vody.

Naopak žvýkání mastichy má za následek zvýšení produkce slin, masírování dásní a procvičování dásní, což má vliv na jejich zdraví a celkový stav zubů.

Použití v kosmetice

Masticha se stala oblíbenou složkou celé řady kosmetických a hygienických výrobků. Používá se v pleťové i tělové kosmetice.

Mastichový olej přidávaný do kosmetiky má účinky proti stárnutí pleti, ochranné a hydratační účinky. Doporučuje se při péči o problematickou pleť, jako je aknózní pleť, a v boji proti černým tečkám na pleti.

Mastichová voda poskytuje revitalizaci unavené pleti a ochranu před podrážděním.

Antibakteriální a protiplísňové účinky mastichy se využívají také v kosmetice.

Poměrně široký výčet využití mastichy, ať už hovoříme o potravinářském a kosmetickém průmyslu, nebo o jejím využití pro obnovu zdraví, se utvářel po stovky let.

Za tu dobu se nashromáždilo značné množství záznamů a písemných pramenů popisujících zkušenosti a doklady o vlastnostech a účincích mastichy.

Masticha byla předmětem zájmu již před naším letopočtem a byla používána nebo její účinky byly testovány ve skutečně zajímavých indikacích.

Kdy tedy masticha začala psát svůj příběh?

Pohled do historie

Údaje popisující první pokusy o použití mastichy sahají hluboko do historie. První jména, která si spojujeme s mastichou a snahou vysvětlit její účinky, jsou Hippokrates, Dioskoridés a Galén.

Starořecký lékař Hippokrates již ve 4. století př. n. l. referoval o vlastnostech mastichy z Chiosu a doporučoval její používání, zejména kvůli její charakteristické chuti a léčebným účinkům.

Stejná doporučení se objevila i ve spisech antických lékařů Dioskorida a Galéna o několik desetiletí později, v 1. a 2. století našeho letopočtu.

Z dokumentů vyplývá, že masticha byla první přírodní žvýkačkou starověku a používala se k čištění zubů a osvěžení dechu.

Kromě toho se masticha používala jako složka jednoduchých kosmetických přípravků na čištění obličeje a těla. V neposlední řadě sloužila také jako účinná látka v mnoha farmaceutických přípravcích.

Velké množství farmaceutických výrobků obsahujících mastichu bylo zaznamenáno i v mezinárodním lékopise.

Dioskoridés navíc popsal léčivé účinky chioské matischy v Materia Medica, což je soubor shromážděných poznatků a postřehů o léčivých vlastnostech látek používaných k léčení.

Mastichu doporučoval při zažívacích potížích, krevních problémech a při dlouhodobém kašli. Uvádí také, že masticha působí jako trankvilizér (látka na uklidnění, odstranění strachu a úzkosti). Vyzdvihl také mastichový olej pro použití při patologickém postižení dělohy.

Tabulkový přehled některých použití mastichy v průběhu let

Masticha našla historické využití i v mnoha dalších případech. Neměla pouze lékařské využití, ale velmi často byla součástí potravinářského nebo kosmetického průmyslu.

Další příklady použití mastichy:

• Vnitřní použití jako lék proti průjmu, díky svému stahujícímu účinku
• Pro obnovení ztracené chuti k jídlu
• Při zánětlivých onemocněních dutiny ústní
• Jako přísada do sladkostí nebo nápojů
• Jako koření ve středomořské kuchyni
• Jako přísada do parfémů

Jaká je současná situace v Evropě a ve světě?

Masticha se ve světě a v Evropě hojně používá již nejméně dvě století.

Například v Řecku a ve Středomoří se v současnosti používá v dermatologii (zejména jako prostředek k hojení ran a popálenin), ve stomatologii nebo jako součást kosmetických přípravků.

Ve formě prášku se často používá jako přísada při vaření, pečení nebo výrobě cukrovinek. Mastichový olej je oblíbený zejména pro své aromatické vlastnosti, například v nápojích. Používá se také při výrobě zmrzliny a jogurtu.

Nejrozšířenějším komerčním produktem jsou jistě mastichové žvýkačky.

Ve Středomoří, Turecku, Iráku nebo Íránu se masticha a výrobky z ní vydávají v lékárnách a používají je dokonce přímo lékaři.

V neposlední řadě existuje průmyslové využití mastichy při výrobě lepidel a laků, zejména díky jejím vynikajícím lepicím vlastnostem, a také při výrobě plastů a pneumatik. V textilním a malířském průmyslu je užitečná jako stabilizátor barev.