Co je infekční žloutenka a jak se přenáší? (Hepatitida typu A/B/C/D)

Co je to hepatitida a její infekční forma? Jak se přenáší a proč je nebezpečná? A víte, že se dělí na více druhů a každý má svá specifika? Poznejte virovou hepatitidu blíže.

Žloutenka je příznak, který vzniká při onemocnění jater. Odborně se označuje jako ikterus, neboli zežloutnutí kůže, sliznic, tkání, očního bělma. Nejvíce je toto žluté zbarvení znát na kůži a na očních bělmech.

Důvodem vzniku je porucha funkce jater. Následkem se nepřirozeně zvyšuje hladina žlutého barviva (bilirubinu) v krvi. Nastává z různých příčin. Může být virového, ale i nevirového původu. V tomto článku uvádíme informace o virových zánětech jater.

Co je virová hepatitida?

Zánět jater se odborně nazývá hepatitida. Hepar jsou játra a přípona itis je označení zánětu. Známe akutní a chronickou hepatitidu. Chronická trvá déle než 6 měsíců. Pojmenování žloutenka vystihuje již zmíněné žluté zbarvení kůže a ostatních sliznic.

Označení hepatitis používal již v 5. století římský lékař Caelius Aurelianus.

Hepatitida může nicméně probíhat asymptomaticky. To znamená, že se neprojevuje příznaky. Kromě toho známe i takovou formu, která imituje chřipkové onemocnění. Samozřejmě, jednou z forem, jak se projevuje, je také ikterus.

Mezi příznaky patří například:

• únava
• celková slabost
• nechutenství
• bolesti kloubů
• ikterus
• tmavá moč (popisuje se, že je tmavá jako cola)
• bledá stolice
• žaludeční potíže
• bolesti v pravém boku, podžebří (tlak)
• svírání v oblasti jater při otřesech
• pocit plnosti, i po jídle
• zácpa, ale i průjem
• zvětšení jater
• při jaterním selhání poruchy vědomí, kóma

Tip: Více o samotném onemocnění uvádíme v článku o nemoci žloutenka.

Hepatitida se rozděluje na více typů, jak uvádí tabulka

Hepatitidy jsou nebezpečné hlavně pro jejich vážné komplikace, které vyvolávají. Mezi ty patří například zánět slinivky břišní, poškození mozku, zánět srdečního svalu.

Nejzávažnějšími jsou cirhóza, rakovina jater, selhání funkce jater a smrt.

Jak se přenáší hepatitida?

Jak je uvedeno, tak známe různé druhy infekční hepatitidy. Každý z nich má svá specifika a tak je to i v případě přenosu.

Hepatitida typu A

Infekční žloutenka A je vyvolána virem HAV, což je RNA virus. Má přímý poškozující účinek na jaterní buňky.

Jeho šíření probíhá fekálně–orální cestou. To znamená, že místem vstupu pro infekci je trávicí trakt.

K tomuto přenosu dochází například kontaminovanými potravinami, půdou, vodou. Známe také pojem nemoc špinavých rukou. Což znamená, že k přenosu přijde po kontaktu s kontaminovaným předmětem rukama. Virus se vylučuje stolicí.

Silnou vlastností tohoto viru je, že se ve stolici vylučuje již 2 týdny před vznikem prvních příznaků. A přibližně 2 týdny po jejich ustoupení. Inkubační doba je v širokém rozmezí, a to od 15–48 dní.

Projevy tohoto onemocnění jsou spíše celkové jako zvýšená tělesná teplota, svalová bolest, slabost, bolest kloubů, nevolnost, zvracení, nechutenství. Ale i průjem a výrazně tmavá moč. A také ikterus.

Vzácnější je přenos parenterální, tedy mimo trávicí trakt. Naopak, nešíří se přes placentu. To znamená, že k přenosu nedochází z matky na plod. Tento virus nevyvolává chronické infekce.

Celosvětově se nahlásí ročně přibližně 1,4 milionu případů, ale předpoklad výskytu je až 10násobně vyšší.

Ohrožena je hlavně specifická skupina obyvatelstva, jako například:

• zdravotničtí pracovníci a jiní pracovníci pracující ve zdravotnictví
• učitelé a vychovatelé
• sociální pracovníci
• policisté
• řidiči hromadné a dálkové dopravy
• pracovníci s odpady

Prevencí může být očkování. Ale mezi hlavní způsoby prevence patří zvýšená hygiena a zvýšený zdravotnický dozor v místě vypuknutí a šíření nákazy. Potřebné je mytí rukou po použití toalety, před přípravou jídel.

Významná je také dostatečná tepelná úprava potravin, případně vody. Velký význam má ochrana pitné vody před kontaminací. Riziko nákazy je při cestování. Hlavně do zemí Afriky, Asie a Jižní Ameriky.

Při cestování je důležité dodržovat zásady důkladné hygieny rukou, vyhýbání se konzumaci potencionálně kontaminovaných a nedostatečně tepelně upravených jídel. Virus ničí působení tepla při 85 °C minimálně po dobu 1 minuty.

Rizikové jsou nebalené vody, nápoje a led, ale také neumyté a neloupané ovoce.

Přenos hepatitidy B

Vyvolává ji HBV virus, který patří do skupiny DNA virů. Nositelem tohoto viru je přibližně 5 % populace Země. Hepatitida B je nejzávažnější, kterou může člověk získat.

A jako komplikace onemocnění je cirhóza, selhání funkce jater a smrt.

Přenáší se krví a tělesnými tekutinami. A to znamená, že i slinami, ejakulátem, poševní tekutinou. Tedy i líbáním a při pohlavním styku. K průniku viru dochází i v případě používání kontaminovaných pomůcek při tetování, piercingu.

Ale i při používání společných hygienických potřeb, jako je například zubní kartáček, holicí strojek. K přenosu probíhá také z matky na dítě při porodu. Pokud se dítě v tomto poporodním období infikuje, vzniká vysoké riziko rakoviny jater po 20 letech života.

Inkubační doba onemocnění je široká, a to přibližně od 30 až do 180 dnů. K jejím projevům může patřit únava, slabost, nevolnost, nechutenství a také kožní vyrážky. Ale i ikterus a světlá stolice.

Předpokládá se, že až 80 % rakoviny jater je zapříčiněno chronickou hepatitidou B.

Účinná ochrana je očkování, které probíhá ve třech vakcinacích. Důležitá je důsledná sterilizace a očista pomůcek, a tedy zajištění zvýšeného hygienického standardu.

Ohroženy jsou skupiny lidí, které přicházejí do styku s lidmi s tímto onemocněním, zejména zdravotničtí pracovníci a jiní pracovníci pracující ve zdravotnických zařízeních. Ale i v ostatních veřejných sektorech, kde člověk přichází do kontaktu s masou lidí. Například policisté, pracovníci bank a podobně.

V případě turismu, ale i mimo cestovatelské záliby, je vysoké riziko při náhodném sexuálním kontaktu, při používání nesterilních nástrojů, například při zubním ošetření. Ale i při transfuzi nebo v případě injekčního podávání drog.

Ve světě je endemicky rozšířena hlavně v Jihovýchodní Asii, v zemích Středního východu, subsaharské Afriky a Latinské Ameriky. Ale i v zemích jižní a východní Evropy.

Jak se přenáší hepatitida C?

Způsobuje ji virus HCV, což je také RNA virus. Ten má 6 typů a následně větší množství podtypů. Hepatitida typu C nebyla známa až do roku 1989. V té době lidstvo znalo pouze typ A a B.

V tomto období docházelo k častým zánětům jater po krevních transfúzích. Nezpůsoboval je nicméně ani jeden z dosud známých virů. Od roku 1992 je povinné testování všech dárců krve.

K přenosu dochází krevní cestou. Mimo organismus virus rychle zasychá a dlouho nepřežívá. To znamená, jak již bylo zmíněno, do roku 1992 i prostřednictvím transfúze.

A jako hlavní způsob a důvod šíření infekce je aplikace drog injekční cestou.

Předpoklad je přibližně 175 milionů infikovaných lidí celosvětově, to představuje až 3 % populace.

Jak již bylo napsáno, šíření je zajištěno parenterálně, tedy mimo požití přes trávicí trakt a ústa. A to krví, při injekční aplikaci drog. Ale i při nedostatečných hygienických a sterilizačních opatřeních ve zdravotnictví, například při dialýze.

Při tetování nebo piercingu.

Ale také z matky na plod během porodu. Riziko přenosu je i při nechráněném pohlavním styku. Ale musí být zajištěna cesta prostřednictvím krve. A to například v případě poškození celistvosti sliznic a kůže. Při poraněních během nešetrného nebo násilného sexuálního styku. Třeba i při orálním styku.

Zvýšené riziko je při análním styku, kdy je nebezpečí poškození celistvosti sliznic vysoké.

Onemocnění má inkubační dobu od 15 až do 160 dnů. Často probíhá asymptomaticky. Případně se mohou objevit celkové chřipkové nebo zažívací potíže. Ikterus není typický. A to až do doby poškození jater, které nastává po letech jeho trvání.

Tehdy je přítomna cirhóza nebo hepatocelulární karcinom.

Proti tomuto typu hepatitidy, tedy proti hepatitidě C, zatím (v roce 2021) není účinné žádné očkování. Důležitá je dezinfekce a sterilizace zdravotnických nástrojů, testování dárců krve. Stejně tak i dodržování hygienických zásad při tetování a piercingu.

V případě drogově závislých je doporučeno zvláštní používání jehel na jedno použití.

Hepatitida typu D

Vyvolává ji HDV, tedy RNA virus. A podmínkou jeho množení je přítomnost viru hepatitidy typu B. Dochází k současnému infikování oběma viry, ale i jako pozdější následná nákaza během infekce typem B.

Také je celosvětově rozšířena, v Evropě hlavně v zemích, jako je Španělsko, Itálie, Moldavsko či Rumunsko.

K jeho přenosu dochází podobně jako u viru hepatitidy B. Stejně tak k jeho šíření mezi lidmi. Tedy kontaktem s kontaminovanou krví a tělesnými tekutinami, při pohlavním styku, i při aplikaci drog.

Infekce tímto typem zhoršuje již existující hepatitidu B. Nastupuje těžká hepatitida, která má výrazné příznaky. Často dochází k rozvoji cirhózy. Pokud dojde současně k infekci hepatitidy B i D, jsou příznaky naopak mírnější.

Prevence této infekce spočívá prakticky v prevenci hepatitidy B. Platí pravidlo, že bez ní nevypukne. Samozřejmě, očkování proti hepatitidě B je účinné i proti typu D.

Informace o hepatitidě E

Za její příčinou je virus HEV. Známe 5 genotypů. Genotyp 1 a 2 jsou lidské. Přenos je enterální, tedy požitím přes trávicí trakt.

Přednostně kontaminovanou vodou.

Genotyp 3 a 4 jsou zoonózy. Je možný přenos ze zvířete na člověka, a to hlavně u domácích zabijaček. Z vepřového masa, ale také z masa zvěřiny, například maso z divočáka či jelena. Příčinou je špatně nebo nedostatečně tepelně upravené maso.

Genotyp 5 se vyskytuje u ptactva. Přenos na člověka nebyl zatím prokázán. Kromě uvedených informací je znám také přenos hepatitidy E z matky na plod, nitroděložně nebo během porodu.

Endemicky se vyskytuje hlavně v zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Závažnost je vyšší u genotypu 1 a 2. Nejzávažněji probíhá akutní hepatitida typu E u těhotných, a to ve třetím trimestru, vzniká vysoké riziko úmrtí matky (20 %).

Rovněž stoupá riziko potratu nebo porodu mrtvého plodu či vrozené hepatitidy E.

Souhrn jeho vlastností:

• je odolný vůči vnějšímu prostředí
• infekce probíhá fekálně-orální cestou
• průběh je podobný jako u typu A, ale je u něj výraznější žloutenka a častěji se vyskytuje jaterní selhání
• nepřechází do chronicity
• na našem území je velmi vzácný (přinášejí ho hlavně imigranti)
• není vyvinuto očkování

Hepatitida F a její existence

I když její existence není potvrzena, lze nalézt literatura se zmínkou o hepatitidě typu F. Vyvolává ji údajně virus podobný HBV. K přenosu by mělo docházet fekálně-orální infekcí. Nepřechází do chronicity.

Hepatitida typu G

K jejímu potvrzení došlo v roce 1996. Původcem je virus podobný HCV. Přenáší se krví a k jejímu vzniku přispívá již přítomná infekce hepatitidou C. Inkubační dobu má podobnou jako HBV, čili od 30 do 180 dní.

Údajně se uvažuje o tom, že virus HGV zpomaluje rozvoj HIV.