Zemrel vám doma príbuzný? Povíme vám, co dál v této težké chvíli

Pro pacienta, a hlavne v posledním stadiu onemocnení, je nejlepší strávit své poslední chvíle života v domácím prostredí mezi cleny rodiny.

V dnešní dobe, kdy existují agentury domácí péce, je to o neco jednodušší.

V nekterých prípadech však stav pacienta vyžaduje 24hodinový dohled, což predstavuje vážný problém i po ekonomické stránce.

Paliativní péce – vážný ekonomický problém

Ten, kdo se o smrtelne nemocného cloveka rozhodne starat a doopatrovat ho, obycejne není schopen i nadále vykonávat své dosavadní povolání z duvodu úplné zaneprázdnenosti. To predstavuje vážný financní problém.

Paliativní péce je financne nárocná, a to od stravování, pres hygienické pomucky, léky, až po polohovatelné postele ci invalidní vozícky. Jistou cást hradí pojištovna, ale i doplatky mohou být vysoké.

Pecovatelský príspevek, o který je možné požádat, je nízký a sotva pokrývá základní potreby, proto ne každý má tu možnost zustat doma.

Clovek pecující o umírajícího musí být odolný

Dalším aspektem je psychická odolnost opatrovníka, který je denne vystavován psychickému napetí.

Pacient mnohdy trpí bolestmi, hlavne pri onkologických onemocneních, ale také dezorientací a agresivitou (m. Alzheimer), ci naprostou nesobestacností (vigilní koma, neurodegenerativní onemocnení, poúrazová ochrnutí).

Psychicky labilnejší osoby, by si mely opravdu rozmyslet, zda jsou schopny péci zvládat, nebo ne. Hrozí totiž syndrom vyhorení!

Udelejte si online test na syndrom vyhorení

Krome fyzických následku onemocnení je treba vždy pocítat i se špatným psychickým stavem pacienta, který nemusí být ztotožnen se svým onemocnením. Muže trpet depresemi a úzkostnými stavy až do samého konce.

Co je smrt?

Smrt je nejméne prozkoumaným momentem života, po kterém už další moment neprijde. Smrt je poslední zastávkou v životní ceste cloveka. Nastává vyhasnutím životních funkcí, ireverzibilním (nezvratným) zastavením dechu, srdce a mozkové aktivity.

Zajímavé:
Ve starovekém Egypte lidé verili, že po smrti se duše cloveka dostává do ríše mrtvých, jejímž vládcem byl buh podsvetí a posmrtného života - Usire (Osiris).
Mýty a legendy ríkají, že Usir byl zavražden, a teprve následne vstal z mrtvých.
Podobná byla i predstava faraonu o zmrtvýchvstání, která mela za následek množství pohrebních rituálu, honosných hrobek a balzamování mumií.

Klinická smrt

Pod pojmem klinická smrt, v minulosti nazývaném také parciální nebo kardiální smrt, rozumíme zastavení srdecní cinnosti a spontánního dýchání. Jedná se do jisté míry o reverzibilní (zvratný) stav, protože mozkové funkce jsou zachovány. Tyto zmeny neznamenají jednoznacnou smrt, jsou proto nejistými známkami smrti.

Nejisté známky smrti:

• bezvedomí
• zástava dýchání
• zástava krevního obehu

V prípade klinické smrti, tedy když jste byli svedky zástavy (pacient vám vydechl pred ocima), je nutná bezodkladná masáž srdce a umelé dýchání.
Efektivnost resuscitace závisí na rychlosti jejího zahájení. Pri zahájení oživování do 4 minut po srdecní zástave a dechu má pacient šanci na obnovení techto funkcí.
Po 4 minutách zacínají nevratné zmeny mozku.

Jen málokterá resuscitace bývá úspešná. I po obnovení životních funkcí je krevní obeh nestabilní, a jsou casté poruchy srdecního rytmu s opetovnou zástavou.

Navzdory vedomostem i správné technice je jen mizivé procento zresuscitovaných pacientu a vetšinou s trvalým poškozením mozku.

Úspešná resuscitace ad integrum bývá raritní, a to prevážne u mladých a zdravých jedincu, u kterých došlo k zástave z ruzných prícin (benigní arytmie, topení, podchlazení).

Zapamatujte si:
Resuscitace se neprovádí u pacientu v terminálním stadiu onemocnení (ocekávané úmrtí smrtelne nemocného) ani v prípade, že vám dodýchal prímo pred ocima, dokonce je KONTRAINDIKOVÁNA! Taková resuscitace je považována za narušení dustojné smrti umírajícího, navíc je zbytecná.

Mozková smrt

Mozková smrt, jak již z názvu vyplývá, je izolovaná smrt mozku se zachovanou cinností srdce a dýchání. Vetšinou je srdecní akce a dýchání podporováno prístroji (umelá plicní ventilace, akce podporovaná léky).

To znamená, že jsou nezvratne poškozeny funkce mozku a mozkového kmene.
U takového pacienta není nadeje na "vylécení".
Pacient bez podpory prístroju a léku není schopen žít. V techto prípadech se ceká na souhlas rodiny k odpojení pacienta od prístroju, které je opodstatnené.

Zajímavé:
Pacient na podpurné ventilaci a lékové podpore s mozkovou smrtí je ideálním dárcem orgánu, které jsou až do odpojení rádne vyživovány.
Lékar, podle našich zákonu, nepotrebuje k odebrání orgánu souhlas rodiny. Rodina je informována pouze z etického a lidského hlediska.
V prípade, že se orgán odebere navzdory nesouhlasu rodiny, nejedná se o nic protizákonného. Lékar nemuže z právního hlediska odebrat orgán pouze pacientovi, který behem svého života podepsal výslovný nesouhlas s odberem.

Klinická smrt + mozková smrt + posmrtné zmeny = biologická smrt

Biologická smrt znamená úplnou smrt, a tím pádem nezvratný stav. Dochází k ní po zástave dýchání a obehu, vyhasnutí mozkových funkcí, pricemž v mrtvém organismu nastávají posmrtné zmeny.

Tyto chemické a fyzické procesy jsou diametrálne odlišné od procesu probíhajících v živém organismu. Jsou jistou známkou jednoznacné smrti. Nazýváme je také posmrtnými zmenami – post mortem.

Jisté známky smrti v chronologickém poradí:

Ocekávané úmrtí težce nemocného pacienta

Težce nemocný pacient nebo pacient v terminálním ci pokrocilém stádiu je ten, jehož onemocnení je nelécitelné, progresivní a bez nadeje na vylécení.

Nejtežší dny pro pacienta i príbuzného nastávají, když stav progreduje, lékari už nejsou schopni pomoci, léky od bolesti neuleví z duvodu rezistence, pacient je pripoután na lužko, prestává prijímat stravu a tekutiny a postupne ztrácí vedomí.

V takových prípadech spolu s potvrzenou smrtelnou diagnózou zbývá jen cekat na poslední výdech, at to zní jakkoli bizarne.

Behem tohoto období je nejlepší, aby byli príbuzní pacientovi na blízku, minimálne se s ním rozloucili a rekli si poslední slova, protože pozdeji už nemusí mít príležitost.
Ve vetšine prípadu, i pres velkou ztrátu, jde o úlevu u pacienta i príbuzných.

Predsmrtná agónie umírajících

Pred úplným koncem života a zánikem koordinace všech funkcí lze pozorovat takzvanou predsmrtnou agonii umírajícího.

Predsmrtná agónie je stav, který nastává na základe postupného zhoršování životních funkcí nemocného. V úvodu je pacient pri plném vedomí, je schopen vnímat své okolí, a také jednat.

Následne se dostavuje agónie, která signalizuje príbuzným poslední chvíle (pacient si již tohoto období není vedomý). Trvá individuálne dlouho, pricemž její trvání se pohybuje od nekolika minut až po celé dny. Bez ohledu na délku trvání s sebou prináší jediné. Definitivní konec.

S prohlubováním se stavu se zpocátku zhoršuje kontakt pacienta s okolím. Soucasne nebo krátce po zhoršování vnímání okolí dochází ke snížené schopnosti pacienta jednat.

Dostavuje se kvalitativní porucha vedomí – dezorientace. Pacient je zmatený osobou (neví, kdo je), místem (neví, kde je) a neovládá casové údaje (jaký je rok, mesíc...).

Nastupují známky zhoršování orgánu jako mozek (kvantitativní poruchy vedomí – prohlubování bezvedomí), dýchání (zrychlené, prohloubené dýchání, nakonec zpomalené, melké až agonální) a krevního obehu (nízký až nemeritelný krevní tlak, slabí, nitkovitý až nehmatatelný puls, bledost).

Aspekty úmrtí

Pri úmrtí dochází k zástave srdecní cinnosti. Pacient má nehmatatelný tep na krcní tepne a nemeritelný krevní tlak. Není nutné hmatání tepu, protože po srdecní zástave následne dochází k zástave dýchání.

Zástava dýchání se projevuje tak, že se prestane zvedat hrudník, není slyšet dechové šelesty a necítit proud vydechovaného vzduchu na líci príbuzného, který dýchání poslouchá.

Jako poslední prichází zánik mozkových funkcí a funkcí mozkového kmene na podklade neprokrvení a neokyslicení mozkové tkáne.

Zajímavé:
Zástava krevního obehu a dechu zpusobuje neprokrvení a neokyslicení, proto je mrtvý ve tvári výrazne bílý až voskový, prípadne má tvár, rty a akrální cásti (uši, nos a konecky prstu) namodralé. Nekdy zástave dýchání muže predcházet chrcení nebo agonální dýchání, pod kterým rozumíme poslední velmi nepravidelné dechy s delšími apnoickými pauzami mezi jednotlivými dechy. Tyto poslední dechy a chrcení predcházejí samotnou zástavu dýchání.

Jak zkontrolovat, zda je pacient mrtvý?

Abyste si bylo jisti, že je pacient skutecne mrtvý, musíte ho oslovit jménem a zatrást jím, címž zkontrolujete vedomí. Pokud nereaguje na oslovení a zatresení, znací to bezvedomí.

Následne je treba priložit ucho k ústum mrtvého a poslouchat dechové fenomény. Pokud neslyšíte prítomnost dýchání, necítíte na líci proud vydechovaného vzduchu a dýchací pohyby hrudníku chybí, znamená to zástavu dýchání.

Pri neprítomnosti dýchání je zástava obehu samozrejmostí, prípadne mužete zkusit nahmatat tep na krkovici nebo premerit tlak.

Pacienta, u kterého se ocekávalo úmrtí (napr. onkologický pacient v terminálním stadiu), NERESUSCITUJEME!

Postup pri ocekávaném úmrtí:

• odendat mrtvému polštáre zpod hlavy
• nechat ho v rovné poloze na zádech
• zavrít mu prsty ocní vícka
• ruce mu mužete preložit pres hrudník
• podvázat pacientovi celist
• umýt pacienta, došlo-li k posmrtnému úniku moci a stolice
• prikrýt ho jen tenkou plachtou
• pootvírat okna, prípadne zajistit v místnosti chladnejší prostredí kvuli tomu, aby telo nezapáchalo
• následne si sednete, nadechnete se, zadržte dech na 2 sekundy vydechnete, ucinte tak nekolikrát
• pokud vás smrt príliš zasáhla, nechte si chvilku na uklidnení
• pokud budete schopni hovorit, volejte 155 k zajištení prohlídky mrtvého tela
• až po prohlídce tela a vypsání úmrtních listu si mužete príbuzného oblékat
• kontaktujte pohrební službu, až když máte dopis o prohlídce mrtvého
• následuje vyrizování pohrbu a náležitosti s tím spojené

Právní aspekty smrti a prohlídky mrtvých. Jak to funguje v soucasnosti?

Smrt má z více hledisek (medicínské, náboženské, právní) nekolik definic. Z právního hlediska je smrt považována za objektivní právní skutecnost, a tedy právní událost nezávislou na lidské vuli. V našem zákone v okamžiku smrti zanikají všechna práva a povinnosti vzniklá behem života.

Podle § 10 odst. 3 zákona c. 285/2002 Sb., o darování, odberech a transplantacích tkání a orgánu a o zmene nekterých zákonu (transplantacní zákon): Smrt [§ 2 písm. e)] se zjištuje prokázáním

1. nevratné zástavy krevního obehu,
2. nevratné ztráty funkce celého mozku, vcetne mozkového kmene v prípadech, kdy jsou funkce dýchání nebo krevního obehu udržovány umele (dále jen "smrt mozku").

Stejný zákon pojednává i o povinnosti lékare provést prohlídku mrtvého tela, o právu lékare navrhnout soudní pitvu v prípade jakýchkoli nesrovnalostí a pochybností ohledne príciny smrti (pokud nešlo o težce nemocného pacienta), zejména pri podezrení na cizí zavinení a prítomnosti známek násilné smrti (i predpokládaná sebevražda).

Kdo provádí prohlídky mrtvých?

Hlavne pri úmrtí v domácím prostredí bylo zvykem, že mrtvé telo prišel prohlédnout obvodní lékar pacientu.

Vzhledem k tomu, že prícina smrti mohla být zpusobena iatrogenne, to znamená neúmyslne, z nedbalosti (predávkování léky podle ordinace lékare), prípadne nesprávnou diagnózou a následnou lécbou ošetrujícího lékare, se prohlídka tímto lékarem neprovádí. Dokonce obvodní lékar nesmí prohlížet svého pacienta.

Prohlídky tel provádejí soudne-lékarští patologové, kterí jsou k tomu urcení.
Soudní lékari dostávají pokyn k prohlídce mrtvého tela.

Postup pri zarizování prohlídky:

1. volejte 155 prímo od zesnulého (operátor se bude ptát potrebné informace)
2. nahlaste presnou adresu v poradí: mesto, okres, ulice, císlo domu, patro (v prípade novostavby orientacní bod)
3. nahlaste príjmení, jméno a rok narození osoby, kvuli které voláte
4. reknete, co se stalo (napr. úmrtí príbuzného)
5. identifikujte presný cas smrti, tedy kdy byl zesnulý viden naposledy živý (dodýchal pred vámi pred 10 min, nebo videli jsme ho naposledy živého vcera a nyní jsme ho našli)
6. reknete, zda šlo o ocekávané, nebo necekané úmrtí (udejte diagnózu základního onemocnení, napr. rakovina slinivky brišní s metastázami do jater)
7. identifikujte místo nálezu a polohu tela mrtvého (doma, venku, na zádech, na briše)
8. na základe telefonické navigace vás operátor vyzve k urcitým úkonum z duvodu zjištení predpokládaného casu úmrtí (kontrola vedomí, dýchání, údaj o teplote tela, údaj o prítomnosti posmrtných skvrn na spodní cásti tela pacienta, údaj o posmrtné ztuhlosti - sehnutí ruky v lokti, pohyb celisti, údaje o vnejších poraneních souvisejících s pádem, násilným trestným cinem a sebevraždou)
9. na základe zjištených skutecností vás operátor/lékar informuje, zda k vám posílá záchrannou zdravotní službu nebo prohlížejícího lékare

Lidé a i nekterí zdravotnictí pracovníci (napr. zdravotní sestry, sanitári) jsou stále mylne presvedceni, že lékar musí podle zákona provést prohlídku do dvou hodin. Tato informace je nesprávná a mylná.

Žádný zákon nepojednává o case, do jakého musí být prohlédnutí tela provedeno!

Prohlížející lékari jsou dva až tri na celý kraj, pricemž každý z nich má na starosti nekolik okresu.
Nejednou se stává, že nekterí z nich musí jet (osobním autem bez výstražných znamení) z jednoho konce na opacný, nebo má nahlášeno více prohlídek.
Hodne casu zabírá i prohlížení mrtvých po dopravních nehodách, násilných trestných cinnostech a sebevraždách za asistence policie, které mají prednost.
Toto všechno trvá, a proto to ne prakticky možné. Lidé cekající na soudního lékare za úcelem vypsání dopisu o prohlídce mrtvého by proto meli být trpeliví a neblokovat tísnovou linku 155 zbytecnými a neopodstatnenými urgencemi.

Další zajímavé zdroje:

• solen.sk - Mozková smrt
• pravo-medicina.sk -  Smrt cloveka – vymezení, právní souvislosti pri urcování smrti
• udzs-sk.sk - Prohlídky mrtvých tel