Zánět, bolest či svědění ucha v létě? Z vody, průvanu i klimatizace

Příznaky jako bolest ucha nebo ušní boltce, zejména při jejich zatlačení, výtok z ucha a porucha sluchu jsou základními symptomy při zánětech ucha.

Podívejme se spolu na všechny letní problémy:
Naše zdraví v létě - slunce, teplo, úrazy a onemocnění

Zánět ucha – otitida

Odborně se zánět ucha nazývá otitida. Rozděluje se na zánět středního ucha – otitis media – a zánět zevního ucha – otitis externa.

Zánět středního ucha

Zánět středního ucha úzce souvisí s onemocněním horních cest dýchacích. Je to způsobeno jejich anatomií a funkčností. Často bývá jejich přidruženým onemocněním. Nejčastěji se vyskytuje při zánětu hltanu a rýmě.

U dětí bývá sluchová trubice ještě krátká, takže zánět středního ucha je často spojen právě s obdobím dětství, ale nevyhýbá se ani dospělým. Je definován jako akutní vzniklé příznaky spojené se zánětem a přítomností tekutiny ve středním uchu.

Až 90 % dětí překoná zánět středního ucha v období do 6 let.

Průběh onemocnění nebývá stejný, a to zejména v různých věkových kategoriích. U malých dětí do 1 roku jsou v popředí zejména celkové příznaky jako:

• horečka
• nechutenství
• zvracení
• pokles hmotnosti

Bolest v uchu dávají děti najevo pláčem. Způsobuje i jejich nespavost. Primárně ji vyvolá virus, ke kterému se přidá bakteriální infekce.

Při typickém průběhu jsou u dospělých výrazné příznaky a zánět středního ucha se snadno diagnostikuje.

Po akutním zánětu hltanu, nebo často již během něj, dochází k zvětšující se bolesti ucha a může být i porucha sluchu na straně postižení. Zvukovod bývá naplněn hnisavou tekutinou.

Zánět středního ucha, který se vyskytne v dospělém věku, bývá někdy recidivující – opakující se zánět z dětství, o kterém postižený ani nemusel vědět.

Při jeho projevení, jelikož je přidruženým onemocněním zánětu horních cest dýchacích, se musí současně myslet i na jejich léčbu. Pokud by byla nesprávná, mohl by tento zánět přejít do chronického a vážně poškodit sluch postiženého.

Přečtěte si také: Článek o zánětu středního ucha.

Zánět zevního ucha nebo plavecké ucho

Zánět zevního ucha nebo zvukovodu mívá vnější i vnitřní faktory.

Mezi vnější patří:

• macerace kůže – tedy její rozmočení tekutinou, v létě zejména vodou z bazénů a vodních nádrží, nebo přímo zánětlivou tekutinou
• mechanické poškození kůže
• chemické poškození kůže

Jejich vlivem se snižuje pružnost kůže zevního zvukovodu. To má za následek snížení funkce mazových žlázek, které se v něm nacházejí. Tím poklesne produkce mastných kyselin, které jsou součástí ušního mazu a slouží jako prevence před mikroorganismy.

Jeho ochranná funkce se tedy sníží a zvukovod bude náchylnější k infekcím.

Rovněž při častém vymývání zvukovodu mýdlem nebo šamponem se ušní maz vyplavuje a nemůže tedy plnit svůj význam. Kůže se stává suchou a na jejím povrchu se snadno usadí nechtěné bakterie. Velkou zátěží bývá i prašné prostředí a nadměrná vlhkost.

Výrazně infekční prostředí, které má velký a častý vliv na zánět zevního ucha, je voda v bazénech. Především termální, která obsahuje chlór a bakterie rodu Pseudomonas aeruginosa.

Výsledkem je častá externí otitida – zánět ucha, nazývaný také plavecké ucho, a to zejména v létě. Postihuje všechny věkové kategorie.

Děti jsou však na toto onemocnění náchylnější, vzhledem k jejich delšímu pobytu ve vodě a s tím spojeným aktivitám.

U nich je zvýšené riziko, že se voda dostane do zvukovodu a udrží se tam delší dobu. To je možné díky jeho anatomickému tvaru, který se od své poloviny dovnitř k ušnímu bubínku svažuje mírně směrem dolů.

Zánět ucha bývá způsoben často i zbytečným a nadměrným mechanickým čištěním vnějších zvukovodů a odstraňováním ušního mazu.

Nesprávné používání vatových kosmetických tyčinek zabraňuje samočistícímu procesu ucha. Maz se tyčinkou natlačí až na ušní bubínek, kde zaschne a působí jako cizí těleso.

Dochází k podráždění pokožky ve zvukovodu a vzniku zánětu.

Častým faktorem vzniku je průvan a nachlazení. Dopomáhají otevřená okna, i během jízdy autem, klimatizace či ventilátory.

• Jaký vliv má klimatizace na naše zdraví? Může škodit?
• Jak používat či nastavit klimatizaci správně a aby nám neškodila?

Mezi vnitřní faktory vzniku zánětu ucha patří zejména stavy vedoucí k oslabení organismu. Jsou to různá akutní nebo chronická onemocnění:

• cukrovka
• snížená hladina vitamínů
• časté fyzické přetížení
• časté vystavení stresovým situacím

Příznaky zánětu zevního ucha

Všechno to většinou začíná svěděním ve zvukovodu. Většinou se tomu však nepřipisuje velký význam. Už samotné svědění je však nízkým stupněm bolesti. Ta se postupem času zvýrazňuje a postižený zjistí, že ulevování si škrábáním se v uchu už nestačí.

Často se k tomu používají již zmíněné kosmetické tyčinky, což průběh onemocnění ještě více zhoršuje. Bolest je lokalizována v oblasti vnějšího zvukovodu a zvýrazňuje se zatažením ušního laloku, nebo tlakem na ušní chrupavku v místě, kde vyúsťuje zvukovod, takzvaný tragus. Intenzivní bývá zejména v noci.

Přidružuje se porucha sluchu. Ta je způsobena otokem zvukovodu a zánětlivou tekutinou, která se v něm nachází. Pokud se delší dobu neodstraňovala, může nepříjemně zapáchat. Zvukovod může být oteklý do takové míry, že se nedá pořádně vyšetřit.

Bolest se může zvětšovat, pokud se zánět začal šířit na chrupavku nebo okostici. Zánět zvukovodu bývá často spojen se zvětšením příslušných lymfatických uzlin a bolestí v oblasti za ušní boltcem.

Symptomy zevního zánětu ucha bývají různé. Mezi nejčastější patří:

• bolest v oblasti zvukovodu
• svědění, tlak či jiné nepříjemné pocity v oblasti ucha
• výtok z ucha
• porucha sluchu
• otok v oblasti zvukovodu a/nebo ušního boltce
• zvýšená tělesná teplota
• zvětšené příslušné mízní uzliny

V tabulce jsou uvedeny rozdíly mezi zánětem zevního a středního ucha

Formy akutního zánětu ucha

Akutní zánět zvukovodu má různé podoby.

Ohraničený zánět zevního ucha – jedná se o ohraničený zánět zevního zvukovodu, nacházející se v některé jeho části.

Difúzní zánět zevního ucha – pronikající zánět, který postihuje celý zvukovod. Napadá kůži zvukovodu i hlouběji v jeho kostěné části. Může být bakteriální, ale také mykotický. Z příznaků se vyskytují:

• bolest, která nemusí být intenzivní
• otok
• porucha sluchu
• vytékající hnis, který způsobuje rozleptání a zánět kůže i na ušním boltci

Na rozdíl od zánětu středního ucha u postižených nepřetrvává zvýšená tělesná teplota.

Virový zánět zevního ucha – nejčastěji se vyskytuje při chřipkové epidemii, ale vyvolávají ho i herpetické viry. Postižení mají intenzivní bolest ucha a mírnou poruchu sluchu. V zevním zvukovodu se tvoří puchýře naplněné krví, které se chirurgicky rozřežou, a příznaky se zmírní.

Maligní zánět zevního ucha – může se vyskytovat u pacientů s porušenou imunitou, s těžkou formou cukrovky, nebo u onkologických pacientů léčených chemoterapií.

Zánět se na začátku projevuje jako akutní zánět zevního ucha, který přechází do chronického zánětu. Později začne ničit kost zvukovodu a může způsobit ochrnutí obličejového nervu.

Mykotický zánět zevního ucha – vyskytuje se u lidí, kteří se déle zdržují ve vlhkém prostředí. Je způsobován různými houbami a plísněmi. Na kůži zvukovodu se vyskytují povlaky, které jsou zabarveny podle druhu plísně od žluté až po zelenočernou. Vyskytuje se svědění zvukovodu a zhoršení sluchu.

Léčba zánětu zevního ucha

Léčba záleží na původci zánětu.

Pokud byl zánět vyvolaný bakteriemi, tak se přistupuje ke každodenní lokální léčbě pomocí prostředků vyvolávajících změnu kyselosti prostředí. Tedy ty, které mění prostředí zvukovodu na kyselé:

• 3% roztok kyseliny borové s alkoholem
• Burrowův roztok
• výplachy chloraminem

Lokálně se mohou aplikovat roztoky širokospektrých antibiotik, pokud zánět neustupuje, podávají se podle výsledků krevních testů antibiotika i systémově.

Mykotické záněty se léčí denním čištěním a odsáváním obsahu zvukovodu. Aplikují se antimykotické roztoky nebo se podávají antimykotika systémově. Kromě pravidelného ošetření léčba těchto zánětů vyžaduje další pokračování, alespoň 2 týdny po vymizení příznaků. Lokálně se podávají antimykotika, aby se zabránilo návratu onemocnění.

Záněty vyvolané herpetickým virem se léčí pomocí antivirotik, vitamínů skupiny B a kortikosteroidů.

Jelikož jsou všechny záněty zevního ucha doprovázeny nepříjemnou bolestí, přistupuje se v jejich léčbě i k podávání léků proti bolesti – analgetik.