Rezistence na antibiotika: Proč je užívat přesně?

Antibiotika (z řec. anti – proti, bios – život) jsou přírodní, ale i synteticky vyráběné medikamenty, které mají schopnost působit na bakterie, zpomalovat jejich růst a ničit je.

Jejich objev představoval revoluci v léčbě bakteriálních onemocnění a významně přispěl k redukci úmrtnosti na infekční choroby.

Historické milníky antibiotické léčby

„Člověk někdy najde to, co nehledá.”
(Alexander Fleming)

Německý vědec E. Freudenreich roce 1988 poprvé izoloval bakteriální sekret a objevil jeho antibakteriální vlastnosti.

Za největší objev se dodnes pokládá nejznámější antibiotikum – penicilin. Jeho objevitelem byl skotský lékař Alexander Fleming. Nejprve v roce 1921 objevil látku ničící bakterie, kterou pojmenoval lysozym.

V roce 1928 odcestoval A. Fleming na dovolenou a zapomněl na stole Petriho misku s bakteriální kulturou.
Než se vrátil, v misce vyrostla plíseň, kolem které byl kruh bez bakterií. Stejného výsledku dosáhl i po zopakování.
Plíseň identifikoval jako Penicillium notatum a antimikrobiální látku jako penicilin

První antibiotika byly původně přirozené látky získané z hub či jiných bakterií. V polovině 30. let k nim přibyly sulfonamidy.

Výzkum nových antibiotik je drahý a neúspěšný

V 60. letech vzniklo chemickou syntézou množství nových antibiotik s různými mechanismy účinku.

V 70. letech nastal zlom, protože s vývojem antibiotik se začala rozvíjet bakteriální rezistence jako následek jejich velkého množství, a tedy i nadměrného užívání.

Bohužel ve stejném období ztratily i farmaceutické společnosti zájem vyvíjet nové preparáty z důvodu finančně náročného výzkumu.

Roční výzkum stojí zhruba 5 miliard dolarů! Kromě toho až 80 % látek neprojde v testech účinnosti a bezpečnosti.

Jak antibiotika působí?

Antibiotika jsou látky, které zpomalují růst mikroorganismů, případně je zcela usmrcují.

Produkují je samotné bakterie nebo houby, jako je tomu v případě penicilinu.

V dnešní době se používají převážně syntetické deriváty se silným antimikrobiálním účinkem a zároveň s minimální toxicitou pro člověka.

Mechanismus účinku antibiotik

Antibiotika působí na bakterie hned několika způsoby.

Zpomalují jejich růst a slučování, zpomalují syntézu bílkovin a nukleových kyselin bakterií a narušují bakteriální membránu.

1. zpomalení syntézy buněčné stěny – buněčná stěna je pro bakterii životně důležitá, proto její narušení znamená usmrcení mikroba
2. narušení bakteriální membrány – narušením cytoplazmatické membrány bakterie dochází k úniku určitých látek důležitých pro její přežití
3. zpomalení syntézy bílkovin – ovlivňuje proces prodlužování peptidových řetězců (bílkovinné produkty)
4. zpomalení syntézy nukleových kyselin – zabraňuje slučování nukleových kyselin

Jejich účinek se hodnotí podle minimální inhibiční koncentrace (MIC). Jedná se o stanovení nejmenší možné koncentrace antibiotika, které je schopno zpomalit růst a množení bakterií.

Další důležitou hodnotou je stanovení postantibiotického efektu (PAE). Jde o období, po které trvá pozastavení množení mikroorganismů, tedy v jednoduchosti jde o délku účinku medikamentu.

Zajímavé:
PAE je velmi důležitou hodnotou. V době, kdy účinek jedné požité tablety končí, je nutné podání druhé. Většina antibiotik se proto podává jednou za 12 nebo jednou za 24 hodin. V případě zpoždění nebo zapomenutí podání léku si bakterie vytváří odolnost vůči tomuto léku – stává se rezistentní!

Jaká antibiotika známe?

Na základě mechanismu účinku je možné rozdělit antibiotické preparáty do více skupin.
Standardně se dělí podle jejich chemické struktury.

Tabulka s rozdělením ATB podle chemické struktury:

Jaké nežádoucí reakce lze čekat při užívání ATB?

Nejčastěji se vyskytují biologické účinky léku na organismus. Jsou způsobeny změnou přirozené mikroflóry v konkrétním orgánu. Lze je pozorovat na kůži a sliznicích, ale také na vnitřních orgánech (střevo – průjem).

Mezi další časté reakce na léky, a tedy i na ATB, patří alergické reakce. Jsou vyvolány přecitlivělostí organismu na určitou látku (účinná látka, pomocná látka) a jeho hyperaktivní odpovědí. Nejčastěji se vyskytují u ATB penicilinové rady.

Nedopatřením, ale i úmyslně může dojít k otravě (intoxikaci) antibiotikem. Stává se tak při požití vysokých dávek léku, ale také při vyšší citlivosti jedince na lék. U pacienta se objevují různé projevy v závislosti na dávce léku. V některých případech dochází k trvalým následkům (např. poškození jater, ledvin).

Rezistence na antibiotika má rostoucí tendenci

Rezistence bakterie na antibiotikum může být primární nebo sekundární.

Důvodem primární odolnosti je geneticky podmíněná necitlivost patogenu na konkrétní antibiotikum. To znamená, že bakterie je přirozeně odolná vůči tomuto léku.

Rezistence sekundární vzniká během nesprávné léčby ATB nebo následkem předchozího užívání ATB. Jedná se o získanou adaptaci mikroorganismu.
V okolí léku se selektují převážně rezistentní bakteriální kmeny.

Typy bakteriální rezistence:

1. penicilinový typ rezistence – vzniká po dlouhodobém užívání ATB penicilinového typu
2. streptomycinový typ rezistence – pozorujeme jej při rychlém vzniku vysoce rezistentních bakteriálních kmenů (streptomycin, erytromycin)

Základní mechanismy rezistence:

• omezený průnik ATB do bakteriální buňky
• změna cílové struktury, změna receptoru
• metabolické změny v bakteriální buňce
• inaktivace antibiotika z důvodu inhibice některých enzymů

Bakteriální rezistence – nová hrozba

Narůstající rezistence bakteriálních patogenů na antibiotickou léčbu – odolnost bakterií na ATB – je jednou z nejvýznamnějších zdravotních hrozeb 21. století.

Stává se nejen zdravotním, ale také ekonomickým problémem. Nezabránilo tomu ani základní opatření, kterým je vázanost léčiva na lékařský předpis.

Již v roce 2017 vydala Světová zdravotnická organizace seznam bakterií s nejvyšší mírou rezistence na dostupné léky, pro které je nezbytné vynalézt nová antibiotika.

V současnosti jsou schválena některá nová antibiotika, jiná podléhají klinickému testování. Cílem je posun v léčbě rezistentních a obtížně zvládnutelných infekcí.

Zajímavé: Mezi nejrezistentnější bakterie patří Acinetobacter baumanii, Pseudomonas aeruginosa, Enterobakterie, Enterococcus faecium, Staphylococcus aureus, MRSA.

Důvody bakteriální rezistence:

1. nevědomost a nesprávné užívání antibiotik samotným pacientem
2. nasazení antibiotické léčby lékařem bez předchozích odběrů krve „naslepo” - problém se zdravotní pojišťovnou

Jak se můžeme bránit?

K tomu, aby nedocházelo k rezistenci bakterie na antibiotikum a následnému prodlužování onemocnění, případně k jeho horšímu průběhu, je důležitý v první řadě výběr léku lékařem.

Druhou prioritou je správnost užívání přípravku pacientem.

• Před samotnou léčbou je nutno nemocnému udělat odběr krve a zjistit, na které ATB z širokého množství je patogen způsobující jeho onemocnění citlivý.
• Následně po odběrech se samotná léčba podává pacientovi v dostatečné dávce.
• Při léčbě je důležité dodržování PAE, tedy každá tableta musí být podávána ve správný čas podle ordinace lékaře.
• ATB je dobré kombinovat s probiotiky (chrání střevní mikroflóru, která je lékem narušována).
• Léčba se musí dobrat úplně, a to i v případě, že pacient se cítí lépe.
• Během léčby je důležitý klidový režim a zvýšený příjem tekutin.
• Pacient by měl být v domácím prostředí, neměl by se vystavovat nadměrnému slunečnímu záření.

Pozor:
Někteří pacienti se diví, že proč je bolí hlava, svaly a klouby, případně proč mají zvýšenou teplotu, když ATB přece užívají správně.
ATB ničí samotnou infekci. Nijak však neovlivňují projevy onemocnění až do doby, než je bakterie zcela usmrcena a symptomy odezní samy.
Příznaky je třeba řešit zvlášť, a to léky od bolesti, léky proti teplotě, případně léky proti průjmu a zvracení.
Je třeba dodržovat časové intervaly užívání jednotlivých léků, protože se liší podle konkrétního léku.