Přepadla vás nervozita a stres? V těhotenství je třeba je minimalizovat

Neodbornost a dezinformace šířící se multimediální cestou jsou ohromné ​​a neutuchající. Podobně je tomu i v případě vlivu stresu na vývoj plodu.

Můžete se například dočíst, že stres nemá vliv na vývoj plodu. Přitom jsou známa a prokázána různá psychosomatická onemocnění. Vznik těchto onemocnění podmiňuje v první řadě stres, ale také strach, nejistota, obavy či deprese. Tyto možná malichernosti mohou v organismu způsobit kaskádu různých biochemických dějů, které nezůstávají bez následků.

Nejsměšnější je informace o tom, jak má stres pozitivní účinky na plod. Nevíme, jakým způsobem autor dospěl k tomuto závěru. Stres, biochemické děje a jejich vliv na ženu i na plod během akutní nebo chronické stresové odpovědi naleznete v článku. Mírný stres urychlující růst dítěte však nekoresponduje s dozráním a správným vývojem.

V mnoha zdrojích je popisována vyšší odolnost dítěte po narození vůči stresu. To je ale jen malou útěchou v porovnání s rizikem vzniku specifických vývojových poruch učení a jiných psychických poruch, které mohou vzniknout.

Zajímavé: Už Platon ve svých dílech respektoval celistvost mezi tělem a duší. Také Cicero měl poznatky, resp. předpokládal spojitost mezi tělesnými chorobami a duševním zdravím. S. Freud popsal psychické příčiny některých chorob. Jako první konkretizoval somatická onemocnění na psychickém podkladě F. Alexander (astma bronchiale, arteriální hypertenze, neurodermatitida, revmatoidní artritida, ulcerózní kolitida, tyreotoxikóza, duodenální a peptický vřed). Východní medicína dosud vychází z předpokladu propojení mentálního a fyzického zdraví.

Nervozita a stres – vymezení základních pojmů

Nervozita a stres jsou dva pojmy, které jsou velmi úzce spjaté. Nervozita se může prohloubit ve stres a naopak stresové reakce se často manifestují souborem příznaků, zahrnujícím i nervozitu. Jejich úzká spojitost má za následek podobnost či prolínání některých projevů.

Tip: Úzkost, strach, deprese či jiné příznaky. Příčiny vedou až do minulosti

Nervozita, proč vzniká?

Slovo nervozita pochází z latinského slova nervus (nerv). Je to pocit nebo stav vnitřního napětí. Někdy vzniká na reálném podkladu, jindy přichází nečekaně bez zjevné příčiny. Někdy ji postižený pociťuje v celém svém těle, někdy konkrétně v nohou či v žaludku. Lidé tento jev popisují často také jako tlak, brnění či vnitřní chvění.

Ve většině případů se vyskytuje ojediněle. Vzniká v momentech, kdy člověka čeká nějaká zkouška, výkon nebo určitá situace, kterou si není jistý. Tady je jen velmi křehká hranice mezi nervozitou a stresem. Krátkodobá nervozita je pokládána za normální.

Dlouhodobá, intenzivní a hlavně neopodstatněná nervozita je chorobný stav. Podle Mezinárodní klasifikace nemocí ji označujeme jako neurotickou poruchu, často spojenou s hyperventilační tetanií a jinými symptomy. Důvody tohoto stavu jsou definovány jako duševní dysbalance.

Jak se projevuje nervozita?

• neopodstatněný strach, fobie
• neopodstatněné obavy
• pocity úzkosti a deprese
• pocity beznaděje
• obsese (vtíravé myšlenky)
• poruchy paměti, amnézie
• poruchy koncentrace
• poruchy spánku (nespavost, časté buzení, noční můry)
• pocit chvění v žaludku
• únava, nevolnost, zvracení, zácpa, průjem
• zvýšená akce srdce
• nadměrné pocení
• třes (ruce nebo celé tělo)
• nesmyslné pohyby, prudké nebo trhané
• zvýšený tón hlasu, chvění hlasu, koktavost

Pozitivní stres. Je to vůbec možné?

Pozitivní stres psychologové označují pojmem eustres. Vzniká v momentě, kdy je organismus vystaven zátěži, která má sice pozitivní podtón, ale na organismus působí stresově z důvodu zvýšených nároků.

Pozitivní stres vzniká v situacích, kdy je narušena adaptační schopnost jedince s příchodem určitých změn. Na člověka ale působí pozitivně a vytváří jakousi hnací sílu.

Eustres je hnací silou, která nás činí aktivnějšími, silnějšími a odolnějšími. Situace, které ho vyvolávají, jsou například svatba, narození dítěte, koupě vysněného domu, vytoužená pracovní pozice a povýšení a jiné. Tyto příklady jsou pozitivní, ale zároveň zvyšují do budoucna i jisté nároky a změny. Proto působí stresujícím vlivem.

Projevy pozitivního stresu:

• nervozita, stres, výbušnost
• změny nálad, pocity úzkosti a zároveň radosti
• neopodstatněné obavy z příchozí změny
• nadměrná nebo otupělá empatie (schopnost vcítit se do situace druhého)
• obsese (pozitivně vtíravé myšlenky)
• neustálé přemýšlení a otupení reálného sociálního kontaktu
• poruchy paměti, amnézie
• poruchy koncentrace vs. nadměrný zájem
• nerozhodnost
• poruchy spánku (nespavost, denní snění)
• únava, vyčerpanost ve střídání s hyperaktivitou
• zvýšená akce srdce
• nadměrné pocení, sucho v ústech
• třes (ruce nebo celé tělo)

Negativní stres – nejhorší atribut

Logicky horší než pozitivní stres a bezpochyby horší než nervozita je stres negativní. Je známý jako distres. Negativní stres má negativní účinky na člověka, zaměstnává jeho mysl a v různé míře (v závislosti na mentálním zdraví a odolnosti jednotlivce) vyčerpává. Je častou příčinou psychosomatických onemocnění.

Psychosomatická onemocnění (duše – psyché, tělo – soma) jsou taková onemocnění nebo příznaky, které vznikají na základě negativních, psychických stavů. Psychika a tělo jsou dva různé systémy, které jsou vzájemně propojeny.

Nerovnováha jednoho způsobuje nerovnováhu nebo problém na tom druhém. Dobrým příkladem je onkologická bolest, která má za následek utrpení, smutek, vyčerpanost, nechuť do života, apatii, uzavřenost. Naopak deprese má za následek nechutenství, zvracení, úbytek tělesné hmotnosti a dehydrataci.

Projevy negativního stresu:

• neopodstatněný strach, fobie
• neopodstatněné a opodstatněné obavy
• pocity úzkosti, beznaděje a deprese
• negativní obsese (vtíravé myšlenky)
• nadměrná nebo otupělá empatie
• změny nálad, výbušnost, agrese, agresivita
• poruchy paměti a jejího udržení, amnézie
• poruchy koncentrace
• poruchy spánku (nespavost, časté buzení, noční můry)
• pocit chvění v žaludku
• únava, nevolnost, zvracení, zácpa, průjem
• závratě, kolaps
• zvýšená akce srdce, zvýšení krevního tlaku
• zrychlené a mělké dýchání
• bledost ve tváři, nadměrné pocení
• třes (ruce nebo celé tělo)
• nesmyslné pohyby, prudké nebo trhané
• zvýšený tón hlasu, chvění hlasu, koktavost

Jak ovlivňuje stres člověka?

V momentě, kdy stresový faktor začne působit, se tělo brání. Jedná se o jakousi obrannou reakci vůči vnějšímu nebezpečí. Tu lze pozorovat během jednotlivých stresových fází.

Do krve se vyplavují hormony, které v první až třetí fázi stresu působí jako jakási ochranná bariéra. S intenzitou a délkou trvání stresu však může dojít k úplnému vyčerpání těchto rezerv a celého organismu. To může být příčinou těžkého poškození zdraví, ve výjimečných případech k zániku organismu.

Zajímavé: Na rozdíl od lidí u zvířat probíhá stimulační fáze zvládání stresu. Aktivací sympatického nervového systému se jejich organismus nastartuje podobně jako u člověka (zvýšená akce srdce, zvýšený krevní tlak, zvýšený svalový tonus, zvýšená koncentrace), ale výsledkem je buď útok, nebo útěk jako ochrana proti hrozícímu nebezpečí.

Tabulka s fázemi stresu

Důležité hormony a změny během stresové reakce

Stres je obranná reakce organismu na nadměrnou psychickou či fyzickou zátěž nebo vnější či vnitřní hrozbu. Jakýkoli původce stresu se nazývá stresor. Stresorem může být vnitřní faktor jako například genetická predispozice, metabolické či jiné onemocnění. Vnějším faktorem rozumíme negativní událost. Následující sled událostí je zprostředkován hormonálním a nervovým systémem.

Působením stresoru se v organismu aktivují určité mechanismy. Jejich důsledkem se vyplavuje nadměrné množství hormonů do oběhu. V některých případech (méně častých) je sekrece některých z nich snížena. Hormony jsou produkované endokrinními žlázami.

Aktivací v hypotalamu (spodní část mezimozku tvořící zároveň dno třetí mozkové komory) dochází současně ke dvěma reakcím. První se nazývá sympatiko-adreno-medulární, druhá hypotalamo-pituitární-adrenální.

První reakce působí přímo na sympatikus a aktivuje ho. Druhá reakce má za následek zvýšenou sekreci hormonů hypotalamu – kortikotropních hormonů. Tyto změny ovlivňují zbývající endokrinní a hormonální systém aktivací nebo inhibicí ostatních hormonů.

Tabulka základních "stresových" hormonů

Biochemické reakce při akutním nebo chronickém stresu

Při akutním nebo chronickém stresu se aktivuje nervový, endokrinní, kardiorespirační a pohybový systém.

Nervový systém se dává do pozoru před potencionálním nebo hrozícím nebezpečím. Zlepšují se kognitivní funkce (myšlení, paměť, koncentrace, pohotovost, reakční doba), smysly (zrak, sluch) a snižuje se pocit bolesti.

Spolu s pohotovostí pohybového systému dochází ke zvýšení svalového tonu příčně pruhovaného svalstva.

Kardiorespirační systém pracuje rychleji. Zvyšuje se srdeční frekvence, čímž dochází ke zvýšenému prokrvení a okysličení orgánů. Zároveň se zužují periferní cévy a stoupá krevní tlak, rozšiřují se zornice a výrazně se zkracuje koagulační čas (čas srážení krve). Průdušky se rozšiřují, dýchání je zrychlené a prohloubené.

Endokrinní systém neví dopředu, jak dlouho bude organismus stresu vystaven. Proto mobilizuje veškeré energetické zdroje a vytváří zásoby.

Naopak aktivita hladké svaloviny, která tvoří trávicí, močový a reprodukční systém, je výrazně tlumená. Snižuje se střevní peristaltika, což může způsobit zácpu nebo paradoxně průjem. Inhibuje se sekrece trávicích šťáv. Uvolnění svaloviny močového měchýře může mít za následek pomočení. Pohlavní orgány během stresu nefungují, jak by měly. U mužů dochází k poruše erekce, u žen například k vaginální suchosti.

Zajímavé: Pokoušíte se o miminko, ale nějak to nefunguje? Jednou z příčin může být také stres a jeho tlumivý účinek na reprodukční soustavu. Snížená možnost početí je prokázána.

Na těchto pochodech v organismu se podílejí výše uvedené „stresové” hormony. Ty svou nadprodukcí ovlivňují ostatní hormony v těle.

• Antidiuretický hormon – Tvoří se v hypothalamu, v menší míře i v kůře nadledvin a v gonádách. Působí na metabolismus tekutin tím, že je zadržuje mimo buňky při jeho nadměrném množstv. Vstřebává vodu v ledvinách, čímž výrazně ovlivňuje jejich funkci. Zvyšuje tlak krve.
• Somatotropní hormon – Je hormonem adenohypofýzy. Je to růstový hormon, který se podílí na růstu hlavně kostí, svalů a vnitřních orgánů. Jeho nadprodukce způsobuje akromegalii (zvýšený růst periferních částí jako uši, nos). Jeho snížená produkce významně ovlivňuje správný růst a vývoj.
• Tyroxin – Je jeden z hormonů produkovaných štítnou žlázou. Akutní stres zvyšuje jeho tvorbu, což způsobuje snižování zásob glykogenu v játrech a zvyšování cukru a dusíkatých látek v krevním oběhu. Zvyšuje srdeční frekvenci až o 20 %. Chronický stres snižuje jeho hladinu. To má že má výrazný vliv na růst tkání a orgánů, protože tyroxin inhibuje vylučování růstového hormonu.
• Folikulostimulační hormon, prolaktin, luteinizační hormon, testosteron, estrogeny (sexuální funkce, reprodukce)
• Glukagon, inzulín – Tyto hormony se tvoří ve slinivce břišní. Při akutním stresu se zvyšuje množství inzulínu a snižuje množství glukagonu. To způsobuje hypoglykémii až hypoglykemické koma u diabetiků. Vlivem chronického stresu je tomu naopak a objevuje se hyperglykémie a metabolický rozvrat.
• Aldosteron – Tvoří se v kůře nadledvin a ovlivňuje propustnost buněčných membrán. Reguluje metabolismus vody a některých solí. Stimuluje vstřebávání sodíku a vylučování draslíku.

Těhotenství a stres – věda, výzkum, pokusy a výsledky

Vliv stresu na člověka již byl stručně popsán. Těhotné ženy nejsou výjimkou. Vzhledem k tomu, že v sobě nosí i další živou bytost, by měly být v tomto směru obezřetnější.

Nitroděložní vývoj plodu

Plod je během nitroděložního vývoje připoután k matce placentou a k placentě pupečníkem. Pupečníkem dostává potřebné živiny a kyslík. Také jsou jím odváděny zplodiny metabolismu. Placenta zajišťuje také jakousi ochranu nebo bariéru vůči imunitnímu systému matky. Ten by jinak bral embryo jako cizí těleso a bojoval proti němu.

Placenta je dočasný orgán v těle matky, který produkuje některé hormony. Ty jsou důležité pro udržení gravidity. Jedná se o choriový gonadotropin (hCG), který je známým pojmem pro každou ženu, která si někdy dělala těhotenský test. Dále se jedná o estrogeny, progesteron a laktogen.

Rovněž je permeabilní (propustná) pro hormony tvořící se a vyplavující se do krevního oběhu matku. Když hormony dokážou v tak velké míře působit na dospělého jedince, co potom malý a lehce zranitelný plod?

Vliv stresových hormonů na růst a vývoj plodu

Stres jako faktor ovlivňující matku i plod je jen jedním z mnoha faktorů působících na intrauterinní vývoj. Je třeba brát v úvahu, že nejhorší a nejméně ovlivnitelný dopad na správný vývoj novorozence má genetika. Zvýšená koncentrace některých hormonů v amniotické tekutině byla vědecky prokázána.

Důležité upozornění: Rovněž je nutno podotknout, že stres působící na plod musí být závažný, intenzivní a dlouhodobý (znásilnění, přepadení, vražda, ztráta partnera). Krátkodobý stres z každodenního života nezpůsobí narození dítěte s mentální retardací, rozštěpem páteře a nevyvinutými orgány.

Potom jsou to faktory jako abúzus některých drog, užívání některých léků, základní, probíhající matky (cukrovka, hypertenze, onemocnění štítné žlázy), ale i různé infekce vzniklé během těhotenství (meningitida, neštovice).

Tip: Chřipka v těhotenství

Výzkum v podávání glukokortikoidů

Vědci z Cambridgeské univerzity, která je jednou z nejznámějších univerzit světa, potvrdili vliv stresu na růst plodu na základě studie. Testovacím vzorkem byly plody myší, kterým byly aplikovány stresové hormony glukokortikoidy. Ve srovnání s plody myší, kterým nebyl hormon podáván, byly podstatně menší. Tyto hormony zasahují a výrazně narušují transport cukrů přes placentu. To způsobuje poruchy výživy intrauterinně, poruchy růstu a následně nízkou porodní hmotnost.

Výzkumy na zvířatech (savcích) jednoznačně dokazují vliv stresu a jeho trvalé důsledky na úrovni neuroendokrinní a v pozdějším chování dítěte. Glukokortikoidy uvolňující se během stresu mají vliv na vývoj mozku (adenokortikotrotropní hormon, hydrokortizon – menší obvod hlavičky). Tato oblast je samozřejmě neustále podrobována různým studiím.

Vliv somatotropního hormonu na plod

Růst a hmotnost plodu však závisí také na zvýšené nebo snížené hladině hormonů v těle matky. Jde hlavně o somatotropní hormon. Jeho koncentrace je závislá na tom, zda se jedná pouze o akutní stresovou reakci, nebo chronický stres. Jeho nadbytek může mít za následek nadměrnou hmotnost plodu a s tím spojený předčasný porod. Naopak jeho snížená koncentrace může způsobit nízkou porodní hmotnost, nedonošenost a špatný vývoj kostí a vnitřních orgánů.

Dlouhodobý vliv stresu a stresových hormonů zvyšuje riziko špatného vývoje některých orgánů a zvyšuje možnost vrozených vad srdce, plic, střev nebo nervového systému.

Steroidy a tyreotoxin

Lehký přechod placentou je zaznamenán například u steroidů nebo tyroxinu. Ty působí na plod podobně, jako působí u dospělého. Tyreotoxin inhibuje růst plodu a výrazně zasahuje do koncentrace glukózy a inzulínu v těle. Může způsobit snížený růst, nízkou poporodní hmotnost a metabolické poruchy. Ty mohou být překážkou ve správném vývoji dítěte.

Sekundární vliv hormonů na základě poruch vyvolaných u matky

Je zaznamenáno více případů v pozdější fázi těhotenství, kdy náhle vzniklý a silný stres těsně před porodem způsobil předčasný porod. Jak je to možné? Stres a jeho působení na svalovou tkáň může vyvolat předčasné stahy dělohy a tím samozřejmě porod.

Hormony jsou nevyzpytatelné a umí působit na plod i sekundárně. Primárně ovlivňují matku. Vyvolávají v jejím těle určité změny až onemocnění, které sekundárně působí na ještě nenarozené děťátko.

Tabulka s onemocněními vzniklými během těhotenství a jejich vliv na plod

Tato somatická onemocnění matky na psychickém podkladu mohou způsobit předčasné odlučování placenty, gynekologické krvácení a zvyšují riziko potratu. Rovněž ovlivňují hmotnost a vývoj orgánů a tkání u novorozence.

Tip: Jak rozeznat preeklampsii v těhotenství

Přesné vlivy stresu na plod jsou neustále předmětem diskusí jak maminek, tak odborníků. Jisté je ve 100 % jen to, že stres má na novorozence převážně negativní dopad. Z tohoto důvodu je třeba je minimalizovat a neohrožovat dítě.