Jaká tajemství skrývají naše krevní skupiny? AB je nejvzácnější, co bychom ještě měli vědět?

Z historie krevních skupin a krevních transfuzí

Lidé od pradávna věřili v nadpřirozené vlastnosti zvířecí a lidské krve. Byla součástí různých náboženských rituálů a obřadů.

Za nejcennější oběť bohům byla považována oběť lidské krve. Pozorovali, že ztráta velkého množství krve u lidí a zvířat vážně ohrožuje jejich životy.

Nejznámější krvavou dámou je hraběnka Alžběta Bátoryová. Pověsti vyprávějí, jak se koupala v kádích plných panenské krve, aby si zachovala mládí a krásu.

Pravděpodobně věřila v omlazující účinek krve plné hormonů, který možná skutečně takový účinek měl.

První krevní transfuze se paradoxně začaly provádět dávno předtím, než lidé měli představu o existenci krevních skupin. Proto byly tyto zákroky vysoce rizikové a obvykle končily smrtí. Došlo ale i k několika zázračným vyléčením.

Počátky krevních transfuzí začínají objevem krevního oběhu. Za jeho objev v roce 1616 vděčíme Angličanovi Williamu Harveymu.

Ve Francii byla v roce 1667, za vlády krále Ludvíka XIV., provedena první transfuze krve pomocí jehněčí krve. Pacient jako zázrakem přežil.

Teprve o 150 let později se lidé odvážili podat člověku lidskou krev od dárce. Stalo se tak v roce 1818. Porodník James Blundell tak zachránil život matkám, které v té době často umíraly po těžkém porodu právě na krvácení z poporodních poranění.

Konečně se dostáváme k přelomovému období, kdy byl učiněn největší objev transfuziologie.

V roce 1901 vídeňský lékař Karl Landsteiner objevil fenomén aglutinace, tedy schopnost červených krvinek shlukovat se v jiném lidském séru. Landsteiner vyslovil myšlenku existence tří krevních skupin.

Za tento úspěch mu byla v roce 1930 udělena Nobelova cena za medicínu.

Nakonec český psychiatr Jan Janský rozšířil poznatky o krevních skupinách o čtvrtou krevní skupinu. Tehdy se skupiny označovaly jednoduše jako I až IV.

Dnešní názvy A, B, 0 a AB byly zavedeny až po roce 1930.

Kromě tohoto základního dělení krevních skupin však víme, že existují i další dílčí krevní skupiny. Druhou nejznámější krevní skupinu objevili opět Landsteiner a Wiener. V roce 1941 objevili existenci systému Rh.

V dnešní době umíme krev ředit, uchovávat, skladovat, oddělovat od ní jednotlivé buňky a její složky, jako jsou bílkoviny, koagulační faktory, protilátky atd.

Lidská krev se tak stává ještě cennější komoditou, která je připravena léčit a uzdravovat tisíce pacientů po těžkých úrazech, operacích, popáleninách, onkologicky nemocné, hemofiliky, lidi se závažnými autoimunitními reakcemi. Krevní produkty se používají i v lékařské kosmetice.

Jak se liší jednotlivé krevní skupiny AB0?

Krevní skupiny jsou určité vlastnosti červených krvinek. Podstata jejich existence je založena na principu dvou složek, a to antigenu a protilátky.

Antigen je pevná částice vyskytující se na povrchu buňky. Může to být například sacharid, lipid, bílkovina atd. Je nedílnou součástí buněčné membrány.

Protilátka se nachází v séru. Je to vlastně imunoglobulin, který rozpoznává antigeny a zahajuje útok proti cizím.

Antigen na povrchu červených krvinek se nazývá aglutinogen. Protilátka proti němu je aglutinin. Když se aglutinin setká s aglutinogenem, spustí reakci zvanou aglutinace neboli shlukování červených krvinek. Právě tento jev byl základem objevu krevních skupin.

V systému AB0 existují čtyři základní krevní skupiny, a to 0 (nula), A, B a AB.

Na povrchu červených krvinek se nacházejí specifické cukry (sacharidy). Přítomnost N-acetylgalaktosaminu tvoří antigen pro krevní skupinu A. Přítomnost sacharidu D-galaktózy je zase antigenem, který tvoří krevní skupinu B.

Oba sacharidové antigeny jsou spojeny s buněčnou membránou takzvaným H-antigenem. Pokud je tento H-antigen prázdný, tj. není na něm žádný sacharid, je výsledná krevní skupina nulová.

Přirozenou schopností imunitního systému těla je vytvářet proti antigenům protilátky. Tak je tomu i v případě antigenů přítomných na červených krvinkách.

Lidé, kteří mají krevní skupinu A, mají v séru přítomny aglutininy anti-B. Osoby s krevní skupinou B mají protilátky anti-A.

Jedinci s krevní skupinou nula nemají antigeny, ale mají protilátky obou typů, tedy anti-A i anti-B. Tito lidé jsou univerzálními dárci krve, ale mohou přijmout pouze krev své krevní skupiny, tj. krevní skupiny nula.

A konečně lidé s krevní skupinou AB mají na svých červených krvinkách přítomny oba antigeny, ale žádné protilátky. Jsou univerzálními příjemci, ale mohou darovat krev pouze osobě, která má krevní skupinu AB.

Například při transfuzích se nezohledňují pouze základní čtyři krevní skupiny AB0. Důležitá je i shoda v Rh systému. Při transplantacích jsou kritéria shody ještě přísnější. Kromě krevních skupin je důležitá i shoda v dalších imunitních vlastnostech a molekulách.

Darovaná krev, která neodpovídá krevní skupině příjemce, se nazývá AB0 inkompatibilní nebo inkompatibilní v Rh systému. Transfuze takové krve může být smrtelná. Imunitní reakce vyvolaná protilátkami způsobí hemolýzu, tj. rozpad červených krvinek.

Dědičnost krevních skupin

Krevní skupiny jsou vlastnosti červených krvinek, a proto se podobně jako barva vlasů nebo očí dědí z rodičů na jejich potomky.

Dědičnost krevních skupin zajišťují geny, které nesou genetickou informaci o všech našich vlastnostech.

Krevní skupiny se dědí podle Mendelových pravidel dědičnosti. Výsledná krevní skupina dítěte vznikne zkřížením genotypů rodičů.

Toto křížení si stručně vysvětlíme na příkladu dvou rodičů. Jeden z nich bude mít krevní skupinu A a druhý krevní skupinu 0.

Fenotyp krevní skupiny A může mít dva typy alel (v nichž je gen uložen). Buď se skládá ze dvou alel AA, nebo A0. Výsledek je stejný – krevní skupina A. Krevní skupina nula může mít pouze jeden genotyp, a to alelu 00.

Křížení je jednoduché, přiřazujeme "každý ke každému". Pokud zkřížíme AA s 00, ve 100 % případů získáme genotyp A0. Všechny děti těchto rodičů budou mít krevní skupinu A.

Pokud zkřížíme genotyp A0 a 00, v 50 % případů získáme genotyp A0 a ve zbylých 50 % bude výsledný genotyp 00. V případě, že zkřížíme genotyp A0 a 00, v 50 % případů získáme genotyp A0. Dítě těchto rodičů má poloviční šanci, že se narodí s krevní skupinou A nebo s krevní skupinou 0.

Znalost dědičnosti krevních skupin má význam zejména v soudním lékařství a ve sporech o otcovství.

Krevní skupina je zapsána v naší genetické informaci a od narození se nemění. Ve výjimečných situacích se může dočasně změnit. Je to například po výměnné transfuzi u novorozence nebo po transplantaci kostní dřeně.

• Kalkulačka krevních skupin: Jakou skupinu může mít dítě?
• Kalkulačka krevních skupin: Jakou krevní skupinu může mít rodič?
• Kalkulačka data darování krve: Kdy mohu znovu darovat krev?

Zeměpisné rozdíly v prevalenci krevních skupin

Stejně jako se liší rozložení lidí s různou barvou pleti, liší se lidstvo i v prevalenci krevních skupin.

Ostatní krevní skupiny

V moderní době známe několik desítek krevních skupin člověka.

Mezinárodní společnost pro krevní transfuzi uvádí až 33 systémů krevních skupin. Tyto krevní skupiny se skládají z více než 300 antigenů přítomných na červených krvinkách.

Zmíníme se o několika nejznámějších a nejdůležitějších krevních skupinách:

Rhesus systém

Systém Rhesus je po systému ABO druhým nejdůležitějším systémem krevních skupin. Systém Rh se skládá z 50 antigenů, ale pouze pět z nich je důležitých. Je pojmenován podle opice Macacus rhesus, u které byl tento krevní systém poprvé popsán.

Takzvaný Rh faktor může, ale nemusí být přítomen na buněčné membráně lidských červených krvinek. Rh faktor je ve skutečnosti antigen D, který je imunogenní, tj. schopný vyvolat tvorbu protilátek.

Pokud má člověk tento antigen D na svých červených krvinkách, je Rh pozitivní. Pokud ho nemá, je Rh negativní.

Rh negativní lidé si při kontaktu s Rh pozitivní krví začnou vytvářet protilátky proti tomuto antigenu. Tento D-antigen je pro tělo identifikován jako cizí, imunitní systém jej nerozpozná.

Protilátky začnou proti těmto červeným krvinkám bojovat a ničit je. Takto dochází k hemolytické reakci, když je Rh pozitivní krev transfundována Rh negativnímu jedinci.

Osoba s Rh pozitivní krví netvoří protilátky proti D-antigenu, protože imunitní systém tento antigen rozpoznává a ví, že je tělu vlastní.

Imunitní protilátky proti D-antigenu jsou podobné IgG protilátkám, a proto mohou přecházet přes placentu. Proto někdy vzniká problém, pokud má Rh negativní matka porodit Rh pozitivní dítě (pokud je otec Rh pozitivní a dítě zdědilo D-antigen).

Při těhotenství nemusí dojít k žádným komplikacím, ale krev matky a dítěte se může setkat při porodu. V tu chvíli si tělo matky začne vytvářet protilátky proti D-antigenu.

Protilátky jsou v těle přítomny po dlouhou dobu. Při druhém těhotenství s Rh pozitivním dítětem tyto protilátky procházejí placentou a ničí červené krvinky dítěte. To způsobuje hemolýzu neboli rozpad.

V současné době existuje účinná prevence proti hemolytickému onemocnění novorozenců. Těhotným Rh negativním matkám, které porodily Rh pozitivní dítě, se podává anti-D imunoglobulin buď před porodem, nebo jako poporodní profylaxe.

H-antigen

H-antigen se nachází na všech červených krvinkách bez ohledu na příslušnost ke krevní skupině v systému AB0. Je prekurzorem pro antigeny krevní skupiny AB0.

Existují však lidé s velmi vzácným bombajským fenotypem. Tyto osoby nemají na buněčné membráně svých červených krvinek přítomen H-antigen. Pokud nemají H-antigen, nemají ani antigen pro krevní skupinu A nebo B.

Zdá se, že takoví lidé tím pádem nemají svou krevní skupinu. I když tito lidé nemají antigeny, přesto produkují protilátky proti H-antigenu, tedy i protilátky proti antigenům A a B. V případě, že tito lidé nemají antigeny, mohou si vytvořit protilátky proti antigenům A a B. Proto mohou být příjemci krve pouze od dárce, který má krevní skupinu 0.

Antigenní systém MNS

Krevní skupina systému MNS byla objevena známou dvojicí vědců Landsteinerem a Levinem v roce 1927. Protilátky proti antigenům jsou typu IgG a nazývají se anti-M a anti-N. Protilátky proti antigenům jsou typu IgG.

Tyto protilátky mohou být příčinou vzácných transfuzních reakcí při kompatibilitě v jiných systémech (AB0 a Rh).

Asociace některých onemocnění s krevní skupinou AB0

Jsou známy některé souvislosti mezi zvýšeným výskytem některých onemocnění a krevními skupinami v systému AB0. Například lidé s krevní skupinou nula mají nižší riziko rakoviny slinivky břišní, tromboembolické nemoci a jsou také více chráněni proti smrtelné malárii.

V současné době se také zvažuje souvislost mezi krevními skupinami a infekcí virem SARS-CoV-2 a průběhem onemocnění COVID-19.

Z dosavadních pozorování vědci zjistili, že jedinci s krevní skupinou 0 mají nižší riziko infekce a také nižší riziko těžkého průběhu onemocnění a nutnosti umělé plicní ventilace.

U krevních skupin B a AB bylo riziko umělé plicní ventilace nejvyšší.

Naopak jedinci s krevní skupinou 0 měli vyšší riziko infekce bakterií Vibrio cholerae, která způsobuje smrtelnou choleru. Osoby s krevní skupinou AB jsou před tímto onemocněním nejvíce chráněny.