Je hyperaktivita v dospelosti prínosem ci problémem?


Pripustit si, že díte je hyperaktivní, není tak težké, jako pripustit si, že bychom touto poruchou mohli trpet my sami. ADHD v dospelosti není mýtus, ale fakt. Problémem je, že v tomto veku na diagnózu tohoto typu nemyslíme.
Obsah článku
ADHD neboli hyperaktivita není nedostatek disciplíny, ale neurobiologické onemocnení zpusobené nerovnováhou urcitých chemických látek v mozku. Ty mají znacný vliv na kontrolování aktivity.
Projevuje se poruchou pozornosti, hyperaktivitou a zvýšenou impulzivností.
Deti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou se casto jeví a jsou považovány za "neposlušné". V detském veku se na nej v posledních letech velmi casto myslí, zato v dospelosti vubec.
Toto onemocnení je mylne pripisováno pouze detským pacientum, kterí z nej tak ríkajíc vyrostou.
Ale je tomu skutecne tak, jak se vetšina lidí domnívá?
TIP: Máte doma hyperaktivní díte? Jak rozlišit hyperaktivitu od ADHD?
Jak je to s ADHD a dospelými jedinci?
Hyperaktivitu, problémy s pozorností a impulzivností a následnou úzkost a depresi nejednou pripisujeme nadmernému stresu, který se stává bežnou rutinou každého jedince v rozvinutých zemích.
Ale ve skutecnosti se vubec nemusí jednat o stres a vycerpání!
Muže to být ADHD, kterým trpí približne 4 % dospelé populace.
ADHD je obzvlášte rizikovým onemocnením pro dospelé lidi. Podle odborníku má vysokou psychiatrickou komorbiditu, tedy prítomnost více psychiatrických onemocnení soucasne s primární diagnózou hyperaktivity, pricemž ta mají vliv na základní onemocnení.
Pridružené úzkostné a depresivní stavy dokonce ADHD velmi casto prekrývají. Pacient prichází na ambulanci praktického lékare v presvedcení, že je prepracován, a proto i ponekud depresivní.
Ale co když tomu tak ve skutecnosti vubec není?
U dospelých osob je diagnostika ADHD mnohem složitejší než u detí z nekolika duvodu.
Jedná se o onemocnení, které nelze zjistit jen tak, napríklad odberem krve.
Základním aspektem je anamnéza z detství a symptomatologie, která je casto prekrývána psychickými projevy.
Navíc se dospelí jedinci jen težko smirují s touto diagnózou, proto si onemocnení nepriznávají a nevyhledávají pomoc.
Jak se projevuje hyperaktivita v dospelosti?
ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) je neurovývojové onemocnení se základní triádou symptomu (porucha pozornosti, hyperaktivita, impulzivnost).
Vzniká na genetickém podkladu, což znamená, že se s ní pacient už narodí.
Porucha pretrvává až do pozdní dospelosti, kdy jsou príznaky stejné jako u detí, mohou být mírnejší, a jejich odlišnost je pouze subjektivní s ohledem na rozdílnost vyjadrování se v ruzných vekových skupinách.
Navíc jsou projevy ADHD v pozadí prekryty depresí, úzkostí nebo závislostí na alkoholu. A práve toto jsou pravé príciny vyhledání lékarské pomoci.
U dospelých hyperaktivních pacientu se velmi casto objevuje tzv. denní snení, kdy svému imaginárnímu svetu venují behem snení spoustu casu.
Také jsou pozorovány prokrastinace, což znamená odkládání duležitých úkolu a cinností na pozdeji (na poslední chvíli). Není to však záležitostí lenosti, ale psychiky. Namísto duležitých záležitostí vykonávají množství tech nepodstatných.
Tabulka se základní symptomatologií ADHD u detí a dospelých
Projevy, které jsou v popredí | Projevy, které jsou skryté | |
Detský pacient s ADHD |
|
|
Dospelý pacient s ADHD |
|
|
Hyperaktivní porucha se vekem zmírnuje
Hyperaktivita se v dospelosti v jistém smyslu projevuje podobne jako u detského pacienta. Nemocný je neposedný a nevydrží dlouho na jednom míste. Má neustálé nutkání pohybu, a pokud musí stát nebo sedet, napríklad na pracovišti, tak minimálne mení polohy, poklepává prsty po stole, pohybuje a podupkává dolními koncetinami pod stolem.
Není schopen ani delšího relaxu.
Vetšina lidí s touto poruchou hodne sportuje, prípadne má nekolik volnocasových aktivit, jako jsou pravidelné túry, behání, jízda na kole a jiné.
Nekterí opovážlivci, kterým to nestací, mají v oblibe i adrenalinové sporty, jako napríklad let balonem ci letadlem, skok s padákem, tandemový seskok, paragliding nebo bungee jumping.
Dospelí pacienti s ADHD velmi casto a hodne mluví, tedy lépe receno nezavre se jim pusa. Takové lidi je nekdy obtížné prerušit a zapojit se do konverzace, protože vlastne vedou monolog, kdy si kladou otázky a vetšinou si na ne i odpovídají. Mimo spolecnost casto komentují to, co práve delají.
V prípade déletrvajícího "nuceného klidu" je na rozdíl od detí dospelý casto neklidný až nervózní.
Porucha pozornosti pretrvává ve stejné míre i v dospelosti
Porucha pozornosti by se u zralého cloveka dala zaškatulkovat do jednoho slova, a tím je CHAOS.
Presne to zpusobuje neschopnost se soustredit na konkrétní cinnost. Ta se zhoršuje tím více, cím více se na ni osoba zameruje, a také cím více se brání rozptylování z okolí. Navzdory všem zábranám se pacienti velmi rychle dají svést na jinou cinnost nebo téma.
Nesoustredenost je úzce spjata a zpusobuje neorganizovanost, jak doma, tak na pracovišti, zapomnetlivost a nedochvilnost.
To se projevuje napríklad:
Kancelárským stolem plným papírku a odkazu,
zpoždením do práce,
nebo na pracovní schuzky,
neschopností poslouchat,
prílišnou zapomnetlivostí
a v konecném dusledku i
zpomaleností + neefektivností v práci.
Porucha pozornosti muže dospelému jedinci zpusobit velké problémy hlavne v práci, protože doma jsou to clenové rodiny schopni tolerovat, v práci však ne.
Pro zamestnavatele je takový zamestnanec nezodpovedný zamestnanec. Proto u pacientu s ADHD vidíme castejší strídání zamestnání než u ostatních lidí.
Impulzivnost se vekem muže zhoršovat
Pro ADHD v dospelém veku je velmi typická také impulzivnost (vznetlivost, prudkost). Je to charakterový rys nebo typ chování u emocionálne nestabilních osob se sníženou kontrolou impulsu.
Vykonávají neuvážené a nekdy i pro ne samé nepredvídatelné ciny bez rozmyšlení, s tendencí až k agresivite.
Navenek se impulzivní typ lidí projevuje prchlivostí, zbrklostí a neuváženým jednáním. Zjednodušene se dá ríci, že jde o osoby, které nejprve jednají a potom premýšlejí. I když se taková situace muže stát komukoli, u techto pacientu to je pravidlem.
Pri impulzivní reakci je normální, že nemocný skáce do reci ostatním, ale nejen to, dokonce má nevhodné, až urážlivé poznámky.
Castokrát vyvolává konflikty a jejich pricinením se dostává do potycky se zákonem.
Zajímavé:
Ne všichni impulzivní jedinci mají automaticky ADHD. Již delší dobu si nekterí lékari z oboru neurologie spojovali impulsivnost se sníženou hladinou serotoninu v lidském organismu. Tuto teorii se podarilo teprve nedávno potvrdit americko-britským vedcum, kterí pracovali na spolecné studii. Tu pro laickou verejnost vysvetlili na velmi jednoduchém, a každému dobre známém príkladu.
Tím je hlad.
Hladový clovek má nižší hladinu serotoninu než sytý. Zároven se u nej zvyšuje impulzivnost a kontroverzní chování.
Psychická komorbidita doprovází témer všechny prípady ADHD v dospelosti
Krome výše uvedené základní triády symptomu u pacientu s ADHD je dospelý pacient trýznen i psychickými poruchami, které probíhají na základe progrese nelécené hyperaktivity. Ty se v úvodu jeví pouze jako vycerpanost a únava, a jsou mylne pripisovány pracovnímu zatížení nebo jinému duvodu.
Pokud se neprijde na prícinu problému, tak hrozí, že se stav vystupnuje a objeví se úzkosti až deprese. Ty umocní primární únavu a pacient se dostává do bludného kruhu, ze kterého je težká cesta ven.
Muže se dostavit až syndrom vyhorení koncící suicidem, prípadne se objeví jiné psychiatrické poruchy.
TIP:
Chronický únavový syndrom není jen bežnou únavou
Syndrom vyhorení. Máte ho i vy? Udelejte si online test
At už vlivem psychických komorbidit, nebo bez jejich vlivu je prokázáno, že u techto pacientu je vyšší závislost na alkoholu, dokonce na psychotropních látkách.
Je možné ji lécit? Co hrozí neléceným pacientum?
Stejne jako u detí je možné lécit príznaky ADHD léky, ale duraz je kladen spíše na psychoterapii. Psychoterapie má v posledních letech prednost pred farmakoterapií v prípade vetšiny psychiatrických poruch, ne pouze v prípade hyperaktivity.
Psychoterapie: císlo jedna v lécbe ADHD
Terapie za prítomnosti psychologa nebo psychiatra se provádí individuálne, ale také ve skupinách.
Zameruje se na diagnostiku a rozbor vnímání a chování konkrétního pacienta, a na zachycení spouštecu tohoto nežádoucího chování.
Jejím cílem je eliminace spouštejících faktoru, jejich zpochybnení a motivace nemocného k normálním projevum chování a reagování. Toho lze dosáhnout vytvorením nových zpusobu chování alternativními metodami.
Léky se doporucují jen v nezvládnutelných prípadech
Cílem lékové terapie je tlumit príznaky u pacienta s ADHD. Paradoxne se nejedná o léky s tlumivými úcinky, ale o léky, které aktivují cinnost jeho mozku - psychostimulancia.
Pomáhají mu soustredit se, a tím žít plnohodnotneji ve více oblastech života. Psychostimulacní úcinek spocívá v úprave deficitu dopaminergického a noradrenergického systému v centrální nervové soustave.
Vetšina techto nootropních léku je vázána na lékarský predpis. Je to napríklad Exelon, Mantomed, Aspendos, Yasnal, Ristidic, Galantamin Cavinton, Ebix, Donesyn, Donepezil, Pirabene, Tebokan a jiné preparáty.
Je možné si nekteré druhy zakoupit volne v lékárne jako napríklad Nootropil, Piracetam, nebo velmi známý lék, casto používaný také k lécbe dementních stavu - Lucetam.
K cemu jsou nelécení pacienti s ADHD náchylnejší?
Duležité upozornení: ADHD se vekem zmírnuje, ve vetšine prípadu pretrvává jen vnitrní neklid, prílišná podnikavost, zanícenost, nebo sklon k riskantnejším aktivitám.
Problémy s ucením, nevyužitý potenciál
Pacienti tuto poruchu v dospelosti nezískají, ale prinesou ji z detství. V prumeru asi 60 % detských pacientu trpí ADHD i v dospelosti. Práve to je duvodem prvního závažného problému, a tím je:
Nedostatecné vzdelání.
Školní nepozornost a nedisciplinovanost zpusobuje špatný prospech v základní škole, pozdeji ve strední, a podarí-li se, i v ostatních studiích. Castým fenoménem je predcasný odchod nebo vyloucení ze školy.
Duvodem není nízké IQ, ale nevyužitý potenciál.
Nezamestnanost, problémy najít si práci
Nedostatecné vzdelání jde ruku v ruce s pozdejším zarazením do pracovního pomeru. Hyperaktivní lidé nejen že strídají zamestnání, ale také mají problém se získáním a udržením zamestnání.
Tyto problémy nezpusobuje jen špatná organizace práce a neefektivnost, ale také impulzivní chování, které napíná vztahy s nadrízeným a s ostatními kolegy.
Nedostatek financí, chudoba
Ne nadarmo se ríká: "bez práce nejsou koláce". Platí to i v tomto prípade. Nezamestnanost a nestálost v zamestnání má za následek nedostatek financních prostredku.
A bohužel, nejen v dnešní dobe, ale i v minulosti, ten, kdo nemá peníze, nemuže vést plnohodnotný a bezproblémový život. I když problémy se najdou vždy.
Špatná socializace a mezilidské vztahy
Dalším závažným aspektem je špatná socializace a mezilidské vztahy. Arogance, posmešky, konflikty a agresivita jsou lidské vlastnosti, které pokud se projeví naplno, zpusobují nedostatek kamarádu, známých, vyclenení z kolektivu, zamestnání a jsou castou prícinou rozvodu.
Neznamená to však, že pacienti s ADHD jsou automaticky osamocené bytosti.
Psychické potíže, závislosti
V prípade, že nemocní nedokážou tlumit své chování, at už s pomocí nebo bez ní, mohou mít v oblasti mezilidských vztahu vážné potíže, a casto bývají odmítáni jinými lidmi.
Uzavírají se do sebe, casto trpí depresemi (až 40 %),
úzkostnými stavy (až 35 %),
panickou poruchou,
poruchami nálad (afektivní poruchy),
prípadne hranicní poruchou osobnosti.
Tato nevyrovnanost a smutek je vybízí k agresivite.
Chování, jednání a nedostatek financí, který bývá spojen i s propadnutím se do spodní spolecenské vrstvy a s abúzem alkoholu a drog (až 10 %), je nejednou dovede až na hranu zákona.
Casté jsou krádeže, hazard, konflikty, prepadení a ublížení na zdraví.
Zvýšené podílení se na kriminalite potvrdil i výzkum lékaru ze Švédska. U lécených pacientu se pocet snížil až o 35 %.
Sexualita, pohlavne prenosná onemocnení
Po sexuální stránce jsou náruživejší, tvrdší a mají sklon ke strídání sexuálních partneru. I proto je u nich vyšší výskyt nežádoucích tehotenství, interrupcí a v neposlední rade i sexuálne prenosných onemocnení.
Nesoustredenost zvyšuje množství úrazu a nehod
Vyšší bývá také nemocnost a úrazovost. Je to zpusobeno predchozími faktory (pády behem alkoholového opojení, úrazy vyvolané konflikty), nebo špatnou soustredeností pri ruzných cinnostech.
Jednou z nich je také rízení motorového vozidla. Nesoustredenost a rychlá jízda si bere svoji dan.
Další zajímavé zdroje:
- psychiatriapreprax.sk - ADHD v dospelosti – výmysl moderní psychiatrie, ci realita 21. století?
- psychiatriepropraxi.cz - Diagnostika a farmakoterapie ADHD v dospelosti
- adhd-dospelych.dusevnezdravie.sk - ADHD dospelí
