Je hyperaktivita v dospělosti přínosem, či problémem?

ADHD neboli hyperaktivita není nedostatek disciplíny, ale neurobiologické onemocnění způsobené nerovnováhou určitých chemických látek v mozku. Ty mají značný vliv na kontrolování aktivity.

Projevuje se poruchou pozornosti, hyperaktivitou a zvýšenou impulzivností.

Děti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou jsou často považovány za "neposlušné". V dětském věku se na něj v posledních letech velmi často myslí, zato v dospělosti vůbec.

Toto onemocnění je mylně připisováno pouze dětským pacientům, kteří z něj takříkajíc vyrostou.

Ale je tomu skutečně tak, jak se většina lidí domnívá?

Tip: Máte doma hyperaktivní dítě? Jak rozlišit hyperaktivitu od ADHD?

Jak je to s ADHD a dospělými jedinci?

Hyperaktivitu, problémy s pozorností a impulzivností a následnou úzkost a depresi nejednou připisujeme nadměrnému stresu, který se stává běžnou rutinou každého jedince v rozvinutých zemích.

Ale ve skutečnosti se vůbec nemusí jednat o stres a vyčerpání!

Může to být ADHD, kterým trpí přibližně 4 % dospělé populace.

ADHD je obzvláště rizikovým onemocněním pro dospělé lidi. Podle odborníků má vysokou psychiatrickou komorbiditu, tedy přítomnost více psychiatrických onemocnění současně s primární diagnózou hyperaktivity. Ta mají vliv na základní onemocnění.

Přidružené úzkostné a depresivní stavy dokonce ADHD velmi často překrývají. Pacient přichází na ambulanci praktického lékaře v přesvědčení, že je přepracován, a proto i poněkud depresivní.

Ale co když tomu tak ve skutečnosti vůbec není?

U dospělých osob je diagnostika ADHD mnohem složitější než u dětí z několika důvodů.
Jedná se o onemocnění, které nelze zjistit jen tak, například odběrem krve.
Základním aspektem je anamnéza z dětství a symptomatologie, která je často překrývána psychickými projevy.
Navíc se dospělí jedinci jen těžko smiřují s touto diagnózou. Proto si onemocnění nepřiznávají a nevyhledávají pomoc.

Jak se projevuje hyperaktivita v dospělosti?

ADHD (z angl. Attention Deficit Hyperaktivity Disorder) je neurovývojové onemocnění se základní triádou symptomů (porucha pozornosti, hyperaktivita, impulzivnost).

Vzniká na genetickém podkladu. To znamená, že se s ní pacient už narodí.

Porucha přetrvává až do pozdní dospělosti, kdy jsou příznaky stejné jako u dětí. Mohou být mírnější. Jejich odlišnost je pouze subjektivní s ohledem na rozdílnost vyjadřování se v různých věkových skupinách.

Navíc jsou projevy ADHD v pozadí překryty depresí, úzkostí nebo závislostí na alkoholu. A právě toto jsou pravé příčiny vyhledání lékařské pomoci.

U dospělých hyperaktivních pacientů se velmi často objevuje tzv. denní snění. Lidé s ADHD svému imaginárnímu světu věnují během snění spoustu času.
Také jsou pozorovány prokrastinace, což znamená odkládání důležitých úkolů a činností na později (na poslední chvíli). Není to však záležitostí lenosti, ale psychiky. Namísto důležitých záležitostí vykonávají množství těch nepodstatných.

Tabulka se základní symptomatologií ADHD u dětí a dospělých

Hyperaktivní porucha se věkem zmírňuje

Hyperaktivita se v dospělosti v jistém smyslu projevuje podobně jako u dětského pacienta. Nemocný je neposedný a nevydrží dlouho na jednom místě. Má neustálé nutkání pohybu. Pokud musí stát nebo sedět, například na pracovišti, tak alespoň mění polohy, poklepává prsty po stole, pohybuje a podupává dolními končetinami pod stolem.

Není schopen ani delšího relaxu.

Většina lidí s touto poruchou hodně sportuje. Případně má několik volnočasových aktivit, jako jsou pravidelné túry, běhání, jízda na kole a jiné.

Někteří opovážlivci mají v oblibě i adrenalinové sporty, jako například let balonem či letadlem, skok s padákem, tandemový seskok, paragliding nebo bungee jumping.

Dospělí pacienti s ADHD velmi často a hodně mluví. Takové lidi je někdy obtížné přerušit a zapojit se do konverzace. V podstatě vedou monolog, kdy si kladou otázky a většinou si na ně i odpovídají. Mimo společnost často komentují to, co právě dělají.

V případě déletrvajícího "nuceného klidu" je na rozdíl od dětí dospělý často neklidný až nervózní.

Porucha pozornosti přetrvává ve stejné míře i v dospělosti

Porucha pozornosti by se u zralého člověka dala zaškatulkovat do jednoho slova a tím je chaos.

Přesně to způsobuje neschopnost se soustředit na konkrétní činnost. Ta se zhoršuje tím více, čím více se na ni osoba zaměřuje a čím více se brání rozptylování z okolí. Navzdory všem zábranám se pacienti velmi rychle dají svést na jinou činnost nebo téma.

Nesoustředěnost je úzce spjata a způsobuje neorganizovanost doma i na pracovišti, zapomnětlivost a nedochvilnost.

To se projevuje například:

Kancelářským stolem plným papírků a odkazů, zpožděním do práce nebo na pracovní schůzky, neschopností poslouchat, přílišnou zapomnětlivostí a v konečném důsledku i zpomaleností + neefektivností v práci.

Porucha pozornosti může dospělému jedinci způsobit velké problémy hlavně v práci. Doma jsou to členové rodiny schopni tolerovat, v práci však ne.

Pro zaměstnavatele je takový zaměstnanec nezodpovědný zaměstnanec. Proto u pacientů s ADHD vidíme častější střídání zaměstnání než u ostatních lidí.

Impulzivnost se věkem může zhoršovat

Pro ADHD v dospělém věku je velmi typická také impulzivnost (vznětlivost, prudkost). Je to charakterový rys nebo typ chování u emocionálně nestabilních osob se sníženou kontrolou impulsů.

Vykonávají neuvážené a někdy i pro ně samé nepředvídatelné činy bez rozmyšlení, s tendencí až k agresivitě.

Navenek se impulzivní typ lidí projevuje prchlivostí, zbrklostí a neuváženým jednáním. Zjednodušeně se dá říci, že jde o osoby, které nejprve jednají a potom přemýšlejí. I když se taková situace může stát komukoli, u těchto pacientů to je pravidlem.

Při impulzivní reakci je normální, že nemocný skáče do řeči ostatním. Dokonce má nevhodné až urážlivé poznámky.

Častokrát vyvolává konflikty a jejich přičiněním se dostává do potyčky se zákonem.

Zajímavé:
Ne všichni impulzivní jedinci mají automaticky ADHD. Již delší dobu si někteří lékaři z oboru neurologie spojovali impulsivnost se sníženou hladinou serotoninu v lidském organismu. Tuto teorii se podařilo teprve nedávno potvrdit americko-britským vědcům, kteří pracovali na společné studii. Tu pro laickou veřejnost vysvětlili na velmi jednoduchém, a každému dobře známém příkladu.
Tím je hlad.
Hladový člověk má nižší hladinu serotoninu než sytý. Zároveň se u něj zvyšuje impulzivnost a kontroverzní chování.

Komorbidita doprovází téměř všechny případy ADHD v dospělosti

Kromě výše uvedené základní triády symptomů u pacientů s ADHD je dospělý pacient trýzněn i psychickými poruchami, které probíhají na základě progrese neléčené hyperaktivity. Ty se v úvodu jeví pouze jako vyčerpanost a únava. Jsou mylně připisovány pracovnímu zatížení nebo jinému důvodu.

Pokud se nepřijde na příčinu problému, tak hrozí, že se stav vystupňuje a objeví se úzkosti až deprese. Ty umocní primární únavu. Pacient se dostává do bludného kruhu, ze kterého je těžká cesta ven.

Může se dostavit až syndrom vyhoření končící suicidem, případně se objeví jiné psychiatrické poruchy.

Tip:
Chronický únavový syndrom není jen běžnou únavou
Syndrom vyhoření. Máte ho i vy? Udělejte si online test

Ať už vlivem psychických komorbidit, nebo bez jejich vlivu, je prokázáno, že u těchto pacientů je vyšší závislost na alkoholu, dokonce na psychotropních látkách.

Je možné ADHD léčit? Co hrozí neléčeným pacientům?

Stejně jako u dětí je možné léčit příznaky ADHD léky, ale důraz je kladen spíše na psychoterapii. Psychoterapie má v posledních letech přednost před farmakoterapií v případě většiny psychiatrických poruch, ne pouze v případě hyperaktivity.

Psychoterapie: číslo jedna v léčbě ADHD

Terapie za přítomnosti psychologa nebo psychiatra se provádí individuálně, ale také ve skupinách.
Zaměřuje se na diagnostiku a rozbor vnímání a chování konkrétního pacienta a na zachycení spouštěčů tohoto nežádoucího chování.

Jejím cílem je eliminace spouštějících faktorů, jejich zpochybnění a motivace nemocného k normálním projevům chování a reagování. Toho lze dosáhnout vytvořením nových způsobů chování alternativními metodami.

Léky se doporučují jen v nezvládnutelných případech

Cílem lékové terapie je tlumit příznaky u pacienta s ADHD. Paradoxně se nejedná o léky s tlumivými účinky, ale o léky, které aktivují činnost jeho mozku (psychostimulancia).

Pomáhají mu soustředit se, a tím žít plnohodnotněji ve více oblastech života. Psychostimulační účinek spočívá v úpravě deficitu dopaminergického a noradrenergického systému v centrální nervové soustavě.

Většina těchto nootropních léků je vázána na lékařský předpis. 

Některé druhy léků je možné zakoupit volně v lékárně.

K čemu jsou neléčení pacienti s ADHD náchylnější?

Důležité upozornění: ADHD se věkem zmírňuje. Ve většině případů přetrvává jen vnitřní neklid, přílišná podnikavost, zanícenost nebo sklon k riskantnějším aktivitám.

Problémy s učením, nevyužitý potenciál

Pacienti tuto poruchu v dospělosti nezískají, ale přinesou ji z dětství. V průměru asi 60 % dětských pacientů trpí ADHD i v dospělosti. Právě to souvisí s prvním závažným problémem. Tím je nedostatečné vzdělání.

Školní nepozornost a nedisciplinovanost způsobuje špatný prospěch v základní škole, později ve střední škole, případně i v dalších studiích. Častým fenoménem je předčasný odchod nebo vyloučení ze školy.

Důvodem není nízké IQ, ale nevyužitý potenciál.

Nezaměstnanost, problémy najít si práci

Nedostatečné vzdělání jde ruku v ruce s pozdějším zařazením do pracovního poměru. Hyperaktivní lidé střídají zaměstnání. Také mají problém se získáním a udržením zaměstnání.

Tyto problémy nezpůsobuje jen špatná organizace práce a neefektivnost, ale také impulzivní chování, které napíná vztahy s nadřízeným a s ostatními kolegy.

Nedostatek financí, chudoba

Ne nadarmo se říká: "bez práce nejsou koláče". Platí to i v tomto případě. Nezaměstnanost a nestálost v zaměstnání má za následek nedostatek finančních prostředků.

Kdo nemá peníze, nemůže bohužel vést plnohodnotný a bezproblémový život. I když problémy se najdou vždy.

Špatná socializace a mezilidské vztahy

Dalším závažným aspektem je špatná socializace a mezilidské vztahy. Arogance, posměšky, konflikty a agresivita jsou lidské vlastnosti, které způsobují nedostatek kamarádů, známých, vyčlenění z kolektivu, zaměstnání a jsou častou příčinou rozvodů.

Neznamená to však, že pacienti s ADHD jsou automaticky osamocené bytosti.

Psychické potíže, závislosti

Někdy nemocní nedokážou tlumit své chování, ať už s pomocí, nebo bez ní. V takovém případě mohou mít v oblasti mezilidských vztahů vážné potíže a často bývají odmítáni jinými lidmi.

Uzavírají se do sebe, často trpí depresemi (až 40 %), úzkostnými stavy (až 35 %), panickou poruchou, poruchami nálad (afektivní poruchy), případně hraniční poruchou osobnosti.
Tato nevyrovnanost a smutek je vybízí k agresivitě.

Chování, jednání a nedostatek financí bývají spojeny i s propadnutím se do spodní společenské vrstvy a s abúzem alkoholu a drog (až 10 %). Často pacienta dovedou až na hranu zákona.

Časté jsou krádeže, hazard, konflikty, přepadení a ublížení na zdraví.

Zvýšené podílení se na kriminalitě potvrdil i výzkum lékařů ze Švédska. U léčených pacientů se počet snížil až o 35 %.

Sexualita, pohlavně přenosná onemocnění

Po sexuální stránce jsou náruživější, tvrdší a mají sklon ke střídání sexuálních partnerů. I proto je u nich vyšší výskyt nežádoucích těhotenství, interrupcí a v neposlední řadě i sexuálně přenosných onemocnění.

Tip: Pohlavní choroby v létě, nebezpečí sexturismu

Nesoustředěnost zvyšuje množství úrazů a nehod

Vyšší bývá také nemocnost a úrazovost. Je to způsobeno předchozími faktory (pády během alkoholového opojení, úrazy vyvolané konflikty) nebo špatnou soustředěností při různých činnostech.

Jednou z nich je také řízení motorového vozidla. Nesoustředěnost a rychlá jízda si vybírá svoji daň.