Co jsou kortikosteroidy? Kdy se používají a jaké mají vedlejší účinky?

Kortikosteroidy, steroidy, kortikoidy nebo lidově "hormony" patří mezi nejčastěji používané imunomodulační látky.

Zavedení kortikosteroidů do klinické praxe znamenalo velký pokrok v medicíně a zlepšilo kvalitu života a prognózu mnoha pacientů.

Po objevu kortizolu v roce 1948 se dokonce hovoří o předkortizolové a postkortizolové éře.

Za tento jedinečný vědecký objev byla udělena Nobelova cena T. Reichsteinovi (za objev kortizonu), P. S. Henchovi a E. C. Kendallovi (za zavedení glukokortikoidů do praxe).

Kortikoterapie byla poprvé použita při léčbě revmatoidní artritidy.

Léčba kortikosteroidy přináší pacientům úlevu při mnoha onemocněních.

Imunomodulační látky, tzv. imunomodulancia, upravují imunologickou odpověď organismu.

Kortikosteroidy mají v medicíně bohaté spektrum využití.

Často se používají především pro svůj protizánětlivý a imunosupresivní účinek.

Výčet všech indikací, kdy lze kortikosteroidy v léčbě použít, je velmi rozsáhlý. Mohou působit na různá onemocnění prakticky všech orgánů organismu.

Často je podávání kortikosteroidů život zachraňující (např. alergické reakce).

Mezi nejčastější lékařské obory, které kortikosteroidy v léčbě používají, patří gastroenterologie, revmatologie, endokrinologie, dermatovenerologie, imunoalergologie, pneumologie atd.

Pokud pacient dostává léčbu kortikosteroidy, má to mnoho výhod, zlepšení příznaků onemocnění a úlevu.

Kortikosteroidy při dlouhodobém užívání mají svá úskalí. Mohou mít i vedlejší nežádoucí účinky.

Často se stává, že v léčbě jejich základního onemocnění není jiná možnost a pacienti jsou odkázáni na dlouhodobé užívání kortikosteroidů.

Účinek kortikosteroidů se v těle uplatňuje několika mechanismy.

Představují empirickou, neselektivní léčbu. Působí jak na imunitní systém, tak na další orgány.

Při dlouhodobém užívání je třeba hledat určitou rovnováhu mezi účinnou léčbou a minimalizací vedlejších účinků, což je velmi náročné.

Jaké jsou jejich důležité účinky?

Hlavní příznivé účinky kortikosteroidů:

• protizánětlivé
• protialergické
• antiproliferativní (zabraňují proliferaci buněk)
• snížení permeability (propustnosti) a stabilizace membrán
• analgetické (sekundárně)

Produkce glukokortikoidů je regulována mozkem (osa hypotalamus-hypofýza) a nadledvinami. Společně tvoří osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny.

Nejvyšší hladiny kortizolu se u člověka vyskytují ráno a nejnižší večer. Jeho hladina v krvi člověka tedy podléhá dennímu rytmu. Jeho hladinu ovlivňuje stres, emoce, bolest, nemoc, trauma atd.

V běžné praxi používáme synteticky připravené kortikosteroidy, které potlačují imunitu na buněčné i humorální (protilátkové) úrovni.

Podle délky působení glukokortikoidy rozlišujeme:

• s krátkým biologickým poločasem (do 12 hodin)
• se středně dlouhým biologickým poločasem (12–36 hodin)
• s dlouhým biologickým poločasem (nad 36 h)

Podle délky trvání léčby dělíme:

• krátkodobé podávání (do 10 dnů)
• střednědobé podávání (10–30 dní)
• dlouhodobé podávání (nad 30 dní)

Dávkování kortikosteroidů:

• jedna dávka denně (ráno)
• frakcionovaná (2–4krát denně)
• střídavé podávání (2x denně dávka v poledne)
• podávání v pulzech menších (minipulzy) nebo větších dávek (pulzní terapie)

Forma podání:

• perorální (ústy)
• inhalační (vdechování), intranazální (nosní)
• intravenózně (do žíly), tzv. infuze
• lokální (přímo na požadované místo)

S lokálním použitím se často setkáváme v dermatovenerologii, kde se kortikosteroid aplikuje přímo na kůži.

V ortopedii se například používá přímá aplikace do kloubu (intraartikulární).

V neurologii se často používá při bolestech zad ve formě "sprejů", které znecitlivují nervy, snižují otok a působí protizánětlivě.

V plicním lékařství používáme kortikosteroidy např. při inhalaci sprejů při astmatu.

Lokální použití snižuje výskyt nežádoucích účinků ve srovnání s obecným použitím!

Vybrané kortikosteroidy, se kterými se můžete setkat nejčastěji:

Hydrokortizon, prednison, prednisolon, metylprednisolon, dexametazon, triamcinolon, betametazon, fludrokortizon atd.

Jaké jsou nežádoucí účinky při dlouhodobé léčbě?

Nežádoucí účinky dlouhodobé léčby kortikosteroidy:

• porucha glukózové tolerance, diabetes mellitus (cukrovka)
• porucha metabolismu lipidů (metabolismus tuků)
• hypertenze (vysoký krevní tlak)
• žaludeční vředy
• akutní pankreatitida (akutní zánět slinivky břišní)
• svalová slabost (myopatie), únava
• osteoporóza (řídnutí kostí)
• psychické poruchy (euforie, deprese)
• útlum růstu (zpomalení růstu) u dětí
• zvýšená náchylnost k infekcím
• glaukom (vysoký nitrooční tlak)
• hypokalémie (snížená hladina draslíku)
• zvýšené/snížené množství bílých krvinek (leukocytóza, leukopenie)
• zvýšený počet červených krvinek (erytrocytů), tzv. polyglobulie
• fialové strie na kůži, náchylnost k tvorbě modřin
• zvýšené riziko tromboembolických příhod
• iatrogenní Cushingův syndrom (půlměsíc v obličeji, obezita – břišní typ, býčí šíje, fialové strie, únava, deprese, cukrovka, hypertenze, bolesti hlavy, zhoršené hojení ran, zvýšený sklon k tvorbě modřin, řídnutí kostí atd.)

Při dlouhodobé léčbě kortikosteroidy se doporučuje zavést tzv. kartu pacienta léčeného GK.

Pacientovi bude pravidelně sledována a dokumentována hmotnost, krevní tlak, výskyt periferních otoků, kardiovaskulární stav, lipidogram (hladina lipidů), koncentrace glukózy (cukru) v krvi a moči a nitrooční tlak.

Při dlouhodobé léčbě se doporučuje také suplementace (doplňování) vápníku a vitaminu D. Je třeba zvážit také zvýšení ochrany žaludeční sliznice (gastroprotektivními) léky.

Kortikosteroidy nevysazujte náhle. Vždy se poraďte s odborníkem!

Náhlé vysazení kortikosteroidů během dlouhodobé léčby rychle a významně změní hladiny hormonů. Může dokonce ohrozit život pacienta.

Léčba kortikosteroidy u dětí

V dětské populaci se léčba kortikosteroidy používá také v několika klinických oborech. Silný protizánětlivý účinek a imunosupresivní efekt pomáhá dětem při léčbě celé řady onemocnění, např. autoimunitních chorob.

Klinické observační studie opakovaně potvrdily, že během léčby kortikosteroidy je u dětí nezbytné sledovat kostní metabolismus. Při dlouhodobé léčbě byl popsán škodlivý vliv na rostoucí skelet a zvýšená náchylnost ke zlomeninám.

Sledování množství kostní hmoty zajišťuje denzitometrické vyšetření. Při sledování mladého pacienta je rovněž důležité kontrolovat biochemické parametry a markery monitorující obrat kostního metabolismu.

Při dlouhodobé léčbě je nezbytný management pacientů a pečlivá dispenzarizace specialisty. Cílem je adekvátní kontrola, předcházení předpokládaným komplikacím a minimalizace rizik.