Bolest ramene: Jaké jsou možné příčiny? Co pomáhá a jak ji léčit?

Ramenní kloub je jeden z nejsložitějších kloubů lidského těla. V jeho blízkosti se nachází velké množství svalů. Jeho bolest může být způsobena přetížením, poraněním, nestabilitou, úrazem, onemocněním a mnoha jinými faktory.

Jaké jsou možné příčiny bolesti ramene, jak probíhá diagnostika a mnohem více se dozvíte v tomto článku.

Anatomie ramenního kloubu ve zkratce

Pro pochopení primární problematiky bolesti ramene je vhodné znát minimálně anatomické základy.

Ramenní kloub je složen ze tří kostí – pažní kost, lopatka a klíční kost. Pažní kost má na svém konci kulovitý tvar (hlavici), kterou zapadá do prohlubně výběžku na kosti lopatky.

Z kosti lopatky vybíhá zadní hřeben zvaný spina scapulae, zobcovitý výběžek coracoideus a nadpažkový výběžek acromion, který je v rámci vzniku poruch ramene významný.

Kolem ramenního kloubu je množství vazů (ligament), které zajišťují stabilitu dané oblasti.

Vakovité měkké struktury nacházející se mezi jednotlivými strukturami (burzy) napomáhají přirozenému klouzání a pohybu mezi jednotlivými složkami ramene.

Do ramenního kloubu zasahuje velké množství svalů z oblasti krční a hrudní páteře, hrudníku i samotné horní končetiny (biceps, triceps...)

Svaly ramene tvoří zejména skupina svalů zvaná rotátorová manžeta. Tvoří ji musculus supraspinatus, mus. infraspinatus, mus. subscapularis a musculus terres minor.

Anatomicky zastřešují největší část ramenního kloubu a mají významnou roli při většině pohybů ramene.

Etiologie vzniku bolesti ramene

Vzhledem k anatomické složitosti ramenního kloubu a množství svalových skupin zasahujících do funkce ramene je etiologie vzniku bolesti různorodá a multifaktoriální.

Poruchy v rameni lze rozdělit na funkční poruchy a strukturální (organické). U funkčních se jedná zejména o poruchu stability a funkce v důsledku změny měkkých struktur (svaly, fascie, vazy...).

Strukturální poruchy jsou způsobeny určitým organickým patologickým nálezem ve smyslu degenerativního procesu artrózy, zlomeniny či nervové poruchy.

Funkční porucha může přecházet do strukturální poruchy.

Funkční poruchy ramene

Jelikož se funkční poruchy týkají měkkých struktur, jejich množství je opravdu rozsáhlé. Níže jsou vypsány nejčastější poruchy a diagnózy týkající se oblasti ramene.

Svalová nerovnováha

Svalová dysbalance znamená nerovnováhu stavu svalstva. Jedna svalová skupina je oslabená a druhá blízká svalová skupina je naopak přetížená, případně zkrácená s výskytem spasmů (ztuhlých svalových vláken).

Oslabení mezilopatkových svalů spolu s přetíženými zkrácenými horními vlákny trapézového svalu a zkráceným prsním svalstvem způsobují v oblasti ramenního pletence svalovou dysbalanci zvanou horní zkřížený syndrom.

Svalová dysbalance vytvářející předsunuté držení hlavy a ramen negativně ovlivňuje samotnou dynamiku krční páteře, ramenního kloubu a samotnou polohu lopatky.

Svalové zkrácení

Svalové zkrácení je stav, kdy dojde ke zkrácení elastické složky svalu (tzv. vaziva). Dochází k tomu z nejrůznějších příčin. 

Nejčastější příčinou je však časté přetěžování svalu cvičením bez dostatku kompenzace, při čemž se reflexně zkrátí.

Sval po zkrácení neumožňuje kloubu plný fyziologický rozsah pohybu. Zkrácení svalu či svalové skupiny může způsobovat svalovou nerovnováhu, nadměrný tah, nestabilitu a bolest.

Hypermobilita a hypomobilita

Zvýšený rozsah pohybu nad fyziologickou míru při aktivním i pasivním pohybu označujeme jako hypermobilitu.

Při lokální hypomobilitě určitého segmentu často nastává kompenzační mechanismus, který nahradí nedostatečný pohyb v jiném segmentu hypermobilitou. Příliš velká laxita vazů může zapříčinit snížení stability dané oblasti.

K omezení rozsahu pohybu (hypomobilita) v kloubu dochází nejčastěji ze čtyř příčin: strukturální poruchy v kloubu, retrakce pouzdra kloubu (dlouhodobá imobilizace, kapsulitida...), patologické změny na svalech (oslabení, svalové zkrácení) či funkční poruchy.

Scapula alata – odstátá lopatka

Vnitřní hrana kosti lopatky je uložena rovnoběžně s průběhem páteře. Sval mus. serratus anterior pracuje při upažování ramene a fixuje lopatku k zadní části hrudníku. Při jeho oslabení či dysfunkci se mediální okraj lopatky odchlipuje od zadní stěny hrudníku.

Tento stav nazýváme odborně scapula alata nebo odstátá křídlovitá lopatka. Dochází ke změně stability a mobility lopatky, která ovlivňuje ramenní kloub.

Syndrom zmrzlého ramene

Syndrom zmrzlého ramene (odborně nazývaný adhezivní kapsulitida) je porucha ramenního kloubu charakteristická ztuhnutím a omezeným pohybem. Typicky se rozvíjí postupně během stavů, kdy je pohyb ramene delší dobu omezen.

Příčinou také může být spasmus svalu mus. subscapularis, který omezuje pohyb ramene a paže. Důsledkem ztuhnutí a ztluštění kloubního pouzdra dochází k omezení pohyblivosti v daném kloubu.

V okolí šlach a šlachových úponů postupně dochází k pronikání soli vápníku a mohou vznikat usazeniny.

Strukturální poruchy ramene

K etiologii vzniku strukturálních organických onemocnění ramenního kloubu patří zejména mechanická poškození (zlomeniny, luxace), zánětlivé procesy, nervové poruchy a degenerativní onemocnění (artróza).

Artróza ramenního kloubu

Příčinou bolesti ramene a jeho snížené pohyblivosti mohou být i postupné degenerativní změny na chrupavkách a kostech ramenního kloubu.

Nejčastěji jde o artrózu (osteoartritidu), při níž dochází k zúžení a slábnutí tkáně chrupavek s případnou tvorbou osteofytů (kostních deformit). Onemocnění se spojuje s vyšším věkem a opotřebováním kloubů.

Projevem artrózy je zejména bolest v kloubu a pocit ztuhlosti.

Luxace, subluxace a zlomenina

Zlomenina či vykloubení způsobuje instabilitu a bolest ramenního kloubu. Nejčastější příčinou vzniku zlomeniny a vykloubení je pád a silný náraz. Časté zlomeniny jsou zlomeniny klíční kosti a ramenní pažní kosti.

Vykloubení ramene (luxace) je stav, kdy hlavice ramenní kosti opustí kloubní jamku a zůstává v nesprávné poloze. Dojde-li k částečnému posunu hlavice z jamky a následnému návratu do kloubu, jedná se o subluxaci – částečné vykloubení.

Zlomenina a vykloubení ramene může poranit měkké tkáně v blízkosti ramenního kloubu a způsobit tak přidružené komplikace.

Impingement syndrom

Impingement syndrom je bolestivý stav ramenního kloubu způsobený iritací a zánětlivou reakcí synoviálního váčku (burza) pod lopatkovým výběžkem akromionem.

Dochází-li k postupnému zužování prostoru mezi kostním akromionem a hlavicí ramenní kosti, vzniká bolest. Laicky je impigement syndrom nazýván také jako úžinový syndrom.

Bolest se vyskytuje při pohybu i v klidu. Noční bolest a nemožnost spánku na postižené stanu je častým průvodním jevem impigement syndromu.

Funkční poruchy vedoucí k úžinovému syndromu jsou svalová nerovnováha, protrakce ramen, spasmus hlavy bicepsu a porucha svalové koordinace.

Mezi příčiny anatomického charakteru je řazen zejména hákovitý typ výběžku akromionu a degenerativní změny na rotátorové manžetě.

Tenditida

Zánět šlach (vazivových úponů) svalů je odborně nazýván tenditida.

V rámci ramenního kloubu dochází k ukládání vápenatých solí do oblasti rotátorové manžety. Tam vlivem chronického útlaku dochází k zamezení přítoku krve a prokrvení dané oblasti.

Klinický obraz se podobá impigement syndromu. Dochází k omezení aktivního pohybu a bolesti ramenního kloubu.

Burzitida

Poměrně častou příčinou bolestí v ramenním kloubu je zánět mazového synoviálního váčku (burzy). Při přetížení svalů a šlach v důsledku opakování pohybů a přetížení může dojít ke vzniku zánětlivého procesu synoviálních burz. Možná příčina vzniku je i náraz.

Burzitida se projevuje zejména otokem, zvýšením lokální teploty, ztuhlostí kloubů a bolestí při pohybu.

Poškození svalstva rotátorové manžety

Nejčastější příčinou bolesti ramene je zánět nebo natržení ve svalových rotátorech ramenního kloubu. Natržení a poškození svalového vlákna se projevuje bolestí, omezenou hybností až ztrátou svalové síly.

Příčina vzniku úzce souvisí s impigement syndromem, degenerací úponové šlachy, častým přetěžováním svalstva, což má za následek chronickou rupturu. Akutní ruptura svalstva vzniká zejména při úrazech a mechanickém poškození.

Poškození hlavy bicepsu

Tendinóza je zánět šlachy dlouhé hlavy bicepsu. Vykazuje bolestivost při předpažení v rameni a ohnutí v lokti. Na ultrazvuku je patrný otok a sinovitida úponové šlachy bicepsu.

Postižení vzniká nejčastěji při nadměrném přetěžování (sport, práce), kdy je pozice horní končetiny v předpažení v ramenním kloubu a současném ohnutí v loketním kloubu.

K ruptuře bicepsu dochází zejména při zvedání těžkého břemene. Vzniká poškození a odtržení šlachových úponů od ramenního kloubu. Sval častokrát před úrazem bývá chronicky přetěžován a degenerován.

Dvouhlavý sval se může poškodit v místě úponu i ve středové části vláken. Dochází k oslabení svalové síly, bolesti a otoku postižené oblasti.

Nervová porucha – útlak nervu

Věkem, degenerativní procesem či zraněním může dojít k narušení obratlů a meziobratlových plotének v krčním segmentu. Důsledkem toho může být útlak na krční nervy směřující do oblasti ramene a celé horní končetiny.

Při útlaku nervů člověk pociťuje svalovou slabost, znecitlivění či brnění ramene i končetiny a vystřelování bolesti do ruky.

Diagnostika poruchy ramenního kloubu

Diagnostika ramenního kloubu spočívá zejména v komplexním vyšetření ortopedem, fyziatrem, případně neurologem. Cílem lékaře je nalezení příčiny bolesti a vyloučení/potvrzení strukturálního problému.

Lékař vyšetří ramenní kloub pohledem, pohmatem a vyzkouší stabilitu i mobilitu ramenního kloubu do všech směrů.

Vyšetřující lékař zkouší rozsah kloubu v pasivním i aktivním pohybu. Odporovými zkouškami zjišťuje případnou bolestivost provedení pohybu.

Ve většině případů je pacientovi indikováno zobrazovací vyšetření, které slouží k detailnímu zobrazení vnitřních struktur postižené oblasti.

Ultrazvuk je využíván zejména při poruchovějších poruchách měkkých struktur. RTG vyšetření slouží zejména k vyšetření a zobrazení stavu kostní tkáně.

Počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MRI) slouží k zobrazení měkkých struktur těla – svaly, nervy, vazy.

Dalším možným diagnostickým postupem je EMG (elektromyografie), která slouží k vyšetření svalstva, periferního nervstva a zhodnocení nervosvalové koordinace.

Metoda infračervené termografie zachycuje záření z povrchu organismu ve formě obrazového záznamu. Pomáhá přesněji určit typ bolestivé informace a lokalizaci zánětlivého procesu.

Artroskopie je chirurgický i diagnostický zákrok, při kterém se do kloubu zavádí tenký optický přístroj – artroskop. Ten umožňuje lékaři zobrazit vnitřní struktury ramene na monitoru v detailním rozlišení.

Možnosti léčby ramenního kloubu

Přesný typ léčby bolesti závisí výlučně na stanovené příčině.

Léčbou ramenního kloubu může být konzervativní léčba ve formě fyzioterapie, rehabilitace a ergonomie pohybu.

Farmakologická léčba spočívá zejména v aplikaci analgetik, chondroprotektiv a protizánětlivých léčiv.

Možností je i operační léčba, která je indikována zejména při úrazech, strukturálních poškozeních a neefektivitě konzervativní či farmakologické léčby.

Konzervativní léčba

Primární složkou je rehabilitace ve formě cvičení s fyzioterapeutem, ergonomie každodenního pohybu a aplikace fyzikálních metod.

V rámci fyzikálních metod ramenního kloubu lze aplikovat ultrazvuk, elektroterapii, laser, rázovou vlnu, hydroterapii či termoterapii. Volba závisí na konkrétní poruše a cíli léčby (bolest, zánět, hojení...).

V rámci domácích fyzikálních metod je častá aplikace teplého nebo studeného obkladu. Teplé obklady se používají při léčbě chronických stavů. Působí myorelaxačně – uvolní svaly, zmírní ztuhlost a reflexně i bolest.

Naopak obklady s ledem se využívají ke snížení otoku i bolesti v rámci akutního zánětu a přetížení, případně jako prevence proti vzniku zánětu. Je však vhodná konzultace s lékařem.

Fyzioterapie má za cíl eliminaci svalových dysbalancí, posílení oslabeného a uvolnění přetíženého zkráceného svalstva, zlepšení stability i mobility ramene a samotnou úpravu funkční poruchy.

Rehabilitační pracovník využívá prvky jednotlivých terapeutických metod. V rámci ramene je často využíván i kineziotaping – tejpování poškozené oblasti terapeutickou funkční páskou s cílem stabilizace nebo relaxace měkkých struktur daného segmentu.

Farmakologická léčba

Při bolestech v rameni se obvykle užívají léčiva ke zmírnění bolesti, otoku a zánětu. Může se jednat o celkové perorální léky nebo lokální krémy na zánět šlach, svalů a kloubů.

Je možná lokální aplikace protizánětlivých léků (například kortikosteroidů) ve formě injekce.

V rámci degenerativních onemocnění je volena i injekční aplikace chondroprotektiv (látek podporujících a vyživujících chrupavku) přímo do kloubu. Při bolestivých stavech může být stanovena léčba lokálními anestetiky v kombinaci s protizánětlivou látkou.

Kromě klasické medikamentózní léčby mohou pacienti s degenerativním kloubním onemocněním zkusit metodu pomocí lokální aplikace kmenových buněk. Kmenové buňky jsou součástí vlastního organismu a pro kloub mají regenerační a hojivé účinky.

Operační léčba

Zvolený chirurgický zákrok spočívá v příčině vzniku bolesti a poruchy funkce kloubu.

Může se jednat o stabilizaci ramene, šití ruptury svalů a vazů, uvolnění vápenatých složek, dekompresi, náhradu umělým kloubem (endoprotéza), uvolnění nervových struktur a mnohé jiné.

Operační léčba je indikována zejména v případě úrazů a zlomenin, vysokých stupňů osteoartrózy, ruptur měkkých struktur či nezlepšení zdravotního stavu pomocí konzervativní a farmakologické léčby.

Rekonvalescence je individuální vzhledem ke konkrétnímu typu zákroku.

Prevence bolesti ramenního kloubu

Prevence směřující ke zdravé funkci ramenního kloubu spočívá zejména v pravidelném vhodném pohybu se správnou technikou, regeneraci a vyhledáním odborné pomoci již při prvních příznacích poruchy či onemocnění.

Pokud nevíte, jaké správné cviky zvolit, je vhodné obrátit se na fyzioterapeuta, rehabilitačního lékaře nebo certifikovaného trenéra. Ten vám doporučí vhodné cvičení vzhledem ke zdravotnímu a fyzickému stavu.

Prevence ramenního kloubu:

• Pravidelná a kompenzační pohybová aktivita
• Strečink zkráceného svalstva
• Správné držení těla a hlavy
• Dostatečná regenerace
• Dostatečný příjem vitamínů a minerálů
• Kvalitní pravidelný spánek
• Neodkládání návštěvy lékaře v případě bolesti