Onemocnění sítnice a cévnatky

Onemocnění sítnice a cévnatky se týkají nejdůležitější části oka, kde jsou uloženy světlocitlivé zrakové buňky, čili čípky a tyčinky, a právě proto je důležité tyto nemoci nepodceňovat. Ať už jde o různé záněty, problémy s odloupnutím a odchlípením sítnice, případně o problémy cévního charakteru nebo výživy sítnice, řada onemocnění dokáže i trvale poškodit zrak. Některé choroby sítnice a sklivce lze řešit jen částečně, přičemž taková terapie probíhá zejména formou laserové léčby.

Oční sítnice je vnitřní vrstva oční koule, která ji obklopuje z vnitřní strany oka, přičemž v zadní části sítnice se nacházejí čípky a tyčinky, což jsou světlocitlivé zrakové buňky. Na přední straně sítnice jsou pigmentové buňky. Sítnice je tenká a průhledná membrána vystýlající vnitřek oční koule, přičemž zadní část je tvořena dvěma vrstvami, a to vnější a vnitřní. Vnější přiléhá k cévnatce a vnitřní, která má funkci vlastního zrakového analyzátoru, k oční kouli.

Na vnější vrstvě se nachází v zadní části sítnice vrstva tyčinek a čípků, zatímco na vnitřní vrstvě je vrstva multipolárních buněk. Mezi nimi existuje ještě vrstva bipolárních buněk. Na přední straně sítnice a v cévnatce jsou pigmentové buňky, které vysílají výběžky právě mezi tyčinky a čípky, přičemž tyto buňky se nazývají také fotopigmenty a transformují světlo na chemické impulsy nervového typu. Cévnatka se nachází mezi bělmem a sítnicí a obsahuje mnoho cév, které slouží k přísunu výživy a kyslíku pro oko.

Záněty sítnice a cévnatky

Nejčastěji se záněty sítnice a cévnatky vyskytují společně a neprojevují se ani tak bolestmi jako zhoršením kvality nebo ostrosti zraku. Nejčastěji jsou vyvolány různými mikrobiálními infekcemi, které se sem dostanou z okolních tkání nebo krevní cestou z jiných částí těla. Častokrát proběhnou záněty asymptomaticky, přičemž snížení zrakové ostrosti je signálem jen tehdy, je-li postižena i žlutá skvrna. Včasná diagnostika i léčba však může předejít trvalým poruchám zraku.

Mezi záněty patří ložiskový chorioretinální zánět, který má několik forem jako retinitis, retinochoroiditis, chorioretinitis nebo choroiditis, také roztroušený chorioretinální zánět se stejnými formami, zánět zvaný pars planitis, zánětlivá Haradova choroba nebo jiné nespecifikované. Nejběžnějším zánětem je běžná retinitida, neboli akutní zánět sítnice a cévnatky, zvaný odborně i retinitis. U nás se vyskytují nejvýše dvě formy, a to retinits pigmentosa a retinits cytomegalovirus.

Retinitis pigmentosa je onemocnění postihující přímo světlocitlivé tyčinky a čípky, které se nachází v zadní části sítnice, přičemž tyčinky, které zajišťují periferní a noční vidění, jsou postiženy více než čípky zodpovědné za centrální a barevné vidění. I proto se onemocnění nejčastěji projevuje tzn. noční slepotou a poruchou zorného pole či bočního vidění. Postupem času se onemocnění neustále zhoršuje, a tak je třeba co nejdříve zahájit léčbu.

Retinitis cytomegalovirus je zánět způsobený cytomegalovirem, kdy tento virus útočí na buňky v sítnici. V úvodních stadiích se tento druh zánětu téměř vůbec neprojevuje, případně jen částečnými poruchami periferního vidění podobně jako při předchozím onemocnění a nejdříve bývá postiženo jen jedno oko, ale později i druhé. Mezi příznaky nejsou naopak zvýšená citlivost na světlo nebo bolesti. I v případě tohoto zánětu platí, že jeho neléčení může vést ke ztrátě zraku.

Odloupnutí a trhliny sítnice

Odloupnutí a odchlípení sítnice a trhliny na sítnici patří mezi nejvážnější nemoci, které mohou tuto část oka postihnout a musí se řešit výlučně chirurgickou cestou. Mohou vznikat z různých příčin, a podle toho je i několik druhů těchto onemocnění. Jde například o odloupnutí sítnice s natržením sítnice, trhlinové odloupnutí sítnice, serózní odloupnutí sítnice bez trhliny nebo i s vytvořením trhliny, odloupnutí sítnice tahem, jako například proliferační vitreoretinopatie s odloupnutím sítnice.

Kromě odloupnutí vznikají na sítnici i různé formy trhlin, které mohou být bez odloupnutí sítnice. Zde je také několik forem onemocnění, a to jsou podkovovitá trhlina sítnice bez odloupnutí, kulatá díra sítnice bez odloupnutí, operculum sítnice bez odloupnutí nebo nespecifická trhlina sítnice. Kromě toho problémy s natržením nebo poškozením sítnice vyvolávají také retinoschíza a cysty sítnice, parazitární cysta sítnice, pseudocysta sítnice a cysta ora serrata retinae.

Odloupnutí sítnice je nemoc, která může v pozdějších stádiích při některých formách způsobit nevratné zhoršení zraku. Dochází totiž k odloučení senzorické části od pigmentové části, která zůstává fixována k cévnatce. Odloupnutí může být idiopatické, kdy vzniká i trhlina, nebo bez vzniku trhliny, což bývá obvykle následkem nějakého infekčního onemocnění v oku. Při odchlípení sítnice dochází také k vážnému narušení tyčinek a čípků, což jsou důležité fotoreceptory.

Sítnice jako taková je vyživována nepřímo přes bohatě cévně zásobenou cévnatku, takže odloučení a odloupnutí sítnice od cévnatky znamená narušení tohoto vyživování a následné odumírání světlocitlivých buněk, což se začne velmi rychle projevovat poruchami vidění a zraku. Nemoc většinou postupuje velmi rychle a vzniká buď ze zánětlivých nebo posttraumatických příčin. Musí se řešit chirurgicky, a podle druhu odloupnutí buď klasickou, nebo laserovou cestou.

Cévní okluze

Mezi nemoci postihující sítnici patří také cévní okluze. Jedná se o více typů okluzí, například je to přechodná okluze středové tepny sítnice, okluze centralis retinae, okluze žíly sítnice nebo jiné okluze středové tepny sítnice. Okluze žíly sítnice může být počáteční, částečná, přítoková nebo centrální. U okluzí středové tepny sítnice je také několik druhů nemoci, jako například Hollenhorstovy plaky, arteriální okluze, částečná, větevní okluze nebo mikroembolie.

Okluze je uzavření sítnicové tepny a žíly, přičemž může být dočasné nebo trvalé. Zatímco arterie vedou okysličenou krev do oka, žíly vedou odkysličenou krev z oka. Okluze se projeví náhlou ztrátou zraku a postihuje obvykle jen jedno oko, případně ztrátou centrálního vidění postupnou formou, jsou-li postiženy žíly, a ne tepny. K okluzi dochází například při vytvoření sraženiny, embolizaci z jiného místa, případně v důsledku některých zánětlivých onemocnění cév.

Nejčastěji postihuje okluze muže, a to ve věku nad 60 let, a může souviset i s cukrovkou, kouřením nebo vysokým krevním tlakem. Podle druhu okluze se řeší buď odstraněním překážky v cévách nebo vytvořením podmínek k obejití překážky. Nejčastější formou centrální okluze kombinovaná okluze cév sítnice, avšak tyto případy, kdy dochází ke kombinované okluzi centrální retinální žíly jsou vzácné v rámci všech chorob sítnice.

V některých případech může docházet k současnému poškození oka okluzí a zároveň k poruchám sluchu případně zánětům nervů, jako například při lokalizované formě Wegenerovy granulomatózy. Celkově však až polovina případů závažných změn na oku a ve vidění je projevem okluze očních nebo orbitálních arterií, přičemž nejčastěji k propuknutí cévní uzávěry dochází v noci. Zastavení vyživování se okamžitě projeví jednostrannou ztrátou zraku.

Jiné choroby sítnice

Sítnici postihují kromě zánětů a problémů s oddělením nebo odloupnutím sítnice od cévnatky i jiné nemoci, které mohou souviset s nervovým systémem, nebo jde o degenerativní či jiné změny přímo na sítnici. Mezi tyto choroby patří retinopatie pozadí a cévní změny na sítnici, například změny cév sítnice, sítnicová mikroaneurysmata, neovaskularizace, perivaskulitida, vaskulitidy nebo varixy a různé retinopatie.

V rámci retinopatických onemocnění sítnice postihuje oko Coatsova retinopatie, exsudativní nebo hypertenzní retinopatie, proliferní vitreoretinopatie a retrolentální fibroplazie. Sítnici postihují i ​​různé druhy dystrofie, sítnicové krvácení, odloupnutí pigmentového epitelu sítnice, centrální serózní chorioretinopatie, periferní degenerace sítnice mřížkové, mikrocystické, palisádové, dlaždicové nebo síťové a také degenerace makuly a zadního pólu oka, jako jsou různé cysty, otvory, zvrásnění, drúzy, Kuhntova-Juniusova degenerace a atrofická senilní makulární degenerace.

Jiné choroby cévnatky

Cévnatku samostatně kromě výše zmíněných chorob a poruch postihují i ​​některá jiná onemocnění, degenerace nebo deformace. Může se jednat například o chorioretinální jizvy, kam patří pozánětlivé a poúrazové skvrnité jizvy zadního pólu a solární retinopatie, případně o degenerace cévnatky, jako jsou atrofie cévnatky nebo skleróza cévnatky. Nebezpečné je i puknutí cévnatky a následné krvácení, například exkluzivní, případně úplné odchlípení cévnatky.

Mezi degenerativní a destruktivní choroby vyskytující se na cévnatce patří i hereditární dystrofie cévnatky. Jedná se o skupinu onemocnění zahrnující různé druhy dystrofie, jako jsou choroiderémie, dystrofie gyrata cévnatky nebo centrální areolární dystrofie, generalizovaná dystrofie cévnatky a peripapilární dystrofie cévnatky. Tyto dystrofie narušují cévnatky, což způsobuje poruchy jejího vyživování kyslíkem a živinami a následně i poruchy vyživování samotné sítnice.

Atrofie se v cévnatce projevují nedostatečně vyvinutými kapilárami, což znamená snížení vyživování cévnatky. Také může dojít k problémům s cévnatkou i následkem některého ze systémových onemocnění, například při onemocnění jater. Při degeneracích cévnatky dochází k výraznému ztenčení a projevují se i různé skvrnité jizvy. Zejména na okrajích v pigmentových buňkách dochází k jizvení, a vzniká tak jizva epitelu, která může vést k poruchám zraku.

K poruchám jak sítnice, tak cévnatky dochází také následkem traumatických událostí, například při úrazech oka. Nejčastěji se poruchy cévnatky dostavují při tupém úderu do oka, což způsobí otřes oční koule, a může dojít buď k otřesu, nebo přímo k roztržení jak sítnice, tak cévnatky. Následkem toho je krvácení, přičemž navenek se nemusí krvácení projevit a dostavují se jen poruchy zraku. Také v důsledku některých sklerotizací dochází k přerušení vyživování sítnice cévnatkou, což způsobuje degenerace.