Co je to koxartróza, jaké jsou její příčiny, příznaky a diagnóza?

Osteoartróza postihuje především větší klouby pohybového aparátu, jako je kyčelní kloub.

Kyčelní kloub

Kyčelní kloub seodborně nazývá articulatio coxae. Je jedním z největších a nejdůležitějších kloubů lidského těla.

Jedná se o jednoduchý kulový kloub, který se skládá ze dvou hlavních kostěných komponent. Kulovitý konec stehenní kosti (femur) zapadá do jamky v pánevní kosti (acetabulum).

Dotýkající se části kostí jsou kryty a chráněny hyalinní sklovitou chrupavkou. Stabilitu kloubu zajišťují okolní měkké struktury, svaly, silné vazy a kloubní pouzdro.

Pohyb a pohyblivost kyčelního kloubu zajišťují svalové skupiny z páteře, pánve, stehna a hýždí. Pohyblivost kyčelního kloubu je i přes jeho pevnost dostatečně velká.

Kinematiku kyčelního kloubu tvoří flexe (přednožení), extenze (zanožení), addukce (přinožení), abdukce (unožení) a rotace (otáčivý pohyb).

Osteoartróza

Osteoartróza je onemocnění kloubu, při kterém je narušena rovnováha mezi produkcí (syntézou) a degradací složek kloubní chrupavky. Jedná se o nezánětlivý degenerativní proces, který vede k postupné destrukci struktur chrupavky.

Dochází ke ztrátě vyživující synoviální tekutiny uvnitř kloubu, poškození okolních měkkých struktur a tvorbě osteofytů (kostních výrůstků) na okraji kloubních ploch. Průběh artrózy je postupný a většinou pomalu progredující.

Výjimečně může být i rychle progredující. Hlavním projevem artrózy je bolest uvnitř kloubu a v jeho okolí a snížená pohyblivost.

Koxartróza je nejčastějším onemocněním kyčelního kloubu a jedním z nejčastějších typů artrózy v lidském těle.

Výskyt koxartrózy se zvyšuje s věkem. Přibližně 80 % lidí starších 70 let je postiženo tímto degenerativním onemocněním kloubů.

Osteoartróza může být příčinou pracovní neschopnosti, ale také důvodem k pobírání invalidního důchodu. Záleží na zdravotním stavu pacienta, rozsahu onemocnění a možných komplikacích pracovních činností.

V případě osteoporózy se stupeň invalidity určuje podle vyšetření a doporučení lékaře, ale hlavně podle objektivních klinických nálezů a denzitometrického vyšetření (měření kostní hmoty).

Podle etiologie se koxartróza dělí na primární a sekundární.

Primární koxartróza vzniká bez zjevné příčiny. Hlavní roli hrají genetické faktory, věk, životní styl a dlouhodobé zatěžování kloubu.

Sekundární koxartróza je důsledkem jiné přítomné poruchy a onemocnění, jako je vrozená dysplazie kyčelního kloubu, hypermobilita nebo zánětlivé a metabolické onemocnění pohybového aparátu (např. morbus Bechtěrev).

Příčiny a faktory koxartrózy:

• Dlouhodobé fyzické přetěžování kloubu
• Opotřebení kloubu
• Vyšší věk
• Genetický faktor
• Nesprávné pohybové stereotypy
• Nerovnováha pohybového aparátu
• Profesionální sport
• Ženské pohlaví
• Mechanické poškození, trauma
• Vliv výživy a nadváhy
• Poruchy kloubní inervace
• Vrozené vady
• Záněty kloubu

Příznaky a syndromy artrózy závisí na konkrétním stadiu a průběhu onemocnění.

Prvním příznakem je obvykle mírná tupá bolest, která se objevuje při větší fyzické námaze.

Často je také přítomna svalová nerovnováha v okolí kloubu – přetížené, zkrácené nebo oslabené svaly. Je také možné lokalizovat svalovou křeč – ztuhlá bolestivá svalová vlákna.

V dalším stadiu koxartrózy je bolest přítomna i při menší námaze, statické zátěži, delším stání nebo sezení.

V pokročilejších stadiích je běžná klidová a noční bolest bez zatížení kloubu. Může dojít k útlaku nervů způsobenému otokem kloubních struktur.

Typ bolesti se může měnit v závislosti na poloze, pohybu, změnách tlaku nebo počasí.

Ve vyšších stadiích dochází k omezení pohyblivosti kloubu v extrémních polohách a k ohrožení funkce samotného kloubu.

S postupujícím degenerativním procesem může dojít k úplné ztrátě pohyblivosti kloubu. Pacient začne postižený kloub při fyzické aktivitě vynechávat.

Následně je běžná přítomnost rozsáhlých svalových a muskuloskeletálních dysbalancí a atrofie (ochabnutí) svalstva v okolí nepoužívaného kloubu.

Nejčastějšími příznaky koxartrózy jsou:

• Tupá bolest kyčelního kloubu
• Bolest svalů v okolí kloubu
• Zhoršená bolest při větší fyzické námaze
• Neklidná noční bolest
• Omezení pohybu v kloubu
• Pocit suchosti a tření uvnitř kloubu
• Zhoršení bolesti při změně počasí

Diagnostika osteoartrózy spočívá především v odebrání celkové anamnézy pacienta, komplexním kineziologickém rozboru a palpaci daného kloubu.

Ortoped vyšetřuje stabilitu kloubu, jeho pohyblivost, odpor a pohyblivost v různých krajních polohách.

Základním diagnostickým postupem je rentgenové vyšetření, které objektivně a strukturálně posoudí aktuální stav a rozsah poškození kloubu.

Podle rentgenového snímku se artróza dělí do 4 hlavních stupňů. Poslední 4. stupeň je z hlediska progrese a stadia onemocnění nejhorší.

Často se stává, že stupně 3 a 4 jsou indikací k chirurgické léčbě, ale není to vždy pravidlem. Při výběru typu léčby je důležitá subjektivní bolest pacienta a aktuální funkce a pohyblivost kyčelního kloubu.

V některých případech je indikací k operaci již koxartróza 2. stupně. To vždy závisí na dohodě mezi lékařem a pacientem.

Lékaři i pacienti se často zpočátku přiklánějí ke konzervativní léčbě. Konzervativní léčba buď pomůže zdravotnímu stavu pacienta, nebo se stane přípravou na chirurgickou léčbu.

Charakteristickým rysem průběhu koxartrózy je její postupný, pomalý vývoj a střídání fáze relativního klidu bez větších problémů s obdobím dekompenzace a zhoršování stavu.

Pokud je průběh onemocnění prodloužený s častými fázemi dekompenzace navzdory konzervativní léčbě, je třeba zvážit chirurgickou léčbu a totální náhradu kyčelního kloubu – endoprotézu.

Stav artrózy se podle diagnostického rentgenového snímku dělí na 4 základní klasifikační stupně:

1. stupeň: Dochází k mírnému zúžení kloubní štěrbiny a začátku tvorby osteofytů – kostěných výrůstků podél kloubu.
2. stupeň: Zúžení kloubní štěrbiny je více patrné spolu s pokročilejší tvorbou osteofytů. Jsou patrné změny ve struktuře chrupavky.
3. stupeň: Výrazné zúžení kloubní štěrbiny, tvorba větších osteofytů, nitrokloubních cyst a rozvoj počátečních deformit kloubu.
4. stupeň: V posledním stadiu dochází k vymizení kloubní štěrbiny, přítomnosti velkých osteofytů a pokročilým deformitám kloubu. Možná je také přítomnost ankylózy – zániku kloubu.