Léčba bércových vředů: Jaké léky pomáhají? A co antibiotika?

Léčbu bércového vředu můžeme rozdělit do několika skupin:

1. Lokální léčba

V lokální léčbě se v praxi používají klasické léčebné postupy a moderní krycí materiály. V klasických léčebných postupech se aplikují vlhké obklady, pasty a masti.

Ve formě obkladů se aplikují různé dezinfekční přípravky (3% borová voda, hypermanganový roztok, superoxidovaný oplachový roztok).

Z mastí se využívá zejména mast s jodovaným povidonem. Klasický léčebný postup se využívá zejména v případě infikovaných a výrazně bakteriálně kolonizovaných vředů.

Klasické léčebné postupy mají několik nevýhodných vlastností:

• nejsou stanoveny přesné indikace aplikace jednotlivých léčiv
• účinnost jednotlivých léků není ověřena výzkumem
• většina lokálně aplikovaných léků obsahuje alergeny
• je nutná častá výměna krytí
• nedokážou redukovat zápach z rány

Velmi významnou částí ošetřování vředu je i péče o jeho okolí. Při léčbě venózních vředů dost často dochází na okolní kůži k tvorbě ekzému. V tomto případě se aplikuje obklad a lokální aplikace kortikoidu.

Kortikoid můžeme přidat také do ochranné pasty na okolí rány.

Modernějším léčebným postupem je vlhká terapie. V současnosti představuje standardní přístup k léčbě chronické rány. Výběr konkrétního druhu se řídí charakteristikou konkrétního vředu.

Vlhká terapie má několik výhodných vlastností:

• vytváří a/nebo udržuje optimální prostředí v ráně
• udržuje potřebné pH a vlhkost
• odvádí a/nebo uzamyká ve své struktuře exsudát z rány
• stimuluje autolytické čištění rány
• chrání ránu před infekcí
• bezbolestnost při převazu rány

V následující tabulce uvádíme jednotlivé skupiny přípravků vlhké terapie

Slyšeli jste už, že se v léčbě chronických ran používá med?

Medicínský med je směs dvou druhů medů z Austrálie a Nového Zélandu. Ty obsahují glukózooxidázu a bioaktivní složky z keře manuka.

Klinické studie ukázaly, že medicínský med zkracuje dobu hojení, odstraňuje infekce, snižuje používání antibiotik a v neposlední řadě zkracuje dobu hospitalizace.

Účinky medicínského medu:

• antibakteriální
• protizánětlivé
• stimuluje imunitní funkce a protinádorové aktivity
• redukuje pach z rány

V praxi se medicínský med aplikuje ve formě náplasti. Medicínský med se obvykle aplikuje na kalcium-alginátový matrix (voděodolný nosič).

Medová náplast by se měla aplikovat alespoň na 12 hodin, ale radši na 24 hodin. Výměna náplasti v ráně záleží na stádiu samotného hojení.

Jakou roli hraje stříbro?

Přípravky s obsahem stříbra významně zlepšují a podporují proces hojení chronických ran. Částice stříbra mají antimikrobiální účinky ve spektru grampozitivních i gramnegativních bakterií.

V praxi se používají náplasti s obsahem koloidního stříbra. Vyznačují se rychlejším a lepším hojením ran. Vytváří lepší ochranu proti bakteriím a snižují riziko vzniku infekce.

Další možností je pěnová náplast s obsahem iontového stříbra. Pěnové krytí má rychlý antimikrobiální účinek.

2. Kompresivní léčba

Kompresivní léčba se využívá v případě venózních vředů. Bércové vředy se hojí rychleji, když pacienti používají kompresní bandáže.

Elastické obvazy jsou účinnější než používání jednoduchého neelastického obvazu. Zde platí pravidlo, že každá komprese je lepší než žádná. Po vyléčení vředu je vhodné celoživotní používání kompresních punčoch.

Jaké kompresní punčochy známe?

• lýtkové
• stehenní
• polostehenní
• punčochové kalhoty

Proč se v praxi používá kompresivní léčba?

• nahrazuje nedostatečnost svalové pumpy lýtkových svalů
• snižuje přeplňování povrchového žilního systému končetin
• zrychluje průtok krve
• transportem metabolitů zmírňuje projevy onemocnění

Jak máme správně přikládat kompresivní obvaz?

Nejvhodnější je krátkotažný typ obvazů o šířce 8–10 cm. Obvaz přikládáme v hustých otáčkách. Tlak, který obvaz vyvíjí, by měl být nejsilnější u kotníku. Polevovat by měl směrem ke kolenu.

Bandáž přikládáme směrem od prstů, přes patu směrem nahoru. A konečně, správná bandáž by neměla bolet.

3. Chirurgická léčba

Mezi chirurgickou léčbu vředu řadíme transplantaci kožního štěpu, vyčištění spodiny vředu ostrou lžičkou a další chirurgické metody.

Jednou z možností je cévní chirurgie. Léčebné postupy zkracují dlouhodobý průběh onemocnění. K těmto léčebným postupům patří endoskopická subfasciální resekce perforátorů nebo skleroterapie.

4. Systémová léčba

Systémová léčba je zaměřena na příčinu onemocnění. Spočívá zejména v léčbě oběhových a dalších přidružených onemocnění.

Systémová léčba zahrnuje venofarmaka, vazodilatancia, analgetika a enzymové přípravky. Systémová antibiotická léčba je indikována pouze při známkách infekce kůže.

Jedním z příznaků bércového vředu je bolest. Mnohdy si pacienti stěžují, že kvůli bolesti nemohou spát. Léčba chronické bolesti zlepšuje kvalitu života. Také má vliv na rychlost hojení.

Intenzita bolesti je individuální:

• může být kontinuální
• zhoršená při převazech
• může být vyvolána změnou polohy končetiny

Analgetika (léky proti bolesti) lékař zvolí podle intenzity bolesti, jejího charakteru (pálivá, hluboká, ostrá, tupá) a podle jejího trvání (kontinuální, občasná, během převazů).

V případě mírné a střední silné bolesti se používají nesteroidní antiflogistika. Pokud má pacient středně silné a silné bolesti, jsou indikovány slabé opioidy (tramadol). U pacientů, kteří trpí silnými bolestmi, jsou indikovány silné opioidy (buprenorfin).

5. Režimová opatření

Mezi režimová opatření patří cvičení, výživa a polohování končetin. Cvičení pomáhá zlepšit hemodynamiku ve svalech. Tímto způsobem pomáhá v prevenci recidiv vředů.

Pacienti by se měli vyvarovat dlouhodobému stání a sezení, nevhodné obuvi, nošení příliš těsného oblečení, působení vyšších teplot (sauna) a poranění nohou.

Ve většině případů pacienti, kteří trpí bércovými vředy, mají nadváhu. Nedostatky ve výživě (nedostatek vitamínu A, C, bílkovin a zinku) mají za následek zhoršené hojení vředů.

Nedostatek pohybu zhoršuje funkci svalové pumpy, a tím dochází ke vzniku žilní nedostatečnosti.

6. Ostatní pomocné metody

Hojení bércových vředů (venózní a lymfatické) můžeme podpořit manuálními a přístrojovými lymfodrenážemi. Také můžeme využít biostimulační laser, cvičení a hyperbarickou oxygenoterapii.

Manuální lymfodrenáž s komplexním přístupem fyzioterapeuta významně redukuje otok nohy a s ním spojenou bolest. Lymfodrenáž posiluje průtok krve žilami. Tím pádem zabraňuje vzniku otoku.