Syndrom neklidných nohou: Jak ho zvládat? Pomohou cviky?

Co je syndrom neklidných nohou? Co ho vyvolává a jak se projevuje?
Co bychom o něm měli vědět a jak je to s ním v období těhotenství?
Vyskytuje se u dětí? 

Nevíte, jak ho zvládnout a pomoci si při něm? Existují k tomu nějaké cviky?

V posledních letech je syndrom neklidných nohou znovu v popředí zájmu veřejnosti, ale i odborníků z oboru neurologie. Jedná se o méně závažné neurologické onemocnění, resp. neurologický syndrom, ne o obyčejný výmysl jednotlivce.

V mezinárodní klasifikaci nemocí je zařazen mezi neurologická onemocnění, konkrétně extrapyramidové syndromy.

Trpí jím až 10 % převážně starší populace.

Postihuje častěji ženy než muže, což je způsobeno fyziologickými odlišnostmi (menstruace, těhotenství a kojení). Jeho incidence stoupá přímo úměrně s věkem.

První projevy se mohou objevit až kolem 45. roku. Mohou ale být znatelné i mnohem dříve, například kolem 10. roku života. Jsou velmi nespecifické a v tomto období se na syndrom neklidných nohou nepomýšlí.

Pozor:
Syndrom neklidných nohou je třeba brát vážně alespoň do doby, než se objasní jeho pravá příčina.
Příčin se předpokládá více a mají společného jmenovatele: centrální nervový systém.
Zejména u mladších pacientů může být prvním projevem závažného neurologického onemocnění!

Krátký pohled do minulosti

Syndrom neklidných nohou není záležitostí moderní doby. Jeho projevy byly dobře známy již lékařům v 17. století. Tento zvláštní syndrom byl ale v minulosti považován víceméně za obyčejný mýtus.

Pacienti trpící nepříjemnými pocity v dolních končetinách a následnými nutkavými pohyby se tak trochu pokládali za "blázny" nebo hypochondry. Příčina se připisovala psychice a labilitě jejího nositele.

Teprve později se tomuto onemocnění začal připisovat patřičný význam. Symptomy neklidných nohou poprvé popsal Thomas Willison v roce 1672.

Později v roce 1945 vypracoval švédský neurolog Karl Axel Ekbom podrobnou zprávu o tomto stavu. Soubor příznaků nazval syndromem neklidných nohou a to je název používaný dodnes. V některé literatuře můžete najít také pojmenování Ekbomova choroba.

V roce 1995 byla stanovena jednotná kritéria tohoto syndromu mezinárodní skupinou pro výzkum syndromu neklidných nohou. V dnešní době je tento stále záhadný syndrom předmětem neurologického bádání a výzkumu. Přesto není jeho příčina zcela objasněna.

Zajímavé:
K první zmínce o syndromu neklidných nohou došlo pravděpodobně v roce 1580 v eseji známého francouzského humanisty Michela de Montigna. Ve svém díle popisuje jistého filozofa, který při posezení u vína byl střízlivý, až na jeho nohy. Ty jediné byly opilé a musel jimi neustále hýbat.

Co to znamená, když jsou nohy neposedné?

Syndrom neklidných nohou, RLS (z angl. restless legs syndrome), známý také jako Willis-Ekbomova choroba je senzo-motorická porucha centrální nervové soustavy. Proto je právem řazena mezi neurologická, nikoli psychiatrická onemocnění.

Vyznačuje se pocitem diskomfortu v dolních končetinách. Tyto senzitivní vjemy (pocity) vyvolávají silné nutkání k pohybu. Motorické projevy jsou intenzivnější v době klidu, proto se nejčastěji objevují v noci. Syndrom neklidných nohou je úzce spojen s nespavostí, kterou nepřímo vyvolává.

Tabulka klasifikace RLS na základě etiologie

Máte i vy syndrom neklidných nohou?

V popředí syndromu neklidných nohou jsou v úvodu subjektivní pocity pacienta. Ten pociťuje diskomfort, resp. pocit nepohodlí v dolních končetinách.
Tento pocit on sám jen těžko popisuje, i lokalizace je nepřesná. Někteří pacienti popisují jen blíže nespecifikovaný nepříjemný pocit.

Popis diskomfortu pacientům seřazené podle frekventovanosti:

• brnění končetin
• mravenčení nebo brnění v končetinách
• bolestivost
• křeče, hlavně v lýtkách
• pocit neklidu a nervozity
• vnitřní napětí
• nespecifický nutkavý pocit
• pocit svázanosti
• pocit uzlení prstů na nohou
• pocit oslabení končetin
• pocit zatížení končetin
• svědění
• lechtání
• pocit tlaku nebo tahu
• trhavý pocit
• pocit tepla nebo chladu
• pocit, jako by měli v nohou elektriku
• pocit, jako by měli v kostech červy

Navzdory pocitovým rozdílnostem charakteru tohoto vjemu je společným znakem u všech postižených pocit tohoto diskomfortu v hloubce, jakoby ve svalech, kostech nebo cévách. Nikdy se nejedná o povrchový, ale o hloubkový vjem.

Tyto pocity vyvolávají u pacienta nutkání k zahájení pohybu. Tomuto pohybu říkáme také fokální akatizie.

Zahájení pohybu je vůlí ovládané. V některých málo případech může dojít k několika mimovolním pohybům (tikům, škubnutím) v případě, že pacient pohyb neudělal spontánně předtím.

Děje se tak v době tělesného klidu (leh, sed), tedy nejčastěji v nočních hodinách, kdy se pacienti chystají na vytoužený spánek po náročném dni.
Intenzita potíží je nejvyšší v období mezi půlnocí a 4. hodinou ráno. Při progresi se může stát problémem trvajícím až 24 hodin denně.

Problém představuje nejen během spánku, ale také během dne u pacientů se sedavým zaměstnáním.

Různé motorické projevy (chůze, rovnání, mnutí nohou, nekoordinované pohyby, kroucení) přinášejí jen dočasnou úlevu, a to jen na krátkou dobu, než pohyby trvají.

Pokud nemocný s touto aktivitou přestane, nepříjemné pocitu jsou většinou zpět. S progresí stavu přestávají i tyto pohyby poskytovat úlevu.

Syndrom neklidných nohou je velmi úzce spjat s poruchou spánku. Diskomfort pacientovi významně ztěžuje usínání a také ho budí ze spánku během noci.

Dlouhotrvající nespavost (insomnie) s sebou přináší i jiné potíže, jako jsou vyčerpanost, únava, apatie, poruchy soustředění, paměti, snížená fyzická a psychická aktivita až deprese. To výrazně ovlivňuje normální fungování člověka a přináší s sebou problémy v běžném i osobním životě.

Důležité:
V některých případech bychom mohli mluvit i o syndromu neklidných končetin. V závažnějších případech se pocit nepohodlí objevuje nejen v nohách, ale i v horních končetinách. Jedná se však o extrémně raritní příklad.

Tabulka s kritérii syndromu neklidných nohou

Co tyto nepříjemné pocity vyvolává?

Přesnou příčinu tohoto onemocnění neznáme. Předpokládá se porucha centrálního nervového systému, konkrétně dopaminergního systému.

Právě ten je zodpovědný za aktivitu svalů a přenos informací a vzruchů v nich.

Pravděpodobně je do jisté míry na genetickém podkladu, neboť se objevuje velmi často výskyt tohoto syndromu v rodině (až 50–90%).

V etiopatogenezi má svou roli:

• nedostatek železa, hořčíku a některých vitamínů
• některé léky (antidepresiva, antihistaminika, antiemetika)
• toxický vliv některých látek (alkohol, nikotin, kofein)
• diabetes mellitus
• urémie/uremický syndrom
• onemocnění/selhávání ledvin
• snížená funkce štítné žlázy
• mozko-míšní nádory
• neuropatie/polyneuropatie
• neurodegenerativní onemocnění
• m. Parkinson
• extrapyramidový syndrom
• hereditární ataxie
• poruchy a léze míchy
• obezita (BMI, hlavně obvod pasu)
• onemocnění žil dolních končetin - chronická venózní insuficience

Syndrom, který vyčerpává: Jak si s ním poradíte?

Prvořadá je správná diagnostika. Častokrát je pacientům se syndromem neklidných nohou diagnostikována jiná neurologická nebo psychiatrická porucha. Je to hlavně v začátcích onemocnění, kdy je symptomatologie chudá nebo nespecifická.

Na správně určenou diagnózu má negativní dopad i samotný charakter onemocnění. Pacienti přicházející do ambulance praktického lékaře si většinou nestěžují na "brnění" v nohou, ale primárně na problémy se spánkem nebo bolesti. To často lékaře zmate a nasměruje někam jinam.

Významná je v tomto případě samotná anamnéza, protože po laboratorní stránce neexistuje žádný marker, který by se dal zjistit z krve.

Jakmile máme jasně stanovenou diagnózu, zbývá určit, zda je syndrom primární, nebo sekundární.

Sekundárně vzniklý RLS má svou příčinu v jiném onemocnění, jako například v neuropatii. V tomto případě je prvořadá léčba vyvolávající příčiny.

U primárního LRS je nutno zahájit léčbu, která má dvě formy: lékovou a nelékovou.

Z léků se používají nejčastěji dopaminergní látky (agonisté dopaminu, prekurzory dopaminu), antikonvulziva (gabapentin, karbamazepin), benzodiazepiny (diazepam, klonozepam), myorelaxancia nebo opiáty. Léky první volby se liší podle konkrétní země.

Farmakologická léčba RLS

Farmakologická léčba se zahajuje tehdy, pokud pacient svůj stav již nezvládá řešit nefarmakologickou cestou nebo to indikuje lékař. Většina pacientů se syndromem neklidných nohou popisuje závažnost jejich stavu střední až silnější intenzity, kdy jsou léky nezbytné.

Čím si ještě můžeme ulevit kromě léků?

Nefarmakologická léčba zahrnuje absenci látek, které zvyšují aktivitu sympatického nervového systému, jako je alkohol, nikotin, kofein.

V případě, že právě abusus některé z těchto látek je primární příčinou onemocnění, je možné i bez další terapie zvládnout stav natrvalo.

Absence musí být však také trvalá. V úvodu léčby je často nutná farmakologická podpora.

Podstatná je i změna některých léků, které prokazatelně zhoršují RLS, případně symptomatologii. Patří sem některé léky na depresi, psychózu a léky proti zvracení.

V případě, že je příčina v nedostatku minerálů nebo vitamínů, je naopak třeba pravidelné doplňování chybějících látek. Nejčastěji se jedná o nedostatek železa (sideropenická anémie), které lze získat ze stravy, ale také ve formě výživových doplňků.

Horké koupele uklidní vaše nohy, tělo i duši

Někteří pacienti pociťují déle trvající úlevu po příjemné, horké koupeli. Koupel by se měla provádět těsně před spaním. Horká voda uvolňuje svalstvo, rozšiřuje cévy a prokrvuje, čímž nemocného připraví na klidný spánek. Doporučuje se také střídání horké a studené sprchy.

Různé aromatické soli nebo olejíčky přidávané do vany revitalizují i mysl a zcela uvolňují a zklidňují. Mají pozitivní vliv nejen na nepříjemné pocity v nohou, ale také na nespavost.

Podobný efekt má aplikace suchého tepla na konkrétní části těla. Dosáhneme toho například elektrickým topným polštářkem nebo dekou přiloženými na dolní končetiny. Teplo rozšiřuje cévy, prokrvuje svaly a uvolňuje je.

Masáže a cvičení: Jsou příjemné a efektivní

Velmi prospěšné se ukázaly být masáže a různá strečinková cvičení, která stimulují svalstvo. Jsou určeny k relaxaci (uvolnění) svalů. Masáž může být celotělová, ale zaměřit se můžete i na cílené partie (stehna, lýtka, chodidla). Mají podobný účinek jako lázně, jen mnohem intenzivnější.

Dají se také používat i meditační cvičení, během kterých pacienti střídavě napínají a uvolňují svaly celého těla, současně s kontrolovaným dýcháním. Tělo je nejen prokrvené, uvolněné, ale také prokysličené. Pacienti po meditačních cvičeních mají pocit, jako by byli znovuzrození a odpočatí.

Zařazení těchto nebo alespoň jedné z těchto technik do pravidelného harmonogramu přináší své ovoce.

Elektroléčba

Vhodná je i elektrostimulace nervových a svalových vláken v oblasti dolních končetin. Na takovou terapii je možné se objednat k masérovi, resp. fyzioterapeutovi. Jedná se o jednu z nejoblíbenějších léčebných metod nejen při RLS, ale také při jiných nervo-svalových onemocněních či bolestivých stavech z různých příčin.

K dispozici jsou také jednoduché elektrostimulační přístroje, které lze zakoupit v e-shopech, a nejsou finančně až tak náročné. Jedná se o přístroje, které se skládají z hlavního ovladače a několika elektrod. Ty se nalepí na inkriminovanou část těla, kterou chceme stimulovat. Na přístroji se pak nastaví způsob a intenzita masáže a elektrické stimulace (množství funkcí závisí na druhu přístroje a náročnosti pacienta). Jejich použití je jednoduché, a hlavně lze praktikovat v domácím prostředí.

Principem elektrické stimulace je vysílání tělu vlastních impulsů prostřednictvím diod, tedy již zmiňovaných elektrod.
Impulsy procházejí kůží a svaly až k nervovým zakončením.
Pacient může proto pociťovat mírné mravenčení nebo napínání a uvolňování jednotlivých svalových částí. Léčba není bolestivá.
Efekt se dostavuje u každého individuálně. Ale je třeba mít na paměti, že těchto masáží musí proběhnout několik, abyste dosáhli požadovaného úspěchu.

Tabulka s metodami elektrické stimulace

Syndrom neklidných nohou a těhotenství

Spojitostí mezi syndromem neklidných nohou a těhotenstvím si všiml už Karl Alex Ekbon.

Faktem je, že prevalence (výskyt) u těhotných je dvojnásobně až trojnásobně vyšší. Některé případy syndromu neklidných nohou jsou úzce spjaty s těhotenstvím, a to hlavně v posledním trimestru. Ve třetím trimestru jsou ženy více tenzní, vystresované, trpí poruchami spánku, jsou vyčerpané až depresivní.

Není ničím neobvyklým, že se syndrom neklidných nohou objevuje právě v těhotenství. Budoucí maminky velmi často trpí i právě nedostatkem železa a magnesia, které jsou pravděpodobnou příčinou takového stavu. Také mají nižší hemoglobin, hematokrit a počet červených krvinek.

Potíže obvykle končí po porodu, kdy se pacientka i hladiny některých látek znormalizují do původního stavu.

Máte syndrom neklidných nohou a čekáte miminko?

V případě onemocnění ještě před vznikem těhotenství lze očekávat a je vysoce pravděpodobné, že se během něj příznaky zintenzivní. Po porodu je 70% šance na opětovné zmírnění projevů, u některých se může syndrom neklidných nohou dokonce zhoršit.

Problémem jsou také omezené možnosti léčby těhotné ženy. Přestože dopaminergní léky byly schváleny i pro léčbu těhotných pacientek, o jejich účinku na plod není mnoho informací. Proto by terapii v těhotenství měla zvážit každá maminka individuálně, zhodnotit plusy a minusy, samozřejmě po konzultaci se svým ošetřujícím lékařem.

Zvyšuje se také riziko:

• komplikace během těhotenství
• prenatální deprese
• prodloužení samotného porodu
• komplikace při porodu
• nutnost sekce
• postnatální deprese
• generalizovaná úzkostná porucha