Největší epidemie a pandemie v dějinách lidstva

Znáte největší epidemie a pandemie, jaké ohrožovaly lidstvo? Poznejte je s námi v našem článku.

Historii píše nejen lidstvo samotné, které svými politickými rozhodnutími a válkami od nepaměti výrazně zasahovalo do chodu dějin. Píší ji také ty nejmenší živé organismy, které zde byly dávno před námi.

Řeč je o mikroorganismech, které navzdory své maličkosti dokázaly ovlivňovat minulost, ovlivňují přítomnost, a jednoznačně budou významným činitelem v budoucnosti.

Jak mohou viry ovlivnit chod dějin?

Jakákoliv velká epidemie či pandemie má na svědomí množství obětí. V některých případech se jedná až o miliony mrtvých.

Jen sám virus HIV (human imunodeficiency virus) způsobující onemocnění AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome) má na účtu kolem 25 milionů lidských životů. A takových virů je mnoho. Snížily lidskou populaci v míře vyšší než všechny války dohromady.

Také onemocnění a následná smrt jednotlivce, pokud se jedná o významného světového vůdce či politika, může způsobit velký zvrat v událostech a budoucnosti.

Zajímavé:
Na základě vědeckých bádání bylo zjištěno, že smrt Alexandra Velikého byla zapříčiněna virem WNV (West Nile Virus).
Jedná se o virus patřící do skupiny arbovirů, který způsobuje onemocnění zvané západonilská horečka.
Rezervoárem viru jsou volně žijící ptáci, přenašečem je druh komára Culex, vnímavým jedincem i člověk.
Vědci pomocí diagnostického programu GIDEON jednoznačně prokázali, že vládce trpěl právě tímto onemocněním.
Do programu zadali celkovou symptomatologii panovníka jako zápal plic, třes, bolest v oblasti jater či ochrnutí.
Doplňující anamnézou byly informace o výskytu mrtvých ptáků v okolí, jak říkají staré prameny.
Kdyby Alexandr Veliký žil déle, mohl by svět vypadat trochu jinak?

Nejstarší epidemie a pandemie do roku 1400

Onemocnění postihující naše předky v dobách minulých se od těch dnešních hrozeb výrazně liší. Důvodem těchto odlišností je samotný rychlý rozvoj. Pod pojmem rozvoj lze chápat přetváření něčeho starého na něco lepšího, modernějšího.

Rozvoj zemí je velkým přínosem v mnoha směrech, jako například výstavba vodovodních potrubí či kanalizace. Tyto nyní již samozřejmosti nám přinesly vyšší hygienický standard, čímž se zamezilo onemocněním, jako byl například mor.

Avšak vyskytovala se i jiná onemocnění a menší epidemie, jako například Japonské neštovice, které byly velkým problémem před objevením vakcíny. Ale je to právě mor, zvaný také černá smrt, který nejvíce sužoval tento svět v období do roku 1400. Vyskytoval se opakovaně ve více vlnách epidemií, až několik staletí.

165–180 – Antonínský nebo Galénův mor

Nejstarší záznam výskytu pandemie se vznikl v letech 165 až 180. Jednalo se o tzv. Antonínský mor. Ve skutečnosti se však nejednalo o onemocnění moru (pestis), ale o pravé neštovice způsobené virem varioly.

Nákazu pravděpodobně rozšířili římští vojáci, čímž byla zasažena nejen Evropa, ale také Asie a Afrika.

Lidé umírali ve vlnách menších epidemií. Celkový počet obětí se odhaduje na zhruba 5 milionů. Mnoho lidí, kteří onemocnění přežili, trpěli až do konce svého života na následky jako například ochrnutí či ztráta zraku.

541–750 – Justiniánský mor

Justiniánský mor dostal své pojmenování podle císaře Justiniána I., který v době jeho propuknutí panoval.

Šlo o pandemii, která se začala šířit z několika postižených měst na africkém kontinentu a přes Středomoří se rozšířila do Evropy a Asie.

Onemocnění pár let kumulovalo, ale po několika ročních ústupech se opět ukázalo. Od roku 622 až do roku 672 se zdálo, že se po tomto onemocnění slehla země, když se v roce 673 znovu objevilo. Od té doby svět zasáhly opakované epidemie justiniánského moru. V roce 750 utichly z neznámých důvodů a už se neopakovaly.

Justiniánský mor měl dopad nejen na vysoké množství mrtvých, ale také výrazně ovlivnil společnost, kulturu a ekonomiku nejvíce postižených měst. Odhaduje se, že zahynulo kolem 30 až 50 milionů lidí.

1331–1351 – Černá smrt

Co se týče velkých pandemií v minulosti, je tzn. černá smrt asi tou nejznámější vůbec. Svou „popularitu” a trvalý zápis do dějin si vysloužila tím, že zahubila téměř polovinu světové populace.

Odhady se však pohybují mezi jednou až dvěma třetinami celkového počtu obyvatelstva. Počty obětí se odhadují na závratných 75 až 200 milionů lidí.

Zajímavé:
Černá smrt měla za následek ekonomický úpadek Evropy.
Ten způsobil velký hladomor a výskyt dalších onemocnění s ním souvisejících.
Došlo také k úplné změně struktury obyvatelstva a k rozsáhlým perzekucím určitých skupin obyvatelstva (Židé).

Tuto pandemii nevídaných rozměrů pravděpodobně v Evropě, Asii a na Blízkém východě způsobila bakterie Yersinia pestis, která je původcem plicního moru. Jedná se o závažné onemocnění, jehož rezervoárem jsou hlodavci, přenašečem jsou blechy morové nebo obecné.

Onemocnění způsobuje těžký zápal plic s vykašláváním krve a akrální nekrózu, tedy odumření koncových částí těla (prsty, ušní lalůčky).

Odumřelé části mají černé zbarvení podobně jako u omrzlin. Není však jisté, zda si pojmenování „černá smrt” vysloužila právě černým zbarvením odumírajících tkání, nebo je název projevem smutku.

Epidemie a pandemie po roce 1500

Po roce 1500 se ještě vyskytly menší epidemie moru, avšak ne tak velké, jako byla černá smrt.

V následujících stoletích, až do roku 2000, se objevily opět pravé neštovice, žlutá zimnice, a nakonec nám ztrpčovala život chřipka.

Dostáváme se už postupně do dob, které nám nejsou až tak cizí. Když se dobře zamyslíte, určitě si (alespoň ti starší) na některé z nich i vzpomenete.

V porovnání s COVID-19 nejsou až tak známé, protože nebyly natolik medializovány, a přece zde byly.

1520 – Světové neštovice

Rok 1520 se zapsal do dějin působením dosud nejsmrtelnějšího viru vůbec. Tímto virem je variola, původce pravých neštovic. Nejsou to neštovice, jaké známe, tedy plané neštovice způsobené virem varicella zoster (virus patřící mezi herpetické viry).

Pravé neštovice se objevily poprvé již před 3000 lety pravděpodobně v Indii nebo v Egyptě. V minulosti měly na účtu mnoho obětí během několika epidemií. Důvodem byla vysoká nakažlivost a také úmrtnost.

Dnes díky vakcinaci (očkování) došlo k eradikaci tohoto onemocnění, přesněji v roce 1958. To znamená, že onemocnění se v populaci již nevyskytuje, a proto není přítomen zdroj (jediným zdrojem onemocnění byl nemocný člověk). V ČR se přestalo očkovat v roce 1980.

Zajímavé:
Virus pravých neštovic se sice v populaci už dávno nevyskytuje, avšak v minulosti je Američané použili jako biologickou zbraň.
Jejich cílem byli Indiáni, kterým prodávali deky a přikrývky infikované právě variolou.
Není jisté, které vlády disponují virem varioly, ale vzhledem k předchozím událostem není vyloučeno, že bude v budoucnu opět použit.
V případě vypuštění varioly do populace by byly důsledky katastrofální, a daleko fatálnější než u COVID-19.

Virové onemocnění pravých neštovic si vyžádalo až 56 milionů obětí.

Zajímavé:
Variola byla v minulosti považována za zabijáka novorozených dětí a kojenců.
Proto v některých starověkých kulturách zakazovali dávat dětem jména až do doby, než dítě nedostalo neštovice.
Jméno mohlo obdržet jen v případě, že toto onemocnění přežilo.

1665–1666 – Velký londýnský mor

Za poslední velkou epidemii moru se považuje Velký londýnský mor. Epidemie propukla v roce 1665.

Netrvala dlouho, protože ji zastavil úmysl nebo náhoda v podobě velkého londýnského požáru, který vznikl 2. září v roce 1666, přesně hodinu po půlnoci v jedné místní pekárně na ulici Pudding Lane.

Slavný požár v Londýně vznikl v jeho jižní části. Jeho rychlému šíření napomohl silný východní vítr. Bylo zničeno až 60 % tehdejšího velkého města, včetně vzácných staveb.

Oheň s sebou přinesl i něco dobrého. Definitivně ukončil šíření moru tím, že prakticky došlo i k likvidaci infikovaných krys a blech.

1885 – Třetí mor

Třetí mor nebo třetí morová pandemie propukla v Číně. Nejedná se o celkově třetí pandemii v pořadí, protože těch menších bylo mnoho dávno před ní. Název třetí značí, že se jedná o třetí největší epidemii moru vůbec.

Pandemie třetího moru se rozšířila z místa vzniku do Indie a následně do celého světa. Vyžádala se miliony obětí. Říká se oficiálně o 12 milionech lidí, ale předpokládá se, že reálná čísla jsou mnohem vyšší.

1889–1895 – Ruská chřipka

Pandemie ruské chřipky začala v květnu roku 1889 v Bucharu (dnešní Uzbekistán). Ve stejném roce informuje jako první Petrohrad o hromadném výskytu chřipky. Pravděpodobně šlo o chřipku typu A, subtypu H2N2, která vznikla mutací lidského a ptačího viru.

První měsíce se onemocnění vyskytuje jen v této oblasti. Šíří se napříč Sibiří a následně zasahuje Evropu. O půl roku později, v roce 1890, postihuje také Afriku, Ameriku a zbytek světa.

Počet nakažených postupně klamavě klesá a vypadá to, že pandemii je konec. Na jaře roku 1891 ale přichází ještě silnější vlna.

Dohasínala až v roce 1893, přičemž zcela zažehnaná byla až v roce 1895. Během tohoto dlouhého šestiletého období připravila o život asi milion lidí, což v porovnání s jinými pandemiemi není až tak mnoho.

Své prvenství si však získala dlouhým obdobím, během něhož se v různě intenzivních vlnách vyskytovala.

1918–1920 – Španělská chřipka

Svět se ještě pořádně nevzpamatoval z 1. světové války a už ho sužovala další katastrofa v podobě španělské chřipky.

Pandemie vznikla v roce 1918 a přetrvala přesně 2 roky, které zcela stačily na to, aby nadělaly více škody a ztrát než válka samotná.

1. světová válka má na svém účtu asi 20 milionů obětí. Španělská chřipka usmrtila přibližně 50 milionů lidí. I když pravděpodobně propukla ve Francii, nejvíce obětí utrpělo Španělsko, o čemž svědčí i pojmenování.

Španělskou chřipku nazývanou také La Gripe Espaňola nebo La Pesadilla způsobil zmutovaný chřipkový virus typ A, subtyp H1N1. V úvodu lidé zaregistrovali zvýšenou úmrtnost na chřipku, teprve později se zjistilo, že se nejedná o obyčejnou sezónní virózu.

Nemocní trpěli vysokými horečkami, únavou, slabostí, těžkými respiračními problémy, suchým dráždivým kašlem a krvácením z nosu.

Zajímavé:
Na francouzské půdě existoval v době války britský nemocniční tábor, kterým procházelo množství vojáků denně.
Ti, kteří tam byli ubytováni, měli stísněné podmínky, které využívali spolu se zvířaty sloužícími jako potrava (prasata, slepice, kachny, husy).
V táboře se skladovalo i 24 bojových plynů, přičemž některé z nich měly mutagenní účinky.
Předpokládá se, že zvířecí viry zmutovaly a následně byly přeneseny na člověka.

1939–1943 – Skvrnitý tyfus

2. světová válka byla událost, která navždy poznamenala lidstvo. Mnoho lidí zemřelo a ti, co přežili, utrpěli velké psychické trauma. Tato historická událost připravila o život až 60 milionů lidí.

Nebyly to však jen střely ze zbraní a koncentrační tábory, které vyšvihly toto číslo tak vysoko. Ve 2. světové válce mnoho lidí zemřelo na následky onemocnění.

Jedním z nich je také skvrnitý tyfus. Toto bakteriální onemocnění způsobují rickettsie, které jsou schopny přežít pouze v živém organismu.

Přenašeči jsou vši a blechy, tedy na vzniku epidemií se podílejí špatné hygienické podmínky, podobně jako u morových epidemií.

Projevuje se horečkou nad 39 °C, třesavkou, silnými bolestmi hlavy a celého těla, slabostí, vyčerpaností, kašlem. Na hrudi se začínají tvořit vyrážky, které s výstupem teploty přecházejí na končetiny. Typická je světloplachost, nízký krevní tlak a delirium.

Zajímavé:
Války jsou ke špatným hygienickým podmínkám a hladomoru jako stvořené, právě proto se tyfus objevil v obou světových válkách.
Během druhé byl zodpovědný za smrt stovek tisíců lidí.
Epidemie se vyskytovaly převážně v zajateckých a koncentračních táborech zamořených vešmi.
Opatření proti šíření tyfu byla nedostatečná, a proto neúčinná. Preferovaly se popravy nakažených.

1957–1958 – Asijská chřipka

V únoru roku 1957 se ve střední Číně objevila chřipka, která proběhla Hongkongem a pak do celého světa ve dvou větších vlnách. Byla způsobena virem chřipky typu A, subtyp H2N2, tedy mutací lidského a ptačího viru.

První vlna viru postihovala překvapivě hlavně malé děti, těhotné ženy a mladé lidi, kteří rychle ztráceli imunitu vůči viru. Druhá zvláště smrtící vlna patřila starším pacientům s nízkou imunitou.

Projevy byly u různých lidí variabilní od mírných až po závažné. Těžký průběh byl komplikovaný zápalem plic. Konečný počet mrtvých na asijskou chřipku se odhaduje na jeden až dva miliony.

1968–1970 – Hongkongská chřipka

V 60. letech 20. století lidský kmen viru chřipky A, subtyp H2N2, prošel řadou malých genetických modifikací a mutací. To vedlo k menším epidemiím chřipky. Po deseti letech došlo k antigennímu posunu viru, čímž vznikl nový typ chřipky A, subtyp H3N2.

Virus chřipky typ A, subtyp H3N2 se poprvé objevil v Číně v Hongkongu, proto pandemii říkáme hongkongská chřipka. Během několika let se rozšířil do světa a usmrtil 700 000 až jeden milion lidí. Většinou se jednalo o starší jedince.

Pandemie byla mírná, což se připisuje tomu, že některé osoby byly vystaveny viru asijské chřipky z roku 1957, tedy si zachovaly imunitní ochranu.

1980–dodnes – AIDS

Za zmínku určitě stojí i epidemie způsobená virem HIV (Human Immunodeficiency Virus), který vyvolává nevyléčitelné onemocnění AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome). Tento virus oslabuje lidský imunitní systém a během několika let zapříčiňuje smrt.

První případy onemocnění byly popsány již v roce 1980 u mužů homosexuální orientace, a také první smrtelné případy v San Francisku. Od toho momentu přetrvává největší pandemie světa. Avšak teprve v roce 1983 objevili původce této tehdy záhadné nemoci.

Na základě údajů UNAIDS se od začátku epidemie infikovalo asi 65 milionů lidí, přičemž zemřelo již 25 milionů. Obětí každoročně přibývá, a na základě statistik se denně infikuje dalších 12 000 dospělých a 2 000 dětí.

1996–dodnes – Ptačí chřipka

Virus ptačí chřipky byl poprvé identifikován před více než 100 lety v Itálii.

Jedná se o velmi nebezpečný virus chřipky typu A, subtyp H5N1. Není to jen onemocnění ptáků, protože se mohou nakazit i ostatní zvířata a lidé.

V roce 1996 se objevil v Asii, a rok na to museli chovatelé v Hongkongu utratit jeden milion kuřat poté, co byla nakažena právě tímto virem. Ptáci nepředstavují jen riziko nakažení se mezi sebou, ale také riziko přenosu onemocnění na člověka pro jeho vysokou mutační schopnost.

Momentálně se stále vyskytuje celosvětově, přičemž nejvíce je rozšířen v Asii a Evropě.

Epidemie a pandemie po roce 2000

Ani nové tisíciletí a vyšší hygienické návyky nezabránily infekčním agens, aby se dále šířily a mutovaly. Tak jako člověk, i bakterie a viry se přizpůsobují novým podmínkám, což pro nás znamená stále větší nebezpečí.

Vývoj vakcín je dlouhodobý proces, během něhož mají tyto malé potvůrky dostatek času, aby nás překvapily něčím novým, něčím, na co opět nejsme připraveni.

Vývoj infekcí je také velmi dynamický a nečekaný, jak jsme se mohli přesvědčit v souvislosti s propuknutím onemocnění COVID-19.

2002–2004 – SARS

Prvenství novodobých epidemií jednoznačně patří viru SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome). SARS v překladu znamená těžký akutní respirační syndrom, je způsoben virem SARS-CoV.

Pacienti mají typické chřipkové příznaky, proto se v úvodu může snadno zaměnit s chřipkou. Trpí horečkou, třesavkou, dráždivým kašlem, dýchacími obtížemi, bolestmi hlavy a svalů. Přidružuje se výrazná únava a ztuhlost svalstva.

Stav poměrně rychle progreduje do těžkého zápalu plic. Těžší průběh onemocnění končící úmrtím se vyskytuje u rizikových skupin lidí.

Za primární rezervoár viru byly považovány netopýři, avšak bylo zjištěno, že onemocnění se na člověka přeneslo z cibetky, která je v místě vzniku pandemie (čínská provincie Kuang-tung) považována za místní delikatesu.

Z epicentra se virus rozšířil do více než 30 států. Infikováno bylo asi 8000 lidí, zemřelo 774.

2008–2010 – Mexická (prasečí) chřipka

Mexická (prasečí) chřipka dostala svůj název podle místa, kde se objevila poprvé, a to Mexika. Jedná se o nyní již známou prasečí chřipku, způsobenou virem chřipky typu A, subtyp H1N1.

Virus vznikl mutací lidského, prasečího, ale i ptačího viru chřipky, a předpokládá se jeho spojitost s ohništěm z roku 1918, kdy došlo k prvnímu propuknutí tohoto viru, známému jako španělská chřipka.

Onemocnění se začalo šířit v Mexiku z člověka na člověka již v roce 2008, ale za pandemii bylo vyhlášeno WHO až v červnu 2009, a trvalo další jeden rok.

Pacienti trpěli typickými chřipkovými příznaky, jako jsou horečka, kašel, bolesti v krku, hlavy a celého těla, nevolností a celkovou únavou.

Pandemie prasečí chřipky skončila v roce 2010, přičemž si vyžádala 18 500 laboratorně potvrzených obětí. Počet zemřelých se však odhaduje na 150 tisíc až 575 tisíc.

2014–dodnes – Ebola

Ebola je vzácné, ale zároveň velmi závažné onemocnění způsobené filovirem, které často končí smrtí (50 až 90 %). Přenáší se přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažených lidí a zvířat (např. krev, sliny, moč, zvratky, výkaly).

Infikování je možné nejen z živého, ale také z mrtvého jedince nebo zvířete, a také při nechráněném pohlavním styku s uzdraveným pacientem, až 3 měsíce po prodělání onemocnění.

Inkubační doba je 2 dny až 3 týdny. Po ní nastupuje symptomatologie ve smyslu horečky, bolesti v krku, hlavy a celého těla, výraznou celkovou slabostí. Přidružují se průjmy a zvracení.

Typicky se na kůži objevují vyrážky a dochází k poruše funkce jater a ledvin a ke krvácivým stavům s následným multiorgánovým selháním končícím smrtí.

Větší epidemie Eboly byla v roce 2014 až 2016, poté v roce 2018, a momentálně aktuálně probíhá v Nové Guineji, Libérii, Nigérii a v Sierra Leone. Podle WHO se jedná o nejsmrtelnější epidemii vůbec, která ohrožuje veřejné zdraví. Jedná se o událost mezinárodního významu.

2012–dodnes – MERS

Onemocnění vyvolané virem MERS (Middle East Respiratory Syndrome Coronavirus) poprvé vypuklo v roce 2012 na Blízkém Východě. Způsobilo epidemii dříve, než se stihlo zapomenout na jeho předchůdce SARS.

Nákaza se postupně rozšířila na Arabský poloostrov, kde ji přinesl 68letý turista z Jižní Koreje. Z arabského poloostrova se rychle šířila do dalších 27 zemí. MERS bylo infikováno mnohem více lidí než jeho předchůdcem, přestože vědecké studie hovoří o jeho nízkém pandemickém potenciálu.

Onemocnělo přibližně 25 000 lidí, z toho jich až 8500 zahynulo. Zdroj nákazy, ale i způsob přenosu na člověka je stále ve stádiu zkoumání. Předpokládá se, že onemocnění se na člověka přeneslo z netopýrů nebo velblouda.

2018–dodnes – Žlutá zimnice

Ve východní části Brazílie se v roce 2018 objevilo onemocnění, které pro tamní lékaře bylo sice známo, ale v jejich zemi nečekané.

Řeč je o onemocnění, které bychom spíše čekali na africkém kontinentu nebo v Jižní Americe. Právě v těchto zemích jsou četné menší epidemie žluté zimnice běžné.

Pravdou je, že již v průběhu ledna 2017 hlásily brazilské úřady přes 400 pacientů s onemocněním žlutou zimnicí. V té době bylo již více než 80 úmrtí ve čtyřech provinciích Brazílie. Oficiálně se však epidemie datuje až do roku 2018.

Žlutá zimnice (yellow fever) je virové onemocnění, jehož původcem je specifický virus patřící mezi flaviviry, rezervoárem jsou opice nebo člověk, přenašečem komár Aedes aegypti. Onemocnění má až 50% úmrtnost a je neléčitelné!

V prvním stadiu se dostavuje horečka, zarudnutí v obličeji, zimnice, bolest hlavy, zad a v oblasti beder s obrazem výrazného neklidu.

Pro druhé stadium jsou typické krvácivé stavy téměř odevšud. Pacienti krvácejí z očí, nosu, uší, krev zvracejí nebo je ve stolici či v podkoží. Typické je zvracení krve a krvavý průjem.

Právě kvůli krvácení se řadí mezi hemoragické horečky (krvácivé). Nakonec dochází k poškození jater a často ke smrti pacienta.

2018–dodnes – Cholera

Když se řekne cholera, mnoho lidí si představí nemoc typickou pro dávné doby. Epidemie cholery se v historii lidstva opakovaly mnohokrát.

Poprvé se vyskytla v 6. st. před Kristem. Nejznámější pandemií cholery v minulosti byla pandemie, která začala v 19. století v Indii.

Lidé se tehdy infikovali prostřednictvím kontaminované vody z řeky Gangy. Následkem toho zemřely miliony nemocných.

Zajímavé:
Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění způsobené bakterií Vibrio Cholerae.
Zdrojem nákazy je člověk, který se nakazí vodou kontaminovanou výkaly, kontaminovanými potravinami, vzácně od jiného jedince.
Po infikování začne bakterie tvořit enterotoxin, který způsobuje prudké vodnaté průjmy, zvracení, následně těžkou dehydrataci až smrt.
Infikováním pitné vody může být tato nákaza použita jako účinná biologická zbraň.

Přesto toto onemocnění nepatří jen k minulosti. Vyskytuje se i v dnešní době, a není až tak ojedinělé. WHO eviduje každoročně 1,3 až 4 miliony lidí nakažených cholerou, z toho 20 až 140 tisíc jich umírá, což nejsou malá čísla.

Onemocnění se vyskytuje převážně v chudých zemích s nedostatečným hygienickým standardem a omezeným přístupem k pitné vodě.

Naposledy byla v roce 2018 zaznamenána epidemie v Jemenu. Přetrvává tam dodnes a na její následky umírají ročně tisíce lidí, převážně dětí.

Cholera se naposledy epidemicky rozmohla v roce 2018 v Jemenu a přetrvává tam dodnes. Na její následky zemřelo v této oblasti téměř 4 000 lidí, včetně dětí, které jsou při tomto onemocnění rizikovou skupinou.

2019 – COVID-19

COVID-19 je respirační onemocnění způsobené novým typem koronaviru SARS-CoV-2. Způsobuje horečku, bolesti v krku, kašel, dýchací potíže a v těžkých případech až závažný zápal plic. Úmrtí na toto onemocnění se týká převážně starších a imunodeficientních pacientů.

O aktuální pandemii COVID-19 se dozvíte více v článcích:

• Co je nový koronavirus? Jak se projevuje a šíří? Dá se léčit?
• Nový koronavirus: Jak se přenáší a jak se dá chránit?
• Nový koronavirus: Znáte příznaky, podobnost či odlišnosti s chřipkou?
• Jaký je průběh onemocnění při koronaviru COVID-19?
• Jak se chránit před novým koronavirem COVID-19? Přinášíme 8 efektivních zásad a opatření
• Jak dlouho přežije nový koronavirus na plastu, papíře či na mobilu, jiných površích a ve vzduchu?
• Koronavirus COVID-19: Nová vakcína
• Koronavirus vs. chřipka: Co nás ohrožuje víc?