Klíště přenáší nebezpečné choroby: Jaké jsou projevy kousnutí a rizika?

Klíště je parazit, ze kterého máme strach, i když jeho velikost nepřesahuje 1 centimetr.

Nicméně nemoci, které klíště přenáší, jsou nebezpečné, ohrožují naše zdraví a život. Co je to klíště, jaká onemocnění přenáší a také to, jak klíště bezpečně odstranit, uvádíme v článku.

Vaše nejčastější dotazy:
Jaké známe druhy klíšťat kromě klíštěte obecného?
Jak zjistím, že mám klíště, a jak se projevuje štípnutí klíštětem?
Jak dlouho přežívá a kdy odpadne?
Jak vyjmout klíště bezpečně?

Co je to klíště?

Klíšťata jsou paraziti z rodu Ixodidae a řadí se mezi roztoče. Živí se krví druhých živočichů, samozřejmě i lidskou. Jejich tělo je ploché, tvrdé, a to hlavně štít. Ten je zbarven do žluté, červené nebo hnědé až černé barvy.

Velikost klíšťat může být od 2 milimetrů až do 1 centimetru.

Samička tohoto parazita může snést od 600–20 000 vajíček. Což závisí i na jednotlivém druhu.

Samička klíštěte obecného jich snese dokonce přibližně 2000.

Z vajíček se líhnou larvy (velikost 0,8 mm), mají 6 nohou,
pak z larev vznikají osminohé nymfy (velikost 1,2–2 mm).
Následně, po svlečení se, se z nymfy stává dospělé klíště (imago, tedy dospělý jedinec hmyzu).

Každé vývojové stadium klíštěte se živí krví. Přičemž samička může na hostiteli parazitovat od 6 do 14 dnů. U samečků je to kratší doba. Po nasycení si vyhledávají partnery.

Sameček hyne po spáření, samička po nakladení vajíček.

Podívejme se spolu na všechny letní problémy:
Naše zdraví v létě - slunce, teplo, úrazy a onemocnění

Kde jsou klíšťata rozšířena?

Klíště je rozšířeno napříč celým světem. Přičemž jeho výskyt omezují i klimatické podmínky. Jelikož dochází ke změnám klimatu, rozšiřují se i do severských zemí.

Klíšťata se nacházejí hlavně v porostu do výšky 0,5 až jeden metr.

Klíšťata jsou rozšířená po celé Evropě, ale hlavně v prostředí, kde mají vhodné podmínky pro život.

Jeho výskyt ovlivňují různé faktory, jako jsou:

• teplota prostředí, vyhovující je teplota od 5 do přibližně 32 °C
• vlhkost prostředí – kolem 80 %
• vegetační typ, jako jsou smíšené lesy, háje, louky či pastviny ale i městské parky a lesoparky
• nadmořská výška od 600–1000 metrů nad mořem
• přítomnost hostitele, všechna zvířata, jejichž krví se živí

Naopak, nepřejí mu:

• vysoká teplota a sucho
• mrazivé zimy
• některé druhy hub, kvasinek, ale také bakterie, parazity, například houba Metarhizium anisopliae
• hlístice
• někteří ptáci, slepice, perlička domácí, drozd východoafrický, volavka chocholatá
• žáby, ještěrky
• parazitující vosy, které do nich kladou larvy, následně jsou jimi hubeny

Pro výskyt klíštěte jsou nevhodná i místa s nízkým pH, jako jsou jehličnaté lesy, lesy bez trav. Neprospívá mu také obdělávaná orná půda a vinice. Samozřejmě se nenacházejí ani v prostředí bez hostitele.

Pro nás významné druhy klíštěte

U nás je nejznámější klíště obecné, tedy Ixodes ricinus. Ve střední Evropě je však epidemiologicky významných 7 druhů. Rozdělují se na exofilní, které si svého hostitele aktivně vyhledávají, a endofilní, které přežívají v úkrytech. Mezi jejich zástupce patří převážně exofilní klíšťata, a to:

• klíště obecné - Ixodes ricinus
• klíště lužní - Haemaphysalis concinna
• klíště stepní - Haemaphysalis punctata
• klíště lesostepní - Haemaphysalis inermis
• piják lužní - Dermacentor reticulatus
• piják stepní - Dermacentor marginatus
• klíště ježí - Ixodes hexagonus (endofilní druh)

Ve 13 rodech je přibližně 650 druhů, jako například Ixodes, Dermacentor, Haemophysalis, Hyalomma, Rhipicephalus.

Kdo jsou jejich hostitelé?

Hostitelem klíštěte jsou zejména malí obratlovci, savci. Kromě toho, že se živí jejich krví, tak jsou pro něj i zdrojem nákaz. Mezi hlavní hostitele klíštěte patří myši, krysy, veverky, ježe, zajíci, ptáci ale také plazi a ještěrky.

Na wikiskriptech se uvádí, že populace myšice je přemořena na 30 % a norník rudý (malý hlodavec) na 15 % lymskou boreliózou.

Jiným typem jsou hostitelé, kteří jim poskytují krev, ale nejsou schopni přenášet nákazy. Jako jsou například jeleni a srnci, ale také domácí zvířata a člověk. Nicméně, jejich infikováním mohou vyvolat nebezpečná onemocnění.

Kdy je jejich hlavní sezóna?

Vzhledem k vhodné teplotě a vlhkosti prostředí začíná jejich hlavní sezóna na jaře a podzim. A to v některých případech už v březnu. Ale vrcholem jejich přemnožení je květen a červen. V létě, kdy se teplota prostředí zvyšuje, nastává pokles.

Následně se jejich výskyt opět navyšuje na podzim, a to od září až do října. Za vhodných podmínek je možné, že jsou přítomná i v listopadu. Zvýšený úhyn klíšťat způsobí velmi suché a horké léto. To zapříčiní nižší výskyt klíšťat i na podzim.

Jak si klíště najde svou oběť?

Klíště vyčkává na svého hostitele ve vyčkávací pozici.

A to tak, že stojí na třech zadních párech nohou a přední pár končetin má natažený do prostoru. Tento přední pár nohou jim slouží také jako snímač, tedy receptor.

S předním párem nohou zachycuje vibrace, změny v prostředí. Kromě toho díky receptorům jsou schopny vnímat chemické látky, jako jsou amoniak, kyselina močová, mléčná a oxid uhličitý. Tyto chemické látky vylučují jejich hostitelé.

Po přečtení těchto informací je všem snad již jasné, že klíšťata na lidi neskáčou ze stromů.

Kde se klíště usídlí?

Poté, co se klíště dostane na povrch hostitele, se přesouvá na vhodné místo. Klíšťata tedy neskáčou ze stromů, jak si mnozí lidé myslí. Z trávy nebo jiného porostu se přichytí na svého hostitele.

U člověka i na oděv, následně se snaží vylézt na vhodné místo. A to je prostředí s vyšší vlhkostí, teplotou a jemnější kůží.

Lidské tělo jim poskytuje tyto podmínky v oblastech jako jsou například:

• kůže za kolenem
• slabiny
• oblast pohlavních orgánů, místa pod spodním prádlem
• kůže za ušima
• ale také na hlavě – oblast vlasů
• krk
• hrudník

Ptáte se:

Jaké projevy má štípnutí klíštětem? Jak zjistím, že mám klíště?

Prvotní štípanec není cítit. Klíště při vpichu vypouští látky ke znecitlivění. Podobně jako komár.

Jeho přítomnost si uvědomíme tak, že ho vidíme přisáté na povrchu kůže. Po jeho odpadnutí zůstává na kůži drobné zarudnutí. To většinou nepřesahuje povrch kůže, případně svědí.

Nicméně, po infikování rány může být oteklé a vystouplé. K tomu se přidruží i jiné potíže než jen bolest či celkové příznaky a jiné.

V případě boreliózy je typická přítomnost kruhového zarudnutí, a to může měnit svoji lokalitu na těle člověka. Více v části o daném onemocnění.

Jak se klíště drží svého hostitele?

Následně, po přesunutí se na adekvátní místo, si klíště vytváří otvor. Kůži probodne svými klepítky (chelicery), do otvoru zasouvá orgán, který má označení jako hypostom. Ten obsahuje drobné háčky. Ty mu pomáhají v držení na kůži při krmení se.

Přes hypostom odsává krev. Kromě toho, že klíště přes hypostom nasává krev, vylučuje i látky, které mu dopomáhají při sání krve.

A to jsou látky:

• k zamezení srážení krve, tedy antikoagulancium, brání v ucpání rány a podporuje dobré proudění krve do těla
• na lokální umrtvení místa bodnutí, což mu pomáhá být nepozorovaným i několik hodin, dní
• protizánětlivá látka, která zabraňuje imunitní reakci v místě bodnutí
• lepidlo, je důležité pro upevnění v místě vpichu

Samičky sají krev neustále po dobu 6 až 14 dní od vpíchnutí do hostitele. Během této doby se může jejich objem navýšit až 200násobně. Sameček saje krve méně, někdy po dobu 3 až 6 dnů (nedospělé formy).

Po nasátí množství krve se z povrchu těla uvolňuje, klíště odpadává a dále pokračuje ve svém životním cyklu.

Uvádí se, že každá vývojová forma klíštěte může mít klidovou fázi. Trvat může 6 měsíců až rok. Proto dokáže přežívat i během léta a sucha, ale také v době mrazu.

Klíště a nemoci, které přenáší

Kromě toho, že nemoci klíšťata roznášejí, onemocnění se v nich i množí a mezi jednotlivci roznášejí. A to má epidemiologický význam. Hlavně při rozšíření patogenů v daném ohnisku výskytu klíšťat.

V případě klíštěte obecného to může znamenat, že riziko nakažením například boreliózou je vysoké všude tam, kde se klíště nachází.

Uvádí se, že nemocí může být infikováno 10–30 % klíšťat.

Klíšťata jsou původcem různých bakteriálních, virových onemocnění, ale přenášejí i parazity. Tyto patogeny se nacházejí ve střevním traktu klíštěte. Což vytváří výhodu při zamezení infikování.

Proto je důležité po přisátí klíštěte jeho včasné odstranění. A i z tohoto důvodu je významný bezpečný způsob jeho vytažení. Uvádí se, že pro přenos onemocnění z klíštěte na člověka je zapotřebí určitý čas. A to přibližně 8 až 24 hodin.

V případě zmiňované boreliózy se tvrdí, že pro přenos této bakterie je zapotřebí přibližně 24 hodin.

Přisátí klíštěte může vést i k alergické reakci. Reakce vzniká na různé látky, které jsou vylučovány a pronikají do organismu člověka. Nebezpečná jsou štípnutí v blízkosti páteře, tedy míchy.

Klíště na člověka přenáší onemocnění, jako jsou:

• lymská borelóza, je nejčastějším onemocněním, které infikuje člověka po přisátí
• klíšťová encefalitida
• tularémie
• riketsiózy, následkem vznikají různé typy onemocnění, jako jsou například:
  • skvrnitý tyfus
  • Africký klíšťový tyfus
  • Středomořská klíšťová horečka
  • Severoasijská klíšťová horečka
  • Sibiřský klíšťový tyfus
  • Queenslandský klíšťový tyfus, který zapříčiňuje Rickettsie australis
• Coxsiella burnetti - původce Q horečky
• anaplazmóza
• ehrlichióza
• babezióza
• bartonelóza
• toxoplazmóza

Kromě uvedených klíště přenáší přes 50 patogenů, které jsou nebezpečné pro zvířata, ale také pro člověka.

Nejvíce známé a také nebezpečné jsou právě lymská borelióza (nejčastější nemoc přenášená klíštětem) a klíšťová encefalitida.

Klíště je nejčastěji příčinou boreliózy

Lymská borelióza je onemocnění, které napadá více systémů v organizmu. Od kůže, přes nervový po srdečně-cévní systém. Onemocnění může probíhat typicky, když se v místě přichycení klíštěte vytvoří migrující erytém. Ale i atypicky, kdy jsou jeho projevy celkové, podobné chřipce až skryté.

Na lymskou boreliózu v dnešní době neexistuje očkování.

Pokud se onemocnění neléčí, je příčinou variabilních potíží a poškození různých orgánových systémů. Pozdní forma nemoci se může projevovat postižením nervové soustavy.

TIP: více o onemocnění v samostatném článku o nemoci lymeská borelióza.

Informace ze SZÚ uvádějí, že bylo v letech 2017, 2018 a 2019 hlášeno 3939, 4724 a 4105 případů. Incidence má v posledních letech setrvalý trend s lehkými meziročními výkyvy. Největší počet hlášených případů připadá na 26. až 31. týden v roce.

Klíště jako příčina klíšťové encefalitidy

Klíšťová encefalitida postihuje mozek a mozkové blány. Inkubační doba může být od 7 dnů, ale také více než měsíc. Příznaky mohou být nevýrazné, jako je malátnost, slabost. Tady může nákaza ustoupit až vymizet a člověk získává imunitu.

Nicméně, onemocnění se může vrátit i po několika dnech klidu.

Přechází do horeček, světloplachosti. Přidružuje se nevolnost, zvracení. Typická je ztuhlost svalů šíje a obrny svalů. Klíšťová encefalitida může mít také těžký a život ohrožující průběh.

Přenos klíšťové encefalitidy, kromě štípnutí klíštětem, je možný i jinak. Vyskytují se případy, kdy se nákaza rozšíří prostřednictvím mléka zvířat, jako je například kravské, kozí či ovčí mléko.

Následně, po konzumaci neupraveného čerstvého mléka nebo mléčných výrobků, hrozí riziko vypuknutí onemocnění.

I z tohoto důvodu je důležitá tepelná úprava před konzumací produktů vyrobených z čerstvého mléka těchto zvířat. Do potravinářské výroby byla zavedena pasterizace mléka.

SZÚ uvádí: V roce 2020 bylo v České republice vykázáno v Informačním systému infekčních nemocí (ISIN) celkem 854 případů klíšťové encefalitidy. ČR s incidencí 7,98 na 100 000 obyvatel nahlásila nejvyšší počet onemocnění do evropského systému TESSy a jednalo se o 22,4 % ze všech případů KE v rámci zemí EU/EHP. 

Dvě třetiny lidí uváděly jako zdroj nákazy klíště, jeden případ proběhl z přijetí jídla.

Proti klíšťové encefaltitidě je možná ochrana očkováním.

Jak vyjmout klíštěte správně a bezpečně?

Přisáté klíště je nutno co nejdříve odstranit. Tím se sníží riziko přenosu onemocnění z trávicího ústrojí klíštěte do těla člověka. Samozřejmě, odstranění musí proběhnout správně, a tedy i bezpečně.

Při nesprávném způsobu se může jeho tělo poškodit, zmáčknout a obsah jeho trávicího ústrojí se vyřine přímo do rány. To vytváří riziko přenosu nákazy.

Odstranění je nejjednodušší v krátké době po jeho přisátí nebo v době před jeho samovolným uvolněním, poté, co je již dostatečně nasátý krví.

Klíště se nemusí při vyjímání otáčet. V vpichu není vytvořen závit.

Nevhodné je jeho zalévání olejem, potírání mastí a podobnými přípravky. Po jejich aplikaci se začne dusit a do rány vypuzuje množství i nebezpečných látek, což může urychlit přenos nákazy.

Správný postup vyjmutí klíštěte

1. Dezinfekce

Dezinfikuje se také samotné klíště, ještě před manipulací s ním.
Ale ne dráždivým dezinfekčním prostředkem.
Tedy alpa a alkoholové přípravky až po jeho vytažení.

Při manipulaci s klíštětem je důležité používat ochranné pomůcky.
Jako jsou rukavice, ale pomůže i igelitový obal na ruce.
Infekce se může rozšířit i přes drobné rány v kůži.

2. Uchopení klíštěte

Uchopíme ho pinzetou.
Nejlepší jsou ty k tomu určené, které lze zakoupit v lékárně.
Je třeba ho zachytit co nejblíže kůži za tvrdou hlavičku.

3. Pomalu ho vytahujeme

Po uchopení klíštěte následuje:
Jemným kývavým pohybem uvolníme hlavičku.
Potom klíště táhneme přímo kolmo od kůže.
Je třeba být trpěliví.
Pohybujte pinzetou plynule.

Pomůže také prvotní mírné pootočení do půlkruhu.
Nejprve do jedné a následně do druhé strany.
Tento pohyb pomáhá k uvolnění úchytného aparátu,
také k odlepení klíštěte.

Celý proces může trvat až 15 minut.

Pomalá a jemná manipulace má zabránit jeho rozmačkání.

4. Po vytažení

Po jeho vytažení je třeba jej řádně prohlédnout. Musí být vytaženo i s hlavičkou. Na té lze vidět drobná klepítka. Těmi bylo uchyceno v kůži.

Po vytažení klíštěte je následně třeba opětovně ránu vydezinfikovat.
V této fázi můžeme použít jakýkoli dezinfekční prostředek.

Pokud v ráně zůstala hlavička, je nejlepší její odstranění odborníkem.

5. Ránu sledujeme několik dní

Ránu je třeba sledovat i několik dní!

Odborné vyšetření je nutné, pokud se rána začervená, oteče nebo se v jejím okolí či jinde na těle objeví zarudnutí kruhovitého tvaru.

Podezřelé jsou také nespecifické celkové příznaky, které mohou připomínat chřipku.

Postup v článku: 6 kroků, jak jej vytáhnout správně a bezpečně.

Prevence před klíštětem

Nejlepší je se před samotným klíštětem chránit. A to hlavně pokud víme, že se budeme pohybovat v oblasti s jeho vysokým či rizikovým výskytem. Důraz platí pro vhodné oblečení.

Dlouhé kalhoty, které je vhodné mít zasunuty do ponožky, boty. Oděv by měl být světlé barvy, ne černé. Účinné jsou různé repelenty, které klíšťata odpuzují. Repelentů je množství a při jejich použití je třeba se řídit návodem.

Některé repelenty jsou určeny také na tělo, jiné pouze na oděv. Jejich účinek může trvat hodiny. Různé druhy se nedoporučují k použití pro děti. Vhodné je testování na alergii. To platí hlavně pro alergiky.

V případě aplikace na tělo a použití UV ochrany se repelent nanáší jako poslední. Důkladné ošetření se doporučuje na oblasti, kde oděv přechází na kůži, a to kalhoty, ponožky, boty. Ale také na oblast krku, hlavy.

Jak je uvedeno, klíšťata neskáčou z výšky stromů, ale umí velmi dobře šplhat, tedy lézt. Při aplikaci sprejových přípravků je třeba dávat pozor na zasažení očí, náhodnou aplikaci do úst a dýchacích cest, tedy vdechnutí. Vhodné je při aplikaci zadržení dechu.

Repelenty můžete najít v různých variantách, a to:

• spreje
• rozprašovače
• krémy
• gely nebo i v jiné formy

Po návratu z přírody by mělo následovat očištění oděvu, ale také těla. Pomůže sprcha. Při sprchování nebo po něm je nutná kontrola těla. A to hlavně předurčených, uvedených oblastí.

Vhodné je očkování proti klíšťové encefalitidě. To platí zejména v případě, pokud žijete v rizikových oblastech.

Otestujte své znalosti

Krátký kvíz odhalí, co jste si zapamatovali z problematiky o klíšťatech.

Informace z jiných zdrojů

• wikiskripta.eu - článek na Wikiskriptech
• webnoviny.sk - článek Epidemiologové varují před klíšťaty a doporučují nejvhodnější období pro očkování
• health.state.mn.us - Diseases that can be Transmitted by Ticks
• cdc.gov - Diseases Transmitted by Ticks