Agresivita – co na tento problém říkají psychologové?

Agresivita je v psychiatrii dostatečně známým pojmem. Paradoxně je však většina agresivních činů spáchána lidmi, kteří jsou duševně zdraví a jednají tak s určitým úmyslem. Psychiatričtí pacienti jednají agresivně neúmyslně z důvodu organické choroby, duševní poruchy s bludy a halucinacemi nebo pod vlivem psychotropních a omamných látek. Co na tuto problematiku říkají odborníci?

Co to znamená agresivní chování?

Pod pojmem agresivní chování rozumíme nepřátelské až destruktivní chování jednotlivce nebo skupiny lidí vůči jinému člověku, sobě samému, zvířeti nebo neživým předmětům s cílem ublížit.

Nedílnou součástí agresivity je úmysl. Vždy se jedná o záměrné chování zapříčiněné více faktory a projevuje se různě.

Vymezení základních pojmů

• Agitovanost – Psychomotorický (projevující se nekontrolovatelnými pohyby) neklid vyvolaný vlastním vnitřním napětím, který je možno pozorovat navenek jako rychlé pohyby – například pobíhání, neposednost, nervozita, podupávání, klepání prsty o stůl.
• Podrážděnost – Pod tímto pojmem rozumíme dočasný stav mysli, kdy má podrážděný člověk sníženou sebekontrolu. To se může projevit verbálně, například křikem a vrčením, nebo neverbálně psychomotorickým nepokojem, zabouchnutím dveří nebo prudkým odložením nějakého předmětu.
• Dysforie – Podrážděnost v kombinaci s depresivní náladou.
• Hněv a vztek – Krátkodobý afekt (emoční stav), který je fyziologickou součástí zastrašujícího a výhrůžného chování. Trvá v průměru od pár minut až po hodiny. Je typický náhlým vznikem jako reakce organismu na nějaký negativní podnět, silnou intenzitou prožívání a chaotickým průběhem. Vzniká v kritických situacích pod silným tlakem. Jeho podstatou je vnitřní konflikt. Pokud je doprovázen změnami organismu jako například zarudnutí v obličeji (zblednutí), zrychlené dýchání, zrychlená srdeční činnost či psychomotorický neklid, mluvíme o výbuchu zlosti.
• Agrese – Stav mysli v době, kdy se jedinec navenek projevuje agresivně. Jedná se o chování, které lze pozorovat. Je zjevné, úmyslné a destruktivní.
• Hostilita – Na rozdíl od výše popsaných je dlouhodobým emočním stavem. Nepřátelské chování je zaměřeno obecně vůči světu a lidem. Projevuje se agresivním chováním vůči druhým s jasným cílem ublížit, uškodit.
• Ztráta sebekontroly – Jde o ataky násilného jednání. Dotyčný ztrácí kontrolu nad svým jednáním. Provokující faktor bývá minimální.
• Porucha explozivity – Jsou to velmi vzácné emoční stavy, kdy jedinec není schopen odolat agresivitě. Poruchy explozivity jsou důvodem velkého počtu násilných trestných činů.

Druhy agresivity

Agresivitu lze rozdělit podle toho, zda člověk jednal v afektu na základě provokujícího faktoru, nebo plánovaně.

Impulzivní agresivita

Impulzivní agresivita není dopředu naplánována. Důvodem afektu agresivního chování je nějaký provokující faktor nebo impuls, jak již vyplývá také z názvu. Vzniká, když se člověk dostane do nepříjemné, pro něj v daném momentě bezvýchodné, situace.

Tento typ agresivity je úzce spojen s frustrací (nedosažení cíle), nahromaděným chronickým stresem nebo negativním prožíváním. Může být vyvoláno také strachem. V takovém případě je útočné a destruktivní chování je sice úmyslné, ale pro jedince je v tom daném okamžiku jedinou možností obrany a protiútoku.

Zajímavé: Podle tvrzení psychologů je impulzivní agresivita spojena s podrážděním nebo stimulací vegetativního nervového systému, který je neovladatelný vůlí.

Plánovaná agresivita

Plánovaná agresivita se také nazývá také aktivní. Na rozdíl od impulzivního chování to plánované odborníci nespojují s podrážděním vegetativního nervového systému.

Jedná se o chování jedince, který spáchal agresivní (někdy i trestný) čin záměrně, plánovaně, s čistou myslí a s cílem ublížit. Své jednání umí obhájit. (MUDr. Klára Látalová, Agresivita v psychiatrii, 2013)

Projevy a doprovodné symptomy agresivity

Agresivita může probíhat na různých úrovních. Známe agresivitu verbální (slovní), kterou agresor ubližuje slovně a působí tak na psychiku oběti.

Agresivita neverbální je fyzická, kdy útočník napadá oběť fyzicky. Zvláštní kategorií je agresivita namířená proti sobě samému. Tento typ agresivity je spojen se sebedestruktivním chováním jedince na podkladě jiného psychiatrického onemocnění.

Verbální agresivita

Slovní agresivita je nepřiměřené chování agresora, kdy se snaží slovně ublížit oběti. Hranice mezi verbální agresivitou a psychickým týráním oběti jsou velmi tenké.

Časté bývá zastrašování, většinou aby tím útočník něco získal. Slovně vyhrožuje (například fyzickým útokem na oběť nebo její rodinu, zabitím), vydírá (finančně...), zastrašuje (odebrání dětí matce...). Nakonec pod vlivem strachu dokáže s danou osobou manipulovat podle svých představ.

Pro verbální agresivitu je typické zvyšování tónu hlasu, případně opakování výhrůžky s přímým očním kontaktem.

Mnohdy jsou slova doplněna gestikulací, která zvýrazňuje a dodává vážnost řečenému a zvyšuje tím strach u dotyčné osoby. Patří sem cenění zubů, zatínání pěstí, zvednutý prst, mávání rukou a jiné. Agresor často narušuje osobní i intimní zónu vzdálenosti jako projev dominance.

Neverbální agresivita

Lehčí formy neverbální agresivity jsou například zatínání pěstí, cenění zubů, různá gesta, ohánění rukou, dupnutí si nohou, bouchnutí dveřmi nebo pěstí do stolu.

Agresivita může být zaměřena na ničení předmětů, jako je rozbití talíře, shození obrazu, rozházení/roztrhání věcí, kopnutí nebo udeření pěstí nebo nohou do různých předmětů s jejich následným zničením.

Přímá neverbální agresivita bývá spojena s častými fyzickými útoky zaměřenými přímo na oběť. Ta je bitá, kopaná, znásilňovaná a v nejhorším případě taková situace může skončit až její smrtí.

Agresivita namířená proti sobě

Bývá spojena s jiným základním onemocněním, ať už somatickým, nebo psychickým, nebo s požíváním omamných a psychotropních látek.

Sebedestruktivní chování se projevuje kousáním sebe sama, řezáním si částí těla (zápěstí), pálením kůže nedopalky z cigaret. Jedná se o vážný stav, který často končí sebevraždou.

Jak vysvětluje příčiny agresivního chování věda?

Příčiny agresivity jsou multifaktoriální. Na jednotlivých atacích zlosti se může podílet jeden nebo i více faktorů souběžně. Agresivita a její příčiny však nejsou zcela prozkoumány. Podle odborníků se však na agresivním chování jednotlivce podílejí tyto faktory:

• genetické faktory
• sociálně-ekonomická situace
• vliv psychotropních a omamných látek
• posttraumatická stresová porucha
• základní psychické onemocnění
• jiná organická onemocnění

Genetické faktory

Vliv genetiky a dědičnosti na agresivitu je jistý. Bylo provedeno několik studií, které to dokazují. Dělaly se výzkumy, kde se dokazoval vztah mezi COMT (katechol-O-methyltransferáza) a polymorfismem.

Co není přesně prokázáno, jsou mechanismy přenosu. Při velkých vědeckých pokrokách v posledních desetiletích je jen otázka času, kdy budeme mít odpověď i na tuto otázku.

Sociálně-ekonomická situace

Nízká sociálně-ekonomická situace je závažnou predispozicí, která je v některých případech přímo zodpovědná za vznik agresivního chování.

Nedostatek finančních prostředků, sledování agresivního chování rodičů častokrát v kombinaci s abúzem alkoholu již od raného dětství, časté bitvy, někdy týrání, zneužívání k práci s následným nedostatkem vzdělání vedou k tomu, že toto dítě bude žít podle vzoru svých rodičů.

Není to pravidlo, ale pravděpodobnost je obrovská. Toto opakování chování dospělého je zaznamenáno již velmi dlouho. Studie dokazují, že zanedbávané, týrané a zneužívané děti mají vyšší míru kriminality v pozdějším věku než děti z normálně fungujících rodin.

Vliv psychotropních a omamných látek

Psychotropní a omamné látky zahrnují širokou škálu drog a léků, které po požití konzumentem přímo ovlivňují jeho psychiku a myšlení. Vyvolávají různé stavy od přehnaně dobré nálady přes depresi, agresivitu až po vznik halucinací.

Pod vlivem těchto látek jedinec není schopen vlastního myšlení. Nejčastěji se jedná o poruchy psychiky při akutní intoxikaci.

Psychotropní látky vyvolávají závislost. Proto může docházet k agresivnímu chování i při abstinenčních příznacích, kdy se jedinec drogu snaží sehnat. Při jejich dlouhodobém zneužívání hrozí vznik duševní poruchy u dříve zdravého závislého jedince.

Je dokázáno, že největší kriminalita s projevy agresivního chování je u zdravých jedinců pod vlivem omamných látek. Je dokonce procentuálně mnohem vyšší než u duševních chorob.

Často se jedná o abúzus alkoholu. Ten má vliv na centrální nervovou soustavu a snižuje se schopnost kontrolovat vlastní chování. To má za následek různé poruchy chování vedoucí až k agresivitě a trestným činům.

Zejména u mladých lidí se stále více vyskytuje závislost na stimulačních látkách. Ty umí nabudit, zamaskovat únavu, pacient se cítí jako znovuzrozený. Při neúmyslně vyšší dávce nebo po vytvoření si závislosti vznikají u nemocného různé změny nálad s pocitem nadřazenosti, neklidu a agresivity.

Při abúzu psychostimulačních látek vznikají zrakové, velmi často sluchové i hmatové halucinace. Nemocný má strach, úzkostné stavy a pocity, že ho někdo pronásleduje. Agresivní chování je jeho obrana vůči těmto "útokům". Často vede k závažným trestným činům nebo sebevraždou závislého jedince.

Přečtěte si také: Agresivita může být příznakem deliria.

V poslední době se zvýšilo užívání steroidů. Závislými jsou převážně mladí muži, sportovci, kulturisté. Vlivem těchto uměle vytvořených látek dochází ke zvětšení svalové hmoty, což je pro mládež lákavé, protože všichni chtějí vypadat jako z titulních stran časopisů. Steroidy mají ovšem i své stinné stránky. Je prokázaným faktem, že jejich užívání zvyšuje náladovost, vztek, bojové tendence a agresivní chování.

Posttraumatická stresová porucha

Vzniká u jedince, který v minulosti prožil nějaký pro něho velmi traumatizující zážitek. U silných jedinců nemusí vzniknout ani po nepříjemném zážitku. U těch slabších však může trauma zanechat následky.

Může se jednat o různé situace, například o opakované znásilňování v dětství, týrání jinou osobou, sadismus, mučení, alkoholismus v rodině, tragické úmrtí člena rodiny, vážnou dopravní nehodu, přežití závažného požáru, leteckou nebo lodní katastrofu a jiné. Daná situace vyvolala v osobě, která ji přežila, silný strach.

V případě, že nějaká okolnost či situace jí tuto událost připomene, dochází k návratu vzpomínek a k opakovanému prožívání tragédie.

Tento stav bývá spojen také s vegetativními nervovými příznaky jako například bušení srdce, zrychlené dýchání, tlak na hrudi, nechutenství, pocení. Může se to projevit několika způsoby.

U konkrétního jedince způsobuje pocit nepohody, nepříjemné pocity, strach, pocit tísně a úzkost. Můžeme pozorovat i agresivní jednání, které je časově vázáno jen po dobu vystavení tohoto člověka situaci vyvolávající vzpomínky. Po skončení traumatizující situace, která vyvolala znovuprožívání předchozí události, mizí i agresivita a ostatní doprovodné symptomy.

Základní psychické onemocnění

Psychická onemocnění způsobují změny v chování, jednání a myšlení nemocného. Podle různých výzkumů však bylo zjištěno, že je méně častý výskyt agresivity u duševně nemocných než například u zdravých lidí, kteří jsou závislí na různých látkách. Přesto se s ní setkáváme i při některých duševních poruchách.

Mezi onemocnění, která se projevují agresivitou s násilným jednáním, patří disociativní porucha osobnosti. Agresivita a násilí jsou dokonce charakteristické pro toto onemocnění. Při této poruše bylo zaznamenáno nejvíce trestných činů ze všech psychiatrických onemocnění vůbec. Vyznačuje se antisociálním jednáním. Nemocný nemá výčitky, není empatický. V jednoduchosti lze říci, že je to člověk bezcitný, agresivní s tendencí ke lži.

Druhým psychickým onemocněním, které se projevuje agresivitou, je bezpochyby schizofrenie. Je to nemoc vyznačující se psychotickými příznaky, depresemi, pocity ohrožení, pronásledování, které znásobují bludy a halucinace. Schizofrenie bývá často kombinována závislostí na drogách, které bývají i jejím spouštěčem.

Při bipolární afektivní poruše se agresivita považuje za jeden z jejích příznaků. Rozvíjí se spolu s podrážděností. Nejvyšší agresivita byla podle hodnocení a výzkumů odborníků zaznamenána během manické epizody. Pacient ovšem může dostat záchvat agresivity i ve fázi deprese. Deprese je další poruchou, která může vyvolat agresivní chování. Podle vědců jsou depresivně ladění lidé a lidé s diagnózou deprese přátelštější. V případě výbuchu zlosti bývá agresivita namířena vůči nejbližším členům rodiny.

Jiné organické onemocnění

Různá onemocnění mohou být rovněž spouštěčem psychických onemocnění a poruch chování. Zařazujeme sem přímo onemocnění centrální nervové soustavy a mozku. Samozřejmě to ovšem mohou být i jiná systémová, metabolická, onkologická nebo infekční onemocnění.

Vlivem věku dochází k atrofii mozku. Ta způsobuje onemocnění zvané stařecká demence. Projevuje se v první řadě zapomínáním, později již pacient není schopen normálního myšlení. Časté jsou také halucinace a agresivita vůči okolí. Je nejčastějším organickým onemocněním se sklony k násilí.

Různé útvary a novotvary v mozkovém parenchymu (absces, cysta, nádor) svým růstem tlačí na mozkové struktury. Na základě lokalizace, velikosti, případně zhoubnosti způsobují nespočet příznaků. Mezi ně je třeba zařadit i poruchy vědomí, chování a v některých případech i halucinace. Ty mají za následek zvýšenou agresivitu vůči okolí.

Tlak na mozkový parenchym a zvýšenou agresivitu vidíme také u pacientů při krvácení do mozku při hemoragické cévní mozkové příhodě, velmi často u chronických alkoholiků se spontánním subdurálním nebo subarachnoidálním mozkovým krvácením.

Mozkové krvácení s následným útlakem mozkových struktur bývá často i jako následek traumatu například při vážných pádech z výšky, dopravních nehodách a jiných. Pokud měl někdo úraz a bezprostředně po něm nebo s krátkým časovým odstupem začne být agresivní a dezorientovaný, téměř vždy krvácí do hlavy.

Z celkových onemocnění je třeba zmínit diabetes mellitus (cukrovku). Snížení hladiny cukru v krvi způsobuje několik příznaků. Co se týká chování, hypoglykemický pacient budí dojem opilého, je často slovně i fyzicky agresivní, dezorientovaný. Stav se znormalizuje po doplnění hladinu cukru. Pacient si své jednání neuvědomuje a ani si na to, co dělal, nezvzpomene.

Agresivita se v jisté míře vyskytuje u každého z nás. Pokud je jedinec zdravý, tak hranice mezi přirozenou a patologickou nikdy nepřekročí. Patologická agresivita je chorobný stav a patří do rukou psychiatra.