Onemocnění uší, ústní dutiny a hrdla

Nemoci uší, ústní dutiny a hrdla postihují jak funkčnost, tak jednotlivé tkáně těchto částí hlavy, přičemž může jít o různé druhy nemocí od akutních a chronických zánětů, přes nádorové choroby, rozličné druhy cyst, polypů, vředů nebo abscesů až po patologické stavy vrozené nebo získané, které způsobují deformace tkání a ohrožují i funkčnost jednotlivých orgánů nebo jejich částí. Tato onemocnění se řeší nejčastěji chirurgicky nebo v ORL ambulancích.

Několik onemocnění uší, ústní dutiny a hrdla je spolu provázáno, přičemž v některých případech se například záněty z ústní dutiny mohou rozšířit do hrdla, případně do uší nebo i naopak. Podobně to platí o různých cystách nebo nádorech, které mohou prorůstat tkáněmi více částí ústní dutiny a způsobovat rozličné problémy. Některé nemoci také souvisí i s trávicí nebo dýchací soustavou, případně jde o neurologicky či cévně podmíněné poruchy a onemocnění.

Ve většině případů nejsou tyto choroby přímo život ohrožující, avšak některé druhy rakovin zejména v ústní dutině mohou přejít i do hrtanu a způsobit omezení dýchacích funkcí. Velká část nemocí je však velmi dobře ambulantně řešitelná, přičemž jde o běžné záněty, které se řeší lokálně a konzervativní formou. Také mohou příznaky spojené s těmito chorobami v ústech, uších nebo krku souviset někdy i s celkovým stavem organismu, například s hladinou vitamínů.

Stavba hrdla

Hrdlo je přední část krku, která je vstupní branou do hrtanu a hltanu. Zatímco hrtan směřuje do dýchacích cest, hltan je součástí trávicí trubice. Hrdlo je pokryto sliznicí a jejími nejdůležitějšími součástmi jsou mandle tvořící tzv. Waldayerův lymfatický oblouk, který má významnou imunitní funkci při ochraně horních cest dýchacích a horní část hrtanu, kde se nacházejí hlasivky, což je fonetický orgán člověka sloužící k vytváření zvuku a hlasu. Je ovládaný lidskou vůlí.

Hlasivky se nacházejí v hrtanu a jde o orgán skládající se z hlasivkových svalů, hlasivkových vazů a hlasivkových řas. Díky pohybu hlasivkových řas a chrupavek lze přes vzduch, který proudí štěrbinou v hlasivkách, vydávat zvuky a tóny. Jelikož části hlasivek ovládají příčně pruhované svaly, člověk může vůlí určovat tón hlasu. Tón pak prochází přes horní dutiny, jako jsou ústní dutina, hrtan, hltan, nosní dutina a vedlejší nosní dutiny, a získává barvu.

Mandle se nacházejí nejen v krku, kde jde o patrové mandle, ale i v nosohltanu a na jazyce a spolu tvoří Waldayerův lymfatický oblouk. Všechny mandle jsou součástí lymfatického systému, který zabezpečuje imunitní reakce, a jsou tvořeny měkkou lymfatickou tkání. Patrové mandle jsou v zadní části hrdla mezi patrovými oblouky, nosní mandle se nacházejí nad nimi v nosohltanu nedaleko ústí Eustachovy trubice. Obě jsou pokryty bledě růžovou sliznicí.

Onemocnění hrdla

Největší část chorob hrdla tvoří zánětlivá onemocnění hlasivek a mandlí. Nejčastější formou zánětů hlasivek je laryngitida, která je akutní i chronická, ale hlasivky postihují i ​​jiné druhy chronických zánětů, které mohou způsobit trvalou ztrátu hlasu. Kromě toho v hrtanu a na hlasivkách vznikají rozličné benigní nádory, jako jsou papilomy, případně rozličné cysty, vředy, polypy nebo abscesy. Nejnebezpečnějším onemocněním je rakovina, která v glotické formě postihuje právě hlasivky.

Mandle krční i nosohltanové také mohou být zanícené, přičemž může jít o zánět někdy i s abscesem, případně s následným vytvořením cyst. Při zánětech, ale i z důvodu neinfekčních příčin dochází také ke zvětšení mandlí, což doprovází další patologické jevy a problémy. Kromě hypertrofie mandlí nebo vzniku adenoidních vegetací na nosních mandlích postihují také mandle různé druhy nádorů, abscesů, karcinomů, cyst nebo jiných ložisek, která způsobují na mandlích obstrukci.

Zatímco většinou zánětlivá onemocnění mandlí i hlasivek lze odstranit většinou lokální léčbou formou antibiotik, některé druhy hyperakutních zánětů je třeba řešit i chirurgicky, zejména pokud dochází k zvětšení mandlí nebo omezení průchodu vzduchu hrtanem, protože může jít o život ohrožující stavy. Problematické jsou i nádory, zejména karcinoidního typu, které přerůstají i do jiných tkání a dutin a mohou způsobit také smrt.

Anatomie ústní dutiny

Ústní dutina je vstupní část dýchací i trávicí soustavy. V rámci ústní dutiny jsou čelisti, které ji ohraničují shora a zdola, rty, které jsou vstupní branou do ústní dutiny, patro, které tvoří spolu s dásněmi vnitřní sliznici a výstelku, jazyk a chrup, který je tvořen zuby sloužícími k přežvýkání soust. Velký smysl pro trávení mají i slinné žlázy, které usnadňují žvýkání potravy a obalují ji slinami s obsahem enzymů důležitých pro trávení.

Vnitřek ústní dutiny tvoří vícevrstvá epitelová výstelka zvaná sliznice, která pokrývá jak patro, tak i boční strany ústní dutiny a její spodní část. Sliznice se nachází i na dásních, které jsou základem pro chrup, který fixují v parodontu, čili v zubních lůžkách a fixačním systému zubů. Kromě toho významnou funkci má i jazyk, jehož cílem je hrát podpůrnou roli při tvorbě zvuků, ale je také bohatě inervován a obsahuje chuťové nervové receptory.

Vstupní branou do ústní dutiny jsou rty, které jsou cévně zásobené a pokryté třemi druhy epitelu, přičemž jejich úkolem je i ochrana vstupu ústní dutiny a mají také mimické funkce související s emocemi a vydáváním zvuků. Pro trávení jsou nezbytné slinné žlázy, ať už velké, nebo malé, které produkují sekret důležitý pro obalování potravy a produkci enzymů nezbytných pro natrávení potravy v trávicím systému. K žvýkání potravy slouží zuby tvořící chrup člověka.

Onemocnění ústní dutiny

Mezi onemocnění, která se řadí k nemocem postihujícím dutinu ústní, patří nemoci týkající se nitra dutiny i okolních tkání. Mezi nemocemi postihujícími jazyk nebo dásně jsou nejčastěji různé druhy zánětů, jako například glositida nebo abscesový zánět na jazyku, také hypertrofie nebo atrofie jednotlivých oblastí jazyka či dásní. Společnou nemoc postihující sliznici vnitřní ústní dutiny včetně rtů jsou afty a postihují nejen jazyk, ale prakticky všechny sliznice v ústní dutině.

Také onemocnění chrupu, ať už jde o běžné typy zubních kazů, případně onemocnění fixačního aparátu zubů, anomálie ohledně dočasného i trvalého chrupu a různé poruchy uspořádání, velikosti nebo funkčnosti zubů, to vše postihuje také ústní dutinu. V rámci ústní dutiny jsou také různá onemocnění měkkých i tvrdých tkání patra, například rozličné cysty, nádorové choroby, rakovinové karcinomy, nebo vrozené defekty či poruchy, například rozštěp patra a rtu, který může postihovat jen rty, nebo i rty a patro.

Čelisti jsou párové kosti, které z horní a dolní strany obklopují a ohraničují ústní dutinu od okolí. Nemoci v této oblasti se týkají jak dolní, tak i horní čelisti, ale i čelistního kloubu a jedná se o zánětlivé choroby, abnormality a funkční defekty, případně poruchy skusu čelistí nebo jiná onemocnění související i s chrupem a okolními strukturami. Stejně tak slinné žlázy, ať už velké, nebo malé, postihují rozličné záněty, obstrukce, nádory, cysty, poruchy salivace, problémy se sekrecí, atrofie nebo hypertrofie slinných žláz, případně rozličné abscesy.

Složení a části ucha

Ucho je sluchový orgán, jehož cílem je zachytávat zvuk a prostřednictvím nervových vláken jej transformovat na signál, který putuje do mozku. Uši jsou smyslový orgán, který se skládá z vnějšího ucha, středního ucha a vnitřního ucha, přičemž na střední ucho je napojena Eustachova trubice, která propojuje dutinu středního ucha s nosohltanovou dutinou, a ve vnitřním uchu se nachází polohově rovnovážný nerv, který přenáší signál a rovnovážného orgánu do mozku.

Vnější ucho je složeno z ušního boltce a zvukovodu, přičemž tyto jsou pokryty pokožkou, a zatímco ušní boltec je tvořen chrupavkou, trubice zvukovodu má chrupavčitou i kostěnou část. Cílem je nasměrovat zvuk směrem do středního ucha. V něm je systém dutin vyplněných vzduchem. Střední ucho začíná bubínkem, na ten jsou napojeny sluchové kůstky, které předávají zvukový signál do vnitřního ucha a zesílí ho, a zároveň je zde napojena Eustachova trubice.

Jejím cílem je odvádět tekutiny z ucha a vyrovnávat tlak ve středním uchu s okolním tlakem. Za středním uchem je vnitřní ucho, které je tvořeno kostěným labyrintem a hlemýžděm, a nachází se zde i vestibulární aparát, který je zodpovědný za držení rovnováhy těla. Z vnitřního ucha se přes sluchově rovnovážný nerv, který je tvořen dvěma pletenci nervů, dostávají zvukové i polohově rovnovážné signály přímo do mozku, kde dochází k jejich zpracovávání.

Onemocnění uší

Každou část ucha mohou postihnout jiná onemocnění a nemoci. Vnější ucho postihují například deformace ušního boltce nebo zvukovodu, různé vředy, furunkly, karbunkuly, abscesy, celulitida pokožky vnějšího ucha, exostóza, perichondritida, avšak nejčastější jsou záněty nebo ztvrdnutí cerumenu v důsledku nedostatečné nebo špatné hygieny. Záněty probíhají akutní formou a mohou mít jak infekční, tak neinfekční původ a postihují buď zvukovod, nebo i bubínek.

Střední ucho postihují také hnisavé i nehnisavé záněty – některé jsou akutní formy, jiné chronické, a postihují buď sliznici vnitřního ucha, nebo i bubínek. Kromě zánětů souvisí s vnitřním uchem i perforace bubínkové blány, trvalé obstrukce zvukové trubice nebo naopak nadměrné otevření Eustachovy trubice, záněty přímo v Eustachově trubici a různé druhy cyst nacházející se ve středním uchu, jako například velmi častý cholesteatom.

Co se týče vnitřního ucha, zde nastávají problémy buď se zpracováním sluchu, nebo s rovnovážným ústrojím. Jde o poruchy vestibulárního aparátu nebo nervu, různé druhy vertiga, zhoubné i nezhoubné nádory postihující rovnovážný systém i sluchově rovnovážný nerv, jako například neurinom, také mohou nastat patologické syndromy jako například Lermoyezův syndrom nebo paroxysmální točení hlavy a častými onemocněními jsou také poruchy labyrintu a jednotlivých nervů.